Druhá kosmická rychlost zvaná úniková rychlost činí asi 11,180 km/s (40 247 km/h)

Druhá kosmická rychlost, kosmické rychlosti

Dosáhne-li umělá družice ve výšce 250 km rychlosti asi 11 km/s, dosavadní eliptická dráha se rozevře a přejde v parabolu. Družice navždy opustí gravitační pole Země. Tato parabolická rychlost se nazývá také rychlost úniková neboli druhá kosmická rychlost. Její hodnota těsně nad povrchem Země činí 11,180 km/s, což je nějakých 40 247 km/h.

Prvním umělým tělesem, které dosáhlo druhé kosmické rychlosti byla kosmická sonda Luna 1, která byla vypuštěna 2. ledna 1959. Kosmická sonda Luna 1 proletěla kolem Měsíce ve vzdálenosti asi 5 000 km a stala se první umělou oběžnicí Slunce. Rychlost kosmické sondy vzhledem ke Slunci se jen nepatrně liší od rychlosti, kterou obíhá kolem Slunce planeta Země (asi 29,8 km / s).

Pozn.: Pro Měsíc činí druhá kosmická rychlost jen 2,3 km/s, pro Slunce ale již nepředstavitelných 617,3 km/s. Merkur má únikovou rychlost 3,9 km/s, Venuše 10,2 km/s, Mars 5,0 km / s, Jupiter 59,8 km/s, Saturn 37,0 km/s, Uran 21,1 km / s a Neptun 22,0 km/s.

Čtěte také: Kosmické rychlosti: První, druhá a třetí kosmická rychlost

Kosmické rychlosti, výpočet

• 1. kosmická rychlost v_k = (G M / r)^1/2 (kruhová rychlost)
• 2. kosmická rychlost v_p = 2^1/2 v_k (parabolická rychlost)
• 3. kosmická rychlost v_h = [v_p² + (v_ps - v)]^1/2 (hyperbolická rychlost)

kde G je gravitační konstanta, M hmotnost Země (planety, tělesa), r je vzdálenost od hmotného středu, v_ps je parabolická rychlost pro Slunce ve vzdálenosti planety Země, v rychlost vzhledem ke Slunci v daném bodě dráhy.

Další související články: