Buchlovské hory, turistika v pohoří Chřiby v Středomoravských Karpatech

Túra kolem Buchlova k nejmohutnějšímu stromu světa, Buchlovské hory

Moravské Slovácko sice není typickým cílem horských turistů, ale i tady se díky pohoří Chřiby dají podnikat zajímavé výlety. Tento bude patřit k těm kratším, které zaberou jedno odpoledne.

Za jeho začátek jsme zvolili Hospodu pod skalou, známé místo za obcí Břestek. V současnosti prochází přestavbou, je zavřeno, takže se tady nezdržujeme. Hned na úvod nás čeká docela prudké stoupání, největší na celé trase. Zelená značka nás zavede pod skalní římsu, na kterou se musíme trošku vyšvihnout, abychom se dostali na úzký skalní hřebínek. Pokud vím, tak v Chřibech není žádný podobný značený úsek.

Podél skalních útvarů se brzy dostaneme na výhledové místo, ze kterého vidíme do Dolnomoravského úvalu a na hřeben Bílých Karpat. Tento krásný úsek je ovšem docela krátký a tak už záhy stojíme v Čertově sedle. Tady je přístřešek a odpojuje se tady krátká žlutá spojka. My pokračujeme dál, Přírodní památkou Barborka. Nachází se tady krásný, skoro pralesovitý bukový les a další skalní útvary. Ty jsou vidět na levé straně.

Čtěte také: Holý kopec, nekorunovaný král chřibský

Značka tam nevede, ale vede k nim viditelný chodníček. Pokud se tam vydáte, a to vřele doporučuji, objevíte kromě toho také malou jeskyni. Když se vrátíte zpět na značený chodník, dojdete brzy ke známé kapli Sv. Barbory. Ta sloužila jako hrobka zdejšímu rodu, vlastnící zdejší zámek a hrad.

A z Barborky míříme právě tam. Středověký hrad Buchlov je jedním ze symbolů Slovácka. Cesta lemovaná stromořadím nás přivede přímo pod hrad. Po cestě se můžeme pokochat výhledem na centrální část Chřibů, kde vykukuje známá rozhledna na nejvyšším vrcholu Brdo.

Návštěvu hradu si necháme na jindy, ale pokud budete mít čas, určitě ho navštivte. Nachází se tam dokonce egyptologická expozice, včetně mumie. Nám stačí pod hradem jedno točené.

Od hradu se, následujíc červenou značku, vydáváme dále. Prvně po silnici, s parádním výhledem na majestátní Holý kopec, poté lesní cestou přijdeme na místo zvané Ziknundov. Tady se nachází několik hospodářských budov a hlavně fantastické louky. Na některých se pasou koně, na některých krávy a vypadají velmi spokojeně. A ty výhledy! Hrad a Barborka z nezvyklého úhlu a hlavně rozhled do nitra Chřibů.

Zapomněl jsem dodat, že tady jim tak nikdo neříká, odjakživa to jsou Buchlovské hory (tento výraz se používá už i v médiích, většinou ve spojitosti s mrtvými motorkáři, kteří mají ze zdejší silnice první tř. každoročně závodní dráhu).

Na okraji luk se rozloučíme s červenou značkou. Krátkým stupáním, už po žluté, přijdeme k velkému přístřešku. Jsou odtud ještě lepší výhledy a taky odtud vede významová odbočka k Buchlovským kamenům. To jsou další skalní útvary a ten první, nazvaný jednoduše Velký, je známým lezeckým terénem. Vysoký je asi osm metrů, ale dostanete se nahoru i bez lezecké výstroje. Ohniště poblíž je známkou jeho oblíbenosti.

Oheň nerozděláváme, je sucho a jelikož zrovna hoří Moravská Sahara, další mediální humbuk si chceme ušetřit. Můžeme si aspoň plně vychutnat jarní vůně, všude okolo kvetou akáty a bezinky. Odpočíváme, lozíme po skále a odskočíme si i opodál k Malému kameni, ten je podstatně menší a má tvar kvádru.

Vůbec se nám odsud nechce, ale nakonec toto hezké místo opustíme. Následující, asi pěti kilometrový, úsek je v podstatě fádní, pouze z jednoho místa je vidět na Brdo. Cestu nám zpestřuje jen zpěv hromady ptactva. Nakonec se to ale vyplatí, protože se dostaneme na okraj malebné a idylické vesnice Chabaně.

To nejzajímavější se ovšem nachází v malém parčíku. Stojí tady nejmohutnější strom světa. Ne tedy konkrétně nejmohutnější, ale nejmohutnější druh stromu, sekvojovec obrovský. Roste tady skoro dvě stě let, obvod kmene má přes šest metrů a výšku něco přes čtyřicet. To z něj dělá jeden z největších stromů u nás a údajně je také největším sekvojovcem v Evropě.

Nutno ovšem dodat, že v roce 1972 strom zasáhl blesk a rozpůlil ho napůl. Byl ale zachráněn a nakonec mu vyrašila i nová špička. Díky tomu má strom velmi typický tvar. Pokud by se tak nestalo, měl by dnes přes sedmdesát metrů a byl by naším největším stromem určitě. A jestli se mu něco nestane, jednou se jím určitě stane, vždyť běžná délka života těchto velikánů se počítá na tisíce let.

Doporučuji si zajít k jeho kmenu, kůra má velmi zajímavou strukturu a pohled do koruny vás určitě ohromí. Je to prostě kus stromu! Sekvojovec obrovský sice není nejvýše rostoucím stromem světa (tím je sekvoje vždyzelená), jenže v Kalifornii rostoucí obr jménem General Schermann je objemem kmene nejmohutnější a činí tak z tohoto druhu nejmohutnější živý organismus na Zemi!

Než se vydáme dál, doplním ještě, že tu rostou další dva, jeden tři a druhý asi metr a půl vysoký. My teď, opět po červené, míříme k poslednímu cíly naší cesty, k Břestecké skále (nebo skalce). Po kilometru přijdeme k odbočce, která nás poměrně prudce přivede na samotnou skálu. Těch deset minut dřiny se vyplatí, ze skály je krásný výhled do údolí a dál na Karpaty. Dokonalé místo na relax. Vyžene nás až sršeň, která tady poletuje a prozkoumává terén.

Vracíme se ke značce a odtud je už jen skok k Hospodě po skalou, kde parkuje náš oř. Máme tak za sebou krásnou nenáročnou túru, dlouhou asi čtrnáct kilometrů. Doporučuji ji všem, zvláště pak těm, co se nespokojí jen z návštěvou nejznámější památky Slovácka, Buchlovského hradu.

Poznámka na závěr - v současnosti probíhá v obci Břestek rekonstrukce kanalizace a mostu, takže je cesta průjezdná jen v určitých časových intervalech. Doporučuji proto, jako začátek a konec túry zvolit parkoviště u hradu Buchlov.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.