Mont Chaberton (3 131 m), výstup v Hautes-Alpes u francouzsko-italských hranic

Klasický výšlap na strážce francouzsko-italských hranic

Departement Hautes-Alpes je v létě méně navštěvovaná alpská oblast, jejímž centrem je francouzské město Briancon. Tento kraj ožívá hlavně v zimní lyžařské sezóně, potažmo v červenci, pokud sem Christian Prudhomme přivede některou horskou etapu Tour de France. Legendární průsmyky Col ďIzoard a Col du Galibier leží v bezprostřední blízkosti. V srpnu je zde ale turistů poskrovnu, což nám samozřejmě nesmírně vyhovuje…

Výstup začínáme přímo na Brianconem, v průsmyku Col de Montgenevre (1 854 m), kam Tour občas také zavítá. Počasí přeje, tento region garantuje 300 slunečných dnů v roce. Procházíme pod lanovkou a šlapeme širokou lesní pěšinou, kterou v této nadmořské výšce ještě lemují smrky a modříny. Dostáváme se do širokého údolí a stezka pokračuje doprava - do kamenného koryta, které na jaře zřejmě odvádí vodu z tajícího sněhu z místních masivů.

Čtěte také: Toulky po Écrins, trek po GR 54 neboli Tour de l´Oisans (2)

Po dvou hodinách přicházíme do jakéhosi sedla, odkud je vidět na východní stranu - do Itálie a také na náš dnešní cíl - Mont Chaberton (3 131 m n. m.). Horský chodník zatáčí opět doprava a my stoupáme v celkem nudných serpentinách k vrcholu. V době války sem vedla horská silnička a jezdilo se terénními vozidly. Obdivuji odvahu tehdejších šoférů, svah je hodně prudký, cesta úzká a plná štěrku.

Pod vrcholem míjíme zbytky vojenských kasáren, v době druhé světové války zde byla posádka 340 vojáků a za pár minut jsme nahoře. Špička hory Chaberton byla v roce 1940 snížena asi o šest metrů z důvodu stavby osmi věží, na kterých byla umístěna děla, střežící průsmyk Montgenevre. Hora je neskutečně "placatá" a opevněný vrchol byl díky své nadmořské výšce pojmenován "Pevnost v oblacích".

S válečnými pozůstatky se setkáváme na každém kroku - rezavé plechovky, klubka starého ostnatého drátu a osm dominantních cihlových věží. Vzduch je čistý a výhledy po okolí až kýčovité. Na severu vidíme Mont Blanc, na západě Mont Pelvoux a na jihu nepřehlédnutelný Pic de Rochebrune. Času na návrat máme dost, takže si pobyt na tomto plochém vrcholu vychutnáváme do odpoledních hodin.

Sestupujeme stejnou cestou jako nahoru a procházíme okolo zátarasů z ostnatého drátu - dalších svědků druhé světové války. Míjíme cyklistu, tlačícího na vrchol horské kolo a přicházíme dolů do malebného zeleného údolí, kde ještě necháváme odpočinout kolenům, zatíženým vydatným klesáním. Odtud je už jen kousek na parkoviště, nasedáme do našeho spolehlivého přibližovadla a míříme na ubytko do Puy S. Vincente.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.