Českomoravská vrchovina a Moravský kras, vandr na kole

Za krásami Českomoravské vrchoviny v sedle bajku

Českomoravská vrchovina je velmi rozlehlé a rozmanité území s vysokým podílem lesů a jen s minimem větších měst. Krajina je plná malých vesniček s domky těsně nalepenými jeden k druhému. Celá oblast skýtá nepřeberné možnosti cyklistického vyžití a pohyb na kole je díky menším absolutním výškovým rozdílům v krajině lepším způsobem jak poznávat krásy tamního kraje než pěší turistika.

V rámci jednoho článku není možné obsáhnout vše, co je tak rozsáhlá oblast, jakou je Českomoravská vrchovina, schopna vnímavému cykloturistovi nabídnout. Popisovaný region zaujímá zhruba část vrchoviny mezi Brnem, Vyškovem, Prostějovem, Tišnovem a Boskovicemi. Horopisně se jedná o oblast Drahanské vrchoviny, Moravského krasu a oblasti středního povodí řeky Svratky. Automobilový ruch je na husté síti dosti zanedbaných silniček spojujících jednotlivé vísky spíše zanedbatelný.

Hustá síť, i když ne příliš dobře udržovaného značení, skýtá také řadu možností, jak projet nejpěknějšími místy kraje plného starobylých hradů, zámků, rybníků, hlubokých lesů a skalních útvarů. V tomto článku je popsáno dvoudenní putování na kolech po nejzajímavějších místech regionu. Je to však jen jedna z mnoha dalších možných variant, které si můžete sami naplánovat. Cílem je poskytnout vám informace o tom, co všechno se v tomto turisticky i cyklisticky možná trochu neprávem opomíjeném kraji může zažít a vidět.

Moravským krasem

Naši trasu jsme započali ve Vyškově, kam nás i kola dopravil vlak. Brzy ráno jsme udělali ještě malou zajížďku, abychom zjistili, jak dnes vypadá historické centrum tohoto armádou proslaveného města. Nelitovali jsme. Náměstí bylo hezky opravené a stálo za podívání. Odtud jsme vyrazili po červené turistické značce směrem na západ proti toku říčky Hané. Tato červená značka se vine údolím těsně kolem velkého vojenského prostoru na Drahanské vrchovině, který je prostý jakýchkoli sídel a je hustě zalesněný. Lze jej přejet jen v jednom místě po silnici z Prostějova do Drahan.

My jedeme přes sluncem zalité romantické údolí říčky Velké Hané. Tady v blízkosti pramene se jedná spíše o bystřinku, kterou nejednou musíme na kolech přebrodit. Ztrácí se nám červené značka, ale vůbec nám to nevadí. Nakonec vystoupáme do obce Rychtářov. Nedaleko od ní nacházíme při červené značce, na kterou jsme se opět napojili, nepatrné zbytky hradu jménem Hrádek. Jedná se jen o lesem zarostlou terénní vyvýšeninu s cedulí, že zde Hrádek skutečně stával. Na místě hradu nelze rozeznat žádné zbytky hradních stěn, lze jen rozpoznat vyhloubené příkopy. Hrádek byl rozebrán na stavbu domů nedalekých vesnic.

Přes obce Podomí a Kotvrdovice se známým zájezdním hudebním hostincem se dostáváme do městečka Jedovnice se dvěma velkými rybníky. Větší Olšovec je využíván k rekreaci. Na jeho břehu si dáváme řízek s okurkem za neuvěřitelných 30 Kč. Druhý rybník Budkovan ležící dále proti proudu je chráněný jako hnízdiště vodních ptáků. Z Jedovnic míříme po žluté značce směrem do centra Moravského krasu. Doporučuji nedaleké Rudické propadání Jedovnického potoka a v obci Rudice unikátní technickou památku - kamenný větrný mlýn s expozicí objevování podzemních prostor Moravského krasu.

