Turecko: Kappadokie, turistika v národním parku se sopkami Erciyes Dagu (3 917 m) a Hasan Dagu (3 268 m)

Křížem krážem národním parkem Kappadokie

Oblast Kappadokie představuje mimořádný a ve světě zcela ojedinělý výtvor přírody, který rozhodně žádný návštěvník Turecka nemůže minout. Nachází se ve středním Turecku, v Anatolii, a prakticky zaujímá oblast mezi městy Avanos, Ürgüp, Ortahisar, Učhisar a Nevšehir. Centrem oblasti je Göreme, městečko ve skalách.

Přítomnosti dvou nedalekých velkých anatolských sopek Erciyes Dagu (3 917 m) a Hasan Dagu (3 268 m) vděčí Kappadokie za svůj vznik. Celá oblast je protkána hluboce zařezanými kaňony, které uvnitř skrývají pohádkové bohatství tvarů, barev i důmyslných lidských výtvorů. Ten kdo Kappadokii nenavštívil a neviděl na vlastní oči, může jen těžko uvěřit, že takové skalní útvary mohla vůbec kdy sama příroda vytvořit. Vypadají spíše jako pracně a důkladně vytvořená lidská díla, i když ta ve finální fázi, někdy před 2 000 lety navíc doplnila to, co příroda již sama skutečně nevytvořila.

První otázka, která okamžitě napadá každého je, jak vlastně tuto pohádkovou krajinu viklanů, skalních homolí, věží a kaňonů mohly přírodní samovolné síly vůbec vytvořit? Odpovědí je právě relativní blízkost sopky Erciyes Dag. Při sopečných erupcích docházelo k vyvržení velkého množství sopečného tufu, a to až na vzdálenost 50 kilometrů, do oblasti dnešní Kappadokie.

V usazených, mnoho desítek metrů vysokých sopečných vyvřelinách byl potom dešťovou vodou doslova vyhlodán a vymodelován nový malý barevný svět. Každé pod povrch vodou zahloubené údolí je pokladnicí jedinečných různě barevných skalních útvarů. V jednotlivých oblastech Kappadokie lze pozorovat jednak klasické a všude přítomné skalní homole, někdy až několik desítek metrů vysoké. Ty z pevnějšího materiálu a větší se až na výjimky staly obytnými domy po té, co si je v nich neúnavnou dřinou vysekali pradávní obyvatelé Kappadokie.

Hloubení a tesání domů uvnitř ve skalách a skalních věžích začalo právě někdy na přelomu našeho letopočtu. Dále lze obdivovat jedinečné viklany, takzvané Fairy Chimneys, útvary Paša Bag, kdy jednotlivé skalní homole jsou zakončeny věžičkami, a to až třemi, připomínajícími cibule ruských pravoslavných kostelů.

Kochat se lze skalními věžemi svým vzhledem věrně imitujícími postavené mužské přirození. Věže daly jméno celému údolí - Love Valley. Jsou zde minerální prameny, do skal vytesané kostelíky pocházející z úsvitu křesťanství, celé domy vevnitř ve skalních věžích i vysoko ve skalních stěnách. Nedá se to jednoduše popsat, to se musí vidět.

I když nádheru vytvořila podle geologů voda, v současnosti ji není v oblasti nazbyt, jako nikde v celém Turecku. Větrná a vodní eroze splavila do níže položených míst ležících u vyschlých řek množství písku, ve kterém se kupodivu velmi daří kvalitnímu vínu. I když v Turecku islám zakazuje alkohol, vidno, že to některé místní obyvatele stejně neodradilo od výroby nasládlého vinného moku. Je však třeba říci, že sklípků je méně než šafránu, a tak jde většina produkce hroznů k přímé konzumaci.

