Monte Cornetto (1 899 m n. m.), parádní horský výstup ve Vincentinských Alpách

Nenápadně schovaná krása

Úplně na jihu, kde Alpy (Dolomity) končí, kde spadají do Pádské nížiny, odkud lze při dobrých podmínkách dohlédnout až k Jadranu s rozkládají Vicentinské Alpy, tvořené několika naprosto odlišnými celky. Od severu k jihu nejdříve nejvyšší a asi nejznámější Monte Pasubio, které je nechvalně proslulé nejkrvavějšími boji nesmyslné války v Dolomitech a přes svou krásu působí dodnes jako děsivé místo, uprostřed hřeben Monte Cornetta a na jihu pak zubatý hřeben Piccolo Dolomiti (Malých Dolomit).

Jako tip na pohodový celodenní výšlap bych rád představil právě hřeben Monte Cornetta. V první polovině září jsme zde potkali jen několik lidí. Nejedná se o ferratu, i když některé úseky jsou zajištěny řetězem nebo ocelovým lanem. Zkušený turista nepotřebuje na jejich zdolání ferratový set jako v jiných částech Dolomit. Krajinově se však jedná o velmi krásnou cestu.

Již samotný příjezd do výchozího bodu, sedla Pian delle Fugazze, po silnici z Rovereta je zážitkem. Silnice je umným dílem italských silničářů (ostatně je tomu tak i v jiných částech italských Alp). Vine se v četných zatáčkách a serpentinách, místy zasekaná do skály, vysoko nad údolím Vallarsa. Hluboko dole říčka Leno, malebné vísky na obou svazích, domečky vestavěné někdy přímo do skály, dokonce jeden kostelík je na skále nalepený jako vosí hnízdo a šofér se ani chvilku nenudí.

V samotném sedle je jak restaurace, tak dost prostorné parkoviště, placené sice, ale taxa celodenní snesitelná a mimo sezónu se dá hned vedle postavit stan na travnaté ploše, neboť v noci vám kolem projedou tak dvě auta - možná. My jsme se rozhodli přejít hřeben Cornetta od jihu k severu, takže nejdříve je nutné celý masív podejít po cestě E5.

Ze sedla Fugazze (1 182 m) nejdříve cesta stoupá lesem, nevšímáme si odboček stezek 45 a 46, po jedné z nich se budeme vracet a vynoříme se na horské louce s ostrůvky stromů u salaše Malga Boffetal (1 435 m). Místo je také známé jako Sette Fontane, tedy šest pramenů.

Při kochání se okolní krásou nezapomínáme dívat se pod nohy, jinak by mohlo čerstvé kravské lejno být celé vaše. E pětka nás zavede až do sedla Passo di Campogrosso s křižovatkou horských silniček a restaurací stejného jména. Nad sedlem se tyčí kolmá, až převislá stěna vrcholu La Sisilla, ve které vedou opravdu obtížné lezecké cesty (doložené několika křížky na úpatí, bohužel).

K Madoně na vrcholu se však dá vylézt i "turisticky", ale je potřeba odbočit po příkře stoupající stezce doleva ještě před sedlem. Výstup místy zabezpečen ocelovými lany k přidržení. Z vyhlídkové plošiny je nádherný rozhled na Malé Dolomity s Cimou Caregou (2 259 m) a do Pádské nížiny směrem k Jadranu. Sejít je třeba stejnou cestou. Ze sedla Capogrosso pak začíná vlastní přechod hřebene Cornetta.

Stezka č. 14 nejprve stoupá pod La Sisillou do sedla Passo Gane (1 704 m). Stezka pokračuje na vrchol Monte Baffelan (1 793 m) a dál asi nejkrásnějším úsekem, častými tunely (svítilna není třeba, jsou krátké), nad námi skalní věže, pod námi hluboké strže, občas řetěz či ocelové lano (krátké úseky) kolem sedla Passo dei Formigari (1 760 m) až dosáhneme důležitého sedla Passo dei Onari (1 825 m). Řekl bych uzlový bod hřebene. Máme zde tři možnosti. Cesta č. 15 prudce klesá k silničce obepínající hřeben z východu do místa Sorgente Bante. Ovšem zpět k autu do sedla Fugazze je to hodina po silnici do kopce.

Cesta 44 klesá na tu samou silničku, ale podstatně blíže k sedlu Fugazze. No a cesta 45 pak klesá strmě tunely a svislými stěnami do sedla Seletta No (1 611 m) na nám již známou E pětku přímo do sedla Fugazze. Doporučuji tuto variantu.

Co se týče samotného vrcholu Monte Cornetto (1 899 m), vede na něj ze sedla Onari značená odbočka. Výstup je poněkud náročnější (per esperti turisti, jak je na cedulce psáno), nicméně zvládnutelný. V exponovaných partiích je zajištěn a výškový rozdíl je pouhých 74 metrů ze sedla.

Praktické informace

Do oblasti se dostanete přes Inbruck, Brenner do Rovereta, kde sjedete z dálnice. Městečko stojí za návštěvu, zvláště jeho starobylá část. Ve městě hledejte silnici č. 46 směr Vincenza. Ta vás dovede dobrodružně do výchozího bodu.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.