Treking > Treky, turistika > Pohoří Altaj, trek na malebné Akkemské jezero - dlouhá cesta v nejtěžších podmínkách
Pohoří Altaj, trek na malebné Akkemské jezero - dlouhá cesta v nejtěžších podmínkáchDeník expedice Altaj (3), sestup z hor8.9.2010 | František Diviš
V noci odcházely skupiny Rusů, byli dost hluční. Vstáváme v 8.00, je jasno, ale z údolí stoupá mlha. Všiml jsem si, jak domorodci balí batoh - po vnitřním obvodu dají pěnovou karimatku a teprve do ní cpou vše ostatní, batoh pak vypadá celkem úhledně sbalený. Vaříme, vše vlhké máme na slunci a krásně se flákáme. Po 10. hodině začínáme pomalu balit, kolem 12. odcházíme. Chceme stihnout koupel v jezeře ještě za sluníčka. Tentokrát jdeme cestou po ledovci, prakticky celou cestu středem a v dolní části po pravé straně. U ústí řeky Akkemu z ledovce jsme v 15.30, za další hodinu jsme u kapličky. Opět zapalujeme svíčku za úspěšný výstup. Je krásně vidět Akkemské jezero, i dole v údolí je jasno, jen mírný osvěžující vítr. Na "horské službě" na Akkemu se v 17.30 odhlašujeme z túry. Je pátek, všude je plno stanů a tak domlouváme na "HS" postavení stanů hned za jejich základnou. Ještě bude chvíli svítit a tak honem do jezera, po koupeli jsme jak znovuzrození. Jdeme do "magazinu" na placky, bohužel všude je spousta lidí a tak placky nejsou. Nechce se nám vařit a tak kupujeme vafle - asi tak 3 kg za 150 R. Cestou zpět ke stanům, vidíme v malém jezírku takřka dokonalý odraz Běluchy, fotíme, krásný poslední snímek od jezera. U stanů vaříme jen čaj a najednou je po vaflích. Míra se holí a pak zapaluje slavnostní doutník, k tomu máme dvě plzeňská piva. Ve 21.00 zalézám do spacáku, ještě chvíli něco píšu a zas luštím. 8.8.2010Je 8.45, dávám vařit vodu a najednou jsme zas na slunci, dnes byl obzor dost vysoko, ale dočkali jsme se. Zas je úplně jasno, neuvěřitelné. Hned se hezky otepluje, sušíme stany a pomalu balíme. Čeká nás obávaný Karaťurek, sedlo ve výšce 3 060 m a přechod ke Kučerlinskému jezeru. Balíme stany, Radek dává svoje roztrhané goretexové kalhoty jednomu Rusovi, oni po chvíli přijdou a že chtějí od nás koupit mačky s rychloupínáním. Takové mám jedině já. Je to sice takový dost starý prototyp s prvky dělanými doma, ale co, za 3 000 R je vyndávám až ze spodku báglu a jsou jejich. Dobrý byznys a hlavně kilo, o co to dál bude lehčí. Odcházíme v 10.45 na placky do "magazinu", po snídani v 11.15 nastupujem do svahu k sedlu. Stoupání mi tentokrát činí poměrně dost značné potíže, mám obě paty odřené a tak si každý krok doslova užívám. Po několika přestávkách jsme v 15.00 na perevalu, opět ve výšce 3 060 m, já výstup, s ohledem na stav mých pat, nazval "reálný masochismus". Na Karaťurku dost fouká a je tu chladno, svačíme, loučíme se s "naší" Běluchou a scházíme dolů. V 16.00 prvně zahřmělo a ve vedlejším údolí začala bouřka, přišlo to i k nám a tak jsme trochu zmokli. U potoka Tekeljuška stavíme tábor asi něco po 18. hodině, ještě asi bude pršet. Nakonec nepršelo, jen byla další tentokrát více vzdálená bouřka. Začíná se dost ochlazovat a tak po večeři po 20. hodině zalézáme do spacáků. Já zas něco čmárám a chvíli luštím. 