Treking > Vesmír > Zeemanův jev - štěpení spektrálních čar v stacionárním magnetickém poli
Zeemanův jev - štěpení spektrálních čar v stacionárním magnetickém poli
Zeemanův jev, rozštěpení spektrálních čar vlivem magnetického pole
Jako Zeemanův jev nazýváme rozštěpení spektrálních čar na dvě a více složek
podobných vlnových délek vlivem působení stacionárního magnetického pole, ve kterém
se nachází zdroj záření. Zeemanův jev je podmíněn možnou orientací magnetického momentu
elektronu (může nabývat hodnot 2 l + 1) při přechodu
z vyšší energetické hladiny na nižší.
Zeemanův jev objevil holandský fyzik Pieter Zeeman (1865 - 1943) v roce 1896. Nakonec
je tento jev po něm také pojmenován. Za tento objev dostal Pieter Zeeman spolu s Hendrikem
A. Lorentzem (1853 - 1928) Nobelovu cenu za fyziku.
Míra rozštěpení spektrálních čar vzrůstá s intenzitou magnetického pole. Závisí tedy
na velikosti magnetické indukce. To umožňuje astronomům určovat intenzitu magnetických
polí nejen na hvězdách, ale i např. ve
slunečních skvrnách u hvězdy nám nejbližší
- Slunce.
Čtěte také: Synchrotronové
záření, emise nabitých částic pohybujících se v…
Fyzikové znají dva typy Zeemanova jevu - normální a anomální. Normální Zeemanův
jev nastává při zářivých přechodech elektronu mezi jednotlivými energetickými hladinami.
Anomální Zeemanův jev nastává v případě nezářivého přechodu elektronu mezi
energetickými hladinami (např. pro sodíkový dublet).
Další související články:
+ Stefanův-Boltzmannův zákon, zákon záření absolutně černého tělesa
+ Hubbleova konstanta, jedna z nejdůležitějších konstant v kosmologii
+ Hubbleův zákon, zákon všeobecné expanze vesmíru
+ Rychlost světla, nejvyšší rychlost šíření informace ve vesmíru
+ Světelný rok, nejpoužívanější jednotka vzdálenosti ve vesmíru
+ Planckova konstanta, univerzální fyzikální konstanta
+ Elektronvolt, jednotka energie používaná v jaderné fyzice a fyzice částic
+ Neutrino, stabilní elementární částice
+ Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd
|
