Hnojník zaječí (Coprinopsis lagopus), slovensky hnojník
chlpatý, je hezká, ale nejedlá houba z čeledi křehutkovité (Psathyrellaceae).
Hnojník zaječí lze zaměnit za hnojník šedý (Coprinopsis cinerea), hnojník
velkohlavý (Coprinopsis macrocephala), hnojník vločkatý (Coprinopsis flocculosus)
a nebo hnojník zajícovitý (Coprinopsis lagopides), které se liší tvary výtrusů
a především ekologií.
Klobouk o průměru 20 až 40 mm a výšce 15 až 30 mm je zprvu válcovitý, později
vyklenutý až plochý, v mládí bělavý, později šedý a ve stáří s nahnědlým až oranžově
hnědým temenem, výrazně rýhovaný a hustě bělavě vláknitý, postupně olysávající. Volné
lupeny jsou v mládí bílé, později šedé až černé a rozpadávající se. Houba poměrně rychle
podlého rozkladu, autolýze.
Válcovitý třeň je 70 až 130 mm dlouhý a jen 2 až 6 mm široký, bílá a výrazně
vláknitě vločkovaný. Dužnina je tenká a křehká, lehce průsvitná až matně průhledná,
nevýrazné vůně i chuti. Výtrusy mají rozměry 10 až 14,5 × 6 až 8,5 µm, výtrusný prach
je černý. Přestože je hnojník zaječí ve většině atlasů uváděn jako nejedlý, někteří
jej považují za jedlou houbu. Pro její drobný vrůst a křehkou konzistenci tak či
tak nebude mít v kuchyni znalých houbařů asi žádné místo.
Hnojník zaječí je poměrně hojná houba, která roste jednotlivě a nebo v nepočetných
skupinkách v listnatých lesích na zemi a nebo v opadu či zbytcích dřeva, vzácně se
objevuje i v zahradách na kompostech. Od května / června do října / listopadu.
Obdobné druhy hnojníků mají jinak tvarovaný výtrusy a jinou ekologii - jsou buď
koprofilní, nebo se objevují na rozkládajících se zbytcích rostlin, hnojník
zajícovitý se vyskytuje zpravidla na spáleništích a nebo na dřevě.
Líbil se vám tento článek?
Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji
stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet
2502526845 / 2010
Podpořit nás můžete i dalšími způsoby,
třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby
můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč.
Výši částky si nakonec ale určete sami.
S těžkým srdcem začínám zrát k poznání, že po dvaceti letech
téměř pravidelných cest ztrácím vhodné destinace na mém oblíbeném Balkánském
poloostrově. Jistě, ještě nemám pořádně zpracované Řecko, Makedonii a ani
…
Volavka bílá (Ardea alba) je velký brodivý pták z čeledi
volavkovití (Ardeidae), která je vzrůstem podobná příbuzné volavce popelavé
(Ardea cinerea), ale zbarvením je zaměnitelná za volavku stříbřitou (Egretta garzetta)
…
Je to dva roky dozadu, co jsem navštívil zříceninu hradu
Libštejn. Pro mne bylo největším překvapením, že jsem celou cestu šel k hradu
z kopce. Tato romantická zřícenina spadá pod obec Němčice v Západočeském
…
Slovenské pohoří Považský Inovec je sice nevysoké, nejvyšší
hora Inovec má "pouhých" 1 042 metrů, ale je to pohoří mimořádně malebné. Já si
jej před léty doslova zamiloval a při každé možné příležitosti se do něj velice
…
Stoupání v podobě bezmála čtyř stovek výškových metrů na
šesti kilometrech se dá zvládnout i na Vysočině, konkrétně se startem ve Víru,
v hlubokém údolí řeky Svratky. Pohodlně zaparkovat je možné pod přehrad
…
Zkamenělý zámek je skupina skal, přírodní památka a významná
archeologická lokalita ve Žďárských vrších v geomorfologickém okrsku Borovský
les. Zkamenělý zámek nalezneme v katastrálním území České Cikánky jen malý
…
Kombinaci zachovalé přírody s architektonickými památkami
nabízí naučná stezka kolem Zelené hory ve Žďáře nad Sázavou. Zahrnuje dva okruhy
a výhodou je, že právě v této lokalitě jsou soustředěny nejvýz
…
Ráno bylo jako malované, chtělo by se napsat k poslednímu
dni treku. Ale nebylo. V Tatrách se honily mraky a po východu Slunce nebylo
vůbec jasné, na kterou stranu se počasí překlopí. Nakonec ale převládá modrá oblo
…
Keď som sa v r. 1971 vrátil z vojny, zostali mi spomienky
na kamaráta Juriho, s ktorým sme spolu slúžili v Hodoníne u delostreleckej batérie
a s ktorým sme spolu zažili naozaj správne vandrácke chvíle pri vojenských cvičeniach
…