Moravský kras představuje největší a nejlépe vyvinuté krasové území v České republice. Rozkládá se přibližně mezi Brnem a vesnicemi Sloup a Holštejn. Je to pás devonských vápenců dlouhý přibližně 25 km a široký až 6 km. Pozorovat lze řadu suchých krasových údolí. Například Pustý žleb, Suchý žleb, krasové závrty, škrapy, propasti, propadání. Například zmíněné Rudické propadání nebo propadání Hoštěnické. Zajímavé jsou také vápencové skalní mosty. Jsou zde desítky větších či menších jeskynních systémů. Z nich přístupné jsou jen Punkevní jeskyně, Sloupsko-šošůvská jeskyně, jeskyně Kateřinská a Balcarka. Největším jeskynním systémem je přes 30 km dlouhá Amatérská jeskyně. Řada jeskyní, jako například jeskyně Kůlna u Sloupu nebo Ostrovská vodní jeskyně, poskytuje svědectví o osídlení pravěkým člověkem a probíhá v nich systematický archeologický výzkum.

Z Vilémovic stoupáme v serpentinách na okraj propasti Macocha, kde musíme uhradit poplatek, abychom mohli pohlédnout na 138 metrů hluboké dno propasti Macocha. Propast vznikla zřícením stropu pradávné jeskyně. Na dně je jezírko, které je hluboké dalších 28 metrů a je napájeno podzemní říčkou Punkvou z Amatérské jeskyně. Punkva poté odtéká do přístupné jeskyně Punkevní.

Od propasti míříme prudce dolů do krasového Pustého žlebu. Pustým žlebem prochází červená turistická značka. Na protější straně Pustého žlebu - hluboko zařezaného vápencového kaňonu, se tyčí na skalním ostrohu nevelká zřícenina hradu Blansek. Stojí za návštěvu zejména proto, že poskytuje panoramatický rozhled na velkou část krasového území řeky Punkvy. Ovšem výstup z Pustého žlebu je značně prudký. Vede po úzké kamenité pěšině, proto pro cykloturisty lze doporučit výhradně výstup z druhé strany po zelené značce.

Pustým žlebem, který je dlouhý asi 15 km, projedeme do obce Sloup. V ní se hrdě tyčí velký barokní kostel převyšující všechna ostatní stavení. U silnice do obce je dobře patrný vchod do Sloupsko-šošůvské jeskyně dlouhé asi 7,5 km. Malebná obec Sloup byla vyhlášena nedávno vesnicí roku. Ze Sloupu míříme do vísky Kuničky. Z obce Petrovice odbočujeme na zelenou značku, která nás dovede kolem přírodního koupaliště u lesa až do cíle naší dnešní cesty, do Kuniček. Celá trasa měřila přibližně 95 km a vedla většinou po značených turistických trasách.

Cesta na hrad Pernštejn a za nejzajímavějšími místy regionu

Cílem dalšího pokračování naší cesty je mohutný a zachovalý hrad Pernštejn. Po noci strávené v malé vesničce Kuničky na okraji Drahanské vrchoviny se vydáváme na kolech přes mýtinu, na které se vesnice s malou kapličkou, hospodou, hasičskou nádrží a miniobchodem nachází. Za vesnicí míjíme malý rybník. Sjíždíme z mýtiny po červené turistické značce do Doubravice nad Svitavou. Cestou se snažíme nalézt hrad Doubravice. Při sjezdu jsme si ale ničeho, co by připomínalo zříceninu nevšimli.

