Nemrut Dag, veledílo bájného krále Antiocha v krajině jihovýchodního Turecka

Veledílo krále Antiocha v Turecku - Nemrut Dag

Návštěvník, který jede pustou krajinou jihovýchodního Turecka směrem k pohoří Taurus, může na jeho hřebeni zaznamenat zřetelně se vyjímající ostrý vrchol. Jde o uměle nasypanou pyramidu, tvořící pohřební mohylu krále Antiocha I., vládce trpasličí komagenské říše.

Antioch I. zde však zanechal architektonické dílo, které by srovnatelnou konkurenci nalezlo zřejmě až v Egyptě, a je dnes vděčným tématem pro různé, někdy dosti divoké dohady. Mimochodem, cesta vede přes horní tok Eufratu, který je však v těchto místech dost studený, takže koupačku lze doporučit spíše jen otužilcům.

Cestou k divu Nemrut Dagi (což je dnešní turecký název pro Nimrodovu horu, na níž stojí Antiochova pyramida), je možné shlédnout i jiné památky z dob komagenské říše. Hned u silnice se u uměle nasypaného pahorku, zvaného turecky Karakuş ("černý pták"), který skrývá hroby několika žen z komagenského královského rodu, nalézají malebné kamenné dórské sloupy se sochami lvů a orlů.

Čtěte také: Křížem krážem národním parkem Kappadokie

Další dva sloupy stojí u nedalekého římského mostu přes řeku Cendere. Když návštěvník vyleze na skalní svah nad mostem, naskytne se mu srovnání římského a moderního stavitelství, protože za římským mostem uvidí dnes užívaný most. Obě díla jsou od sebe vzdáleny zhruba 1 kilometr v prostoru a asi 2 000 let v čase.

Hvězdná brána v Arsamei

Další památkou na komagenskou říši, kterou nabízí dnešní Turecko , je nedaleká Arsameia, která byla v 1. století př. n. l. hlavním městem tohoto ministátu, těžícího z polohy na karavanních cestách mezi Římem a Persií.

Arsameia se sice nalézá na kopci nad velmi malebnou krajinou, avšak návštěvník očekávající monumentální ruiny bude pravděpodobně zklamán, protože z dob komagenské říše tu toho nezůstalo mnoho. Nejfotogeničtějším artefaktem je jistě reliéf, vystavený na svahu kopce nad skalou u stezky, na němž si komagenský král podává ruku s Héraklem, přičemž skalní stěna pod reliéfem je pokryta sáhodlouhým nápisem v alfabetě.

Na úpatí této skály se však nalézá vchod do úzkého tunelu, vedoucího hluboko do podzemí. Z účastníků naší výpravy se tam nasoukala asi polovina lidí, přičemž první byl Honza zvaný "Hůlka", vyzbrojený nikoli svými pověstnými hůlkami, nýbrž baterkou, což byla v tomto prostředí velmi praktická věc.

Ostatní, pokud nedisponovali příslušně vybaveným mobilem, klopýtali za ním po tmě, takže to bylo poměrně zajímavé. Poslední, co jsem ve fázi sestupu zahlédl, byl Honza, jak s mihotavým světýlkem mizí v temnotě; my za ním jsme se už dál neodvážili.

Adrenalinu mohlo být ještě víc, kdyby sestupu do podzemí předcházelo skupinové čtení příslušné pasáže z knížky Arnošta Vašíčka, příznačně nazvané Turecké záhady. Píše se tam o tajemných podzemních prostorách Anatolie, úkrytech dávného vědění a hvězdných branách, kde docházelo ke kontaktům s jinými světy, či tajemných "bělovlasých", údajných hybridů mimozemšťanů a pozemšťanů, a jejich hrobech.

Taková baterie tajemna by dokázala banální sestup do tmavé štoly jistě řádně opepřit! Podle Vašíčka tunel, do něhož jsme vlezli, aniž jsme dosáhli konce, není prý dlouhý 158 metrů o hloubce 75 metrů pod povrchem, jak se oficiálně uvádí, nýbrž "mizí kdesi v hlubinách země".

Pomník touhy po nesmrtelnosti

Nočního výstupu k vrcholu hory Nemrut po poměrně pohodlné asfaltce se účastnila jen polovina účastníků zájezdu, zatímco ostatní se po čtvrté ráno nasoukali do dvou mikrobusů, které měly vyjet pod vrchol Nemrutu. Od restaurace pod vrcholem hory následoval krátký výstup po suťovém svahu k východní terase, na níž naše první skupina ve společnosti japonských turistů očekávala východ Slunce na terase z kamenných bloků, která dle Arnošta Vašíčka sloužila - jak jinak - jako přistávací plocha pro mimozemské létající stroje.

Na terasách na vrcholu Nemrutu ve výšce přes 2 100 metrů nechal král Antiochos I., toužící po nesmrtelnosti a božském statusu, postavit obří sochy sebe sama a božstev uctívaných v jeho říši, nesoucích řecko-perské rysy. Celek svou monumentalitou poněkud připomíná egyptské umění. V pyramidě nasypané z menších kamenů, která tvoří vrchol hory, je skryta pohřební komora komagenských králů; kromě nich se zde však podle Arnošta Vašíčka nalézají i ostatky tajemného "náboženského vůdce" - snad prý mimozemšťana.

Fotografické orgie

První z Antiochových tužeb - relativní nesmrtelnost - král architektonickým počinem na hoře Nemrut rozhodně získal. Den co den nyní turisté z rozmanitých končin zeměkoule čekají na vrcholu hory, až vyjde Slunce a ozáří polorozpadlé sochy. Magičnost okamžiku to však poněkud problematizuje. Raději jsem se proto zabýval dokumentací počínání japonských turistů, kteří zdvíhali ruce, volali "Banzai", a fotili se v nejnemožnějších pózách.

V japonských fotografických orgiích obzvláště vynikal mladý Japonec, který se s digitálním fotoaparátem na stativu fotil snad u každé z ulomených kamenných hlav, stojících pod torzy soch. Činil tak navzdory hlasitým protestům Čechů, kterým kazil záběry. Horu Nemrut budu mít proto spojenou více s fotografickými orgiemi Japonců než s mystickým prožitkem tajemna.

Autor: Václav Kozina, spolupracovník outdoorové cestovky Mundo, která pořádá poznávací zájezd do Turecka .

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.