Treking > Cykloturistika > Bosnou a Hercegovinou na kole, přejezd do Mostaru
Bosnou a Hercegovinou na kole, přejezd do MostaruMorava - Balkán - Kavkaz 2014 (2)31.3.2015 | Pavel Valenta
Cestou v Turbe kupuji vynikající místní ovčí sýr Vlašič. Sýr, čerstvý bílý chléb a zelenina v podobě rajčat, papriky se stává na dlouhou dobu mojí cesty Balkánem základním kamenem jídelníčku během dne. Večer k tomu jen přibyl kuskus a ráno vývar s nudlemi. V městečku zkouším i první nesmělý pokus o nákup plynové kartuše pro vařič Pinguin Hiker. Vezu si i redukci Edelrid pro vařič. Je to adaptér pro kartuše bajonet/závit. Adaptér umožňuje použití kartuší i s ventilovým systémem kartuší Campingaz. Čtěte také: První část článku Bosnou a Hercegovinou na kole Od prodavače v patřičném obchodu se železářstvím se dozvídám, že v podstatě v celé Bosně a Hercegovině i na celém Balkáně koupit plynovou kartuši není problém, ale ne pro vařiče s ventilovým systémem připojení Campingaz nebo ventilovým systémem šroubovacím (Primus).Všude jsou pouze plynové univerzální kartuše napichovací. To se týkalo nakonec i Bulharska, Srbska, Rumunska, Moldavy, Ukrajiny, Gruzie, Turecka, prostě všech zemí, kterými jsem posléze projížděl. V tuto chvíli je ještě paliva dost, ale začal jsem tušit problém. Při nejhorším koupím místní neskladný vařič. Sice zabere hromadu místa v brašnách, ale co. Pohodlí vaření ve stanu za deště, či špatného počasí je pohodlí. V záloze mám ještě dřívkáč, nádherná skládací kamna, která složím do ešusu. Do kamen paliva vždycky bude dost. Dřívkáč má ale jednu velkou nevýhodu. Při vaření již nestihnete nic jiného dělat, než jenom přikládat a přikládat. Ode dneška začínám s plynem šetřit, a když to jen trochu jde, vařím na ohni v kamnech. Naučil jsem se vozit v brašnách malou otep suchých dřívek na rychlý rozjezd kamen, tak vaření na ohni za mokra není problém. Na cestě jsem teprve třetí týden a plyn mám ještě na stejnou dobu. Houby zle, problém začnu řešit, až nastane. S tou mojí špatnou angličtinou si začínám připadat jako debil. Ještě že většina lidí, s kterými hovořím je na tom podobně. V Bosně a Hercegovině se většinou ve škole učili němčinu. Cestou šprtám slovíčka a fráze z učebnice připevněné na mapník na řídítkové brašně. Za městem Travnik výrazně zhoustnul provoz. Otevřelo se široké údolí a úplně se změnil okolní svět. Vede tudy hlavní silniční tah s dálničním přivaděčem směr Sarajevo. Kolem silnice samý hyper - super market jako ve zbytku západního globalizovaného světa. Ve vesnici Koanik na říčce Lašva sedím u krámku, obědvám, dobíjím aku a povídám si s místními chlapy. "Do Sarajeva to vem přes Kiseljak, silnice je tudy klidnější a krajina hezčí"... radí mi další postup směr bosenská metropole... Poslechl jsem je a dobře udělal. Silnice byla takřka bez provozu. V mojí mapě má cesta označení č.442, ve skutečnosti tudy pokračuje komunikace č.5. Již skoro za tmy dojíždím do obce Han Ploča. Vidím malé oplocené hřiště s umělým povrchem, kolem posečená tráva, bíle natřený kontejner s nápisem UN (unimo buňka po jednotkách Organizace spojených národů na území bývalé Jugoslávie pod názvem UNPROFOR), tak k němu odbočuju, je čas zakempovat a hřiště v obci je sázka na jistotu. Na hřišti se pohybuje chlapík, správce, tak se ho ptám na