V Doubravici nad Svitavou nacházející se nedaleko známého Rájce - Jestřebí s rozsáhlým zámkem jsme překročili řeku Svitavu a vydali se směrem k dominantě krajiny. Touto dominantou viditelnou až z 10 km vzdálených Kuniček jsou dva vedle sebe se tyčící pravidelné oblé kopce – chlumy. Velký chlum je celý porostlý lesem a druhý - Malý chlum má jednu stranu skalnatou se stepními stráněmi. Právě tento chlum je velmi zajímavý. Zajeli jsme si až pod samotnou skalní stěnu. Jde o dávno opuštěný opukový lom. Kámen je měkký a velmi snadno se láme a zvětrává. Kdysi jsem v tomto lomu nalezl mnoho krásných pravěkých zkamenělin. Byly jich tu doslova desítky, téměř každý kámen, který se kladívkem rozklepnul obsahoval stamiliony let skryté tajemství pozemského života tehdejších mořích.

Velký chlum rozkládající se naproti je výjimečný tím, že odbočka z červené značky vedoucí po jeho úpatí a nahoru je lemována řadou v lese ukrytých pískovcových soch s husitskou tématikou. Mezi chlumy je vesnička Obora, kde je další zajímavá stavba. Tou je obecní hospoda. To by ještě nebylo nic mimořádného. Nečekaný je spíše do brizolitové omítky vyvedený nápis "Obec sobě".

Dále pokračujeme po červené značce kolem rybízových polí, bohužel hlídaných, do městečka Lysice. Zde je pěkně zrenovován renesanční zámek Lysice a jeho okolí. Původně se jednalo o gotickou vodní tvrz. V této oblasti je řada vyznačených turistických tras, ovšem jen málo z nich je vyznačeno skutečně tak poctivě, že odbočky z původního směru jsou přehledné nebo že je jasné, kam značená cesta dále pokračuje, když vás značka zrovna vyvede na pole nebo louku mezi lesy.

Dále míříme stále po červené kolem hradu Rychvald pořád západním směrem přes vesnici Bedřichov do vísek Brumov a Osiky. V Osikách se zastavujeme na místní levné pivo Černá hora. I když je kolem půl druhé odpoledne, hospoda je plná "jezeďáků" v montérkách. Před hospodou stojí několik zaparkovaných traktorů. Inu skutečně zde čas plyne o něco pomaleji. Práce kvapná málo platná, platí, proto je třeba i v pracovní době přemýšlet v hostinci.

Nedaleko cíle naší trasy jsme projeli podivuhodnou osadou Skorotice. Ze začátku nevypadala až tak přívětivě vzhledem k monumentálně se tyčícím silážním věžím místního statku. Ovšem na kopci na návsi jsme spatřili pěkně upravenou a z poloviny dřevěnou kapličku a již opuštěnou vesnickou malotřídku z minulého století. Celá víska vypadala jakoby upadla v zapomnění, jako by byla dávno za zenitem své slávy. Po zelené značce jsme sjeli do městečka Nedvědice a vyšlapali na vrch s hradem - zámkem Pernštejn. Konečně jsme byli u cíle.

Pernštejn, dříve nazývaný mramorový, patří k nejvzácnějším hradním architekturám v českých zemích. Celý hrad je výjimečně zachovalý. Je v gotickém a goticko-renesančním slohu. Na Pernštejně měníme směr a vracíme se zpět do místa odkud jsme vyjeli. Z Pernštejna míříme nejdříve na jih po červené značce údolím řeky Svratky. Cesta se klikatí podél řeky. Údolí je pěkné a stojí za to si jej projet. Jako pěší trasu bych je ale spíše nedoporučil.

Po 10 km se stáčíme k východu a musíme překonat po zelené značce velmi ostrou terénní vlnu, abychom se dostali z údolí Svratky na náhorní plošinu rozkládající se ve výšce asi 500 metrů. Zanedlouho jsme dorazili do malebného městečka Lomnice se zámkem a významným dominantním raně barokním kostelem. Městečko je chráněné jako městská památková zóna. Další významnou zastávkou je městečko Černá hora, kde spíše než zámek, nás zaujal krásně opravený starobylý proslavený pivovar s červenými cihlovými komíny a nádvořím. Přes Rájec - Jestřebí míříme po jiné červené značce zpět do Kuniček.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.