9.8.2010V noci se krásně blýskalo a nad ránem asi hodinu vydatně pršelo. Je 8.00, polojasno a docela teplo. Stále víc se zatahuje, ale i tak chceme dnes dojít ke Kučerlinskému jezeru. Vyrážíme na cestu v 10.00. Při traverzu k jezeru Radek "objevuje" signál GSM, píšeme první SMS a jdeme dál. Po 11. hodině prvně v dáli a hlavně hluboko pod námi vidíme jezero. Cesta dolů je hrozná, po dešti je pěšina mokrá, kořeny, kameny, bláto, koňské koblihy, vše dokonale kluzké a navíc je terén poměrně strmý. V 13.30 jsme u jezera ve výšce 1 786 m, našli jsme stany našich trekařů, vítáme se s Vladimírem, Luboš je zatím někde u jezera. Stavíme stany, jsme asi 100 m od mostu na pravé straně jezera, pitná voda z přítoku je asi 500 m dál. Něco málo perem, je polojasno, po chvíli se přežene malá přeháňka. Od 16.00 skoro do 18.00 hezky prší, na můj vkus celkem dost nám teče do stanu, asi už je po něm. Na druhé straně jezera jsou nějaké rezidence pro bohaté se saunou, barem, motorovými čluny, také je tam obchod, ale poměrně hodně drahý. Po dešti se rozhodujeme po vzoru Ruských horolezců zapálit vatru. Jedna skupina šla dělat oheň a druhá - Láďa s udicí a Pepa šla na ryby. Obě grupy svorně zklamaly, oheň žádný, spíš jen kouř a ryba žádná. Je celkem zima a tak už před 20.00 zalézám do spacáku. U Kučerlinského jezera je na rozdíl od Akkemského spousta komárů a jiné havěti, také tam není signál. 10.8.2010Probouzím se před 8.00, venku je zataženo a zima. Začíná zas pršet, máme volný den a tak vyčkáváme. S malými přestávkami prší celý den, ještě že mám to sudoku. Ve 21.00 jsme zas ve spacáku, prší. Zítra jdem dolů, alespoň na půl cesty do osady Kučerla. 11.8.2010Vstáváme v 8.00, pršelo celou noc, teď neprší, ale je stále zataženo. V 10.00 chceme zahájit sestup od jezera. Půjdem za každého počasí, zítra může být stejně a 25 km v tomto terénu s těžkým báglem je na jeden den asi moc. A 13.8. máme na 8.00 domluvený odvoz do Barnaulu! Odcházíme v 10.00, zas bez trekařů - prý jsou pomalejší a tak půjdou později!!?? Cesta je strašná, jdem pěšinou podle Kučerly, pořád nahoru a dolů. Všude bláto, kluzké kameny, kořeny, každá větvička nás sprchuje. Za první hodinu máme s bídou tak kilometr. Déšť se pravidelně střídá s nadějí jen zatažené oblohy. Ve 12.30 docházíme k ústí Tekeljušky, je hodně vody a tak je přechod "lávky" dost adrenalinový. Odpoledne už jen vytrvale prší. Rozhodujeme se přeci jen dojít dnes až do Kučerly, hlavně proto, abychom zítra nemuseli na sebe brát mokré oblečení a hlavně mokré boty. I moje boty mají premiéru, v té 10 cm hluboké kaši se poprvé v životě promočily. Postupně, jak se blížíme dolů k osadě, je cesta stále snazší a tak po několika málo krátkých přestávkách ve 21.15 docházíme do osady Kučerla. Náročná, dlouhá cesta, přes 11 hodin v nejtěžších podmínkách, nic horšího jsem v životě nešel. Ale na druhou stranu, beru to jako protipól k poměrně, díky počasí, "snadnému" výstupu na vrchol Běluchy. Stavíme stany, vaříme a v 23.00 jdeme spát, přestalo pršet. 