Muchomůrka slámožlutá (Amanita gemmata), slovensky muchotrávka
slamovožltá, je mírně jedovatá houba z čeledi muchomůrkovité (Amanitaceae),
která byla v minulosti považována za jedlou houbu. Jedovatost muchomůrky
slámožluté prokázal nestor slovenských mykologů Igor Fábry.
Klobouk má v průměru 40 až 100 mm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý
až plochý, po okraji zřetelně rýhovaný. Má okrovou až slámově žlutou barvu, může
být i citrónově žlutý a ve stáří až bělavý. S nepravidelnými řídkými bradavkami,
které mohou u některých hub téměř a nebo zcela chybět a nebo naopak mohou být
hustější. Za sucha je povrch lesklý, za mokra mírně slizký.
6 až 10 mm vysoké a poměrně husté lupeny jsou volné, bílé až bělavé, široké
a při okraji klobouku zaoblené. 50 až 110 mm dlouhý, bílý až nažloutlý třeň je
široký 6 až 15 mm, válcovitý a na bázi mírně ztlustlý s nepatrnou bělavou až
nažloutlou přirostlou pochvou a pavučinovým, ovislým a pomíjivým prstencem.
Dužnina je bílá, měkká a křehká, mírně kořenité vůně a nevýrazné chuti. Elipsoidní,
bezbarvé výtrusy mají rozměry 10 až 12 × 8 až 9 µm, výtrusný prach je bílý.
Muchomůrka slámožlutá je nepříliš hojná houba, která roste buď jednotlivě
a nebo v malých skupinkách v jehličnatých i listnatých lesích, preferuje chudší
písčité půdy. V naší přírodě ji můžeme nalézt zpravidla od června do října, vyskytuje
se v celém mírném pásu severní polokoule. Možnost záměny snad jen s muchomůrkou
citrónovou (Amanita citrina) případně s muchomůrkou Eliinou
(Amanita eliae).
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
S těžkým srdcem začínám zrát k poznání, že po dvaceti letech
téměř pravidelných cest ztrácím vhodné destinace na mém oblíbeném Balkánském
poloostrově. Jistě, ještě nemám pořádně zpracované Řecko, Makedonii a ani
…
Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi
volavkovití (Ardeidae), která je vzrůstem podobná příbuzné volavce popelavé
(Ardea cinerea), ale zbarvením je zaměnitelná za volavku stříbřitou (Egretta garzetta)
…
Je to dva roky dozadu, co jsem navštívil zříceninu hradu
Libštejn. Pro mne bylo největším překvapením, že jsem celou cestu šel k hradu
z kopce. Tato romantická zřícenina spadá pod obec Němčice v Západočeském
…
Slovenské pohoří Považský Inovec je sice nevysoké, nejvyšší
hora Inovec má "pouhých" 1 042 metrů, ale je to pohoří mimořádně malebné. Já si
jej před léty doslova zamiloval a při každé možné příležitosti se do něj velice
…
Stoupání v podobě bezmála čtyř stovek výškových metrů na
šesti kilometrech se dá zvládnout i na Vysočině, konkrétně se startem ve Víru,
v hlubokém údolí řeky Svratky. Pohodlně zaparkovat je možné pod přehrad
…
Zkamenělý zámek je skupina skal, přírodní památka a významná
archeologická lokalita ve Žďárských vrších v geomorfologickém okrsku Borovský
les. Zkamenělý zámek nalezneme v katastrálním území České Cikánky jen malý
…
Kombinaci zachovalé přírody s architektonickými památkami
nabízí naučná stezka kolem Zelené hory ve Žďáře nad Sázavou. Zahrnuje dva okruhy
a výhodou je, že právě v této lokalitě jsou soustředěny nejvýz
…
Ráno bylo jako malované, chtělo by se napsat k poslednímu
dni treku. Ale nebylo. V Tatrách se honily mraky a po východu Slunce nebylo
vůbec jasné, na kterou stranu se počasí překlopí. Nakonec ale převládá modrá oblo
…
Keď som sa v r. 1971 vrátil z vojny, zostali mi spomienky
na kamaráta Juriho, s ktorým sme spolu slúžili v Hodoníne u delostreleckej batérie
a s ktorým sme spolu zažili naozaj správne vandrácke chvíle pri vojenských cvičeniach
…