Manětínsko, přechod přes Špičáky a stolové hory v malebné Rakovnické pahorkatině

Turistika v Rakovnické pahorkatině

Na úplném severu Plzeňského kraje se nachází malé barokní městečko Manětín a v jeho blízkém okolí se zvedají dominantní stolové hory a několik výrazných vrcholů s názvem Špičák. Jedná se o třetihorní kopce vulkanického původu, které vystupují z prvohorního permokarbonského podloží. Všechny vrcholy spadají do Manětínské vrchoviny, tedy nejzápadnější části geomorfologického celku Rakovnická pahorkatina.

Naše putování začíná samozřejmě v Manětíně, který je vzdálen asi 30 km na SZ od Plzně a rozkládá se v údolí Manětínského potoka pod strmými srázy stolové Chlumské hory (650 m n. m.). Hlavní atrakcí obce je veřejnosti přístupný barokní zámek, který byl vystavěn po velkém požáru města i původního renesančního zámku v roce 1712.

Čtěte také: Ovčí vrch, Krasíkov a Vlčí hora: Po sopečných kopcích Tepelské…

Barokní podobu zámku i celému městu zajistili hrabě Václav Josef Lažanský z Bukové se svou ženou Gabrielou. Za zámkem se rozkládá volně přístupná zahrada a park. Na zámecký areál navazuje barokní kostel sv. Jana Křtitele, jenž je se zámkem propojený krytou chodbou. Náměstí, městské ulice i širší okolí Manětína zdobí mnoho barokních soch, které dodávají místu zvláštní atmosféru.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Z manětínského náměstí startujeme po zeleně značené cestě směr Chlumská hora. Cesta vede nejdříve do kopce po silnici směřující do Rabštejna nad Střelou. Následně stoupá přes louky a lesíky až pod závěrečný strmý svah, kde nás čeká opravdu strmý výstup úzkou pěšinou bez serpentin.

Přicházíme k tvarové odbočce Chlumská hora a po 200 metrech cesty stojíme u zarůstající vyhlídky, odkud se nám nabízí omezený výhled na lesy a hřbety Manětínské vrchoviny. Na blízkém stromě je vrcholová schránka s knihou a tabulka se stručnými informacemi o geologii hory. Přesto nejsme ještě na nejvyšším bodě Chlumské hory a čeká nás na náhorní plošině ještě odbočka k druhé vyhlídce o značný kus cesty dále. V okolí roste řídká doubrava a dá se tu pěkně posedět.

Chlumská hora

Chlumská hora (650 m n. m.) patří k plošině, kde můžeme pozorovat největší projevy třetihorního vulkanismu v jižním předpolí Doupovských hor. Jedná se o utuhlý lávový příkrov, který čelí dlouhodobým zvětrávacím procesům a postupně zaniká. Hora se vlastně pomalu zabořuje do plastického podloží a na plošině dochází k sesedání půdních vrstev do zvětšujících se prostor puklin mezi skalními bloky a vytvářejí se tak pseudozávrty různých rozměrů. Na Chlumské hoře se nacházejí i čtyři větší suťová pole.

Po odpočinku se vracíme zpět na začátek odbočky a pokračujeme již širokou a pohodlnou lesní cestou po vrcholu náhorní plošiny. Míjíme mohutný ocelový stožár vysílače a asi po 1,5 km cesty lesem bez převýšení odbočujeme na druhou vyhlídku, tentokrát již u nejvyššího bodu Chlumské hory.

Úzkou pěšinkou směřujeme ke strmým skalnatým srázům stolové hory a vyhlídka nás překvapila nečekaně pěkným výhledem do kraje. Pozorujeme nekonečné manětínské lesy, Tepelskou vrchovinu a stolovou horu Kozelku (660 m n. m.). Vyhlídka se nachází na okraji přírodní rezervace Chlum vyhlášené již v roce 1947 k ochraně teplomilných stepních a lesních společenstev na neovulkanických horninách.

Naprostým českým unikátem je jenom zde rostoucí endemit jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera). Byl popsán v roce 1996 českým botanikem Miloslavem Kovandou a jeho rodiči jsou jeřáb břek a jeřáb dunajský. Jeho populace není moc početná, ale je stabilní. Vyčerpávající informace nám podá nainstalovaná informační tabule a rostoucí vzácné jeřáby si můžeme hned vedle prohlédnout. Místo je velice pěkné a má nádech karpatských lesostepí. Okolo nás se prohánějí otakárci a přástevníci a nechce se nám odtud ani odcházet.

