Treking > Treky, turistika > Přechod Slovenského krasu s bejbatama turisticky, 5denní putování krasovými planinami
Přechod Slovenského krasu s bejbatama turisticky, 5denní putování krasovými planinamianeb po stopách diviakov22.8.2012 | Martin Cívela
Trasa: Ostrava - Turňa nad Bodvou - Turniansky hrad - Zádielský kaňon - Zádielská dolina - Vápenná stráň - Krasové jazierko - Mútna studňa - Jablonovské sedlo - Zajačia brana - Rakyta - Silica - Silická ľadnica - Gombasecká jaskyňa - Gombasek - Rožňava - Ostrava. 1. den, 21.7.2012Konečně. Vyrážíme zase jednou všichni pospolu. Volno máme jen na 5 dní, tímto je celá výprava limitována. Cílem jsou končiny Slovenského krasu, jenž mi vloni doporučil slovenský pár při sólo přechodu Dukla - Nová Sedlice. Lidí prý velmi málo, krajina zajímavá a svým profilem, dle mého názoru, i pro malé děti vhodná. Při průzkumu mapy to vypadá obstojně i s vodou, navíc netřeba sebou tahat kdovíkolik jídla, možností sestupu do některé z dědin se nabízí několikero. Vyrážíme z Ostravského hl.n oblíbenou východní noční spojkou, rychlíkem Šírava, jenž díky tomu, že přijíždí na místo určení v ranních hodinách, umožňuje bezprostřední nástup treku. Čtěte také: Zádielským kaňonem na Turniansky hrad Vyhlídka počasí je na první dva dny nevalná, především první den má pršet, pršet, pršet… a po celých 5 dní také vydatně foukat. Kdyby se dal termín přesunout, rozhodně bych s dětmi (malé myši) do této (nie)pogody nevyrážel. Všichni se ale děsně těší, nějak to dopadne. Cesta vlakem proběhla jako obvykle více méně fajně. Zpoždění minimální, což nám umožňuje v Košících rychlý přesun na osobák směřujícího do Turni nad Bodvou. Dle prognózy prší a ne zrovna málo. V 9:15 h vylézáme v Turni na místním nevábném nádraží, lije jako z konve. Snídáme, pijeme kafe z vlastních zásob a dohadujeme se, co udělat s předpokládanou nedobrou meteorologickou vyhlídkou. Nečekaně přestává pršet. Situace však vydrží cca 5 minut, stihneme akorát sundat pláštěnky a už se do nich soukáme znova. Konve lijí naplno. Kašlem na to, posuneme se zatím aspoň do města pro dokoupení posledních nezbytností. Vítají nás první Slovensko - Maďarské nápisy: zmišany tovar - vegyes áru / sídlisko Cementár - Cementgyáry… tomu se nedá porozumět. Všichni mluví iba maďarsky, slovenštinu zaslechnu teprve ve chvíli, kdy na mě v obchodě přepne pokladní z maďarštiny na srozumitelnou slovenštinu. Lije, Turniansky hrad, jenž by měl být naším prvním cílem, si pouze domýšlíme. Odkládáme nástup na trek o nejméně hodinu, čímž dostává prostor návštěva místní hospody. Pivo nic moc, Gemeran asi nebude moje značka. Máme štěstí, ještě, že jsme se nikam netlačili. Během posezení přestalo pršet, zcela. Vyrážíme. Hrad se rýsuje ve stoupajícím oparu. Cesta na něj není nikterak náročná a tak za nedlouhou chvíli již obdivujeme obrovského krkavce na hradbách zříceniny. Flóra i fauna (především entomolog výská) bohatá, vyhlídky do okolí uspokojivé. Nečekaně začíná vykukovat Slunce, navzdory předpovědi se den vymaloval. Pokračujeme po modré, před sebou máme atraktivní část dnešního pochodu - Zádielský kaňon. Sestup do sedla, výstup na hřeben a zanedlouho se nám otevírá první fantastická vyhlídka. Shlížíme na Zádielskou dolinu. Strmé bílé stěny, místy zarostlé stromy, sbíhají do údolí. To se nedá popsat ani vyfotit, nutno vidět. Pokračujeme po hřebeni lesem, loukou a opět lesem, míjíme další bezva vyhlídku na kaňon. Sestupujeme do Zádielské doliny, kde očekáváme občerstvení na Zádielské chatě. Ač je bezmála 18 h a cedule hlásá otvíračku do 17 h, dostáváme pivo (světe, drž se Ostravar) a děti čapovanú limošku. Při druhém pivu majitel vypouští nenechavého koně. Pobíhá kolem nás, kouká na batohy, to nevěstí nic dobrého. Raději nacházím hůl, dopíjíme a začínáme uvažovat nad noclehem. Počasí OK, stan se nám stavět nechce. Poněkud troufale zabíráme verandu chaty, jež má označení Správa Slovenského krasu. Nu což, s dětmi si můžete dovolit ledacos. Usínáme, spí se skvěle, je teplo. 