Belucha (4 506 m), výstup na horu na Altaji - před námi se ukazuje Akkemská stěna, je impozantní

Deník expedice Altaj (2); výstup na horu Belucha (4 506 m)

Vstáváme okolo 8.30, je vysoká oblačnost, ale teplo. Po vydatné snídani jdeme na registraci na "horskou službu". Vypadá to, že i funguje, zajímá je vedoucí grupy, nějaké telefony pro info, den odchodu a příchodu z túry na Běluchu. Domluvili jsme i odložení přebytečného materiálu po dobu výstupu. Pak jdeme k "magazinu" vedle meteo stanice a ochutnáváme čerstvé, ještě teplé placky za 50 R, ještě prý mají čokoládu, nějaké sušenky, cukr, marmeládu a mléko.

• Předchozí část článku o Altaji

Zatáhlo se a padají první kapky deště. Ve 13.20 začíná pršet, Rusové stojí v pláštěnkách kolem ohníčků, my přemýšlíme, co dál. Zatím máme proti plánu den náskok, ale pokud chceme jít zítra na Tomskie stojanki, musíme přebalit materiál, a to v dešti asi nepůjde. V 19.30 stále prší, vaříme ve stanu. Ve 21.15 zalézám do spacáku, venku stále prší, ještě že mám s sebou sudoku.

2.8.2010

V 5.30 přestalo pršet, ale v 7.00 zase drobně prší. Vstáváme v 8.45, snad je po dešti. Nad údolím je kousek nadějně modré oblohy. Sušíme vlhké věci, občas vyleze sluníčko. Je rozhodnuto, dnes nahoru nejdeme, jestli vydrží počasí půjdeme se odpoledne podívat po okolí. Nakonec v 12.30 jdeme k hornímu Akkemskému jezeru, cestou přecházíme tři "mosty" přes přítoky do jezera. Dva jsou dost unikátní, až tudy půjdeme na těžko…

Je docela zima, občas drobně prší, občas vykoukne slunce. Odpočinek v 13.45 u malé kapličky na hrázi zaneseného jezera, uvnitř kapličky zapalujeme svíčku pro zdar výstupu. Z údolí se valí těžké mraky, bude zas pršet a tak se vracíme. U velkého jezera se rozhodujeme, že půjdeme po druhé straně a pak přes jezero přívozem. Začíná drobně pršet, celou cestu pak déšť zesiluje a padají i sněhové krupky. Cesta vede přímo po břehu, je hodně rozmoklá, po včerejším dešti stoupla voda v jezeře a tak se místy jde v 10 cm vody.

U meteo stanice pískáme na převozníka (převoz stojí 70 R/osoba), brodí tu akorát koně. Jdeme do "magazinu", je tu od pečení krásně teplo, jíme placky a sušíme se. Začínám chápat, proč místní nosí většinou holiny, všechny cesty a pěšinky jsou beznadějně rozbahněné a všude tečou potoky vody.

Je 17.00, jsme zpátky ve stanech, skoro přestává pršet. Horší je to s předpovědí, zítra má být stejně jako dnes a podle jednoho Rusa, "kdo šel v takovém počasí na Běluchu, pogíb". Když se ukáží okolní svahy, je sníh stále níž, zas drobně prší.

S výstupem na Běluchu to začíná vypadat bledě. Po 18. hodině přestává pršet, máme poradu, co dál. Navrhuji na následující den trek do doliny sedmi jezer, pokud bude ráno počasí alespoň jako dnes. Pokud počasí vydrží celý den, půjdeme další den "na těžko" na Tomskie stojanki. Pokud bude zítra odpoledne pršet, jako dnes, je pravděpodobně vrchol Běluchy pasé. Po 19. hodině zas prší a po hodině pro změnu sněží, ráno bude asi zajímavé. Po 21.00 přestává pršet, sníh se neudržel.

3.8.2010

Vstávám v 8.00, je polojasno, přímrazek, sněžná čára asi 50 výškových metrů nad námi. Počasí je stále lepší, po 9. hodině na nás svítí slunce, sušíme věci. Kolem nás jde nahoru skupina Rusů, vede je borec, který jde rovnou k nám. Máme v táboře pověšenou českou vlajku, on prý má u nás kamarády a s J. Psotkou byl na Everestu. Je mu 72 let a jde se jen tak projít do hor. Až doma z netu se dovídáme, že to byl Eduard Myslovskij, bývalý prezident Ruské horolezecké federace, prezident euro-asijské asociace horolezectví a nositel mnoha ocenění a titulů. Přitom fantastický člověk, naprosto vstřícný a otevřený.

V 11.00 odcházíme do doliny 7 jezer, ve 13.00 jsme u prvního jezera, cesta je krásná, vodopády, potoky vody. Před 14.00 jsme u 7 jezer, neuvěřitelné, fascinující divadlo. Je jasno, nad údolím Akkemu lehké oblaky. Odcházíme ve 14.50, jsou super výhledy, fotíme jak o život. V táboře jsme v 16.10, je stále skoro jasno. Rozhodujeme se, že zítra půjdeme nahoru.

Přebalujeme výstroj a přebytky jdeme uschovat na stanici "HS". Ptáme se na předpověď počasí, dostává se nám odpovědi, "včera pršelo, dnes bylo krásně a zítra - nikdo neví". Kolem 20.00 jde okolo mladý Rus, evidentně toho má dost. Prý byl dnes na vrcholu Běluchy a sešel až k Akkemskému jezeru - neuvěřitelné. Nahoře je prý sněhu, někde po prsa někde po kolena, naštěstí jsou před námi Rusové a pokud nebude znova sněžit, prošlápnou nám cestu. Ve 21.00 jdeme spát.

