Banát, přechod soutěsky Nera a soutěsky Buhui v Rumunsku - turistika v Karpatech

Soutěsky Nera a Buhui v Rumunsku

Banát leží v jihozápadním cípu Rumunska. Na severu a severozápadu klesá do nížiny Cimpia Timisului, na východě ho oddělují řeky Timis a Mehadica od pohoří Godeanu a Tarcu a na jihu spadá příkře k břehům Dunaje. Nejvyšší horou oblasti je Semenic (1 447 m). V horách se nacházejí krasové plošiny i oblé kopce, nechybí ani soutěsky. Dvě největší a nejkrásnější soutěsky si prohlédneme podrobněji.

Soutěska řeky Buhui

Cesta soutěskou řeky Buhui začíná u jeskyně Cormanic, k níž si dovolím sdělit něco víc. Za vstup do jeskyně se platí vstupné (v době naší návštěvy se jednalo v přepočtu přibližně o čtyřicet korun českých) a do tmy a teploty kolem 10 °C se vstupuje v doprovodu průvodce.

Ke svícení používáme vlastních čelovek, neboť uvnitř nenajdeme umělé osvětlení, zrovna tak neexistují zpevněné stezky. Proto se občas brodíme bahnem i vodou, po kamenech přeskakujeme podzemní potok a nahoru i dolů lezeme s pomocí natažených provazů. K tomu smíme ťukat na krápníky, které podobně jako v jiných jeskyních, jež známe z domova, připomínají občas různé výtvory - kokos, banány, Madonu (tím nemyslím známou zpěvačku popmusic, ale panenku Marii s miminkem) či malý hrad.

Ani se to nezdá a téměř dvě hodiny uplynou jako voda, vycházíme ven. Omýváme si v potoku boty a u pramene nabíráme do lahví pitnou vodu. Poté vyrážíme dál po modré turistické značce, která vede po náspu bývalé úzkokolejné železniční trati nad korytem říčky Buhui.

Po pražcích či kolejích nezůstalo jediné památky, a tak kráčíme převážně po kamenech, pěkným výhledům zabraňuje hustý porost. Leč nevadí, dostavují se jiné lahůdky k pokochání. Nechybí průchod tunelem a bonbónek pro lidi trpící závratí představuje přechod železničního mostu, z něhož zbyla pouze železná konstrukce. Jinudy se jít nedá, a tak kráčíme po trámu širokém zhruba třicet centimetrů.

Řeka pod námi teče prý v hloubce cca dvacet metrů (daný údaj nemohu potvrdit, neb u kraje nebylo přes husté listí rostoucích stromů vidět až na dno a dále jsem se, byť to nezní ani trochu hrdinně, přímo pod sebe raději nedíval), naštěstí se lze přidržet hrazení. Asi každý z nás si na druhé straně oddechl, že má most za sebou.

Po trati bývalé železnice pokračujeme i nadále. Po koupeli v řece oblezeme zasypaný tunel, kde kluzký svah hrozí nechutným podklouznutím, nepříjemnost se dostavuje u varianty brod. Když procházíme vodou buď v sandálech, nebo naboso, jeden z nás uklouzne. Řekněme si na rovinu, není žádná slast namočit si boty i batoh s plnou polní. Naštěstí se zakrátko stezka lepší. Netrvá dlouho a opouštíme les, scházíme k jezeru Margithas, jímž soutěska (daný úsek lze projít v pohodě během čtyř hodin) končí.

Soutěska řeky Nery

Průchod soutěskou řeky Nery (Cheile Nerei), která náleží k národnímu parku Cheile Nerei - Beusnita, dosahuje celkové délky cca 25 km a jejíž kaňonovité stěny mají výšku až šest set metrů, zahajujeme v obci Sasca Montana. Míjíme kostel i běžné domy, čili nic závratného, po asfaltu nepříliš dobré kvality (špatné vozovky se vyskytují v podstatě po celém Rumunsku) přecházíme do vedlejší vesnice Sasca Romana. Tam opouštíme civilizaci.

Podél kukuřičných políček docházíme k brodu a po jeho překonání chvíli hledáme značku. Ta nás vede po úbočí skalní stěny, která se zvedá přímo nad řekou. Úzká pěšina prochází několika tunýlky, kde se nejenom větší lidé musí přikrčit, aby prolezli, záhy odbočujeme po širší hliněné cestě k chatě Diamont (koupit v ní nic nelze, pozdní oběd si dáváme ze svého).

Nejzajímavější úseky soutěsky řeky Nera začínají kus za chatou. Pohodlná pěšina zmizí, okolo toku se zvedají vápencové skály, do nichž jsou kus nad vodou vytesány úzké, často sotva metr široké chodníčky. V jednou úseku se dokonce stezka zúží natolik, že chodník víceméně chybí a zůstávají jen výčnělky na došlápnutí, místo zdoláváme s pomocí natažených lan.

Provazy však brzy skončí a dostavuje se další brod, následují další chodníčky vytesané do skal. Někdy se nacházejí výš a jindy těsně nad hladinou, takže při nepříznivém počasí by pár úseků nepochybně zaplavila voda, nejvíc nepříjemným se nám jeví ostroh, kde stezka na ohybu víceméně chybí (není ani pomocný provaz).

Také zvládneme tři prudké výstupy. Při prvním šplháme nahoru po skalisku (po vylezení funíme a potíme se jako dveře od chlíva), další dva vedou po hliněném povrchu, který by za mokra vytvořil skvělou klouzačku. Mineme jeskyni a provazový most, ale to už nás přivítá Drákulovo jezírko (Lacul Dracului - též nazýváno jako Čertovo jezírko). Nachází se ve zhruba dvacet metrů dlouhém krasovém závrtu a dle průvodců dosahuje hloubky deseti metrů.

Vzhledem k těžké přístupnosti a špinavé vodě upouštíme od původního záměru se v něm smočit a o kousek dál naposledy přebrodíme Neru. Dostáváme se na louku, na níž se, byť ji částečně hyzdí nepořádek (na kupě jsou nahromaděné konzervy či umělohmotné lahve), utáboříme. Koupeme se v řece a večeříme. Jistý problém znamenají pouze dvě věci: zaprvé hladina řeky stoupla poněkud výš, než je zdrávo, a zakalila tak pitný pramen, jenž vyvěrá těsně nad ní, a zadruhé se zatáhne a silně rozprší. Místo plánovaného táboráku zalézáme předčasně do stanů a jdeme spát.

Další den se naštěstí vyčasí, a tak bez potíží pokračujeme. Zprvu po úzké pěšině, cestou slézáme dřevěný žebřík nepříliš špičkové kvality, následně se stezka rozšíří. Míjíme roztroušená stavení a procházíme soukromými pozemky, což znamená, že si otevíráme branky a zase je za sebou zavíráme, mění se i krajina. Úzký kaňon se rozestupuje a nabízí nám výhledy do okolí.

Kromě zalesněných kopců nás obklopují kukuřičná políčka i louky s velikými kupami sena, v jednu chvíli mi dokonce vzdálené kopce připomenou Strážovské vrchy v menším měřítku. To už ale zhruba po dvou hodinách přicházíme do rumunské obce Sopotu Nou a naše putování podél řeky Nery končí, čímž končí i moje vyprávění o dvou zajímavých soutěskách v pohoří Banát.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.