Výstup na Velký Lysec (1 381 m n. m.), slovenské pohoří Velká Fatra na sněžnicích

Trek přes Lysec a Javorinu na Borišov aneb trek kolem Belianské doliny

Tato zima se příliš nevyvedla. Počasí je silně proměnlivé a tolik typické inverze trvající i více než týden ne a ne dorazit. Po strašidelných předpovědích, kdy národní meteorologické služby během dne i dvakrát radikálně mění předpovědi to vypadá, že by snad víkend mohl být pěkný. Před odjezdem ve čtyři ráno ještě koukám na net a opět změna! Vypadá to ale, že počasí bude přát alespoň v sobotu.

Vyrážíme z Ostravy směr Turec a hřebeny Velké Fatry. Po příjezdu do Jasenské doliny k dnes bohužel uzavřené chatě Lysec balíme batohy a ve skupině 13 lidí vyrážíme směr Lysec.

Stoupání na Lysec je skutečně výživné, téměř stále se probíjíme vzhůru po spádnici. Probíjíme se doslova, neboť připadlo asi půl metru prašanu a celkový výška sněhové vrstvy činí v hřebenových partiích okolo dvou metrů. Naštěstí máme sebou rafany, kteří se docela ochotně ujali nezáviděníhodného úkolu - prošlapávání stopy. První pauzu dáváme již na Grúni (975 m), kde se terén poněkud otevírá a dále se táhnou úzké louky s výhledy na Malou Fatru.

Konečně se dostáváme na hřeben a na vrchol Lysec (1 381 m). Výhledy jsou velkolepé, před námi defilují jako na dlani vrcholy Tlstá (1 373 m), Borišov (1 510 m), Ploská (1 532 m), Čierny kameň (1 479 m), Rakytov (1 567 m), v dáli na jihu i Ostredok (1 592 m) nejvyšší to vrchol celé Velké Fatry. Po pravé ruce se táhne hřeben Lúčanské Malé Fatry s dominujícím vrcholem Kľak. Nejvíce fascinující je ale asi krásný vysněžený hřebínek směřující k východu a spojující Lysec s hlavním hřebenem Velké Fatry v blízkosti vrcholu Malý Lysec (1 297 m). Připojené fotografie jsou toho určitě dokladem.

Po strmém sestupu z bílé homole Lysce pokračujeme již na sněžnicích směr Malý Lysec. Krásný hřeben se pomalu sklání k pásmu lesa a my postupně ztrácíme dobrých 300 výškových metrů. Scházíme až na sedlo Žlebiny (1 093 m). To co jsme sestoupili musíme opět vystoupat … Kluci prošlapávající stopu trochu odbočili ze značky. Nevoláme je ale zpět, nahoře pod hřebenem se na naší modrou stejně napojíme.

Alespoň si užijeme krásných výhledů, o které bychom jinak přišli. Po výživném výstupu konečně docházíme na hřebínek s fantastickými pohledy k vrcholům Ploská a Borišov a krátce na to jsme opět na modré turistické značce, po které docházíme na hlavní hřeben Velké Fatry. Pokračujeme vpravo po červené turistické značce - Velkofatranské magistrále.

Sluníčko se již začíná klonit k obzoru a krajina se barví do měkkých červených tónů. Velice fotogenické. Následuje vrchol Štefanová (1 305 m) a ostrý hřeben táhnoucí se jihovýchodním směrem. Slunce pomalu zapadá a začíná se šeřit. Na Chatu pod Borišovom to za světla rozhodně nestihneme. To je jasné již pod ostrým výstupem na vrchol Javorina (1 328 m), který probíhá již za naprosté tmy. Výstup navíc z řady účastníků vyčerpává poslední zbytky sil. Naštěstí na chatu je to již jen hodina a nečeká nás žádné výraznější stoupání.

Při čelovkách pokračujeme k vrcholu Šoproň (1 370 m) z nějž již scházíme do sedýlka pod chatou, která v dáli bliká jako bludička. Nad hlavami na temné obloze svítí tisíce hvězd. Přímo nad Borišovem (1 510 m) se uhnízdily Plejády, krásná otevřená hvězdokupa v souhvězdí Býka, které si řada lidí plete s Malým vozem (obrazec v souhvězdí Malé medvědice). Orion, Perseus a řada dalších souhvězdí je doslova na dosah. Mléčná dráha, jedno ze spirálních ramen naší Galaxie svítí jako "vzteklá". Opravdu krása. I noční pochod má tedy něco do sebe. Proto, nebo snad proto ani nikdo neprotestuje že je dnešní túra dlouhá, že již nemůže. Všichni vytrvale šlapou k chatě, na kterou dorážíme něco po deváté hodině večer.

Stanko něco "brblá" o pozdních příchozích , přesto jsme ale velice ochotně a rychle obslouženi, Stano, Danka i Števo se opravdu činí. Polévku a pivo nebo kofolu neodmítá z naší unavené skupiny nikdo. Na Chatu pod Borišovom je prostě spolehnutí. Dnešní okruh koštoval sice asi jen 18 km a 1,5 km převýšení, zabral nám ale dobrých 12 hodin. Prostě více než 1,5 km v hodině za daných sněhových podmínek udělat nešlo. V hlubokém sněhu to rozhodně nebyla brnkačka ani na sněžnicích. Tuto zimu jsem přesto krásnější, i když ani delší pěší túru neabsolvoval. Bereme zavděk noclehem ve spacácích v jídelně a v příjemně vytopené chatě se brzy rozhostí hrobové ticho.

Ráno okolo šesté je ještě téměř jasno, Slunce začíná ozařovat oblohu. Na ní se však brzy objevují husté mraky a něco po osmé hodině začínají poletovat první sněhové vločky. Včerejší slunečná pohoda je ta tam. Takže nikomu nevadí, že již nepokračujeme po hřebeni dále, ale že scházíme od chaty přes Košariska do Belianské doliny k Chatě Havranovo a dále Belanskou dolinou do Belé - Dulic a následně k Chatě Lysec k zaparkovaným autům. To již za docela hustého deště se sněhem. Celý okruh kolem Belanské doliny měřil asi 34 km a zabral nám asi 17 hodin čistého času.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.