Nakonec se přece jen pomalu vracíme na širokou zeleně značenou lesní cestu a sejdeme do obce Chlum. Mineme kostel sv. Jiljí a stále většinou po místních silnicích s minimálním provozem dojdeme do osady Domašín a pak po asfaltové silničce už stále lesem přijdeme na rozcestí Zbraslavský vrch s turistickým přístřeškem. Odtud vede krátká červeně značená odbočka na výrazný vrchol Zbraslavský vrch. Je večer s dobrou dohledností, a tak neváháme a už prudce stoupáme úzkou a strmou pěšinkou mezi křovisky a ostružiním na samotný vrchol kopce.

Zbraslavský vrch

Zbraslavský vrch, též nazýván Zbraslavský Špičák (675 m n. m.), se nachází na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje. Vrch má tvar téměř dokonalého kužele a jedná se geologicky o neovulkanický latitový (trachyandezitový) kužel na svorové hrástí. Na úpatí se v malých lomech těžila hornina a jsou v nich viditelné náznaky sloupcovité odlučnosti vyvřeliny.

Z vrcholu jsme měli dokonalý výhled a napočítali jsme zřetelně celkem deset samostatných pohoří: Krušné hory, Doupovské hory, České středohoří, Rakovnická pahorkatina, Plzeňská pahorkatina, Křivoklátská vrchovina, Brdy, Český les, Tepelská vrchovina a Slavkovský les a jejich výrazné vrcholy Klínovec, Hradiště, Milešovka, Vladař, Chlumská hora, Kozelka, Radeč, Radyně a spousty dalších. Užíváme si dalekého výhledu a pak sestupujeme zpět k rozcestí s přístřeškem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Je již pozdě, začíná se stmívat a za jasné noci uléháme v suchém borovém lesíku. Hned velmi brzy ráno opět vybíháme na vrchol Zbraslavského Špičáku s vidinou krásných fotek, ale ranní vlhkost a opar kazí dalekou dohlednost.

Po snídani rychle scházíme po červené značce lesem a loukami do obce Zhořec a po silnici dále do další obce Mezí. Po pravé ruce máme na dosah výraznou stolovou horu Kozelku (660 m n. m.). Za mostkem přes Krašovský potok odbočujeme vpravo ze silnice i značky na nezpevněnou vozovou cestu, která vede přes louky do sedélka mezi Kozelkou s výrazným skaliskem a vrchem Špičák (597 m n. m.).

Z travnatého sedla se škrábeme po zvířecích stezkách mezi šípky, akáty a ostružiním na vrchol Špičáku. Schůdná cesta na vrcholek asi neexistuje, ale pokořit další Špičák přece musíme.

Špičák

Špičák (u Mezí, 597 m n. m.) je výrazný neovulkanický vrch v těsném sousedství Kozelky s menšími suťovisky a sloupcovitým rozpadem čediče. Z menší nezalesněné vrcholové plošinky je nádherný pohled na stolovou horu Kozelka (660 m n. m.) s výraznou skalní věží a přes obec Mezí spatříme i stolovou horu Vladař (693 m n. m.) a Doupovské hory.

Stejně drsný sestup absolvujeme i cestou zpátky a na loukách v sedle přemýšlíme, kudy se dostat na vrchol Kozelky. Červeně značená cesta stolovou horu dalekosáhle obchází, a tak volíme kratší cestu přes lesíky a pastviny směrem na obec Doubravice. Držíme se rozhraní lesa a pastvin a zanedlouho úspěšně přicházíme do malebné obce Doubravice, která je hlavním východiskem na stolovou horu Kozelku.

Procházíme náves s kapličkou, míjíme ranč s hospůdkou a ve společnosti pasoucích se koní stoupáme k rozcestí Pod Kozelkou s informačními tabulemi, velkým přístřeškem a pěkným výhledem do kraje. Posezení neodoláme a užíváme si klidný prázdninový všední den. Po červeně značené cestě vystoupáme na vrcholovou plošinu Kozelky a z jejího okraje obdivujeme kolmé skalnaté okraje i nádhernou osamělou skalní věž hned naproti. Ani dnes tu nechybějí horolezci, a tak chvilku pozorujeme jejich výstupové trasy.

