Dovolená v Orlických horách, horská cykloturistika

Orlické hory a cykloturistika

Mám týden dovolené. Říkám si co s tím? Jeden den vydržím ještě sedět doma, ale druhý den mě to táhne pryč. Nemám nic v plánu, ale v hlavě mi už dlouho zraje myšlenka zavítat na místo, kde kam jsem jezdíval na dovolenou s rodiči. A to do Orlických hor na Pastvinkou přehradu. A hned se rozhoduji, že tam vyrazím.

Jako již mnohokrát přizpůsobí svůj starý Fiat Uno k tomu, aby se vněm dalo přespávat. Vymontuji zadní sedačky, tady mi vznikne místo na letiště, kde budu spát a taky místo na přepravu kola. Narvu tedy do Una kolo a molitanovou matraci. Vše se mi tam v pohodě vejde i s dalšími věcmi, které k cestě potřebuji. Když tak balím tak se mi pod ruce dostanou i mé boty, které mám do hor. Vezmu je také, třeba se budou cestou hodit, protože mi v hlavě hlodá ještě jeden cíl.

Pastvinská přehrada

Ale na spaní je ještě brzy. Sednu na kolo a jedu se projet po okolí. Zamířím na hráz Pastvinské přehrady. Cestou vidím, že je to tady stále krásné místo, akorát tady přibylo několik restaurací, což vůbec není na škodu. Já zakotvím až u té na hrázi. Dám si pivko a druhé a nasávám zdejší klidnou atmosféru. Až usoudím, že už nastal čas návratu tak jedu zpět do kempu. Trošku mě zlobí déšť, ale to nevadí. Je teplo a do kempu to není daleko. Přijedu, jdu se okoupat, cestou se ještě stavím ve zdejším kiosku a mířím ke svému autu nebo ložnici? Ale spát se mi ještě nechce tak jdu k vodě sednu si tady na takový malý mol a do noci naslouchám přírodě a přemýšlím o životě. Už za tmy vlezu do auta a přespím na svém improvizovaném letišti.

Letohrad

Ráno vstanu a vidím, že je hezky. Dlouho nemeškám a vyrážím na kole vstříc dalšímu dni. Můj první cíl je Letohrad. Z Dětství si toto město pamatuji a vím, že tam bylo krásné náměstí, na kterém se prodávala velmi chutná cukrovinka. Taková kokosová koule a po její stopě se ted vydávám. Jedu opět přes hráz Pastvinské přehrady směrem na Letohrad. Tady pozoruji rodinku, která hází do vody rohlíky a ve vodě vidím docela kapitální kousky ryb, které ty kusy pečiva polykají jako maliny. Vzpomenu si na kolegu z práce, který je vášnivý rybář a jehož srdce by tady určitě zaplesalo. Nicméně jedu dál.

Vystoupám pár kopců a najednou se pode mnou objěví městečko jako na dlani. Letohrad. Ze shora vypadá hezky. Spouštím se tedy dolů do města. Značení mě nejdříve dovede do zdejšího muzea řemesel. Dovnitř nejdu, jelikož mám obavy tady někde zanechat kolo. Ale i venku je dost toho k vidění. Třeba staré traktory a historicky zajímavé budovy.

Chvíli tady na to vše koukám a jedu dál směrem do centra na náměstí. A je stejně krásné jako před dvaceti lety. Náměstí lemují podloubí s krámky a hospůdkami. Najdu zde i onu cukrárnu, kde jsme chodili na tu pochoutku. Tu zde však nenajdu. U prostřed náměstí stojí morový sloup. Na jedné straně náměstí je chrám sv. Václava, který stojí v těsném sousedství zámku. Ale historii si prozkoumejte na internetu nebo osobně. Toto by se do článku vše nevešlo.

Vyrážím do zámeckého parku, kde mě zaujme monumentální strom uprostřed krásně upravené zahrady. Fotím a fotím. Strom, nedalekou kašnu, okolí, park, který stoupá někam na horu. Uvědomuji si, že jsem viděl během sjezdu do Letohradu nad zámkem nějaký kostel. Jedu tedy dál do parku a v dáli vidím tu stavbu. Ted už jdu pěšky. Kopec je opravdu strmý. Navíc v tom svahu musím překonat padlou mohutnou lípu. Vlastně je tady lipová alej až na horu. Lípy pocházejí z roku 1734. Přicházím ke kapli sv. Jana Nepomuckého, kaple je ale zavřená. Nevadí, je tady krásný výhled na Letohrad z ptačí perspektivy.

Opět udělám pár fotografii a v tom si všímám, že na obzoru se tvoří obrovské mraky a je tam pěkně temno. Doufám, že mě to nezastihne někde na cestě. Má cesta totiž vede ještě do Žamberku a odsud chci jet přes Klášterec n. Orlicí zpět na Pastviny. Jedu tedy zpět přes park na náměstí. Cestou ještě v parku narazím na uměle vybudovanou jeskyni, která je bohužel zavřená (na požádání se sem dovnitř dostanete). Letohrad je opravdu krásné městečko, které doporučuji navštívit a nějaký čas se tady toulat. Vrátím se zpět na náměstí, kde se ještě zastavím i pomníku snad největšího Čecha - Járy Cimrmana.

Žamberk

Složím mu poklonu a jedu dál směrem na Žamberk. Projedu dlouhou vesnici Lukavice, kde v jednom zdejším obchůdku posvačím a jedu dál do Žamberku. Navštěvuji monumentální kostel sv. Václava a pěkné náměstí s morovým sloupem uprostřed. Chvilku se tady toulám, studuji zdejší informační ceduli a tipuji si místa kam se zajdu podívat. Vtom mě osloví nějaký chlápek a tak se dáme do řeči. Nejdříve probereme moje kolo, pak to proč tady jsem, co tady dělá on, shodneme se na tom, že je Žamberk pěkné město a taky na tom, že se dost kazí počasí. Rozloučíme se a já se jedu podívat do zámeckého parku. Je tam údajně nějaká stará věž. Najdu ji, ale vystoupat se na ní nedá. Je to Tyršova věž, ale je to zřícenina.

Píši o tom co vidím, ale nechci opisovat zdejší informační tabule a historické dokumenty. U věže chvilku vyčkávám a čekám co bude dělat počasí. Začne-li pršet tak hned mířím na náměstí do nějaké restaurace. A také že tam za chvilku jsem. Ale nějak moc neprší tak pokračuji dál. Z náměstí sjíždím dolů k řece Divoká Orlice. Přejedu ji a hledám cestu na Klášterec nad Orlicí. Vtom mi poradí jeden zdejší člověk. Ukáže mi cestu a zároveň mě před ní varuje nebo spíš před bouřkou, která kolem zuří.

Vystoupám nad Žamberk a to co vadím po pravé ruce,teda směrem na východ mě děsí. Neskutečná tma a šílené blesky a hromy nad krajinou. Stále neprší tak jedu přes kopce do Klášterce n. Orlicí. Ale stejně je ve mně malá dušička, protože blesky jsou opravdu mohutné a já jedu po docela vyvýšených místech. Přesto i tuto drsnou část cesty projedu a již sjíždím krásnou přírodou do údolí do Klášterec n. Orlicí. Musel být tady před chvílí pořádný liják.Všude samá louže a v Klášterci dokonce lidé čerpají vodu se sklepů.

Klášterec nad Orlicí

V Klášterci mě nejdříve zaujme kostelík s dřevěnou věží. Tak ho prozkoumám. Nejdříve z venku a pak vstupuji dovnitř. Prošel jsem již mnoho krásných kostelů, ale tento mě opravdu zaujme. Jednak svým interiérem, ale taky je tady taková zvláštní atmosféra. Taková klidná a tajemná. Přečtu si tady těžký životní příběh jedné zdejší rodačky a popřemýšlím nad tím. Líbí se mi tady, moc se mi z tohoto místa nechce, ale musím dál. Sjedu opět k řece Divoká Orlice a stejně jako před dvaceti lety pozoruji ze zdejšího mostu hejna ryb, které v řece plavou. Strávím tady v této malé vesničce dost času, je tady moc hezky. Koukám po zdejších budovách a zjišťuji, že v jedné z nic chvilku bydlel i Tomáš G. Masaryk.

Asi po hodině jedu dál. Do Pastvin je to už jen kousek. V nějakém krámku koupím večeři a jedu zpět do kempu. Odbočím ještě na most, který se klene nad nádrží. Chvilku tady postojím a pozoruji chlapce, kteří z něj skáčou do přehrady. Je to docela vysoko a takový skok vyžaduje spoustu odvahy a umu. Až mi z toho běhá mráz po zádech. Raději jedu pryč.

Když tak večer v kempu koukám do mapy a hledám místa, která jsem dnes projel, tak můj zrak spočine na místě, kde jsem ještě nebyl. Krkonoše a hlavně Sněžka. Mám ještě pár dní volno tak se rozhoduji, že ráno sbalím své věci a vyrazím do Krkonoš. Během následujících dnů se mi povede zdolat i Sněžku. Ale o tomhle dobrodružství zase napíšu někdy příště.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.