Treking > Vesmír > Galaktický kanibalismus, Leading Arm a Magellans stream pohledem objektivu Hubbleova kosmického dalekohledu
Galaktický kanibalismus, Leading Arm a Magellans stream pohledem objektivu Hubbleova kosmického dalekohledu
Leading Arm a Magellans stream: Hubble forenzně vyřešil mezihvězdnou detektivku
26.3.2018 | Otakar Brandos, grafika Nidever et al/NRAO/AUI/NSF/Mellinger/Leiden-Argentine-Bonn/LAB Survey/Parkes Obs/Westerbork Obs/Arecibo Obs/Feild/STScI/NASA/ESA/A. Fox/STScINa okraji naší Mléčné dráhy
probíhá velká přetahovaná. Aktéry jsou dvě trpasličí
galaxie obíhající kolem naší Galaxie - Velký
Magellanův mrak a Malý Magellanův mrak. Velký a Malý Magellanův mrak se vzájemně
gravitačně přitahují. Jeden z nich vysál ze svého společníka mohutný proud plynu, který
astronomové nazvali Leading Arm (Vedoucí rameno) a jenž spojuje oba mraky s naší Galaxií,
která na něm "hoduje" a předvádí nám galaktický kanibalismus.
O existenci Leading Arm věděli astronomové již dříve. Tento proud plynu se táhne mezi
oběma trpasličími galaxiemi na vzdálenost 43 000 světelných
let a spojuje je s Mléčnou dráhou. Je jakýmsi protipólem struktury nazývaný Magellanův
proud (Magellanic Stream). Tato struktura je stará asi jednu až dvě miliardy let.
Dosud však astronomové nevěděli, zdali je vysáván Velký Magellanův mrak nebo Malý
Magellanův mrak, byť na první pohled se zdá, že zdrojem plynu je Velký Magellanův mrak.
Tuto mezihvězdnou detektivku pomohl týmu astronomů, vedeného odborníky z univerzity
v britské Cambridgi, vyřešit až kosmický teleskop Hubble (HST).
Čtěte také: Velký Magellanův
oblak, přesnější měření vzdáleností ve vesmíru novou…
Zatímco v Magellanově proudu proudí plyn z obou trpasličích galaxií, ve Vedoucím
rameni, které dosáhlo disku naší Mléčné dráhy, to nebylo jasné. K vyřešení této otázky
využil tým HST, který dokáže analyzovat plyn i v ultrafialové oblasti. Pozorovali
světlo sedmi vzdálených kvasarů, která se nacházejí
za proudem plynu z trpasličích galaxií. Nenacházejí se však na našem dvorku, ale několik
miliard světelných let od nás.
Fermiho bubliny (anglicky Fermi Bubbles) znají astronomové teprve
pár let. Fermiho bubliny byly totiž objeveny teprve v roce 2010 s pomocí kosmického
teleskopu Fermi (Fermi Gamma-ray Space Telescope), který zkoumá vesmír v rentgenovém
a gama pásmu elektromagnetického záření. Fermiho bubliny přitom nejsou žádní drobečkové.
Zvedají se jako ohromné "dudlíky" nad plochý disk naší Galaxie - Mléčné dráhy až do výšky
(hloubky, neboť bubliny se …více
Vědci v ultrafialovém pásmu pátrali především po absorpčních pásech kyslíku a síry,
které jsou dobrým etalonem toho, kolik těžkých prvků se v oblaku nachází, a srovnávali
je se spektry jednotlivých trpasličích galaxií. To spolu s měřením záření vodíku v rádiové
oblasti, které provedli s pomocí rádioteleskopu v Green Banku v západní Virginii.
S využitím těchto měření a s pomocí důmyslných "forenzních" metod rozhodly chemické
"otisky prstů" o tom, kdo je původcem proudu plynu. A astronomové zjistili, že chemické
složení plynu odpovídá Malému Magellanovu oblaku, trpasličí galaxii o hmotnosti asi 6,5
miliardy MS (hmotností Slunce) a průměru
3 500 světelných let. Plyn z Vedoucího ramene prochází diskem Mléčné dráhy, kde interaguje
s plynem naší Galaxie a je motorem hvězdotvorby. Takže někdy v budoucnu se v Mléčné dráze
mohou narodit hvězdy a planety z materiálu, který byl dříve součástí Malého Magellanova
mračna.
Přečtěte si další zajímavé články z obsahu
|