Přicházíme na hlavní vyhlídku, kde na okrajích skal rostou pokroucené reliktní borovice. Nebe se nám zatáhlo tmavými mraky, ale výhled zůstal přesto dobrý. Vidíme hlavně Tepelskou vrchovinu s vysokým vysílačem Krašov, sousední vrch Špičák (597 m n. m.), Zbraslavský vrch (675 m n. m.) a hradbu Doupovských hor.

Kozelka

Kozelka (660 m n. m.) je výrazná stolová hora, vystupující 100 - 150 m nad Manětínskou kotlinu jako zbytek lávového příkrovu z mladších třetihor. Se sousedním Doubravickým vrchem (659 m. n. m.) představuje výraznou plošinu, která je zřetelně poznamenána procesy mrazového zvětrávání jako jsou pseudozávrty, skalní věže a sutě. Plošina je však porostlá nepůvodním a nekvalitním lesním porostem a výhledy jsou omezeny jen na několik míst u okrajů skal.

Kozelka je uváděna jako ojedinělý příklad vytvořeného skalního města v neovulkanitech a je zde celkem asi 30 skalních věží. Na Kozelce existuje asi 500 horolezeckých cest a je největší lezeckou lokalitou západních Čech, která je velmi vyhledávána. V roce 1972 byla Kozelka prohlášena za chráněné území a od roku 1992 je přírodní rezervací.

Vracíme se nazpět z vyhlídky a odbočujeme mírně vlevo na neznačenou velmi výraznou pěšinku, která nás zavede ke vzpomínkovému dřevěnému kříži s pietním místem plzeňských horolezců. Jsou zde umístěny kovové destičky se jmény jejich kamarádů. Pěšina zde končí, ale pokračujeme po silně zarostlém okraji náhorní plošiny ještě dále.

Po cestě se nepřehledným terénem přesouváme na Doubravický vrch a přicházíme ke skalní skupině na jižním okraji plošiny, která se nazývá Zkamenělé stádo. Podle pověsti tu zkameněl pastýř i se stádem krav. Pastýř pravidelně a tajně dojil svěřené krávy na pastvině i přes přísahu, že tak nebude činit. Krávy pak nedojili statkářům mléko, až jednoho dne pastýř i se stádem za trest zkameněli.

Po průzkumu skal se vracíme nazpět zase ke kříži, k rozcestí Pod Kozelkou a do obce Doubravice, která se proslavila v českém filmu Cesta z města. Za vesnicí klesáme rychle po červené značce z kopečka přes louky a pastviny k silnici do Nečtin. Brzy stojíme na náměstí v malém městečku Nečtiny, které má tento status již od roku 1511. Na náměstí stojí bývalá renesanční radnice a poblíž historický dům s regionálním muzeem a s informačním centrem.

Zaujal nás hostinec Na Radnici se zahrádkou a už pijeme pivo a ukrajujeme z obrovských porcí klasicky českých jídel. Po vydatném odpočinku se těžce vlečeme do kopečka a po schodišti stoupáme okolo mohutného barokního kostela sv. Jakuba Většího, který stojí na návrší nad městečkem a je jeho zdaleka viditelnou dominantou.

Po silničce sbíháme zase dolů k potoku, kde se napojujeme na místní modré značení (Manětínský okruh). Široká cesta nás vede táhlým stoupáním borovým lesem k rozcestí Špičák - odbočka. Před námi je zase kopec tvaru kužele, ale strmý výstup na vrchol po úzké pěšině není naštěstí dlouhý.

Další Špičák

Špičák (Nečtinský) (611 m n. m.) je další z neovulkanických vrcholků tvořených čedičovou horninou. Rozkládá se zde menší kamenné moře a z travnatého vrcholku kopce s lavičkou je pěkný výhled na Vladař, Chlumskou horu a Manětín. Na vrcholu je znatelný příkop a další terénní nerovnosti po dávno zaniklém malém hrádku Nečtiny. Ve vegetačním období je však terén velmi špatně průchodný a z pozůstatků hrádku moc neuvidíme. Po odpočinku na velmi pěkném místě s poletujícími otakárky sbíháme zpět k rozcestníku s modrým značením.

Lesní cesta nás vede příjemně z kopce a přes malou ves Lešovice a okolo Holubova mlýna se blížíme zpět k Manětínu. Závěr cesty je podél proudu Manětínského potoka, kde kdysi stávalo větší množství mlýnů. Naši povedenou výpravu ukončujeme na náměstí v Manětíně před zámkem, u hlavního rozcestníku turistických tras.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.