Turistika: Lysá hora (1 323 m n. m.) neboli nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd

Výlet na nejvyšší beskydský vrchol

O zdolání tohoto kopce jsem uvažoval již několik let. Ale dlouho se mi to nedařilo až nyní. Nedávno jsem z Pradědu pozoroval krajinu, která je odtud vidět. Viděl jsem Sněžku i Lysou horu a dal jsem si za cíl tyto kopce navštívit. Tentokrát vyhrála Lysá hora. Nikdy jsem tam nebyl, ale už dlouho jsem spřádal myšlenky dostat se do míst, která tolik miloval básník Petr Bezruč.

Známé jsou jeho výplazy na Lysou. Nejtěžší pro mě bylo vůbec se pod tento kopec dostat. Vyjel jsem klasicky ze Stěbořic, ale moje staré auto už dosluhuje a trošku stávkovalo. I přes tyto problémy jsem nakonec po dvou hodinách dojel do Ostravice, výchozího bodu výstupu na Lysou horu. Sice jsem nešel přímo po stopách Petra Bezruče, jelikož jsem tu stezku prostě nenašel, ale po dojezdu do Ostravice jsem se vydal pěšky po červené turistické značce.

Nevím proč, ale vždy jsem si myslel, že tahle hora bude jen slabý odvar Pradědu. A z počátku to tak vypadalo. Nudná cesta po asfaltce, která začne po chvílí stoupat vzhůru, kde nejdříve míjím lanové centrum pro děti, tzv. Tarzanii a odtud stoupám dál vzhůru po asfaltce, kde panuje obrovský pracovní ruch. Když se dám do řeči se zdejším dělníkem oděném v dresu brazilské fotbalové reprezentace tak mě se škodolibým úsměvem přesvědčuje o tom, že se tady už staví ten americký radar, jehož stavbu den před tím (8.7.2008) podepsala ministryně zahraničí, jejíž jméno mi sdělil silně zkomolené. Když jsem mu sdělil, že radar má stát v Brdech tak pochopil, že mě neošálí.

Po téhle politické diskuzi jsme prohodili pár slov o tom co dělá (ve skutečnosti dělal kanalizaci k nějaké chatě) a na konec mi dal pár rad jak na vršek lysé hory. Táto část cesty byla v pohodě. Asfaltka pozvolna končí a začíná cesta kamenitá, kterou zpočátku lemuje les a pak na chvílí louka, nějaké chajdy a pak zase les. Odtud už je stezka stále strmější. Můj pocit? Lije se mě pot jako voda z hadru. Jde o strmý výstup lesem. Zpočátku je teplo, ale když jdu výš a výš tak začíná foukat studený vítr. Propocené oblečení začíná dost chladit, proto poprvé měním tričko. Když jdete do hor tak je dobré mít suché oblečení vždy v záloze.

Vystoupám k rozcestí. Je tady altánek u kterého posvačím. Zrovna tady odpočívá parta žen důchodového věku a to vám řeknu, to byla samá srandička. Sešlo se nás tady několik výprav a ty babičky pobavily snad všechny do kola. Samé vtípky, narážky a nakonec přáni šťastné cesty. A na otázku, kde mají chlapy byla odpověď: "Přece ty mrzouty nebudeme tahat s sebou".

Po tomto osvěžujícím setkání postupuji dál do hory. Jde se stále náročnou kamenitou cestou lesem. Ale les už místy řídne a dovoluje krátké pohledy na to co je dole. A tady už začínám tušit, že výhledy z Lysé hory budou stát za to. Čím je les řidší tím víc jsou fantastické pohledy jak na horu na Lysou horu tak dolů. Ale požitek z pohledů dolů popíšu až z vršku. Lysou horu stále vidím nad sebou kam míří mé kroky. Kousek cesty je opět holý nebo spíš lysý. Ten překonám a opět vstupuji tentokrát už do lesa řidšího.

