Skriniarky, úžasný skalní hřeben v Západních Tatrách

Přechod přes Skriniarky, vysokohorská turistika v Západních Tatrách

Přechod přes Skriniarky je v turistických bájích tradován jako extrémně těžký přechod, něco, co snad běžný turista ani nedokáže přejít. O přiživování těchto báchorek se starají především ti turisté, kteří na hřebeni Skriniarek nikdy nebyli, a kteří by Skriniarky na mapě jen těžko dokázali ukázat. Jak je to tedy se Skriniarkami doopravdy?

Na túru vyrážíme od Zverovky, resp. z nového sběrného parkoviště na polaně Pod Spálenou (1 030 m). Od rozcestníku se přesuneme jižním směrem k okraji sjezdovky, odkud budeme jen stoupat, stoupat a stoupat. Výstup Spáleným žlabem je poměrně prudký a fádní, naštěstí je tentokráte alespoň okořeněn nádhernými barevnými scenériemi, o které se postaral nastupující podzim. Nemáte-li vodu, pak si ji tady doplňte. Na hřebeni ji mít nebudete.

Vzhůru na Brestovou, Salatín

Po dlouhém a únavném stoupání, během nějž nám za zády vykoukne Osobitá a další vrcholy, se začíná chodník konečně napřimovat. Procházíme řídnoucím lesem s množstvím jeřabin a dalších vtroušeně rostoucích dřevin. To se již dostáváme na úroveň kosodřevinou porostlého vrcholu Predný Salatín (1 624 m). Narazíme na malou louku se stolem a lavičkami, vhodné to místo ke spočinutí. Protože nyní ale fouká ledový vítr a nad Tatry se nasunul závoj poměrně zvláštní oblačnosti, pokračuji raději vzhůru po hřebeni Predný Salatín.

Z hřebene Predný Salatín se otevírají pěkné pohledy na Brestovou, Salatín a řadu dalších tatranských vrcholů. Na severu jsou vidět Oravské Beskydy s vrcholy Pilsko a Babia hora, jako na dlani máme i Oravskou přehradu. Zajímavý je pohled na dno hluboké, ale krátké dolinky Dlhá jama, jejíž ploché dno je zarostlé kosodřevinou. Navíc se začíná skrz závoj oblačnosti prodírat sluníčko, které prokresluje podzimní hory.

Z hřebene se otevírají nádherné výhledy, za zády stále máme vápencový masív Osobité, která se konečně ukazuje v plné kráse. Po levé ruce kralují Ostrý Roháč (2 084 m) s Plačlivým (2 126 m) a Volovcem (2 061 m).

Ostřejší část hřebene Predný Salatín máme za sebou a před sebou poslední táhlejší stoupání na vrchol Brestová (1 903 m), na kterém nás čeká zajímavě tvarovaný rozcestník. Asi přivítání na hlavním hřebeni Západních Tater. Vrchol Brestové je značně plochý, přesto poskytuje nádherné rozhledy.

Na západě defilují Sivý vrch, Velký Choč, Velký Rozsutec s hřebenem Malé Fatry. Na jihu pak Salatín, Spálená a Pachoľa a na severu Oravské Beskydy.

Z Brestové sestoupíme do hlubokého sedla Parichvost, odkud pak následuje docela strmé a dlouhé stoupání k vrcholu rozložitého Salatínu. Salatín (2 048 m) je spíše dvojvrcholem, přestože značně plochým a rozděleným nevýrazným sedýlkem. I ze Salatínu se otevírají fantastické rozhledy, což nakonec nejlépe dokreslí připojené fotografie.

Slunce pere jako o duši, přesto je zima. Fouká ledový severák, jenž zahání jakékoliv pocity tepla. Jen v závětří, za vyhřátými kameny je krásně teplíčko. To si sednete a nebo lehnete do trávy a kocháte se nádhernými panoramaty. Západní Tatry dokáží okouzlit každého milovníka hor.

Skriniarky, Spálená a Pachoľa

Během sestupu do sedla Parichvost si můžeme prohlédnout interiér Salatínské doliny se skalnatým kotlem v závěru i mohutný skalní kotel zvaný Vrece, jenž se nachází mezi masívy Spálené a Pacholy v závěru Hlboké doliny, jedné z větví Jalovecké doliny.

