Středoafričtí Kongové a jejich unikátní náboženství

Křesťanství je v Africe od svého počátku a v prvních staletích letopočtu proniklo v některých oblastech téměř až k rovníku

Náboženství etnika Kongo (v plurálu BaKongo) je tradiční africké náboženství bantuského etnika hovořícího jazykem Kikongo žijícího v západní části střední Afriky, převážně v Kongu, Demokratickém Kongu, Gabonu a Angole. Kongové se dále dělí do podskupin Beembe, Bwende, Vili, Sundi, Yombe, Dondo, Lari a dalších méně početných skupin.

Nejvyšším Bohem v náboženství Kongů je Bůh Nzambi Mpungu, jehož protějškem je bohyně Nzambici. Bůh Nzambi Mpungu stvořil vesmír, nižší božstva, duchy i lidi. Klíčový význam má v náboženství Kongů kult předků, neboť předkové jsou prostředníky mezi lidmi a nejvyšším Bohem. Kongové rozdělují kosmos do dvou sfér - sféry materiální (ku nseke) a sféry duchovní (ku mpemba). Nejzkušenější léčitelé - ngangové - dokáží podle Kongů komunikovat se zemřelými předky a hledat u nich pomoc v léčbě, odhalování příčin nemocí či věštění.

Výzkum původního náboženství Kongů je podle historičky Lindy Heywoodové obtížný přinejmenším ze dvou elementárních důvodů. Prvním je velká variabilita mýtů, obřadů i nauky v různých oblastech předávaných po dlouhé generace výhradně ústně, s čímž po své dlouhodobé zkušenosti ze střední Afriky zcela souzním. Druhým je podle Heywoodové dlouhodobé potírání náboženství Kongů (a obecně tradičních afrických náboženství) křesťanskou misií, ke kterému nepochybně docházelo, ovšem v posledních letech pozoruji změnu misijní metody a obnovu respektu k původním náboženstvím. Jistě je to způsobeno více vlivy. Jedním z nich je to, že současná křesťanská misie je realizována ve většině samotnými Afričany, kteří - nikoli jistě všichni, ale mnozí - přistupují ke svým kořenům s úctou a respektem.

Bílí misionáři, kteří stáli za druhou fází christianizace Afriky ve druhé polovině 2. tisíciletí, sice opakovaně a v různých oblastech zaznamenali náboženství Kongů ve vítané písemné podobě, ovšem učinili tak v silně křesťansky tendenčně podbarvené podobě, často s explicitní ďábelskou nálepkou. Vzhledem k masivnímu rozšíření křesťanství v nespočtu denominací a myšlenkových směrů mezi soudobými Kongy je proto cesta k jejich původnímu náboženství pro současníka více než trnitá. K tomu však nemohu nedodat, že celá problematika je ještě složitější. Jak jsem si dovolil připomenout v dřívějších textech, křesťanství je podle mnohých vlivných afrických teologů možné považovat za tradiční africké náboženství.

Křesťanství je v Africe od svého počátku a v prvních staletích letopočtu proniklo v některých oblastech téměř až k rovníku, prokazatelně přinejmenším v oblasti dnešní Etiopie a severní Keni. Mohlo tedy formovat a ovlivňovat africké náboženské systémy již v první fázi christianizace v první polovině 1. tisíciletí. Podobným faktorem ovlivnění mohl být později islám, který sice významněji ovlivnil v posuzované oblasti zejména východní část střední Afriky, ale v nějaké míře mohl ovlivnit i náboženské názory Kongů v období mezi první a druhou fází christianizace kontinentu. Jaká byla ona míra ovlivnění - a byla-li vůbec nějaká - se dnes můžeme jen domnívat.

