Velký Kosíř (442 m n. m.), povedená túra na hanácký Mont Blanc v Zábřežské vrchovině

Výstup na hanácký Mont Blanc aneb Velký Kosíř

Lidé mají ve zvyku, když uslyší slovo Haná, představit si rovinatou krajinu plnou úrodných polí. Ale přes to lze i zde nalézt výrazné kopce, které "zadýchají turistu i cyklistu", nabídnou návštěvníkovi překrásné scenérie a plno pozoruhodností. Jedním z nich je Velký Kosíř, vysoký 442 m n. m., nacházející se 13 km jihozápadně od Olomouce nebo 10 km severně od Prostějova na okraji Hornomoravského úvalu.

Masív Velkého Kosíře je ve tvaru srpu (kosíře), orientovaného ve směru severozápad - jihovýchod a je nejvýchodnějším výběžkem Zábřežské vrchoviny. Je porostlý smrkovými a dubovými porosty, místně s vtroušenou jedlí a akátem. Na jeho jihovýchodním okraji se nachází ostrůvek devonských vápenců, které byly již od středověku těženy a díky tomu zde bylo nalezeno takové množství zkamenělin, že této lokalitě věnovali svou pozornost i geologové zvučných jmen jako R. I. Murchison nebo J. Barrande.

Dva z bývalých lomů s hojným výskytem zkamenělin příslušníků devonské fauny byly vyhlášeny za národní přírodní památku (Státní lom, Růžičkův lom). Další národní přírodní památkou na vápencovém podloží je Vápenice. Díky bývalé těžbě vápence na rozloze asi 20 ha vzniklo členité a malebné území, na kterém se dnes dobře daří vzácným teplomilným rostlinám, živočichům a hmyzu.

Velký Kosíř již od pradávna přitahoval zájem obyvatelstva ze širokého okolí a proto na něm i v jeho těsné blízkosti archeologové vykopali a nasbírali úctyhodné množství artefaktů a objektů, které svědčí o tom, že prvými známými obyvateli Kosíře byli paleolitičtí lovci a sběrači, později se zde vystřídali příslušníci dalších kultur od neolitické přes eneolitickou, dobu bronzovou i železnou. Zůstalo zde po nich množství mohyl i hrobů, výšinné eneolitické hradisko a další hradisko zatím blíže neprozkoumané.

Během nám již bližšího středověku sice nikdo na vrcholu Velkého Kosíře nepostavil správný klasický hrad, za to ve vesnicích po obvodu masívu vystavěla drobná šlechta několik tvrzí. Z nich se zachovala dodnes v Drahanovicích překrásná Černá věž, na místě jiné, nejprve vodní tvrze, v Čechách pod Kosířem stojí dnes původně barokní, po přestavbě pozdně empírový zámek portugalského šlechtického rodu Sylva - Taroucca, kolem kterého je překrásný a hodnotný krajinářský park, který se svou dendrologickou a architektonickou hodnotou řadí k nejvýznamnějším na Moravě. Zámek je známý také tím, že zde v letech 1846 - 1868 pobýval a pracoval Josef Mánes a vytvořil řadu ze svých děl z Hané. V Čechách pod Kosířem stojí taktéž za pozornost hasičské muzeum a nově otevřené muzeum starých kočárů.

Jižní svahy Velkého Kosíře byly od 15. století využívány k pěstování vinné révy ve vinohradech s vlastním horenským právem. Vinohrady zanikly v 19. století. Kupodivu i v dobách relativně nedávných vzbuzoval Velký Kosíř mimořádnou pozornost.

Podzemní dutiny na severozápadním úbočí po speciálních stavebních úpravách sloužilo už od 1. světové války generálnímu štábu k uskladňování chemických zbraní, později postupně objekt posloužil z téhož důvodu nacistům, opět "našim", na dalších 21 let bratrům osvoboditelům a dnes je nenápadný objekt v držení ministerstva vnitra.

Nacističtí "vědci", ovlivnění speciální geologickou skladbou masívu, zde zkoumali z vojenských důvodů telurické proudy. Také zde byl postaven úsek speciální komunikace, kde němečtí inženýři prováděli zátěžové zkoušky a výsledky využívali při stavbě dálnic na našem území. S Velkým Kosířem se také spojuje velké množství bájí, pověstí a pohádek.

Pohodovou túru, která měří asi 18 km a kterou doporučuji těm, "kteří to tu neznají", zahájíme v Čelechovicích na Hané. Pokud přijedeme vlakem, od železniční zastávky vyrazíme po žluté nebo zelené značce KČT a místní komunikaci až na rozcestí Bunička (20 min) a zde odbočíme vlevo (po žluté) po zpevněné polní cestě. To jsme vlastně již na úbočí Velkého Kosíře. Po pravé ruce máme nejprve sady, později menší lomy a mezi nimi již zmiňovaný Růžičkův lom.