Další cesta je již trochu zajímavější a exponovanější než dosud. Po sestupu ze Salatína přijde na řadu členitý skalnatý a kamenitý hřeben. Cesta je docela v pohodě. Konečně se objevuje část hřebene zvaná Skriniarky. Ty však nejsou vůbec tak hrozné, jak se traduje v "lidovém podání".

Tento ostrý hřebínek má sice jeden fixní řetěz (dnes navíc zkrácený) a jen v jednom místě, při přelézání velkého kamene, můžete viset zadkem nad propastí, to je ale vše. Nic dalšího "dramatického" na Skriniarkách nepotkáte. Jsem rád, že se mi o této skutečnosti na letošním Týdnu VHT podařilo přesvědčit další asi dvacítku turistů.

Skriniarky tak máme úspěšně za sebou a již následuje vrchol Spálená (2 083 m), kde se chodník (hlavní hřeben Západních Tater) prudce stáčí doprava (pozor nezabloudit v kamenném poli). Ze Spálené se otevírají další zajímavé výhledy na Roháčskou skupinu, na skupinu Sivého vrchu, kde přibyly vrcholy Ostrá a Babky, i na řadu dalších vrchů v okolních pohořích. Po levé ruce je vidět v závěru Roháčské doliny i jedno z Roháčských ples, jehož hladina se leskne v poledním slunci. Za pohled stojí i dosud prošlá část hřebene s vrcholy Salatín a Brestová.

Po krátkém sestupu do plochého sedla následuje výstup na Pacholu (2 167 m). Čeká nás nejobtížnější úsek dnešního dne, dokonce obtížnější, než bájné Skriniarky. Výstup je strmý, vede po kamenech a skalkách, jeden úsek je opravdu strmý a zajištěn dlouhým členitým řetězem. Pro pěšáka s malým batohem to nic není, ale každý, kdo absolvoval hřebenovku s velkým báglem, se tady asi trochu potrápil. S velkým těžkým batohem není člověk tolik pohyblivý jako "lehkooděnec".

Konečně jsme na vrcholu. Docházím tady střední voj naší výpravy. Pachoľa je velice mohutný a strmý kopec, jenž vzbuzuje úctu při pohledu z kterékoliv strany. Rozcestník tady chybí, ten "nahrazuje" jen uvolněná nivelační tyč. Výhledy z Pacholy jsou úžasné, na jihu se navíc vyloupla mohutná silueta vrcholu Baranec (2 184 m). Baníkov (2 178 m) s Roháčským hřebenem také vypadají skvěle. Dlouho se tady dnes nezdržuji, ledový vichr se mnou v četných poryvech cloumá velkou silou. Jdu se poohlédnout po nějakém závětří.

Sestup kolem Roháčského vodopádu

Z vrcholu nakonec po suťovém chodníku sestupujeme do Baníkovského sedla (2 040 m). Dalo by se sice ještě odskočit na Baníkov (2 178 m), ale dnes kvůli větru vrchol vynecháváme. Po žluté turistické značce pokračujeme vlevo do Spálené doliny. Sestup je docela pohodový, chodník se kroutí v četných serpentinách. Dole se cesta na chvílí sice narovná, to ale jen proto, aby si to opět prudce zamířila na rozcestí Pod Hrubou kopou (1 577 m). Dá se odsud sice pokračovat na Roháčská plesa, ale proč se honit. Navíc nás dole čeká krásný Roháčský vodopád.

Další naše kroky vedou na Rozcestí pod Predným Zeleným (1 473 m), kde jsou lavičky se stoly a turistický rozcestník. Odsud se již v pohodě kolem Roháčského vodopádu dostaneme po strmém lesním chodníku na rozcestí na polaně Adamcuľa (1 189 m), odkud pokračujeme po asfaltce na sběrné parkoviště v ústí Roháčské doliny v blízkosti chaty Zverovka. Tím završíme náš okruh severozápadní částí Západních Tater, jenž lze směle zařadit k nejvelkolepějším túrám v Západních Tatrách.

• Délka túry: 14 km, 7 - 9 hodin
• Převýšení: 1 500 m
• Obtížnost: středně těžká až těžká túra

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.