2. den, 22.7.2012Po klasické hygieně a ranním ohni (čaj, kawa) balíme, nikam se neženeme a po červené značce razíme směrem Vápenná stráň. Jedná se přibližně o kilometr dlouhý skalní útvar. Počasí je nad očekávání za jedna. Nefouká, neprší, dere se Slunce. Trasa vede povětšinou lesem, sem tam loučka. Dobrou zprávou pro lenochy (těm co se nechce nosit stan) je, že možností na přespání je opravdu hromady a to jak se ukázalo i posléze, po celé délce naší trasy. Spousty luxusních posedů, sem tam přístřešek, bouda, i na zemljanku došlo. Procházíme dvě vyhlídky a kolem stáda krav se zvonci (pasáka nevidíme), dorážíme ke Krasovému jezírku. No jezírku, voda se jaksi nekoná, na osvěžení je zde k dispozici pouze studna. I tak díky. Rozvažujeme se co dále a rozhodneme se toho dne potáhnout ještě na Mútnu studnu. Po projití lesem přicházíme na planinu, ztrácíme značku, nic moc si z toho ale neděláme. Po nějaké době nacházíme značení o kus cesty dále v lese. Nedlouhé putování a jsme na místě našeho dnešního noclehu - planina s Mútnou studní. Draví ptáci nachystali podvečerní podívanou. U skalky nacházíme vhodné místo pro stan, stavíme, večeříme, plánujeme co zítra, sledujeme západ Slunce. Krása. Toho dne jsme vyjma startu v Zádielské dolině nepotkali jediného člověka!! 3. den, 23.7.2012Ráno nás budí Slunce. Vítr navzdory předpovědi nestojí ani za řeč. Sbíráme dřevo na ohřev ranních tekutin, snídáme. Opět není kam spěchat, i když po ranní poradě je zřejmé, že malé myši by se už nejraději viděly sedět u limči v motorestu Soroška, který bychom dnes neměli minout. Pravda, my dospěláci máme taky slinu, už to orosené vidíme. Nepředbíhejme však. Po balení necháváme batohy na místě a vydáváme se, vybaveni čelovkou, hledat Býčiu jeskyni. To se ponejprv nedaří. Zbytek skupiny to přestává bavit, v pátrání zůstávám jen s Klárkou. Jeskyni nakonec nacházíme, akorát netušíme, který ze dvou nalezených otvorů je ten správný. Zbytek skupiny už vyráží napřed. Profičíme planinu, les a louky a přibližně po necelých pěti kilometrech se před námi otevírá výhled na motorest Soroška. Zařízení vypadá dobře, ne tak už nabídka jídelního lístku. Jídlo vynecháváme a doplňujeme jen tekutiny. Čepovaného nemají nic, za desetistupňového flaškového Kozla požadují 1,5 EUR. No tedy žádná sláva. Lehce měníme dnešní plán. Myš sestupuje do dědiny Lipovník pro pečivo a další nezbytnosti. Má velké štěstí, neboť s jejím příchodem do vesnice přijíždí rovněž podnikatel s ovčími výrobky. Nakupuje domácí ovčí sýr, uzený ovčí sýr a brynzu. Budou hody. Zbytek výpravy pokračuje po červené směrem na Zajačiu bránu. Míjíme lom, noříme se do lesa. Okolo nás všude stopy divočáku, jeden podusává v nedalekém křoví. Tak rozryté cesty od těchto tvorů jsem snad ještě neviděl, bude jich tu hrubo. Procházíme Zajačiu bránu, míjíme čerstvý hrob mladíka (čert ví, co se stalo) a přicházíme na další planinu. Lezeme na zajímavý posed. Je udělán přímo do borovice. Nahoře zjišťujeme, že to není zrovna dvakrát bezpečné. Vrže, skřípe a převládá pocit, že se musí každou chvílí skácet k zemi. Naštěstí nic takového a my můžeme pokračovat směr Rakyta. Po příchodu na toto místo neváháme, o dnešním bivaku je rozhodnuto. Veranda Poľovníckej chaty se jeví jako dobré místo, navíc studna je jen přibližně 100 m od ní. Nacházíme zhruba 40 hřibů. Špek nesu v batohu, Myš koupila vejce + ovčí produkty = žranice na druhou. Místo je to vpravdě parádní, k dispozici máme i vlastní houpačku a kolotoč, pamatující doby dávno minulé. Tento den jsme potkali pouze jednoho pomatence na čtyřkolce!! Fujtajxl!! Prostě si jen tak projížděl hřeben!? Noc je teplá, spí se skvěle. 