Bohužel cesta je lemovaná bezpočtem křížku jež svědčí o tom, že při výstupu na Lysou horu zahynulo již mnoho lidí o jejíž osudech se můžete dočíst na zdejších informačních tabulích. Jako třeba o ženě, která dělala hospodyni na vrcholové chatě a zahynula ve sněhové bouři při výstupu, nebo pilotovi tryskáče, který do hory narazil při cvičném letu, tak o řidiči terénního auta, který jel po stezce, kterou je problém projít pěšky. A takových je tady mnoho. Na hoře, o které jsem si myslel, že bude jednoduchá.

Hora to jednoduchá ovšem není. Alespoň ze strany, kde stoupám já. Výhledy dávají tušit, že z vršku bude na co koukat, ale zároveň to co vidím mě varuje před počasím. Když koukám směrem na Ostravu tak je krásně jasno, ale nalevo nad Radhoštěm se žení všichni čerti. Ze vzdáleného mraku je vidět jak se na krajinu spouštějí proudy vody. V duchu se modlím, aby to Lysou minulo, jelikož na horu to ještě chvilku potrvá a setkat se s bouří v této mi neznámé části hor by nebyl nic příjemného.

Rozpaky navíc ve mně vzbudí chlápek, který mě doslova předsprintuje což dává tušit, že utíká před počasím a že se něco dít asi bude. Ale říkám si, že je třeba zachovat klid, což je docela těžké. Počasí a počasí a opět počasí v horách nikdy neodhadneš. Přesto si říkám nespěchej, je to nebezpečné. Jdi v klidu ať neuklouzneš. V batohu máš pláštěnku a suché oblečení, které můžeš v nouzi použít. Na konec jsem použil vše kromě pláštěnky. Pršet nezačalo, ale zima vítr daly o sobě vědět.

Došel jsem na vrchol Lysé hory. Překonal jsem pár serpentin a najednou jsem byl na vršku. To co jsem tušil zespoda, tedy pohledy na krajinu, to mě nezklamalo. Na vršku byl klid a pohled dolů? Fantazie. Střídaly se oblasti, které zalévalo slunce s oblastmi, kde zuřily bouřky.

To vše šlo vidět z vrcholu, kde panovalo krásné počasí. Bylo tady odtud vidět na jednu stranu celá průmyslová část Ostravska, nalevo pak hora Radhošt, dole přehrada Šance, kolem města. A na druhou stranu pohoří Slovenska. Na to abych jsem si mohl vyfotografovat Vysoké Tatry jsem na vrcholu Lysé hory čekal asi hodinu než se mraky rozestoupí a budu moci si je vyfotografovat. Mezi tím jsem se po vršku trochu toulal. Zkoumal jsem zdejší meteorologickou stanicí, chaty, hospůdky a hlavně monumentální vysílač, na jehož ochozu je pomníček s úryvkem z básně Petra Bezruče.

A v tom mě vyruší dětský hlas. Asi 3-4 letý chlapec při pohledu na vysílač volá na svou maminku: "Mamí!! Mamí!! my se točíme". Toho chlapečka zmátl optický klam. Při pohledu na věž vysílače a mraky jež se tady míhaly opravdu rychle, byl pocit točení se dokonalý. Se zaujetím jsem si vyslechl výklad jeho maminky. Ale zdálo se mi, že ji moc nevěří a čekal jsem, že vysloví tu slavnou větu, za kterou se už dnes lide netrestají. A to: "A přece se točí!!" A určitě bych mu dal za pravdu. Měl jsem ten samý pocit jako on, jen on ten pocit uměl pojmenovat.

Po hodině na vršku jsem usoudil,že je čas na sestup. Sestupovat budu stejnou trasou, kterou jsem vystoupal. To jenom proto, že jsem do Beskyd přijel nepřipraven. A jinou sestupovou trasu jsem neměl prozkoumanou. Chtěl bych dodat: Sestup dolu z hory bývá těžší než výstup. Kroky na horu se dají kontrolovat. Kroky dolů ty už musíte kontrolovat dvakrát a i to někdy nestačí. Navíc do mého srdce byl zatnut další klín. A to Lysá hora. Další místo, kam se budu muset vracet. A to velice rád.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.