možnost postavit si u plotu stan a přečkat do rána. ..."co bys stavěl stan, vyspíš se v unimo buňce"... a odemkl mi ji... Je v ní čisto, pingpongový stůl a dřevěné lavice. Na hřišti je ještě jedna buňka, kde je sprcha a WC, tu mám také k dispozici. Nemá to chybu. Správci hřiště ukazuji svůj pas a on volá na policii, prý aby nebyl problém, v noci policie jezdí hřiště kontrolovat. Nad hlavou mám letecký koridor na letiště Sarajevo, spalo se bezvadně. Při vaření večeře mám nepříjemný zážitek. Prasklo gumové těsnění na vařiči, kroužek utěsňující plynovou bombu a celý komplet byl v plamenech. Ještě že vařič byl pod mým dohledem. Hned letěl obloukem ze dveří, daleko od buňky a po dopadu zhasnul, naštěstí. Následovala oprava vařiče, náhradní těsnění vozím s sebou a dovaření jídla proběhlo již bez potíží. Pro poutníka je úžasné, že v každé vesničce je krámek otevřený do 19 - 20 hod. Zásoby se dají doplňovat průběžně, nemusím si vozit moc jídla s sebou. Častá věta v Bosně a Hercegovině, když něco potřebuji je: ..."nema problema"… lidé jsou v pohodě, k poutníkovi jsou velice vlídní a přívětiví, stejně jako v Chorvatsku… Nějak zatím nebyl čas číst, nebo poslouchat rádio. Nestíhám ani přes den průběžně dopisovat deník. Kdybych to nezažil, nebudu věřit. Čas hrozně letí a vůbec se nenudím. Cesta mě čím dál více baví a naplňuje. Dnes jsem si konečně připevnil na řídítka malé zpětné zrcátko, co táhnu už z domova. Chtělo by to nějaký pořádný "spiegel". Pokud cykloturista jede většinou po hlavní silnici jako nyní já, je to skoro nutnost. Občas se mě někdo snaží sestřelit i z protisměru. "Furt ve střehu," kochání jen při zastávkách, to je motto přežití... SarajevoPřed Sarajevem mám problém se značkou silnice pro motorová vozidla. Provoz jako kráva, nějak jsem se prokličkoval do Ilidže, což je předměstí bosenské metropole. Vedle je sarajevské letiště a hned se dostávám k Římskému mostu přes řeku Bosnu. Kolem hlavní silnice směřující do centra je široký chodník s vyznačeným pruhem pro kola a posléze cyklostezka kolem řeky Miljacka, která mě dovede přímo do jedné z nejstarších částí Sarajeva, čtvrti Baščaršija. Absolutní bomba s neobyčejnou atmosférou orientu v dnešní moderní době. Jedná se o náměstíčko a přilehlé uličky plné krámků a dílniček místních řemeslníků, obchůdky se suvenýry, občerstvením. Nedaleko je i Gazi Husrev Begova mešita, nejvýznamnější islámský objekt v Sarajevu a v celé zemi. Muslimská náboženská škola medresa či bezistan, kryté tržiště ze 16. století se spoustou obchůdků s orientálním zbožím a islámskými devocionáliemi. Navštěvuji též katedrálu srdce Ježíšova. Je největší katedrálou v Bosně a Hercegovině a sídlo arcibiskupa. Katedrála se nachází v městské čtvrti Staré Město a byla postavena po vzoru Notre-Dame de Paris. Moje zastávka patří i místu Latinska ćuprija (Latinský most) přes řeku Miljacka. Dne 28. června 1914 na odbočce z pravého břehu do ulice spáchal Gavrilo Princip atentát na dědice rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Na tomto místě mám naplánovaný úspěšný odlov cache geocachingu. V jedné z kavárniček v Baščaršiji si dopřávám vynikající tradiční bosenskou kávu připravovanou v džezvě. Nejlepší káva, kterou jsem na čtyřměsíční cestě měl. V Sarajevu trávím poměrně dost času, navštěvuji ještě přírodní park Vrelo Bosne, kde pramení řeka Bosna. Nachází se v lázeňském městě Ilidža západně od Sarajeva v pohoří Treskavica. Vede k němu pohádková alej vzrostlých platanů. Jedná se o nádhernou oázu zeleně a klidu. Bylo tady dost Arabů. I takových v drahých bílých dišdaších a s nimi v černém sloužící, s dekami a piknikovými košíky. Pěkně oblečené arabské ženy v převážně černé bohatě zdobené abáje. Návštěvu přírodního parku mi doporučil jeden sportovec u olympijského plaveckého bazénu na kraji města, kde jsem se schovával před odpolední bouřkou. Také mi vysvětlil, že tady na silnici s dopravní značkou "silnice pro motorová vozidla" na kole můžu. Značka končí kousek za Sarajevem, potom se jede po staré silnici. Dal mi ještě pár typů na zajímavá místa po cestě do Mostaru. Pro dnešek se rozhoduji pro nocování v Camping Oáza nedaleko Římského mostu. Teplá voda a elektřina pro dobíjení aku je lákavá. Nové pěkné sociálky, ale nějak jsem nepochopil, proč byly přes noc zamčené, pro klíče musím na recepci. Ve stanu tady bydlím jediný. V kempu jsou hlavně obytná auta a karavany usměvavých turistů z Holandska. Starší lidé, auta očíslovaná, asi nějaký zájezd. Ráno přijel autobus se značkou BiH, karavanisté do něj nastoupili a odjeli na výlet, dokonalé... Je sobota, nechvátám. Mám mít podle itineráře volný den, ale pojedu dál. Maďarsko a Chorvatsko mě zdrželo počasím, někde ten týden o který jsem vyjel později dohonit musím. Potřebuji být 21.6.2014 ve Svaté Heleně v Rumunsku, kam za mnou přijede busem z Brna Mila a společně budeme pokračovat v cestě na Kavkaz. Přede mnou je ještě 28 dní, 8 zemí a 1 944 km, to dám... Pěkně jsem sám se sebou vydrbal při placení ubytování. Kemp nestál 9 KM (konvertibilní marka) jak jsem se domníval včera, ale 9 €. Tak jsem hned přišel o zbytek hotovosti v KM. Pěkně drahé, hold to je daň za noc v hlavním městě... Pokračuji v cestě po hlavní silnici č. 17 do Mostaru. Na první benzínové pumpě potkávám cykloturistku Gemma Gelabert Gonzalo z Katalánska. Odvážné mladé děvče směřuje do Splitu a dále přes Dolomity, Alpy domů do Španělska. Hrnu kolem neskutečně čisté řeky Zujevina. Úzké údolí, řeka, silnice a železniční trať samý tunel, viadukt. Neustále je co fotit, věčně stojím, kochám se. Zdolávám sedlo Ivan (955 m) pod horou Lisin (1 742 m) pohoří Bitovnja. Za tunelem vidím zasněžené vrcholky pohoří Bjelašnica, přesahujícími výšku 2 000 m. Během olympijských her v Sarajevu v roce 1984 zde byla olympijská sjezdovka. Za obcí Bradina se silnice zařezává hluboko do údolí a horský úsek železniční trati nad městem Konjic v mohutných serpentinách překonává přibližně 600 výškových metrů převýšení od řeky Neretvy. Takový bosenský Semmering. Další související články:+ Po cyklostezce Odra - Nisa. Cyklotoulky s vozíkem, dětmi a nočníkem - k moři na Rujanu a Polskem…+ Zakarpatská Ukrajina na kole. Kolo - Koločava aneb Zakarpatím na kole + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (4) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (3) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (2) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1) + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (1) + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (2) Líbil se vám tento článek? |
|