Přechod přes Údolí Doubravy, turistika v pohoří Železné hory na Vysočině

Po nově vyznačených trasách v údolí Doubravy

Když se řekne Doubrava, nejspíše se vybaví romantické "Doubravské údolí" mezi Bílkem a Chotěboří. Dnes se však vydáme dále po proudu řeky, jejíž voda vstoupila ve Spačicích do přírodního parku "Chittussiho údolí". Překonala Pařížovskou přehradu, dokončenou v roce 1913, jedinou na svém toku a vydáme se po novém značení a poznáme 11 km řeky dravé a divoké, u Žlebů klidné, až by se dalo říci líné.

Vydáme se z města Třemošnice, nad kterým se nachází dominanta této části Železných hor, zřícenina hradu Lichnice. Do Třemošnice je výhodné použít vlakového spojení. V Časlavi, odkud začíná místní dráha, je pro neznalé přestup po přechodové lávce mezi, dalo by se říci hlavním a místním nádraží i trpkou zkušeností. Když lokálka na Žleby, Ronov nad Doubravou a Třemošnici z místního nádraží odjíždí a vy stále stojíte na hlavním, kam jste přijeli rychlíkem od Prahy, nebo Brna.

Z nádraží v Třemošnici se vydáme ke "šturcům" (konci kolejí), kde místní lokálka končí. Než dojdeme na autobusové nádraží, kde jsou směrovky, což je asi 300 metrů, uvidíme na staré dřevěné skladištní budově původní název "Závratec-Třemošnice".

Čtěte také: Železné hory. Okruh Železnými horami z Heřmanova Městce

Nyní se necháme vést žlutou značkou směrem na Pařížov, místa startu vodáckého sjezdu "Odemykání Doubravy". Přejdeme Zlatý potok, který se v kaskádách valí z rybníka Peklo u Kraskova a než se prodere do Třemošnice, protéká Pekelským a Hedvičiným údolím.

Po 1,5 km se dostáváme k rozcestí "Pod Luhy", kde začíná nová zelená značka vedoucí podle řeky do Ronova nad Doubravou. Rozcestí se nachází nad ohybem řeky, která "točí" ostře na devátou hodinu (vlevo o 90°). Jen těžko se vybírá ten nejlepší záběr pro snímek jejího kamenného řečiště v pozoruhodném a zachovalém údolí. Je tu umístěn jeden z panelů CHKO Železné hory a Ochránců přírody "Vlastivědná stezka krajem Železných hor". Vede z Ronova nad Doubravou na Seč a až na výjimky jde po značených trasách KČT.

Vlny řeky přeskakují rulové kameny jakoby schválně poházené vodě do cesty. Dostáváme se do míst tří lávek, my přejdeme dvě. První je přes potůček obtékající vrch Luhy, nejdelší přes Doubravu mineme. Jdeme rovně na třetí, která vede přes Zlatý potok těsně před soutokem s Doubravou. Kousek za soutokem jsou pozůstatky odstřeleného splavu, z něhož vede nefunkční náhon do bývalého Válcového mlýna v Mladoticích, po jeho břehu nás tam dovede i značka.

Mladoticemi projdeme po pravém břehu řeky až do míst u chat, kde řeka dělá levotočivý skoro 360° obrat. Za ohybem řeky se nachází nejhezčí a nejtěžší úsek vodáckého sjezdu, peřej "Martinské kameny", prudkým spádem a velkými kameny v řečišti zakončené 90° levotočivým ohybem řeky.

Opustíme na chvíli řeku a vyšlápneme na vršek, který lemují jednotlivé skalky. Vzdáleně připomínají lavičky, z nichž je jedna zvána "Chittussiho lavička". Po vyjití z lesa na cestu máme po pravé ruce krásný výhled na vrch Krkanka, Lovětínskou rokli, zříceninu Lichnice a Hedvičino údolí. Po cestě nás značka zavede zpět k řece, kde za ohybem řeky, před splavem, vysoko nad protějším břehem, prosvítají, mezi vysokými stromy, stěny gotického kostela sv. Martina ze 14. stol., pozůstatek středověké vsi Stusyně.

