Ski Zillertal, nejlepší ski areály v Rakousku; lanovky, délka sjezdových tratí a sněhové podmínky

Lyžařské oblasti v rakouských Alpách (1)

Ano, slibovali jsme Ski Amadé - Salzburger Sportwelt, ale toto je aktuálnější informace, vrátili jsme se odtud jen asi před dvěma týdny. Další vyhlášená oblast sjezdařského hodokvasu a najdete ji v Tyrolích zhruba mezi Innsbruckem a Kitzbühelem.

Centrem je městečko Zell am Ziller, ze kterého vybíhají tři údolí obsypané jednotlivými středisky. Celá oblast pod jedním skipasem se dělí na tři podoblasti:

Zillertal 3000 (135 km sjezdovek, 55 lanovek) jihozápadním směrem s centrem v Mayrhofenu a následujícími středisky:

Penken s nástupními místy Mayrhofen a Finkenberg (vrchol Penkenjoch 2 095 m n. m.) a Mühlbach - Hippach (Horbergkarspitz 2 278 m n. m.), Ahorn s nástupem v Mayrhohenu (Filzenkogel 2 227 m n. m.), Rastkogel s nástupem ve Tux-Vorderlanersbachu ( Rastkogel 2 762 m n. m.), a konečně Eggalm s nástupem v Tux-Lanersbachu (Grüblspitze 2 395 m n. m.).

Čtěte také: Cena a platnost dálničních známek v Rakousku 2015

Když budete pokračovat údolím dále, dostanete se až na ledovec Hintertux Gletscher (59 km sjezdovek, 20 lanovek), který je samostatným střediskem a donedávna nebyl ještě pod společným skipasem (ale teď už je).

Zillertal Arena (195 km sjezdovek, 70 lanovek) táhnoucí se z Zellu východním směrem s následujícími středisky:

Zell am Ziller (vrcholy Karspitz 2264 m n. m. a Rosenalm 1 744 m n. m.), Gerlos (Isskogel 2 264 m n. m. a Übergangsjoch 2 500 m n. m.), Königsleiten (Königsleitenspitze 2 315 m n. m.), Hochkrimml - Gerlosplatte (Plattenkogel 2 040 m n. m.) a konečně Gerlosstein s nástupem v Ramsau nebo Hainzenbergu (Gerlossteinwand 2 166 m n. m.).

Hochzillertal (159 km sjezdovek, 52 lanovek) severozápadně od Zellu se středisky:

Hochzillertal s nástupem v Kaltenbachu (vrchol Gedrechter 2 317 m n. m.), Spieljoch s nástupem ve Fügenu (Onkeljoch 2050 m n. m.) a Hochfügen (Pfaffenbühel 2 431 m n. m. a Marchkopf 2 499 m n. m.).

Šestidenní skipas pro celou oblast včetně ledovce Hintertux stojí 230,50 € pro dospělého, 184,50 € pro mládež (15-18 let) a 103,50 € pro děti (6-15 let). V případě varianty "5 ze 7" jsou příslušné ceny 215 €, 172 € a 97 €. Počítejte ještě se 2 € vratné zálohy na čipovou kartu. Na vracení karet mají dokonce automaty, takže se nemusíte vázat jen na pokladny. Provozovat lanovky letos hodlají do 18. dubna.

Jak se tam dostanete? Jako východiště pro další cestu ke konkrétními místu ubytování se nabízí Zell am Ziller:

Praha (D5) - Plzeň (D9, A93) - Regensburg (A93, A9) - Mnichov (E52, E45, A8) - Rosenheim (A93), Kufstein (A12), Jenbach (B169), Zell am Ziller 530 km 6:47 h.

To je podle navigace, ale cesta přes Mnichov v sobotu kolem poledního není dobrý nápad, radši to objeďte, Němců toužících po lyžování v Rakousku je opravdu hodně. Po zkušenostech, a to dokonce z období před jarními prázdninami, doporučuji cestu z Prahy přes České Budějovice, Linz a Salzburg. Papírově je to delší, ale plynulá jízda to vynahradí. Kolem Mnichova bylo několik lokálních zdržení na dálnici v celkovém trvání skoro dvě hodiny, aniž by příčinou byly nehody.