Koncem srpna si již můžete pochutnávat na sladkých zralých konzumních hroznech, které rostou v bílém písku i na dnech kappadockých údolí. Nemusíte se přitom bát, že byste se dopustili nějakého přestupku. Pohostinní Turci, pokud Vás odhalí, vám budou ještě sami nabízet ochutnávky různých odrůd. Jen na jaře proudí voda údolími a k tomu ji lidé již před věky vytvořili na dnech údolí do skály vytesané tunely a nádrže tak, aby životadárná voda proudila přesně tam, kam chtějí a do skal vytesaných cisteren, ze kterých pak celé léto zvlažují.

Další otázka, která mě napadla, než jsem to prozkoumal na vlastní oči, byla, jak je vlastně ztuhlý sopečný tuf tvrdý, když v něm lidé vybudovali domy a dokonce i podzemní města. Kupodivu není tak měkký, jak jsem si myslel a jeho konzistence i tvrdost je podobná asi jako u naší dobře udělané malty.

Vzhledem k tomu, že oblast je na turecké poměry hojně navštěvovaná a to především zahraničními turisty, odpovídají tomu i bohaté možnosti ubytování, dopravy anebo průvodcovských služeb. A také ceny. Oblast je dražší než je v Turecku běžné. Zejména potraviny, přesto ceny jídla v restauraci jsou únosné. Přímo v Göreme jsou tři kempy, dva z nich mají bazén. To se ale naštěstí nepodepsalo do jejich ceny. Smlouvat se dá, mladým lidem rádi poskytnou slevu, ale musí mít samozřejmě volno.

V kempu Cappadocia vám ochotně poskytnou i vlastní plyn na vaření a stylově zařízenou místnost s kuchyňkou, kde můžete posedět a jídlo si sníst. Se stopováním je to v Kappadokii horší než kdekoli jinde v Turecku. S vědomím, že je zde dost bohatých turistů, si Turci mnohdy řeknou, abyste si cestu zaplatili. Proto doporučuji zeptat se na to předem, ať nedojde zbytečně k nedorozumění.

Údolí Rose a Red Valley jsou označená šipkami a také cesta, kudy se jimi má jít je červenou šipkou označena. Ale nikde jinde značení neexistuje, mapy jsou nedokonalé a značně nepřesné, ale dají se, pokud přimhouříte oči, použít. Zdarma si mapku lze vyzvednout v informačním středisku v centru Göreme. Poskytují se až dvoutřetinové slevy ze vstupného pro studenty, kteří mají platnou AISIC kartu, například do Open Air Muzea Göreme.

Pigeon valley a pevnost v Učhisaru

Pigeon Valley je údolí, které byste neměli při návštěvě Kapadokie minout. Táhne se z Göreme do Učhisaru a větví se dále na Long Valey a Walnut Valley, všechna údolí v Kappadokii mají své původní turecké názvy, ale pro lepší zapamatování byly cizincům vytvořeny anglické ekvivalenty a místní lidé je i pod těmito anglickými názvy znají a ochotně poradí, jak se do nich dostat. To není vždy úplně jednoduché.

Pigeon Valley je charakteristické vysokými skalními stěnami z tmavšího materiálu a na nich posazenými skalními čepicemi z bílého tufu. Čepicemi proto, protože přesahují tmavší sloupovité útvary ve stěnách údolí. Na dně údolí rostou ovocné stromy nám neznámých druhů, například tvrdé chlupaté hruštičky. Orientace není jednoduchá, je zde množství stezek a mnohé jednoduše tajemně končí u nějaké vytesané jeskyně nebo tunelu. Na dně údolí je totiž řada vytesaných tunelů pro na jaře proudící vodu.

Údolím Walnut Valley lze vystoupat strmě do Učhisaru, kde je, stejně jako v Göreme, řada doposud zcela funkčních a obývaných domů ve skalních homolích. Homole jsou zpravidla vysoké přes 10 až 15 metrů a při základně mají průměr přibližně 7 metrů, skalní homole se neustále zužuje a končí ostrou špičkou. Vevnitř je vytesán zpravidla dvoupatrový dům. Podlahy mají jejich obyvatelé vystlány koberci. V těchto netradičních domech mají zaveden elektrický proud a vodu a rádi vás pozvou na silný turecký čaj, který se pije po celé zemi z decových skleniček.