12.8.2010Budíme se v 8.00, je polojasno, ale mlha, jdem se podívat do místního magazínu. Mají mít otevřeno od 9.00, ale v 9.30 stále nic. Posílají nás do Tjunguru, tam je prý otevřeno, ale je to ještě asi 4 km. Na druhý pokus kluci v obchodě uspěli a přinesli nějaký proviant a pivo. Po prvním bohatém jídle se i nebe umoudřilo a je úplně jasno. Sušíme mokré věci, válíme se na slunci a relaxujeme. Míra vaří po druhé návštěvě magazínu královskou večeři - těstoviny, vepřové maso z konzervy, s cibulí a okurkou - báječná večeře. Po instantní stravě v horách úplný balzám pro žaludek i oči. Po 19. hodině přišli naši trekaři, Luboš a Vladimír a byli jsme komplet. Jejich příchod zahalil stín pochybnosti, jak se sem vůbec dostali. Byli poměrně suší a čistí, což v terénu jakým šli, prakticky nebylo možné. Nebo jeli na koních?, no nic, nebudeme do toho šťourat. Po 20. hodině dorazil i řidič s dodávkou, na ranní odjezd bylo vše připraveno. 13.8.2010Vstáváme v 7.00, je jasno. Balíme a v 8.10 odjíždíme. Sbohem, Altaji, bylo tu krásně. V Tjunguru přejíždíme most přes Katuň, to je dílo!. Po několika zastávkách, nákupu suvenýrů a obědě na Seminském perevale dojíždíme v 23.45 do Barnaulu. Jsme hodně unaveni, Naděžda nás čeká s malým pohoštěním. Po jídle a fantastické koupeli v "bani" jdeme spokojeně spát. 4.8.2010Vstáváme asi v 9.00, máme super zázemí. Po snídani o několika chodech v dobré atmosféře se rozhodujeme, co s posledním dnem v Rusku. Jdem se podívat k řece Ob a také chceme vidět Barnaulskou tržnici, víc se toho asi nedá stihnout. Střed města je překvapivě čistý a klidný, střídají se ulice se starými dřevěnými domy a novější komunistická zástavba. Prošli jsme tržiště, viděli Ob, univerzitu, ochutnali pirožky, blinčiky, pivo a zmrzlinu, projeli se místní dopravou a rozloučili se s Volodou. Večer u Naděždy jsme ochutnali i ruské pelmeně. Přišla Irina s notebookem, prohlédli jsme Radkovy fotky. Pak jako inspiraci pro příště, viděli fotky z loňského začátku září z okolí jezera Daraš kol. Krásné, určitě by stálo za to, se tam také podívat. Je 22.30, ještě je v plánu "baňa" a pak už poslední noc. 15.8.2010Vstáváme ve 4.00, naposledy balíme, loučíme se s domácím a odjíždíme na letiště. Naděžda jede s námi, při vážení našich batohů máme zas nadváhu, ale ona to usmlouvá, neplatíme nic. Pak se loučíme a následuje obvyklá předletová procedura. Letíme zas A 321, já mám konečně místo u okna. Před Moskvou je najednou v letadle cítit něco jako kouř, že by z požárů okolo? V Moskvě také vše probíhá dle plánu, zas jdem prosklenou pasáží z terminálu D na terminál F. Přísný a důsledný celník nám odebírá registrační kartu z pasu a pak už vzhůru zpět do civilizované Evropy, do Prahy, zkrátka domů. Altajské hory beze zbytku splnily moje očekávání. Jsou neuvěřitelně krásné a malebné, zároveň jsou tak rozsáhlé, že je prakticky nemožné je více poznat. O to více nás může těšit, že jsme s naší skupinou učinili alespoň malý, úspěšný pokus k poznání tohoto skvostného kousku země. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Deník expedice Altaj, II. - výstup na Beluchu, nejvyšší horu Sibiře+ Deník expedice Altaj, I. + Altaj, divočinou Sibiře + Cesta do pohoří Kodar, Zabajkalsko + Pamiro-Alaj - Fanské hory a Matča, Tádžikistán + Transsibiřská magistrála + Pamiro-Alaj - Fanské hory a Matča, Tádžikistán + Polární Ural - brána Sibiře + Polární Ural, na hranicích Evropy a Asie + Expedice na Chan Tengri, Ťan – Šan + Pik Korženěvskoj, aneb na Streche sveta; Pamír |
|