Uganda, Big shock! Divoká voda v černé Africe

Big shock! v Ugandě aneb kdo se bojí nesmí na Nil

Wow! Konečně jsme s Big shock! týmem v africké Ugandě, daleko od všech stereotypních problémů, složenek, trapné zimy, vánočního šílenství a vobehraných songů našich zlatých slavíků. Ještě teď se ksichtím, když si vzpomenu na šéfovu nepublikovatelnou poznámku, kterou vypustil vzápětí poté, co jsem mu onámil své plány. Co měl taky panáček dělat?

Postavil jsem si hlavu a jeho před hotovou věc, a tak jsme si 17. prosince ve tři hodiny četli palubní menu Emirates airlines na vídeňském letišti. Za celých 24 hodin nás uvítalo žhnoucí Entebbe a naprosto jiný kontinent.

Že dostaneme ránu mezi oči, jakmile opustíme klimatizované letadlo, jsme čekali a péřovky musely do báglů, že ale už po pár krocích odbavovací halou dostaneme další nálož šoku a že z něj už ten den nevyjdeme, nás docela bavilo. Při nekonečném čekání na víza jsme pochopili, že čas tu má jinou cenu a že je ho tu asi nějak víc. O padesát dolarů lehčí jsme definitivně opustili imigrační úředníky, ale i civilizovaný svět.

Před letištěm jsme byli "muzungu", čili běloši, čili pracovní příležitost pro místní. Po četných peripetiích, o kterých se třeba někdy rozepíšu, se nám nakonec přece jen podařilo dostat se až do kempu Hairy Lemon na malém ostrově někde na victoriiným Nilu. Byli jsme u cíle. Jako smyslů zbavení jsme upustili naše věci uprostřed kempu, vysvlékli se jako hadi, narvali se do hydra a prášili na vlnu. Wow, úžasný pojezd! Neřešit a pádlovat, to je náš styl. Rychle, zběsile, vysoko.

Je zábavné, že místní přepravci nemívají žádné gumicuky, napínáky, provazy skrátka vůbec nic na připevnění zavazadel na střechu. Naštěstí jsme tohle věděli, a tak jsme se vybavili. Jenže ouha, uganďané je očividně neumí používat, a tak si věci nakládáme na střechu většinou sami, sami si lodě vážeme a sami je zas odvazujem. Je to tak lepší, při jejich tempu bychom ještě teď byli na letišti.

Big shock! tým na vlně Nile Special

Nejúžasnější věcí na tom nilském pádlování je příjemně teplá vodička. Je rozhodně teplejší než české letní rybníky prokvetlé sinicemi. I když se dostanete hodně hluboko, voda je pořád stejně teplá, protože četné divoké peřeje neustále mixují celý říní profil. Překvapila nás i čistota vody a absence mračen komárů. Kdo ví, třeba nemají sezónu. A sinice? Nic takového! Voda je plná kyslíku a ten je vlastně takovým přirozeným pracím práškem. Voda je tu prostě žůžo, vodvaz, parádička!

Nile Special a Club jsou značky místních světlých ležáků, které celkem ujdou, ale hlavně jsou to názvy fantastických vln hned u kempu Hairy Lemon. Tyhle napěněné samice patří k těm nejlepším místům na mapě světa, kam se sjíždějí freestyleři všech možných barev a s různě zdatnou angličtinou, aby tu sázeli ty nejhustší triky a vůbec kouzlili na vlně. Fascinovalo nás, že náraz dopadajícího dna lodi, při dobře provedeném panamu, přehluší i řev peřejí. Dopad z výšky dvou metrů prostě udělá své.

Po celodenní nilské masáži je třeba naředit trochu krev u baru a naleštit osobní sebevědomí. Co si budem povídat, to, co se ten den nepodařilo na vlně, se dohání u piva, takže vlna je najednou o metr a půl větší, z blantu je air blant, z roundhousu je panam a z obyčejného eskimáka je helix, což je asi ta nejtěžší figura na vlně vůbec.

Ať! To chvějivé vzrušení a tělo nacpané adrenalinem až po ušní bubínky, když se se mnou urve bílá pěna a já padám z té hrozivé výšky volným pádem, abych se pak v brutálních kotrmelcích málem uškrtil řemínkem vlastní přilby, MUSÍM MÍT!

Při menším vodním stavu musíme používat lano, abychom se dostali na vlnu. To nám podávají místní černoušci, kterým za to platíme 500 ugandských šilinků a půlden, což je 5,50 Kč.

Big shock! tým na Kalagala Falls

Hovím si v polštářích u baru jakého si kempu NRE u Bujagali Falls v Ugandě a laxně dumám, jak to celé sesmolím. Nil šumí pár metrů pode mnou a nebe je právě plné hvězd. Rozjařilí, opilí černoši už dávno slezli ze stolů, v kempu se rozhostilo ticho protkané jen vzdechy milenců a skřehotáním žab.

Komáry, co mě připravili o další litr krve, jsem se s konečnou platností rozhodl ignorovat, když tu náhle zjišťuji, že mi nad hlavou běhají potkani. "No co, to je divoká Afrika," říkám si a šahám po čelovce vedle sebe, abych málem sevřel v ruce švába velkého jak vejce. Větší hmyz jsem do té doby neviděl! "Do prd...!" šváby nemám rád a zvláště ty, co mi chtějí čmajznout čelovku!

Jenže tohle je tu na denním pořádku. Afrika je plná překvapení, vzrůšení a šoků. Jako například první den, když jsme se vydali na Kalagala falls na úseku Day II. Ve sladké nevědomosti jsem vystoupil z pronajatého taximinibusu zvaného matatu, instaloval se do hydra, zavtipkoval na účet domorodého obyvatelstva, vyhoupl se bujaře na břeh Nilu a pochopil, že dnes zemřu...

Poznámky pod čarou

Nájezd byl snadný, a pak už jen chtělo správně a hlavně pevně držet pádlo, pořádně se nadechnout a zavřít oči. Víte, jaké to je válet z kopce sudy? Ne?! Všem vodákům u nás doma to vřele doporučuji jako součást zimní přípravy. Hlavně si nezapomeňte vzít na svah pádlo!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.