Treking > Treky, turistika > Blátivý trek hřebenem Malé Fatry, přechod lučnatých hor na západním Slovensku
Blátivý trek hřebenem Malé Fatry, přechod lučnatých hor na západním SlovenskuTreky ve slovenských horách, Malá Fatra29.7.2012 | Lukáš Lenon Gajdoš
Hřebenovka Kriváňské Malé Fatry patří bezesporu k nejklasičtějším trekům ve slovenských horách a každoročně se ji rozhodnou uskutečnit stovky turistů z mnoha zemí Evropy. Mně na ní ovšem vadí úsek mezi Grúněm a Kriváňěm, jež mi přijde fádní a nezáživný. Navíc se na něm pohybuje spousta lanovkových turistů, a já v horách opravdu netoužím potkávat slečny v růžových botkách, co v náručí drží svou čivavu (proti čivavám ovšem nic nemám). Naštěstí existuje alternativní verze hřebenovky s využitím bočního hřebene, která tyto problémy vyřeší. A navíc ji považuji za mnohem zajímavější a hezčí trasu. A tak jsem jedno červencové ráno vystoupil na zastávce Starý dvor a natěšen vyrazil do nitra Malé Fatry. Je krátce po vydatném dešti, mohutná nízká oblačnost zahaluje téměř vše kolem a přeháňky mají hrozit po ještě minimálně půl den. Přes Príslop na BaraniarkyMoje kroky povede modrá značka, po níž přijdu do prvního cíle dne, sedla Príslop. Cesta tam je zpočátku nenáročná a vede po zpevněné cestě. V závěru stoupání se ovšem změní na úzký chodníček, který je rozmáčen a chůze po kluzkém blátíčku je poměrně obtížná. A bude to ještě horší.Čtěte také: Baraniarky, boční hřeben Malé Fatry Hranice oblačnosti je právě v sedle a taky tady už pořádně fouká. Stojí tady malý přístřešek, který je po zimě celý nahnutý a potřeboval by opravit. Chvíli se tu zdržím, užívajíc si ponuré mlžné atmosféry. Navíc žádný jiný přístřešek už po cestě nestojí. Vydávám se na první 1 270 metrů vysoký vrchol nazvaný Baraniarky. Výstup je poměrně strmý, ovšem není to normálně nic těžkého. To ovšem neplatí po dešti, neboť Baraniarky jsou pověstné svými rozmočenými chodníky. A skutečně, chůze nahoru se spíš podobá pokusu udržet se na nakloněné skleněné desce. Zpočátku, zvlášť v lese, to ještě jde, jenže později se chodník vine i po kamenných plotnách, kde si musím opravdu dávat pozor kam šlapu. I tak se občas stane, že uklouznu a bláto mám až za ušima. Doslova. Vítr navíc ze stromů strhává kapky vody, takže na mě prší, i když zrovna neprší. To mi nějak nevadí a nakonec přece jen stojím na velmi krásném vrcholu. Mám štěstí, hranice oblačnosti se posunula nahoru a mě tak přece jen čekají nějaké výhledy. Do dálky nic moc, Beskydy, Kysuce a Orava jsou zahaleny oblačností, stejně jako hlavní hřeben Fatry. Výhled mám "pouze" do nejbližších dolin, ze kterých dramaticky stoupá pára. A na celý boční hřeben po kterém půjdu. Ten představují tři vrcholy za sebou, takže budu pořád stoupat a klesat. Kraviarské, ChrapákyKlesání z Baraniarek je velmi zajímavé, po ostrém hřebínku se dostanu k takovému komínu, který vzhledem k mokrým skalám zdolávám s velkou opatrností. Poté přijde malý převis s průrvou. Přes ni je položena lávka a ve skále jsou umístěné jistící pomůcky a řetěz. Nakonec je ale nejtěžší obyčejný chodník, tak rozblácený, že prostě kloužu dolů jako na lyžích. Není se čeho chytit a ani hůlky, bez kterých to tady opravdu nejde, nepomáhají a já opět ležím v blátě. Z Malého sedla začínám opět stoupat, tentokráte na vrch s názvem Žitné. Žádné žito tady není, spíš