Pevnost v Učhisaru je vytvořená z části přírodou a z části člověkem. Vysokou skálu poskytla příroda a místnosti a chodby v pevnosti si již dotvořil k obrazu svému trpělivý člověk. V Turecku vůbec čas neznamená mnoho. Prostě na vše je čas, čas zde neznamená nic. Kromě toho se v Učhisaru na svazích pod pevností nachází starobylé město, dnes již většinou ve zhroucených skalách.

White Vallley a Love Valley

Zpět z Učhisaru je do Göreme dobré sejít opět údolím. White Valley je jedním z nejkrásnějších v celé Kappadokii. Je rozsáhlé a skály mají sněhově bílou barvu. Až si někdy člověk připadá v té záplavě útvarů připomínajících sněhové duny jakoby se procházel krajinou přikrytou několika metrovou vrstvou sněhu.

White Valley se táhne od Učhisaru a plynule přechází v další jedinečné údolí Love Valley, které vyúsťuje u silnice mezi Göreme a městečkem Čavušin. White Valley je dobře shora vidět pokud půjdete po jeho okraji a nebudete scházet na jeho dno. Na dně vede několik stezek. Dobré je spíše traverzovat, než se pustit až na dno, kde již v bujné subtropické vegetaci stěží něco uvidíte. Navíc se budete muset prodírat někdy i neprostupným ostnatým křovím. Nádherné jsou především erozí rozbrázděné a několik desítek metrů vysoké hrany údolí. Voda vymodelovala na svazích souvislá seskupení špičatých bělostných homolí, vše krásně zaoblila a některým útvarům posadila bělostné čepice.

Takto procházíme a kocháme se dlouhým White Valley. Love Valley, jak již bylo řečeno, dostalo jméno podle až 20 metrů vysokých válcových pravidelných skalních věží, jejichž vrcholek je zakončen odolnější horninou a tedy se rozpadal pomaleji. Proto je širší, ale u vrcholu zaoblen do špičky, přesně jako vztyčené mužské přirození. Celé panorama vypadá velkolepě. V pozadí útvary jako cukrové homole a v popředí z roviny se tyčící skupiny skalních věží. Oblast je bezlesá, a tak je vše dobře vidět, zejména vylezete - li si kousek výše k okraji údolí. Takové útvary nemají ve světě nikde obdoby.

Rose Valley a Red Valley

Rose Valley a Red Valley dostaly název opět podle své charakteristické barvy. Nám se z celé Kappadokie, kterou jsme prošli křížem krážem, nejvíce zalíbilo právě nevelké ale romantické a sytě růžové Rose Valley. Dostanete se do něj z Göreme od silnice vedoucí do Čavušinu, z ní odbočte asi 1 a půl kilometru před Čavušinem doprava. V údolí se nacházejí kostelíky vydlabané ve skalách a vyzdobené freskami. Útvary vymodelované vodou ze sopečného tufu v Rose Valley jsou podobné těm ve White. Večer, když se do skal Rose Valley opře slunce, zde můžete vyfotografovat klidně celý film.

Údolím vystoupáte až pod sytě červeně zbarvené skály Red Valley lemujícího dominantu Kappadokie - stolovou horu tufu. Z této hory vybíhají dolů erozí vytvořená údolí, některá zbarvená i do žluta, jiná do bílá a Rose Valley do růžova. Red Valley není údolím v pravém slova smyslu, je to červenými skalami tvořené úpatí zmiňované stolové hory. Skály jsou zde z jiného matriálu, odolnějšího a vrstevnatého, zbarvené od růžové postupně do sytě červené. Také některé útvary a skalní homole v Rose Valley jsou zbarveny od růžové přes bílou až po načervenalou barvu. To je zajímavost, kterou nikde jinde v Kappadokii neuvidíte.