Dravá voda přibržděna Korečnickým jezem, od kterého vede 900 metrů dlouhý náhon do Korečnického mlýna, kde jsou vodní turbíny, se pyšní ojedinělou technickou zajímavostí a to do skály vylámaným tunelem, kterým voda náhonu proudí. Značka vede okolo skály, takže vidíme jak voda mizí ve skále, jako ponorná řeka a na druhé straně skály z ní vytéká, jako mohutný pramen.

Přejdeme po lávce náhon a vystoupáme ke hřbitovnímu kostelu sv. Kříže, pozůstatek středověké vsi Protivenice. Silnička, po které vede cyklotrasa číslo 1. Praha - Hlinsko, dojdeme do Ronova nad Doubravou.

Ronov nad Doubravou, též "Městečko na dlani" podle filmu natočeného v roce 1941 s Jindřichem Plachtou, který vypadne z věže novobarokního kostela sv. Vavřince, když se snaží zachytit píšťaličku. Rodiště malíře Antonína Chittussiho (1847-1891), pamětní deska se nachází na domu č. 115. V parku "líska turecká", památný strom přivezený vojáky vracejícími se z bojišť první světové války. Zelená značka v parku končí a do Žlebů pokračujeme po obnovené červené, přicházející z vrchu Krkanka.

Ronov opouštíme přes Sádecký most z roku 1930 a po levém břehu řeky docházíme k přírodní památce "Pod Velkou skálou", zbytky ostrovních útesů se stopami příboje křídového moře. Dále po proudu řeky dojdeme do míst zvaných "Nad bezednou tůní", zde řeka vymlela zákrut až k prudkému svahu, pro jeho překonání zde byly vykopány schody.

Přes nový betonový most se vrátíme na pravý břeh a ze směrovníku "U krajských hranic" se dovíme kolik kilometrů nám chybí do Žlebů. Zde se značka napojuje na původní trasu, která šla z Ronova po silnici. Voda zde již zpomaluje, protože ji zadržuje jez u mlýna ve Žlebech. Na mlýně je vymalovaný erb mlynářů. Kolem zdejšího hřiště se po pěšince dostaneme do anglického zámeckého parku.

Údolí Dobravy, turistická mapa

Parkem protéká Doubrava, kterou přejdeme po lávce pod jezem. Nad jezem se do Doubravy asi dvoumetrovým vodopádem vlévá Hostačovka, který dodává parku ojedinělý ráz. Do novogotické podoby nechali zámek přestavět Auerspergové pocházející z Kraňska ve Slovinsku, kteří panství získali v roce 1773. V zámku určitě stojí za shlédnutí, mezi jinými i největší sbírka zbraní. Další zajímavostí je zdejší zámecká obora, kde je chov bílých jelenů.

Přes náměstí se vydáme na nádraží, kam je to asi kilometr. Překročíme naposledy řeku po železno-dřevěném mostě a jsme v cíli, na úvraťovém nádraží Žleby. Vlak z jedné strany přijede, ale na tu samou i odjede. Pro Ty co chtějí mít jistotu kam jedou, přes most je to na Čáslav a vzhůru do prudkého stoupání je to na Třemošnici.

Něco na závěr pro ty, kterým nevadí pro poznání nějaký kilometr navíc. Asi dva kilometry směrem na Čáslav se nachází obec Markovice. U silnice se nachází hospodářský dvůr z druhé poloviny 18. stol. Přes silnici na malém návrší stojí kulturní památka, gotický hřbitovní kostel sv. Marka ze začátku 14. stol s fragmenty maleb a náhrobníky ze 16. stol.

Byly sem také přestěhovány sarkofágy posledních majitelů zámku z nedaleké rodinné hrobky, kaple sv. Anny, která zanikla z důvodu rozšiřujícího se lomu. Nachází se zde hrob osobního lékaře posledního majitele zámku a nepravý hrob generála Eliáše. Na vlak je to kousek, na nádražíčko ztracené v polích s názvem Skovice.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.