Treking > Treky, turistika > Zimní Krkonoše, jednodenní lyžařský přechod v západních Krkonoších
Zimní Krkonoše, jednodenní lyžařský přechod v západních KrkonošíchJednodenní zimní přechod západních Krkonoš29.4.2010 | Dimitris Andreu
Tak jsem se jednoho dne rozhodl, že by nebylo špatné přejít Krkonoše z Čech do Polska a zpět přes Jakušické sedlo a využít k tomu veřejných dopravních prostředků. Nastudoval jsem mapu, kterou jsem si koupil v létě ve Sklářské Porebě, malebném polském Špindlerově Mlýně, doporučuji navštívit. Čekal jsem na ten správný okamžik k rozhodnutí jít do toho. Ten nastal v pátek 2. dubna 2010 a já vše večer připravil na cestu. Zjistil jsem si dopravní spojení do Harrachova a připravil jsem si věci na pěší turistiku a na běžky, neopomněl jsem ani zimní vybavení na hřebeny hor. Jídlo a pití s sebou je samozřejmostí. Další doplňky jako fotoaparát, vosky na lyže, letní a zimní mapu. Bylo toho v batohu kolem 10 kg. Časový limit 8 hodin, přibližná vzdálenost 25 km na běžkách a částečně pěšky. Cesta vlakem uběhla rychle a již vyrážím pěšky v pohorkách. Na začátku nebylo moc sněhu, mířím na hraniční pěší přechod do Polska. Tam bylo sněhu již dostatek, takže na běžkách pokračuji lesem do Jakušic na hraniční přechod do Polska. Je to kolem sedmi kilometrů. Domníval jsem se, že je to blíže, na kole se to tak zdá. Nálada i počasí jsou dobré a tak sundávám běžky a naopak nasazuji pohorky. Běžky připoutávám na batoh, po silnici mne čekají asi 3 km. Pak odbočuji a začínám stoupat na Szrenicu (1 400 m). Možné jsou dvě trasy - letní lesem, nebo pokračovat po silnici k vodopádu Kamenčik a dále uzavřenou cestou nahoru. Odbočil jsem na prví cestu, bylo vidět, že tu někdo šel. První kilometr byl dobrý, avšak cesta se stále horšila, zúžila se a přibylo až na 70 cm sněhu. Nakonec se nedalo už jít dál a rovněž jsem nemohl nalézt pokračování. Vrátil jsem se k potoku, který jsem přešel a podle mapy sešel dolů na pevnou cestu, tu druhou. Zvolit letní cestu bylo špatné rozhodnutí a stálo mě to hodně sil. Ztratil jsem nějaký čas, výškové metry. Alespoň jsem na dobré a značené cestě, která vede k cíli. A dokonce je vidět v dáli i můj cíl - chatu Szrenica. Došel jsem k vodopádu Kamenčik. Je vyšší než Mumlavský vodopád. U vodopádu stojí příjemná chata s občerstvením. Po odpočinku u chaty pokračuji dále. Přicházím k závoře. Vybírají tady peníze. Za branou začíná zasněžená cesta a opravdu příkré asi 4 km stoupání na horskou chatu Hala Szrenicka. Cesta je využívaná jako zásobovací. Dnes ale všichni kráčejí dolů, protože nahoru jedou lanovkou ze Sklářské Poreby. Na Hale Szrenické jsem opět nasadil boty a běžky a po malém občerstvení překonávám poslední kilometr na Szrenicu. Za 30 minut jsem dobyl horu a byl jsem rád, že vidím naše Krkonoše z druhé strany. Již jsem věděl, že to domů bude veselejší. Cesta dál vede na Tvarožník. Je to vlnící se cesta, do kopce pěšky a dolů na běžkách. Cesta vede dál k Labské boudě, jsou krásně vidět polské Krkonoše a hora Violík. Jarní sníh, slunce, teplo, ve stínu chlad. Nedokázal jsem správně namazat, proto byla cesta i pomalejší. Konečně vidím pramen Labe, někdo se tam fotí. Pokračuji v cestě a již se t ěším na sjezd na Horní Mísečky. Po celý den mne provázelo slunce, pouze na hřebeni silný vítr. Níže bylo příjemné teplo. Nejdůležitější ale byla krásná viditelnost. A už sjíždím ze Zlatého návrší dolů na Mísečky. Dívám se na hodinky. Je 17 hodin. To znamená, že autobus ze Špindlu nestíhám, tak mám hodinu čas na autobus na Mísečkách. Jsem rád, že jsem v cíli a dávám si zasloužené pivo… Líbil se vám tento článek? |
|