Z Red Valley lze sestoupit do prastarého Čavušinu, kde je velká skála provrtaná tehdejšími staviteli, aby tak jejich skalní příbytky byly chráněny proti nepřátelům. Jenomže tak jako i jinde v Kappadokii, takové narušení měkkých skal mělo své neblahé následky. Většinou se po staletích stěny skal zhroutily a obnažily nám pozorovatelům jejich skrytý obsah. Nyní jsou v Čavušinu skalní obydlí již opuštěna.

Fairy Chimney, Paša Bag, Zelve a Devrent Valley

Za městečkem Čavušin byste neměli minout oblast Fairy Chimney útvarů. Fair Chimney je přírodou vytvořený skalní útvar, kdy na ostré, postupně se zužující válcovité skalní věži, která může být až 15 metrů vysoká, sedí položen mnohatunový oblý balvan a balancuje na špičce věže. Jedná se tak o ojedinělou ukázku pravých viklanů. Z mnohých věží však už balvany i spadly.

Jednoznačně nejkrásnější Fairy Chimney jsou v místě za freskami zdobeným kostelem ve skále u silnice z Čavušinu do města Avanos. Paša Bag je malá oblast opět zajímavých a v Kappadokii jen zde se nacházejících útvarů. Leží při silnici z Čavušinu do Zelve, a proto je také nejvíce navštěvovaná výletníky. V Paša Bagu jsou skalní věže opět v rovině a jejich vrcholky jsou osázeny cibulovitými věžičkami. V jednom z nich je vytesaný a zachovalý raně křesťanský kostelík, do kterého se leze kolmou šachtou ve skalní věži.

Dále po silnici z Čavušinu následuje dnes již zaniklé skalní město Zelve s mnoha kostely ve skalách. Oblast je chráněná a zpřístupněná za poplatek jako Open Air Museum Zelve. Open Air Museum v Göreme je však zajímavější a větší. V Kappadokii je většina kostelíků ve skalách zpřístupněná jen za poplatek, ostatní skalní domy a kostely bez fresek jsou přístupné volně. Údolím Devrent Valley, které má opět narůžovělou barvu a nachází se na opačné straně stolové hory, prochází asfaltová silnice. Tady jsou raritou skalní útvary připomínající jakoby úmyslně vytesané skulptury, například velblouda a tak podobně.

Zemi Valley, Zindanönü Valley a Göreme Open Air Museum

Zemi i Zindanönü Valley se táhnou přímo z Göreme. Nejsou rozlehlá, za to však malebná a plná skalních příbytků a tunelů, které každý zvídavý návštěvník musí prozkoumat. V Zindanönü Valley je řada volně přístupných kostelů. Údolí je strmé, hluboko zařezané a úzké. Na jeho okraji přivráceném ke Göreme je na svahu řada rozpadlých věží s domy uvnitř. Překvapivé je, že přestože tesaní do skály se zdá při jejich tehdejších nástrojích vyčerpávající a nekonečné, jsou tato obydlí velká a mají několik místností, a to i pro dobytek.

Při troše štěstí lze dlouhými tunely prolézt až na druhou stranu skal a zhlédnout tak ze skalních oken dno údolí Zindanönü Valley. Zemi Valley je velmi malé údolí s podobnými útvary jako v Love Valley, skalní věže jsou ovšem nižší, širší a není jich mnoho. I tak stojí rozhodně za návštěvu. Hlavním magnetem v Göreme je bezesporu výletníky navštěvované Göreme Open Air Museum s asi 9 zčásti dochovanými kostely.

Na úsvitu křesťanství a až do dob seldžuckých invazí (Seldžukové přinesli do tehdy křesťanského území islám) bylo území Göreme jedním z největších mnišských středisek na světě. Podívat se lze na malé kostelíky vytesané ve skalách. Některé z nich mají pěkné fresky, u jiných byla výzdoba pozdějšími nezvanými nájezdníky záměrně zničena. To se týká hlavně obličejů svatých na stěnách. Jsou zde i místnosti sloužící prozaičtějšímu účelu, jídelny a noclehárny pro mnichy.

