Vidhošť (759 m n. m.), zajímavý a tajemný vrchol ležící v Šumavském podhůří

Vidhošť, tajemný vrchol v Šumavském podhůří

Severovýchodním směrem od Kolince, nad levým břehem řeky Ostružné, se nachází skupina čtyř velmi zajímavých hor. Každá má něco zcela mimořádného a tajemného. Nejjižnější Hostidráž (698 m n. m.) připomíná svým výrazným kuželem vyhaslou sopku. Její západní svah je poset několika skalisky, ale to hlavní spočívá v nádherném pohledu na Šumavu z jejího jižního svahu, který tvoří rozsáhlé louky.

Západně ležící Rendlík (649 m n. m.) je v této soustavě nejnižší. Jeho západní svah si za místo hřbitova vybrala kolinecká židovská komunita a dnes tady můžeme obdivovat jistě jeden z nejromantičtějších hřbitovů v celé zemi. Nejsevernější Stráž (716 m n. m.) patří mezi hory, které mají svá tajenství. Pod vrcholem má své sídlo kamenná zmije. Stačí ji pohladit po hlavě a splní se každé nezištné přání.

Nejvyšší Vidhošť (759 m n. m.) je tady královnou. Rozsáhlý, více jak kilometr dlouhý hřeben končí na západní straně nádherným skaliskem. Na jižním svahu se nachází kamenná zeď v délce kolem třiceti metrů, pro kterou nemám vysvětlení a bučinu na východním svahu obývá milý kamenný medvídek.

Vycházím za mlhavého rána ze zastávky v Mokrosukách do nedalekých Kašovic. Nad vískou je stará tvrz, o které se píše již v roce 1341. Za Kašovicemi přecházím řeku Ostružnou a odtud již začíná stoupání. Přibližně po kilometru jsem v Čermné. Vesnička s malou návsí upoutá hezkou barokní kapličkou.

Ze vsi docházím úzkou asfaltkou pod Hostidráž a odtud pokračuji volně lesem k severu. Neodmítám nabídku v podobě všech možných druhů hub a těmi jedlými plním tašku. Dostávám se pod jižní svah cílové hory. Nedaleko cesty jsou hezká boží muka a křižovatka cyklostezek. Poslední úsek je strmější a končí na hřebenu hory. Vrchol je plochý a označený bílo - červenou tyčí. Skoro po rovině pokračuje k západu a na konci hřebene ji mám před sebou.

Vynořila se náhle přede mnou z mlhového oparu. Krásná a tajemná vidhošťská skála. Obcházím ji a odhaduji její výšku, která je okolo 10 metrů. Západní strana je zcela rovná, jakoby odříznutá obrovskou pilou. Její větší část pokryly mechy a zalíbilo se tu i kapradinám. Dá se vylézt na samotný vrchol, ale rozhledu brání okolní les. Tajemná skulina u paty skály je sice lákavá, ale spokojuji se jen s nahlédnutím.

Vidhošť na turistické mapě

Blízko skály se tyčí kámen s ostrou hranou. Zjevem sice připomíná menhir, ale tady to zřejmě tvořila jen příroda. Každý se k energetickým místům stavíme různě. Zde se člověk tak nějak cítí ve velké pohodě a nelze vyloučit to, co neumíme dokázat. Tak ještě poslední pohled a podle kompasu určuji směr cesty. Několik desítek metrů pod skálou se otevírá výhled k jihu, dnes jen do roztrhaných cárů mlhy.

Houby a zase houby a tak sbírám jen ty co se mně libí. Pohled na hodinky dává červenou i houbám a pokračuji po lesní cestě. Rozkvetlým plochám Fuchsova starčeku, ale odolat nelze. Navíc sluníčko proráží mlhu a les se rozzařuje do krás letního dne. Je nekonečný a klesání v některých místech dává zabrat kolenům.

Konečně se mezi stromy objevuje věž kolineckého kostela. Ten je zasvěcen sv. Jakubovi, je původně románský a byl postaven kolem roku 1220.

Samotný Kolinec je městysem, mají zde náměstí s několika barokními domy a dvě dlouhé ulice. Ta jižnější mě přivádí na nádraží, kde dnešní výlet končí. Celá cesta je dlouhá okolo 6 km a je součástí mapy KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.