Brno (D2) - Břeclav - Mistelbach (A5) - dálniční obchvat Vídně (S1, A22, S5, S33) - Sankt Pölten (A1) - Linz - Salzburg (A8) - Rosenheim (A93), dále stejně jako při cestě z Prahy 606 km 6:56 h.

U trasy z Brna bych uvažoval o úpravě - nejet po D2 do Břeclavi, ale vzít to na Znojmo a Hollabrunn, vzdálenost zkrátíte na nějakých 580 km, čas ale naroste na 7:30 h.

Na cestu budete potřebovat rakouskou dálniční známku, pro týdenní pobyt stačí ta desetidenní za 8,7 €. A ještě jeden postřeh. Krizovým místem cesty jak z Prahy, tak z Brna je dálniční uzel u Rosenheimu, kde se oba směry dálnice A8 od Salzburgu a od Mnichova doslova vevalí na dálnici A93 směřující pak dále jako A12 až do Innsbrucku.

Zvláště vydatné je to první týden v únoru, kdy má Vídeň jarní prázdniny. Ještě horší mi však připadala cesta zpátky, dálnice okolo Kufsteinu není schopna pobrat to ohromné množství aut, a tak se tam postává a popojíždí, i když není žádná bouračka. Připravte se na minimálně hodinové zdržení, nebo to prostě někudy objeďte Ale teď vzhůru do hor!

Začněme podoblastí Zillertal 3000 (interaktivní mapu včetně popisu některých sjezdovek lze nalézt na portále www.snow.cz). V Mayrhofenu určitě nepřehlédnete kabinovou lanovku, která ze své nástupní stanice v centru městečka odvážně a ve velké výšce překlenuje strmý skalnatý sráz nad údolím a s přestupem na kombinovanou kabinovou a sedačkovou lanovku ("Kombibahn") dosáhne až kousek pod vrchol kopce Penkenjoch, podle kterého je pojmenováno celé středisko - Penken.

U nástupní stanice v Mayrhofenu však není parkoviště, to se nachází až asi 250 m odsud u dolní stanice lanovky střediska Ahorn. Navíc je o něco výše, takže ranní chůze v lyžákách dolů z kopce ještě ujde, odpoledne po celodenní lyžovačce do kopce už je to horší.

Snáze a rychleji se do střediska Penken dostanete z nástupního místa Mühlbach - Hippach, navíc vás kabinová lanovka doveze přímo do kotle mezi kopce Penkenjoch a Horbergkarspitz, odkud se rozbíhají další sedačky a je tu suverénně nejvíce lyžařských možností z celého střediska, podle některých nejlepšího v této podoblasti. Být nejlepší však často znamená i být nejnavštěvovanější, takže očekávejte zcela v rakouských intencích spíše návaly na sjezdovkách než u lanovek, protože doprava je opět vysokokapacitní.

A co vás tam čeká? Záleží na výkonnosti. Přiznejme si ale, že toto středisko je spíše pro ty zdatnější. Pro ty měně zdatné je tu vlastně jenom jedna pěkná modrá s číslem 14, ta s číslem 29 je většinou travers po širší lesní cestě a číslo 11 začíná společným úsekem s červenou "desítkou" a černou "dvanáctkou", a tak je někdy obtížné neskončit někde jinde, než jste vlastně chtěli.

Obecně však převažují červené sjezdovky, mohu doporučit ty s čísly 31, 32 a 10, ale jsou pěkné skoro všechny až na tu s číslem 66, ale k tomu se dostanu později.

Teď je totiž ten správný okamžik pozvat do tohoto střediska ty nejnáročnější. Ano, tři černé sjezdovky kousek od sebe je docela velká koncentrace i na alpské poměry a nejsou jen tak ledajaké. Už ty názvy - "Fis-Abfahrt" s číslem 33, "Devil´s Run" s číslem 12 a jako třešnička na dortu "Harakiri" s číslem 34 a sklonem 78 %, udávaná jakožto jedna z nejprudších v Rakousku. Kdo ji sjede, může si dole koupit tričko s nápisem "I survived Harakiri". Kdo by odolal? Já se přiznám, že jsem odolal. A docela rád…

Hlouběji mezi kopci se nachází "Vans Penken Park" určený pro snowboardisty a freeskiery s vlastní čtyřsedačkou "Sun-Jet". U jedné z informačních pokladen je možné si vypůjčit kameru na přilbu. A jak jsem si tak všiml, je tato služba docela využívaná. Středisko Penken má však i jisté nevýhody.

Co vadí nejvíc, jsou dlouhé (často sto i více metrů) přestupy mezi jednotlivými lanovkami. Hlavně za špatného počasí se hůře odhaduje směrování při dojezdech, a tak máte dojem, že je to místo, kde se pořád někam šlape. A nepomůže vám ani mapa střediska, neboť na její přesnost se moc spoléhat nedá, je spíše přibližná.

Jedině u horní stanice kabinové lanovky z Mühlbachu, která je o kousek výš, než jsou dolní stanice navazujících sedaček, to vyřešili ke spokojenosti. Abyste k ní na zpáteční cestě nemuseli šlapat, protože sjet až do Mühlbachu na lyžích se odtud nedá, vyvezou vás tři navazující jezdící pásy a vy si pak v klidu sjedete dolů kabinou. A ještě jeden postřeh. V hospodě hned pod horní stanicí kabiny měli na to, jak je toto středisko vyhlášené, docela dobré ceny…

Když se vydáte z Mayrhofenu dále do údolí směrem na Hintertux, přijedete po docela vydatném stoupání ze 630 na 1 300 m n. m. do obce Tux-Vorderlanersbach, kde je dolní stanice čtyřsedačkové kabiny do střediska Rastkogel. Parkoviště je tu jen docela malé, a tak je dobré si přivstat, jinak byste museli popojet do nedalekého Tux-Lanersbachu a dostat se zpět přes středisko Eggalm, které je s Rastkogelem propojené, i když ne zrovna ideálně (z Eggalmu na Rastkogel je to jednodušší než naopak).

Obecně patří tato část podoblasti Zillertal 3000, co se týče počtu lyžařů, k těm klidnějším. Navíc je vhodná zejména pro ty méně zdatné. Je tu několik širokých modrých sjezdovek a i ty červené nejsou příliš náročné.

Tip: Pokud se vydáte do tohoto střediska ve společnosti různě zdatných lyžařů, může se stát, že se ti lepší začnou po čase nudit. V tom případě jim doporučuji přejet do vedlejšího údolí střediska Penken, ano, to je to, kam se dostanete i z Mühlbachu. Můžete tam z Rastkogelu sjet po již vzpomínané červené sjezdovce s číslem 66, ale čeká vás střídání prudkých úzkých úseků s pomalými přejezdy a v podstatě to nestojí za to. Možná je lepší využít obří kabinové lanovky pro 150 pasažérů ("150er Tux"), kterou se pak i vrátíte.

Cestuje se ovšem vestoje, v jedné ruce lyže a druhou se něčeho držíte. Kabiny jsou dvě, kyvadlově se střídají a kupodivu to docela odsýpá. Ovšem při plném obsazení 150 lyžaři nic pro klaustrofobiky. A to mají ve středisku Ahorn podobnou vymoženost dokonce pro 160 lidí - největší v Rakousku…

Další v pořadí je Zillertal Arena (mapa a informace opět na www.snow.cz ). Tato podoblast je ze všech tří největší a taky nejrozlehlejší nebo spíš nejroztahanější. Kromě střediska Gerlosstein jsou všechna ostatní propojena, i když za cenu jedné otevřené čtyřsedačky v délce 2,9 km a jedné černé sjezdovky mezi středisky Gerlos a Königsleiten. Pokud se rozhodnete pro "sjezdovou turistiku", počítejte s tím, že je to na celý den, a to se nesmíte moc flákat. U pokladen k tomu dostanete speciální mapu, kde je optimální cesta tam a zase zpátky vyznačena, a to nejen pro tuto podoblast.

• Dokončení článku

Další související články: