Vietnam: příroda, památky a cestování v jihovýchodní Asii. Treking ve Vietnamu a putování po známé neznámé zemi (2)

Vietnam

Dereme se do kopců úzkými pěšinami a teče z nás pot, jak se ale ukáže, konečný výsledek stojí za námahu. Dostáváme se vysoko nad údolí, a přestože se oproti předchozímu dni poněkud zatáhlo, nabízí se nám krásný výhled na nejbližší okolí.

Těsně pod námi zvedá pahorek, jenž nám svým vzhledem vzdáleně připomíná z obrázků dobře známé peruánské Machu Picchu, pouze město vybudované Inky nahrazují rýžová pole. I tak ale pohled budí náš obdiv.

Čtěte také: Vietnam; treking ve Vietnamu a putování po známé neznámé zemi (1)

Po obědě v přírodě se přehoupneme přes hřeben a sestupujeme do Bac Ha. Putování se však vzhledem k neustálému zhoršování počasí proměňuje víceméně v pochod. Obloha se totiž nadobro zatáhla a ztratily se jakékoliv výhledy, nakonec můžeme být rádi, že nezačalo pršet. Sestupem do městečka končí náš druhý trek.

Závěr

Treky proběhly a v rámci možností jsme pokořili vietnamské hory. Než se však úplně rozloučím, zmíním ještě jedno. Při výpravě do vietnamských hor jsme též navštívili trhy v Muong Khuong a Sin Chengu, což nemělo jedinou chybu.

Do daných míst, platí to hlavně ve druhém případě, totiž moc turistů nezavítá. I proto zde na rozdíl od Sapy nikdo nevnucuje zboží a dají se mnohem lépe vyfotografovat krojované ženy, čilý ruch vytváří zajímavou škálu barev.

A co všechno se prodává? Prasátka přiváděná na vodítkách, drůbež a koně, buvoli i ryby, nechybí ovoce a zelenina. Na zdusané zemi leží nářadí, které se nabízí v našich železářstvích, klacky cukrové třtiny, oděvy, pevné boty i sandály, baterie, pod nataženou plachtou se vyskytují i zapnuté televizory.

Místní se úzkými uličkami mezi stánky občas doslova prodírají a nejednou při tom používají i lokty, aniž by se trápili tím, koho a kam zasáhnou, občas se vyskytne i veřejně kojící žena. Kupí se stánky s jídlem, a tím pádem plno hodujících, přičemž se nádobí i jídelní hůlky (ty jsme v průběhu cesty po Vietnamu používali velmi často) omývají převážně ve špinavých dřezech.

Pro našince zkrátka těžko popsatelná atmosféra, kterou zvýrazňovalo i to, že si člověk v Sin Chengu připadal pod občasnými pohledy místních vysloveně jako exot. Něco takového se často nezažívá. To už ale opravdu končím a své povídání uzavřu tím, že si dovolím provolat jediné slůvko, jež si v dané řeči pamatuji. Čili: "Ťuk suk vé".

Vietnamská mozaika

Jelikož cestování představuje koření života, dovolím si heslovitě prozradit něco málo o několika zajímavých místech ve Vietnamu, jež se mi poštěstilo navštívit. Oficiální název země zní Vietnamská socialistická republika, rozloha státu činí 331 040 km² a počet obyvatel přesáhl osmdesát miliónů. Stát je v současné době rozdělen na sedmnáct oblastí a jednašedesát provincií, přičemž všemu prezidentuje od roku 1977 Tran Duc Luong. A protože máme úvodní statistiku za sebou, projeďme zemí od severu k jihu.

Hanoj

Hlavní město Vietnamu jsem si ve své skromnosti dovolil přejmenovat na "Město miliónů motorek". Daných vozidel se v ulicích vyskytuje přímo nepočítaně a už jen procházení mezi jejich valící se masou představuje neskutečný zážitek. Člověk při přechodu silnice musí neustále dávat pozor, aby neskončil pod některým z kol, do uší se zarývá hukot motorů a troubení klaksonů, zkrátka neskutečný chaos, který se musí zažít na vlastní kůži.

Hanoj však není jen dopravní ruch, a tak ještě zmíním pár památek, které mě osobně nejvíce oslovily. Přímo ve středu města se nachází Jezero navráceného meče s chrámem Ngoc Son, mostem Vycházejícího slunce a Žabí věží, dále bych doporučil hlavně Chrám písemnictví a pagodu Tran Quoc na břehu Západního jezera.

Zajímavých míst se samozřejmě vyskytuje mnohem víc, já však závěrem upozorním pouze na jediné místo, které ve výčtu víceméně nelze opomenut. Jedná se o Ho Či Minovo mauzoleum. Dovnitř jsme však z objektivních příčin nepronikli, neboť tělo pana Ho Či Mina v době našeho putování absolvovalo tříměsíční regenerační kůru v Rusku. Ačkoliv jisté nepřející zdroje uvádějí, že ho místo do Moskvy posílají na zkrášlení úplně jinam, a to do muzea voskových figurín Madam Tussaud v Londýně. No nevím, podívejme se raději dál.

Zátoka Halong

Též Dračí zátoka. Jedno z nej celého Vietnamu, tohle se musí v každém případě vidět. Pravda, pro příjezdu do přístavu v Halong Bay se člověk při pohledu na davy lidí a spoustu kotvících lodí vysloveně vyděsí, následné zážitky mu ale prvotní šok bohatě vynahradí. Vypluje se na moře, kde přímo z vody rostou rozeklané vápencové kopce a mezi těmi se proplouvá, plavba nemá sebemenší chybu.

Člověk sedí na palubě a jen se kochá okolní nádherou, v rámci zpestření se dá navštívit i krasová a různými barvami nasvícená jeskyně. Též můžeme vystoupit na některou z vyčnívajících homolí. Lze spatřit i plovoucí vesnice a případně se vylodit na největším z ostrovů Cat Ba. Když k tomu přidáme i koupání v moři, nelze se divit, že oblast čítající cca 3 000 malých ostrůvků a zabírající plochu cca 1 400 km2 pronikla na seznam přírodního bohatství UNESCO.

Hory na severu země

Za nejdůležitější turistické středisko je považováno městečko Sapa, nedaleko něhož se nachází i nejvyšší vrchol celého Vietnamu Fan Si Pan (3 143 metrů). Žije zde bezpočet národnostních menšin, a proto si pozornost zasluhují nejenom hory, ale i trhy plné žen oděných do barevných krojů. O tom ale píši podrobněji výše.

Voňavá pagoda

Celodenní výlet k Voňavé pagodě si lze koupit v Hanoji za 15 USD a v ceně je zahrnuta veškerá doprava, vstupné, místní průvodce a oběd. Jede se 90 kilometrů na jih od hlavního města a následně pluje po řece na malých lodičkách, na nichž veslují převážně ženy.

Pagoda s chrámy působí zajímavě, v rámci prohlídky se dá vystoupit či vyjet lanovkou na jeden z homolovitých kopců, na jehož vrcholku se nachází jeskyně s posvátnými soškami Buddhů. Výstup na horu lze při trošce opatrnosti zvládnout pohodlně v sandálech, přestože turistický průvodce mluví o nutnosti zpevněných bot.

Ninh Binh

Reklamní letáky uvádějí, že se jedná o "Halong v rýžových polích". S přivřením očí se s tím dá i souhlasit, neboť jde vskutku o mimořádnou krajinu. K nebi ční vápencové homole a mezi těmi se dá buď projíždět vozidlem, chodit, nebo plavit na loďkách. Dá se navštívit i pár chrámů (asi nejznámější jsou v Hoa Lu) a vylézt na nějakou tu vyhlídku.

Člověka zamrzí jen jedno. Podobně jako v horách nebo na pobřeží u Dračí zátoky lze sledovat, jak si Vietnamci neváží svých přírodních krás a snaží se z nich vytěžit co nejvíc bohatství. Vedle některých vápencových kopců například vyrůstají továrny a pár homolí bylo v rámci těžby dokonce srovnáno se zemí.

Hué

Bývalé císařské město, v němž je názorně vidět, co dokáže válka. Z bývalého císařského paláce (něco jako zakázané císařské město v čínském Pekingu) se po vietnamsko-americké válce nedochovaly vnitřní budovy. Američané je rozbombardovali, a tak se uprostřed citadely táhne obrovitá, prázdná, travnatá plocha. Jinak se zde samozřejmě pár chrámů najde a myslím, že bych litoval, kdybych dané místo při zastávce v Hué nenavštívil. Přece jen se do oněch míst dostane člověk jednou za život.

Poblíž města se vyskytují i hrobky bývalých vietnamských panovníků z přelomu 19. a 20. století, kteří Vietnamu rádoby vládli, přestože celou oblast ve skutečnosti ovládali Francouzi. My navštívili dvě z nich a jedinou pihu na kráse představovala skutečnost, že nám po celou dobu pršelo.

Hoi An

Malebné městečko vzdálené šest kilometrů od moře, které do 19. století představovalo nejdůležitější přístav středního Vietnamu. Daná skutečnost se podepsala na jeho výstavbě. Ve městě najdeme domy ve francouzském stylu i okázalé čínské chrámy, asi nejznámější památku představuje japonský krytý most ze 16. století.

Hoi An zkrátka dýchne na člověka svou výjimečnou atmosférou a městečkem se vyplatí jen tak chodit. Dá se nahlížet do krámků, galerií i chrámů či courat po tržnici, vyplatí se i časně ráno navštívit rybí trh. Ruch navíc neustává ani večer po setmění. Aspoň v době naší návštěvy probíhala pod širým nebem různá kulturní vystoupení.

My Son

Lokalita nedaleko Hoi Anu, v níž se do 13. století nacházelo náboženské středisko Čamské říše. V nádherném údolí obklopeném zelenými kopci se vyskytují staré věže a chrámy, které jsou však mnohdy díky Američanům (bombardování za vietnamsko-americké války) dosti poničené.

Dané náboženství vycházelo z indonéských a indických mýtů, a proto se lze setkat s bohy jako Šiva, Višna nebo Ganéša, přičemž nejkrásnější sochy bohů nalezneme v muzeu nedalekého přístavního města Danang. V rámci návštěvy My Sonu lze také zhlédnout kulturní vystoupení čamského etnika s nádhernou hudbou i pěknými tanečnicemi.

Mui Ne

Většina zájezdů i průvodců upozorňuje především na přímořské středisko Nha Trang. Jak si však dovolím poznamenat, přestože jsme městem víceméně pouze projeli, na první pohled neběží o žádný zázrak. V Nha Trangu rostou hotely jako houby po dešti a začíná být jimi vysloveně přeplněno, zkrátka zde vzniká takový malý "Disneyland" pro turisty, jaký známe z přeplněných evropských letovisek. I proto jsme jeli k moři do Mui Ne.

Pravda, moře nabízelo i dost špíny, zato zde ale panoval poměrný klid. Navíc šlo navštívit i blízké písečné duny, nebo se lze vypravit kaňonem proti proudu potoka k vodopádu a následně k rýžovým polím mezi kokosovými palmami. Zkrátka paráda, u níž se lze pouze děsit toho, že ji časem změní ziskuchtiví hoteliéři v nechutně rušné středisko.

Saigon (Hočiminovo město)

Dříve hlavní město jižní části Vietnamu, dnes nejlidnatější město celé země (přes čtyři milióny obyvatel). Plno motorek i aut, na rozdíl od Hanoje zde však najdeme i široké bulváry. V jednom okamžiku se dokonce silnice skládala z dvanácti pruhů (osm pro automobily a čtyři pro motocyklisty!)

Ze zajímavostí uvedu radnici, centrální tržnici, bývalý prezidentský palác, katolickou katedrálu a také muzeum válečných zločinů, které jsme však nenavštívili. Samostatnou kapitolu představuje čínská čtvrť Cholon. Procházíme tržnicemi, pozorujeme domy nalepené na sebe a nesčetně čínských chrámů, jež jsou od sebe vzdáleny co by kamenem dohodil.

Samozřejmě že by se pár zajímavých míst k zastavení ještě našlo; čistě namátkou zmíním deltu Mekongu, válečné tunely v Cu Chi nebo oblast centrálních hor. Ani do jednoho z uvedených míst jsme však nezavítali, a tak končím krátké představení státu, jenž nepochybně stojí za návštěvu.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.