Velký a Malý pahorek, prakticky neznámé hůrky ve Frenštátské brázdě

Velký a Malý pahorek, pahorky Frenštátské brázdy

I když jezdím z Ostravy do Moravskoslezských Beskyd vlakem či autem již hezkou řádku let a tato "minidominanta" Frenštátské brázdy mezi obcemi Janovicemi a Pržnem je vidět z vláčku i z okna automobilu, vždy jsem ji nesprávně považoval za jakýsi předvoj Beskyd.

Co se týče pahorků, tak jsem znal pouze knihu Ernesta Hemingwaye (1899 - 1961) - Zelené pahorky africké, dílo toť o lovu z 30. let minulého století, válečný anglický film Pahorek z roku 1965, který se odehrával ve žhavé Libyjské poušti v kárném táboře vojáků z Anglie a v neposlední řadě sympatickou část uprostřed ženského těla - Venušin pahorek (mons veneris), jenž je zdrojem mnoha lidských radostí v životě pro obě pohlaví.

Protože jsem dříve dával přednost horám vyšším a nesnadno dostupným, odhalil jsem blíže tyto dva "pahorky" až letos v dubnu 2010, kdy je mi již jakž takž jasná geomorfologie Západních Karpat, které se dále dělí mimo jiné na Vnější Západní Karpaty, jejichž část - Západobeskydské podhůří představuje v tomto případě Podbeskydská pahorkatina.

Ta se ovšem dále člení na Kelčskou pahorkatinu, Maleník, Příborskou pahorkatinu, Štramberskou vrchovinu, Třineckou brázdu, Těšínskou pahorkatinu a konečně onu Frenštátskou brázdu, kde oba Pahorky - Velký i Malý nalezneme. Jak prosté! Někdo luští křížovku či sudoku, další skládá puzlle, botanik identifikuje rostlinky, jiný blázen zase do sebe "zapasovává" geomorfologické celky. Tyto činnosti nejsou v podstatě k ničemu, ale dodávají člověkovi radost. Zvláště ve starobě.

Podbeskydská pahorkatina zaujímá prostor úctyhodných 1 508 km², což ji řadí na čestné 15. místo z úctyhodného počtu 94 geomorfologických celků ČR a má průměrnou výšku 353 metrů, což není nikterak moc. A za to právě mohou ty brázdy, protože nejvyšší bod - Ondřejnická Skalka měří plných 964 metrů. Takže ani proslulý Ondřejník nepatří k Moravskoslezským Beskydám, ale k Podbeskydské pahorkatině.

Je zřejmé, že proslulý zbojník Ondráš (1680 - 1715) měl dosti široký záběr - působil hned v několika geomorfologických celcích Karpat a narodil se právě zde v Janovicích. A zrazen Jurášem byl pro změnu v hospodě "U matky Hedviky" v nedalekém Sviadnově. Pro pár zlatých (100) - kdoví, kolik by se za to dalo dnes vyměnit Eur. Ale "chechtáky" fungovaly spolehlivě vždy a všude.

Dnes je z jeho rodného domu vybudována hospoda s možností ubytování - z oken je vidět Lysá hora, kde si pod Lukšincem ukrýval v jeskyni své poklady. Podcelek Frenštátská brázda v severovýchodní části Podbeskydské pahorkatiny měří v průměru 454 metrů a právě jako nápadné vyvýšeniny jurských bradel bývají znalci uváděny oba Pahorky.

Malý Pahorek (452 m) a Velký Pahorek (468 m) se nachází v katastrálním území obce Janovice, východně od Pržna, odkud vede pod oba kopečky modrá turistická značka od železničního nádraží a sympatické restaurace "U Adamců". Západně protéká Bystrý potok, jenž pak zprava přijímá potok Říčku a u Bašky se chytře vyhýbá přehradě Baška na říčce Baštici a vlévá se přímo do Ostravice. Asi chce být dřív v Baltském moři.

Zde jsem stále na rozpacích, zda se "pahorek" správně píše s velkým či malým "p", protože se udávají obě varianty a úplnou dokonalost tomu dává turistická mapa KČT č. 96 - Moravskoslezské Beskydy 1:50 000 (3. vydání 2004), kde je rafinovaně uveden Malý Pahorek a Velký pahorek. Asi aby tomu menšímu nebylo líto, že měří o pár metrů méně. Holt, nejhorší je mít možnost volby, jak moudře pravívává zeť přítele Jarouška Sandokan alias Houska.

Nicméně oba pahorky jsou dominantou tohoto kraje a směle vystupují nad okolní krajinou luk a pastvin, odkud jsou již krásné výhledy na půl Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydskou pahorkatinu, Frenštátskou brázdu i Třineckou brázdu s jejími nejvyššími vrcholy - Vrchy (433 m) s vysílačem a Skalickou Strážnicí (438 m), mezi kterými stojí vznešený krásný kostel, jenž odtud pochopitelně není vidět.

Velký pahorek a Malý pahorek, turistická mapa

Na západě konkuruje se svou výškou 523 metrů Metylovická hůrka neboli Čupek a na jihozápadě již rozložitý Ondřejník se svými třemi vrcholy (nejvyšší Skalka - 964 m , Vojvoda neboli Holubjanka - 900 m a Solárka - 890 m). Na Ondřejníku pro změnu působil dle místních, zaručeně pravdivých, pověstí zlý loupeživý rytíř Ondřej, jenž zde měl co by základní tábor svůj hrad a přepadával pocestné, kupce a jejich karavany.

Tomu zde konkuroval rovněž již vzpomínaný slavnější a prý prostým lidem milovaný zbojník Ondráš, který měl na vrcholu této hory snad také svou tajnou skalní skrýš. Ještě že neloupili oba ve stejnou historickou dobu - pak běda ubohým pocestným. Byla by to pak nebezpečná týmová práce!

Naposled jsem na Velký Pahorek vystoupil právě z Pržna, byl jasný dubnový den a výhledy byly okouzlující. V chatkách okolo Bystrého potoka již bylo živo a podél říčky kvetly krásné žluté blatouchy. Poněkud komplikovaně se hledá neznačená výstupová cesta na zalesněný vrchol, kde je triangulační bod.

Po sestupu na východní stranu se otevřely výhledy na Ropický hřeben a Lysá hora se zbytky sněhu byla jako na dlani. Po kopci pobíhalo nebývalé množství srnek, jedna mě dokonce téměř vystrašila. Také mravenci se již probudili ze zimního spánku a počali se rojit zrovna na pařezu, kde jsem usedl s cílem se občerstvit potupnou minerální vodou s citrónem. Ale tak už to bývá!

Zajímavé pohledy na oba výrazné kopce jsou také z východní strany od Janovic, na severu se nad vsí zvedá další kopeček Hůra (431 m). Občerstvení zde v Janovicích nabízí právě proslulá hospoda Ondráš, kde na zdi visí pamětní deska onoho zbojníka Ondráše.

Takže - když si obujeme pohorky a vylezeme na oba pahorky, nebudeme litovat! A pokud si dáme načepovat pěnivé "Nošovice" v hostinci Ondráš, jen umocníme dobrou náladu z tohoto nenáročného výletu ve Frenštátské brázdě.