Kosmogram Yowa

V původní kosmologii Kongů hraje klíčovou symbolickou roli slunce. Kongové chápou realitu jako čtyřsektorovou křížovou skutečnost, která odpovídá čtyřem fázím pohybu slunce po obloze: vycházení, vrcholení, zapadání a absentování. Podle toho kreslí Kongové kosmologický kruh protnutý křížem rozdělený na čtyři sektory. Sektory pohybu slunce odpovídají pohybu života v kosmu: početí, narození, zralost, smrt. Vše živé prochází podle Kongů těmito etapami. Člověk stojí v tomto symbolickém kosmogramu zvaném Yowa uprostřed, kde se protíná vertikální a horizontální linie.

Na počátku všeho byla podle náboženského systému Kongů prázdnota (mbungi). Bůh stvořitel do této prázdnoty přivolal jiskru ohně (kalungu), která sílila, až zaplnila prázdnotu; stala se obrovským zdrojem energie, z níž vzešlo slunce, hvězdy a planety. Kalunga je proto považována za původce života a pohybu, a protože zdrojem kalungy je Bůh Nzambi Mpungu, je nazýván také Bohem změny.

Stvoření člověka (muntu) koresponduje se čtyřmi fázemi vývoje života: musoni je početí, kala je narození, tukula je zralost, luwemba je úmrtí a přechod k předkům. Při narození a smrti člověka přenášejí lidskou duši z duchovního do materiálního světa a opačně duchové Simbi. - V náboženském systému Kongů existuje ještě jedna varianta čtyřsektorového kruhového kosmogramu Yowa, který nazírá horní polovinu kružnice jako svět materiální a dolní polovinu jako svět duchovní, horizontální středová čára potom symbolizuje hladinu vody. Čtyři póly symbolizují zemi, vzduch, oheň a vodu, ve středu je potom symbol slunce. Čtyři sektory zároveň poukazují na početí, narození, zralost a smrt a také na čtyři roční období.

Bůh Nzambi Mpungu a bohyně Nzambici

Podle jedné z verzí náboženství Kongů byl nejvyšší Bůh Nzambi Mpungu a jeho protejšek bohyně Nzambici původně jedním velkým Duchem, který existoval všude a dal všemu život. Po poměrně důsledné christianizaci Kongů ze strany Portugalců lidé převážně přijali tezi, že Bůh Nzambi Mpungu je křesťanský Bůh Otec (první osoba Božské Trojice) a ostatní božstva a duchové konžského panteonu jsou ve skutečnosti andělé. Vzhledem k absenci náboženských textů konžského původu v období před druhou fází christianizace mezi 16. a 20. stoletím není v tuto chvíli dost dobře možné nahlédnout podobu náboženství Kongů před jeho ovlivněním křesťanstvím. Podle názoru tamějších teologů je ovlivnění nepochybné a významné. Skutečností však je, že kult předků zůstal mezi Kongy živý i v jejich křesťanské epoše.

Další božstva a magické figury

Božstvo hromu se jmenuje Nzazi, se kterým je v úzkém vztahu božstvo blesku Lusiemo. Duchovní vůdci zasvěcení božstvu Nzazi se nazývají Nganga Nzazi, kteří nejčastěji přivolávají sílu božstva v období sucha. Ngangové Nzazi přivolávají božstvo pomocí sošek Nkisi (jejichž podmnožinou jsou také konžské Nkisi Nkondi). Úderem dvou sošek Nkisi o sebe ngangové simulují zvuk hromu a přivolávají božstvo. Kongové se domnívají, že nganga disponuje silou božstva hromu v duchovním světě.

Božstvo slunce a času se nazývá Ntangu, jeho bratrem je božstvo měsíce Ngonde. Božstvem moří a oceánů je Chicamassi-chinuinji. Božstvo deště a sklizně je Mpulu Bunzi. Napříč oblastmi, které Kongové obývají, mají tato božstva různé variace jmen. Velký význam má takzvaný posvátný háj Mfinda. Zde tajné společnosti organizují své iniciační rituály, zde je podle Kongů nejvyšší koncentrace duchů předků i rozličných božstev, zde se setkává materiální svět se světem duchovním. Právě zde, v posvátném háji Mfinda, procházejí ngangové náročným zasvěcováním.

Ilustrační fotografie: subsaharská Afrika (autor)