Putikov vŕšok (477 m n. m.), nejmladší vyhaslá sopka na Slovensku

Putikov vŕšok, slovenská sopka

Při našich častých cestách vlakem na Slovensko jsme vždy dychtivě očima sledovali nádherné sevřené údolí řeky Hronu mezi Zvolenem a Kozárovci, které od sebe odděluje dvě sopečná pohoří, Štiavnické vrchy a Pohronský Inovec.

Ačkoliv jsme obě pohoří poctili několikerou návštěvou, stále nám unikal nenápadný zalesněný vrch nad Tekovskou Breznicou poblíž Nové Baně, zvaný Putikov vršok (477 m n. m.). Nevede sem turistická značka, proto dlouho chyběl důvod se sem vypravit. Když jsme se ale před lety dozvěděli, že se jedná o výsledek úplně nejmladšího projevu sopečné aktivity na území Slovenska, rozhodli jsme se, že si takovou raritu nenecháme ujít.

Návštěvu Putikova vršku začínáme v Tekovské Breznici, kam nás dovezl autobus z Nové Baně. Po vedlejší silnici jsme se odtud vydali směrem do obce Brehy a u velkého zemědělského areálu jsme odbočili vpravo na polní cestu, která stoupá vzhůru na pastviny pod Putikovým vrškem. Mírně ukloněný svah, po kterém stoupáme, není ničím jiným, než utuhlým čedičovým lávovým proudem, který se v pravěku vylil z kráteru nedaleké sopky.

Jelikož je čedič horninou, která si dlouho ponechává svou tekutost a tuhne jen zvolna, rozlila se tu láva ne velké ploše a vytvořila jakési plato. Čelo lávového proudu dorazilo až k řece Hron a utuhlo na jejích říčních náplavech v blízkosti obce Brehy. Štěrky této říční terasy pochází z předposlední doby ledové, takže se dá poměrně přesně odhadnout stáří poslední erupce na 120 000 let.

Jestli náhodou nezatarasil lávový proud i samotné koryto Hronu, se dnes nedá s jistotou určit, neboť chybí důkazy v podobě čedičových hornin na druhém břehu řeky. Kdyby tomu tak bylo, mohla by na řece vzniknout poměrně velká vodní nádrž. Je ale také možné, že všechny důkazy dravá řeka Hron dávno odplavila. Každopádně však láva zatarasila sousední Liešňanskou dolinu, kterou máme při výstupu po levé ruce, a vytvořila tu dočasné jezero. Voda si sice časem prohlodala cestu skrz přírodní hráz, ale jezerní sedimenty se tu dochovaly dodnes.

Cestou vzhůru po lávovém proudu se nám postupně otevírají pěkné zpětné pohledy do údolí Hronu, na strmé svahy Pohronského Inovce, či na Novou Baňu. Zajímavý je ale i pohled vzhůru na zalesněný oblý vrcholek Putikova vršku. Když míjíme na louce nádherné osamocené buky, rozhodujeme se, kudy dál. Na turistické mapě je chybně vyznačena jako Putikov vršek kóta 432, kterou máme po levé straně. Souřadnice v navigaci nás ale posílají na kopec více vpravo.

Přes louku míříme k lesu a pokračujeme lesní cestou. Nyní naši pozornost upoutává zvláštní červenohnědá barva půdy a různě velké spečené kusy stejně zbarvených hornin. Jejich pórovitá struktura silně připomíná strusku, ale jsou nezvykle lehké. Jedná se totiž o sopečnou pemzu, ve které jsou uvězněny bubliny sopečných plynů. Nalézt tu můžeme i větší kusy hornin oválného tvaru, jedná se o sopečné bomby, které sopka v pravěku vychrlila ze svých útrob.

Uhýbáme z lesní cesty vlevo a stoupáme volně lesem na plochý vrchol sopky, kde se nachází podezřelá deprese. Vzdáleně připomíná pravěké hradiště obehnané valem, ale my jsme již poučeni a víme, že jsme v prostoru někdejšího kráteru. I zde jsou k vidění pěkné sopečné bomby. Největší zajímavost se ale ukrývá na západní straně kráteru.

Pod okrajem terénního zlomu svahu Chválenské doliny se ukrývá vstup do pozoruhodné pseudokrasové jeskyně Sezam. Není dlouhá, tvoří ji krátká tunelovitá chodba, která pokračuje propastí. Celková uváděná délka jeskyně je 26 metrů a je samozřejmě chráněná pro svůj neobvyklý geologický původ. Jedná se o vulkanicko-exhalační kanál, který si v tuhnoucích horninách utvořily unikající sopečné páry při plynných erupcích.

Stěny jeskyně tvoří bazaltový aglomerát, tedy spečené kusy hornin připomínajících škváru, místy pokryté vysráženými povlaky solí. Jednotlivé kusy hornin drží dohromady sopečný popel, proměněný na jakýsi přírodní tmel, ale není příliš kvalitní a hornina se poměrně snadno drolí. Jak jsme měli možnost vidět, v jeskyni se líbí netopýrům, kteří si tu našli klidný úkryt.

Zpátky do Tekovské Breznice se vracíme stejnou cestou a docela nás udivuje, že není na Putikov vršek vyznačena turistická značka nebo naučná stezka. Snad někdy v budoucnu, zatím zůstává toto místo širší turistické veřejnosti utajeno a to je škoda.

Putikov vŕšok, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.