Podzemní skalní město Derinkuyu

V Kappadokii, v oblasti ležící 25 kilometrů na jih od Nevšehiru, vybudovali důmyslní křesťanští stavitelé dávnověku tři podzemní města vytesána do skály. Dvě z nich, Derinkuyu a Kaymakli, jsou nejznámější. Největší ze všech je právě Derinkuyu, do něhož se vstupuje z centra stejnojmenného městečka. Opět pokud jste studenty, uznají vám slevu ze vstupného. Proč vlastně lidé tesali takové náročné a jistě v tehdejší době i nákladné stavby a celá města pod zemí? Odpovědí je neklidná doba v epoše seldžuckých a později osmanských nájezdů do Malé Asie.

Křesťanští praobyvatelé se před nebezpečnými a vše drancujícími nájezdníky ukryli do svých měst do země a předstírali, že v pouštní krajině široko daleko není živé duše. Proto museli také zabezpečit v nejsvrchnějších prostorech města, které je vytesáno až do závratné hloubky 80 metrů, i stáje pro dobytek. Odhaduje se, že v případě potřeby se ve městě Derinkuyu mohlo skrýt a dlouhodobě pobývat až 2 500 lidí a trvale bylo používáno až 1 000 obyvateli.

Město bylo obydleno příležitostně až do počátku 20. století. Chodby propojující jednotlivá patra jsou úzké a nízké tak, že musíte ohnout svůj hřbet, abyste se jimi byli schopni protáhnout. Jsou zde obytné místnosti, kuchyně, sklady na potraviny, lázeň s bazénem, velký kostel, provizorní hřbitov.

Zajímavé je, jak mohlo být město chytře před postupujícím nepřítelem postupně uzavíráno. V chodbách jsou vytesány předěly a tam mohly být chodby hermeticky uzavřeny posuvným kulatým balvanem, připomínajícím mlýnský kámen, tak jak to známe například z filmu Indiana Jones. Zajímavé je, jak vyřešili vzájemnou komunikaci po městě. Sloužily k tomu komunikační kanály, uzounké chodby, které mohly hloubit snad jen malé děti.

Erciyes Dagi

Sopka Erciyes Dagi u Kayseri je jedním z nejvyšších vulkánů v Turecku. Měří úctyhodných 3 917 metrů. My jsme ji nenavštívili a nepokoušeli jsme se ani o to. I když je údajně hojně navštěvovaným trekovým cílem v Turecku, my jsme byli nezávisle na sobě lidmi, kteří se o výstup na ní pokoušeli, odrazováni od výstupu. Zejména proto, že zde prý hrozí akutní nebezpečí řítícího se kamení. Kráter má průměr 18 kilometrů u základny a je nejvyšší horou ve střední Anatolii. Erciyes se tyčí majestátně nad okolní plochou stepní krajinou. Jeho svahy se níže využívají k všude přítomnému pastevectví.

Výstup nahoru se zpravidla zahajuje v lyžařském středisku Kayak Evi ve výšce 2 215 metrů, kam vede asfaltová silnice. Zpočátku je výstup po travnatých svazích, po té následuje strmé stoupání v kamenné suti se sněžníky. Jihozápadně od kráteru se nacházejí Sultánovy močály. Je zde rozsáhlá ptačí rezervace, vidět lze i například bahenní želvy. Doporučit lze ještě na závěr návštěvu města Avanos, které je starým centrem výroby keramiky. Můžete si ve zdejších dílnách sami vyzkoušet výrobu nádobí na hrnčířském kruhu.

Oblast Kappadokie je plná těžko představitelných a také popsatelných přírodních i lidských výtvorů. Kupodivu až na turisticky známé při cestách ležící lokality, je oblast prosta většího turistického ruchu. Na dnech údolí jsme se nacházeli vesměs skoro sami. Pokud se rozhodnete Kappadokii navštívit, buďte si jisti, že určitě ještě překoná vaše očekávání a představy.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.