vysoké bodláky a kopřivy. Žitné neposkytuje výhled, ale je zalesněno nádherným bukovým lesem. Sestup do dalšího sedla je krátký a mě čeká výstup na nejvyšší vrchol hřebene Kraviarské. Strmý výstup vede mezi borůvčím a klečí, a je to velmi hezký úsek. Jakmile se blížím k 1 360 metrů vysokém vrcholu, počasí se trochu umoudřuje, a já poprvé vidím i Rozsutce a Kriváně. A na zpět na mou předešlou trasu. Je opravdu fotogenická, výhledy z Kraviarského jsou pro mě jedny z nejlepších. Dalekohledem pozoruji hřebeny a turisty na nich, tady ovšem nikdo není. Je tu klid a mám to tady rád. Jenže pohled na Kysuce mě nutí jít. Valí se odtud další vlna oblačnosti, a vypadá to, že přinese déšť. Sestupuji do sedla za Kraviarským, odkud začne výstup na hlavní hřeben. Výstupová trasa poskytuje zajímavý pohled zpět na Kraviarské. Přicházím na rozcestí Chrapáky, kde konečně potkávám jiné lidi. Slyším několik různých jazyků, jen slovenština jaksi chybí. Chci si tady dát oběd, jenže oblačnost vše zahaluje a začínají padat první kapky deště. Jak déšť sílí, rozhoduji se udělat drobnou změnu v trase. Původně jsem chtěl z rozcestí vyjít rovnou do sedla Bublen, po spojce jež nebývá zaznačena v mapách. Chci se ale v klidu najíst, tak pokračuji po modré až ke stanici lanovky. Tuto spojku jdu poprvé a docela si ji užívám. Snilovské sedlo a sedlo BublenMlha, déšť a viditelnost na několik desítek metrů tvoří zajímavou atmosféru. Chodník prochází porostem vysokým někdy i přes metr, takže na mě prší i zespodu a ze stran. Za pár desítek minut už stojím u stanice lanovky a jdu si dát něco k snědku. Zelňačka je sice poněkud řídká, ale chuťově jí nejde nic vytknout. Když přestalo pršet, vyrážím opět na cestu. Hned nad stanicí lanovky vidím prvně horskou službu v akci, sváží z hřebene na nosítkách mladíka, co si pod Hromovým poranil nohu. Holt to klouže. Mířím pod Kriváň, který je ovšem ukryt v mracích. Hranice oblačnosti dosahuje jeho hrany, tak se zacházkou naň nezdržuji. Jak se přehoupnu přes hranu, ocitnu se opět království mlhy a větru. Velice si tu atmosféru užívám, hory mají pro mě kouzlo i v takovém počasí. Umocňuje to i fakt, že turistů tady už potkávám pomálu a za sedlem Bublen jich bude ještě méně. Cestou ze sedla pod Malý Kriváň se mračna na chvíli protrhnou a já uvidím do přilehlých dolin. Po cestě se nachází pramen, ale skoro neteče. Mám před sebou výstup na nejvyšší bod trasy, na menší z fatranských Kriváňů. Ten je trochu mrška, neboť když už si myslíte, že vidíte vrchol, objeví se další a další. A právě celý tento úsek až na Suchý považuji za nejhezčí část celého hřebene. StratenecKdyž se blížím k vrcholu, na chvíli se mračna rozestoupí a já tak spatřím vrcholový betonový sloup. Na vrcholu se nezdržím a bičován větrem pokračuji dál. Někde před sedlem Priehyb, před výstupem na Stratenec, se oblačnost zvedá, ustává vítr a mně opět padá brada, neboť na tuto část hřebene se nemůžu vynadívat. A konečně vidím i obrysy sousední Velké Fatry. Na Stratenec je to kousek a z jeho vrcholové skály mám jako na dlani strmé stěny Bielych skal. Těm se lidově říká Ťavie hrby a vede přes ně chodník, kde není na škodu zapojit i ruce. Jenže já tento úsek vynechám a rozhodnu se použít žlutý traverz Suchého. Nikdy jsem ho nešel, tak to bude risk nebo zisk. A byl to parádní zisk! Chodník prochází závěrem Prostredné doliny, kde okolní kolmé skály tvoří jakýsi amfiteátr, umocněný spoustou ze skal popadaných balvanů. Úžasný úsek a mě mrzí, že jsou tak špatné foto podmínky, teď na večer to tu musí být jinak skvělé. A chodník pokračuje dál do lesa. Prochází národní přírodní rezervací, což je vlastně prales. Jsem unešen krásou tohoto místa! Přímo na chodníku vyvěrá i pramen, který z něj opět dělá klouzačku. Od sedla Príslop je to chatě už jen něco přes půl hodiny a ze závěrečného úseku se otvírají fantastické výhledy. A zrovna teď se na obzoru odkryl výhled na Beskydy s nepřehlédnutelnou Lysou horou. Nádherná tečka za dnešním dnem! Přes Chatu pod Suchým na StrečnoNa Chatě pod Suchým, která má nové nájemce, trávím příjemný večer s některými nocležníky a spát jdeme až po západu Slunce. Krásné počasí slibované předpovědí ráno nenastalo, fouká mocný vítr a oblačnost, byť ne tak nízká, halí oblohu. Škoda. Vydávám se tedy na sestup, klasickou cestou kolem Starého hradu do Strečna. Cestu si prodlužuji pojídáním malin a zastavím se také na skalní vyhlídce nad hradem, odkud je hrad vidět i s hradem Strečno. Ten je také dominantou závěrečného úseku před Strečnem, kde tento trek končí. Tato středně náročná trasa je volbou pro ty, kdosi chtějí Malou Fatru užít téměř bez lidí, popřípadě jinak než je zvykem. V těchto podmínkách je zvláště první úsek náročnější a musí se počítat s delšími časy na pochod. Za mokra rozhodně nedoporučuji obrácený směr, sestup z Baraniarek by mohl být takříkajíc o hubu. Trekové hůlky jsou nutnost. Časy na rozcestnících se můžou oproti mapám lišit, většinou ale jen o pět až deset minut. Celkový čas pochodu je bez zastávek kolem deseti hodin, ale počítejte s nějakou tou hodinou navíc. Nastoupal jsem asi 1 700 metrů a ušel 27 kilometrů. Dvacet sedm kilometrů, ze kterých jsem každý metr věnoval Ivanu Zajíčkovi. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Pěkně může být i za škareda, což bylo! To pak je se na co těšit-že si to člověk zas dá za pěkna a uvidí to, co by měl a chtěl. Díky za tip - tuto spojku nahoru jsem celou nešel. Ale napravím se! Teď v neděli to okolo Suchého též fest blátíčkem šklhalo !
Taky mám za sebou jeden blátivý trek Malou Fatrou na podzim roku 2010. Traverzovali jsme Stoh po žluté a bylo to opravdu maso, brodit se po kolena v bahně. Tebou popisovaný nezáživný hřeben od Stohu směrem k chatě pod Chlebom nám přišel jako pohádka. Lidí tam taky moc nebylo. A už vůbec nikdo v lodičkách. Ono to chce asi vybrat jinou dobu než hlavní turistickou sezónu. Tak je tam na podzim nejkrásněji.
Další související články:+ Trek přes malofatranský Kľak - s nepříjemným hmyzem a příjemným překvapením+ Prhľavou cestou na Kľak + Výstup na Kľak za vůně medvědího česneku, Malá Fatra a turistické trasy + Malá Fatra, hory travnatých hřebenů - turistika a treking, ubytování, horské chaty a útulny na Malé Fatře + Horský hotel Kľak, Fačkovské sedlo + Přechod hlavního hřebene Malé Fatry + Malá Fatra a Chočské vrchy, turistický průvodce + Výstup na Velký Rozsutec, nejkrásnější horu Slovenska + Malá Fatra na sněžnicích + Malá Fatra v zimě + Výstup na Veterné, Lúčanská Malá Fatra + Baraniarky, boční hřeben Malé Fatry + Výstup na Malý a Velký Rozsutec, Malá Fatra + Přírodní šou v podání Malé Fatry + Malá Fatra, Krivánska část, prodloužený víkend |
|