Brankov (1 134 m), výstup na málo známý vrchol v slovenském pohoří Nízké Tatry

Zapomenutá hřebenovka v Nízkých Tatrách - Brankov

Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater máme zvládnutý v létě i v zimě, významné doliny jsme již dávno prošli, rozsochy Skalky, Ohnište, Rovné hole i Velkého boku známe rovněž. Kam v Nízkých Tatrách ještě zamířit? Co nového poznat? A což takhle hřebenovku Velkého Brankova? Že vám toto jméno nic neříká? Pak je tento článek určen právě vám.

Hřeben Velkého Brankova (1 134 m) nalezneme v nejzápadnější části Nízkých Tater. Hřeben se táhne zhruba ve směru jih - sever a odděluje Ludrovskou dolinu od doliny říčky Revúca, která odděluje Nízké Tatry od sousední Velké Fatry. Brankovský hřeben je jedním z bočních hřebenů výrazného vápencového Salatína. Hřeben je budován vápenci a slínovci krížňanského příkrovu a svou modelací silně připomíná velkofatranské hřebeny.

Hřeben je velice pestrý. Jeho jižní část s vrcholy Veľký Brankov a Čierny vrch jsou holé a travnaté se širokými výhledy. V minulosti se tady poměrně intenzivně hospodařilo a existovala tady řada salaší. Střední část hřebene kolem kóty Brankov je částečně lučnatá a částečně zalesněná a konečně severní část hřebene s vrcholy Ostrý grúň a Kútiny je zalesněna s neobyčejně ostrými a převážně vápencovými hřebeny s řadou vystupujících skalisek. Hřeben je krajinářsky velice zajímavý a neobyčejně fotogenický. Navíc poskytuje nezvyklé pohledy na Velkou Fatru i Nízké Tatry.

Na túru, která podle fyzické kondice a zejména počasí (stavu terénu) zabere 4 až 6 hodin je nejvýhodnější nastoupit z osady Podsuchá od motorestu Bodega. Trasa vede po zelené turistické značce. Nejprve pokračujeme asi 50 metrů směrem na Donovaly. Za mostem odbočíme vlevo a pokračujeme nazpátek podél toku říčky Revúca vstříc hřebeni. Brzy odbočíme vpravo a po široké lesní pěšině stoupáme vzhůru směrem k 55 m vysokému Brankovskému vodopádu, jenž se ukrývá v hlubokém slepém kaňonu, k němuž vede krátká odbočka.

Od rozcestí pod Brankovským vodopádem je výstup skutečně neobyčejně strmý. Po deštích mazlavé bláto postup vzhůru velice znesnadňuje a cesta dolů je učiněna chuťovka. Proto na túru za nepříliš vlídného počasí vyrážíme právě v tomto směru. Po necelých dvou hodinách se dostáváme na hřeben vedoucí k vrcholu Velkého Brankova (1 134 m). Značka se tady poněkud ztrácí, ale s trochou zkušeností k vrcholu trefíte.

Konečně se otevírají fantastické výhledy, byť jsou částečně cloněny oblačností. Zejména pohled k severu nadchne, před námi se rozprostírá táhlý travnatý hřeben. Po pravé ruce, na východě, se táhne hřeben Malého Salatína (1 444 m) a Kriváně (1 233 m), pod nímž se schovává pěkná turistická útulna Kriváň.

Přes ploché travnaté sedlo pokračujeme na protější druhý vrchol Velkého Brankova a dále přes malý brdek k pěkné Brankovské salaši, kterou by bylo možné využít při přechodu této části Nízkých Tater k noclehu. Za sedlem Jama (1 005 m) a další vyvýšeninou v travnatém sedýlku se na okraji lesa objevuje další dřevěné stavení, to je však uzavřeno. Je o poznání větší, se šindelovou střechou a komínem…

Od této boudy následuje neobyčejně strmé stoupání. A pěkně po spádnici až na vrchol zvaný Brankov (1 177 m), jenž je nejvyšším bodem našeho dnešního putování. Nádherné scenérie horských luk jsou na Brankově vystřídány lesy s menšími polanami.

Když se konečně vyškrábeme na vrchol, objeví se pěkný ostrý skalní hřeben s vápencovými skalisky a pěkně modelovanými borovicemi. Na několika místech se odkryjí omezené výhledy směrem k Velké Fatře a do Revúcke doliny. Po vcelku pohodovém úseku se chodník prudce stáčí doleva a začíná poměrně strmě klesat. Přicházíme do sedla, do nějž zprava vede lesní a značně rozježděná cesta.

Značka nikde, není příliš zřejmé, kam se vydat. Ze sedla je nutno pokračovat rovně. Kousek vzhůru a po pár metrech začíná chodník odbočovat vlevo a traverzovat zalesněný svah hřebene, jenž nás konečně přivádí do sedla Teplice (945 m). Tady dochází k dalšímu zmatení turistických značek. Zelená záhadně mizí a objevuje se dále směrem k vrcholu Ostré (1 067 m) a Kútiny (889 m) žlutá TZ. Ovšem i ta v nestřeženém okamžiku mizí a je opět nahrazena zelenou značkou, která nás přivede přes sedlo Brdisko (775 m) a okolo vrcholu Borovisko (Borovinsko, Borovnisko - každá mapa téměř jako každý pes, jiná ves; 866 m) do Bieleho Potoka, okrajové části města Ružomberok.

Celou trasu si lze zkrátit v sedle Teplice, ze kterého můžeme pokračovat vpravo po žluté TZ do Ludrovej. Kousek pod sedlem opět vyjdeme z lesa na velký palouk a opět začínají orientační problémy. Žlutá značka zmizela, trochu to připomíná dřívější rumunské značení. Na rovném a přehledném úseku je značek spousta. Když začnou řídnout, blíží se rozcestí no a když zmizí docela, dorazili jste právě na ono rozcestí…

A na takovém rozcestí se právě nacházíme. Žlutá odbočuje doprava, myslivecký posed tak ponecháváme po levé ruce. Žlutá značka nás pak spolehlivě přivede do Ludrovské doliny. Pokud se ale vydáte přímo po lesní cestě, i ta vás přivede do obce Ludrová dolinou lemovanou hřebenem Brankova a protějším hřebenem vrchů Kundrák (948 m) a Zapažiť (834 m). A dokonce příměji a rovnou k místnímu pohostinství…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.