Pokračujeme dále k severozápadu pohodlně po vrstevnici, po pravé ruce máme teď již strmé západní úbočí Velkého Kosíře. Tento úsek se také nazývá Mánesova cesta (místní ji však obvykle neřeknou jinak než Hraběnka). Na západ máme výhled na hřeben Drahanské vrchoviny, na severozápadě vidíme vrcholy Zábřežské vrchoviny, za dobré viditelnosti i Hrubého Jeseníku. Vlevo jsou vesnice, sedící na úpatí Velkého Kosíře jedna vedle druhé jako korálky v náhrdelníku.

Míjíme další maloplošná chráněná území (Andělova zmola) i další lomy, cesta pokračuje až k zadnímu traktu zámeckého parku v Čechách pod Kosířem (1,5 hod). Do parku a k zámku se můžeme dostat "zadem" přes park - brankou, nebo celý areál obejít k hlavnímu vchodu.

Po prohlídce zámku (pamětní síň Josefa Mánesa) a parku se vrátíme na žlutou značku KČT a strmě vystoupáme na plošinu s polem. Během výstupu se nám otevírají další výhledy na zmiňované vrchoviny a pohoří. Na plošině kdysi stával hospodářský dvůr Gabrielov, který tvořil hospodářské zázemí zámku v Čechách pod Kosířem, relikt ohrazeného dvora je rozeznatelný na severním okraji plošiny.

Dále vpravo po zpevněné lesní cestě, stále do kopce a stále po žluté značce až na vrchol (1 hod). Nenápadný, s vybudovaným posezením a nezbytnou vrcholovou knihou Klubu turistů ze Smržic. Kdysi zde stávala dřevěná rozhledna, základové patky jsou stále patrné. Snad se někdy podaří rozhlednu postavit novou, protože plochý a zalesněný vrchol neumožňuje žádné rozhledy (dnes již na vrcholu nová rozhledna stojí, pozn. red.).

Po posílení a zápisu do vrcholové knihy se vrátíme zpět na asfaltku (ale teď již po zelené směr Bunička) a pokračujeme dále ještě asi 1,5 km k jihovýchodu, na výraznou křižovatku u Antoníčka. Toto místo bylo také eneolitickým pohřebištěm, bylo zde prozkoumáno množství mohyl, některé jsou ještě dnes v terénu čitelné.

Na křižovatce odbočíme ostře vlevo (opustíme zelenou značku) na severovýchod a dále pokračujeme po lesní asfaltové svážnici stále z kopce až do Slatinek (1,5 hod). Pokud nebudeme chtít zahnat žízeň ve zdejší restauraci, projdeme vesnici a asi 300 m za posledními domy odbočíme na polní cestu vpravo, na jihozápad.

Odbočka vypadá na prvý pohled jako skládka stavebního odpadu vesnice, ale je to cesta, která nás po 20 minutách přivede k přírodní památce Vápenice (musíme odbočit vlevo do svahu po pěšině k tabuli, vyznačující přírodní památku). Stále po pěšině procházíme mezi bývalými lomy, pokud jsme zde ve správný čas, pozorujeme vzácné rostliny nebo hmyz, také se nám otevřely opět výhledy, tentokráte na masív Velkého Kosíře v celé kráse a do úrodných Hanáckých rovin.

Pokračujeme dále na jih, kolem památníku Palackého, zde se napojíme na zelenou značku KČT, dále kolem další paleontologické lokality Státního lomu až k rozcestí Bunička (1 hod) a již po známé cestě zpět na železniční zastávku.

Velký Kosíř a přilehlé oblasti o rozloze 940 ha byly vyhlášeny za přírodní park. Zde uvedenou trasu, nebo jakoukoliv jinou (protože možnosti nejsou ani zdaleka vyčerpané), kterou nám nabízí tento kopec a jeho okolí, občas také nazývaný "Hanácký Mont Blanc" lze absolvovat pěšky, na horském kole a v případě příznivých sněhových podmínek i na běžkách.

Tato trasa částečně nerespektovala turistické značení ani staré nebo nové vyznačení naučných stezek (které občas podlehne hrubému násilí vandalů), ale i tak návštěvníkovi představí mnoho pozoruhodného. Celá oblast je dobře přístupná po železniční tratí spojující Prostějov - Olomouc nebo po silnicích druhé třídy spojující Olomouc - Prostějov - Litovel. V těchto městech se dá také bez problémů obstarat ubytování. Orientaci nám umožní mapy KĆT 1 : 50 000 č. 51 nebo 57.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.