4. den, 24.7.2012Krásné slunečné ráno. Jdu klohnit smaženici. Rozdělávám oheň, všichni ještě spí. U vzrostlé borovice uprostřed pozemku dovádějí dva sršni. Do stromu klepe strakapoud. Idyla. Po vydatném dlabanci vyrážíme. Teplota stoupá a dneska je pěkně vedro. Navíc lesy dnes nelze čekat, minimálně na první části trasy do vesnice Silica. Pohybujeme po Silické planině. Neuvěřitelná plocha. Zkouším fotit, nelze však. Fotíme tedy pečlivě do hlavy a mažeme žárem poledního slunce směr Silica. Nechce se mi zbytečně smažit, proto skupinku opouštím, těším se na čapáka a jdu podle nosu. Ten mě přivádí rovnou k hospodě. U pultu na sebe něco pořvávají dva týpci, jak jinak, než maďarsky. I hospodský se do telefonu ohlašuje výhradně maďarštinou. Pod stropem se blambelá takřka plně obsazená mucholapka. Ale, na čepu je Staropramen za 0,90 EUR a to si nechám líbit. Zbytek bandy se přiřítí, rudí jak indiáni, přibližně s hodinovým zpožděním. Pijeme, nanukujeme, dokupujeme pečivo a vyrážíme dále po červené směr Silická ľadnica zchladit těla. Na Bukovém vršku odbočujeme na žlutou, průchod lesem a jsme u ľadnice. Slézáme k jeskyni, ta není přístupná, zato i v skoro 30st vedru lze uzřít při vstupu do ní ledové plotny. Ten rozdíl teplot si zcela uvědomíme teprve při stoupání vzhůru, a aby to bylo ještě lepší, dáváme si na zdejších schodech závod. Škoda, že nemůžeme dále pokračovat dle původních předpokladů až k jeskyni Domica. Jednak lehce tušíme změnu počasí, jednak nechceme otrávit malé myši a rovněž jsme slíbili na poslední den Slovenska prohlídku Rožňavy zakončenou pořádným dlabancem. Celkem bičujeme lesem po žluté, lesníci nám pro zpestření pochodu připravili menší tankodrom. Naštěstí netrvá dlouho. Poté již jen scházíme ke Gombaseckej jaskyni. Míjíme poněkud zanedbaný amfiteátr, chatky a okolo 18:30 h dorážíme k místní hospodě. Zavřeno, nikde ani noha. No čekal jsem tedy poněkud větší povyk u takto známé jeskyně, ale vůbec nevadí. Pivko počká, aspoň si užijeme další klidnou noc. Večeříme v krmelci hned vedle jeskynní pokladny. Stan nestavíme a ukládáme se v přístřešku za pokladnou. 5. den, 25.7.2012Až na jednu otravnou myš do 4 h pohoda. Poté se přesně dle 5 dní staré předpovědi modelu Aladin rozpršelo. Střecha nestojí za nic, vyhlašujeme rychlý budíček a bleskově stavíme stan. V 8 nás budí dvě sekačky, jež žínají louku od hospody k amfiteátru. Prší málo a to ještě jen chvilkami, je teplo. V 10 h je první vstup do jeskyně. Po parkovišti pobíhá chlapík, který se ženou a potomkem dorazili na prohlídku. Ke vstupu je však zapotřebí aspoň 5 lidí a vstupné navíc se mu platit nechce. Přesvědčuje nás, abychom urychlili balení a pokusili se stihnout prohlídku v 10 h. Domluvíme se s průvodkyní na 10:15 h, makáme, snídáme a hajdy do jeskyně. Trasa není nikterak dlouhá, zato však stojí za to. Jeskyně je zajímavá svými krápníky brčky, jež nikde jinde, minimálně na Slovensku, v takovém počtu a délce neuvidíte. To, že se ve zdejší jeskyni nacházejí takto hojně, vděčíme nepřítomnosti netopýrů v prostorách gombaseckého systému podzemních chodeb. Krápníky tak nemá mimo návštěvníků kdo polámat. Pak nás čeká již jen krátký přesun na autobus pod lom ke Gombaseku a bus přejezd do Rožňavy. Navštěvujeme zdejší nepříliš stabilně stojící strážní věž. Klíče se fasují v informačním centru, pak se již jen podepíšete do knihy, že jdete na vlastní nebezpečí a hurá nahoru. Před večerním odjezdem stíháme ještě slovenské halušky a maďarský guláš v místní profláknuté provozovně s vlastním pivovarem Kaltenecker. Rožňava má tři nádraží a to naše se nachází, jak už to tak bývá, až za městem před vesnicí Brzotín. Vhledem k provozu, jaký na nádraží panuje, je zarážející jeho monumentálnost. Soudruzi zrovna nešetřili. Takový trochu menší Havířov nádr. Vlak jede skoro načas, těšíme se na téměř 3,2 km dlouhý průjezd tunelem pod krasem. Večeříme, přestupujeme na Šíravu v Košicích a za dalších 6 hodin vystupujeme takřka na čas v Ostravě. Bezva putování a nakonec i skoro bezchybné počasí. Příště zase!! Sestava: WentYL, Myš, Klárka (9), Chrousty (5), Pája (5). Další související články:+ Slovenský kras - krajina jeskyní a propastí - turistika a turistické trasy, jeskyně+ Treking planinami Slovenského krasu + Jasovská jeskyně, nejstarší zpřístupněná jeskyně Slovenska + Hučiaca vyvieračka, objev desetiletí; Slovenský kras Líbil se vám tento článek? |
|