4.8.2010

Vstáváme v 8.10, na jezeře je slabý ledový příkrov, je jasno. Loučíme se s trekaři Lubošem a Vladimírem a v 10.10 odcházíme na Tomskie stojanki. Kus nad kostelíkem trochu bloudíme, všude samý mužík a najednou nikde nic. Jdem po hraně ledovcové morény, v 14.10 jsme v místě, kde ledovec zatáčí. Stále stoupáme po moréně, cesta je dost mizerná, ale zřetelná. Před námi se naplno a z blízka ukazuje Akkemská stěna, je impozantní.

Počasí drží, je stále jasno. Už jdeme po straně ledovce, stoupání se zvyšuje, všude jsou trhliny, které obcházíme. V 17.45 přicházíme na Tomskie stojanki, v boudě je asi 10 míst na spaní, ale přednost mají klienti horských vůdců. Rusové, co chodí z vrchu, jdou z Berel campu v jednom dni až dolů na jezero. Stavíme stany, velké kameny po západu slunce krásně hřejí. Podle vůdce, co přivedl klienty, má být hezky ještě tři dny, super. Něco ještě fotíme a jdeme spát.

5.8.2010

7.45, nad Běluchou jsou vysoké řídké obláčky, trochu fouká. Vaříme snídani, Rusové si donesli až sem dřevo na oheň a i tady vaří na ohni. Pomalu balíme a v 9.45 odcházíme směr ledovec a hlavně dost strmé sedlo Delone. Okolo 11. hodiny jsme u trhliny pod sedlem, bereme úvazky, mačky a cepíny.

Kousek mimo fixy jsou ve sněhu pěkné stupy, zkouším, jak to drží, a rozhodujeme se jít bez jištění i bez fixů. Ve 12.10 jsem v sedle, svačím a čekám na ostatní. Je skoro jasno, bezvětří, prohlížím si naši další cestu. Ve 13.00 jdeme dál, scházíme na ledovec Mensu, pod výstupem k Berel campu jsem kolem 14. hodiny, ostatní jdou za mnou.

Po celkem strmém ledovci, dosahuji Berel campu v 15.20. Jsou tu tři volná místa pro stany, stačí odstranit měkký sníh. Slunce pere o sto šest, na nebi občas nějaká šmouha. V 16.20 máme stany postavené, Pepova lopata se hodila. Je tu E. Myslovskij se svou skupinou, dnes byl až na vrcholu. Opět s ním chvíli pohovoříme, pak využíváme situaci a společně se fotíme. Nejrychlejší z jejich skupiny, mladá, hezká Ruska byla nahoře za 7 hodin a dole za další 4, to se nám zdá hodně rychlé. Taky vaříme ze sněhu, na výstup alespoň 2 litry vody pro každého.

V 18.00 zachází slunce, dost prudce se ochlazuje. Jdeme se podívat na Berel pass, je tam ještě slunce a nádherné výhledy do Kazachstánu. O půl osmé zalézám do spacáku, vařím ještě čaj. Po 20. hodině ještě něco fotím a pak už jdeme spát. Moc se to nedá, Rusové, obzvlášť jeden, kvákají jako o život. Budíček na vrcholový den byl stanoven na 2.00, to bude ráno! Jen doufáme, že počasí vydrží.

6.8.2010

2.00, vaříme čaj, odchod v 3.05, mírný vítr, jasno. Teplota tak -7°C. Sníh super drží, stopy jsou jasné, jdeme s čelovkami. Na východním sněžném plató jsme v 4.00, na Běluchinské sedlo je to velmi strmé, ale sníh krásně drží a tak lezem každý sám. Jsem první, jde se mi dobře, je znát, že fyzická příprava byla účinná (1 000 km na běžkách a něco přes 3 500 km na kole, taky něco málo běhu, ale to spíš jen tak symbolicky). Mám to takhle rád, když jsem fyzicky v pohodě mohu si hory jen a jen užívat. V sedle jsem v 5.30, svačím, ostatní dochází. Pak už jen hřebínek na vrchol.

6.15 a Bělucha je jen moje, 4 506 m nad mořem, je zima, slunce už vyšlo, ale přes vrcholovou převěj sem ještě nesvítí. Naprosto báječný rozhled, velmi pěkný kopec, fotím. Koukám na západní vrchol, nejsou tam žádné stopy, ale také by to stálo za nějaké to úsilí. Postupně dochází ostatní. Vrchol je také bez GSM signálu. Výstup z Berel campu na vrchol je podle průvodce na 6-8 hodin, my to lezli něco kolem 3.30, hezký výkon.

Po nezbytném focení, pomalu scházíme zpět na Beluchinské sedlo. Slunce mezitím ze sněhu pod sedlem udělalo něco jako kaši. Děláme slanění na dvě délky lana, i tak je ale stěna pod ním dost kolmá. Jdu poslední, ruším jištění a na rozmočeném sněhu se mi obalují mačky. Moc hezky, chvíli i hlavou dolů, se projedu něco kolem 50 metrů po svahu. Na druhý pokus se mi podaří zabrzdit cepínem, uf, ještě že mám talisman pro štěstí. Pod sedlem jsme v 9.00, u stanů v Berel campu v 10.00. Výstup a sestup za 7 hodin, moc hezká práce!

Od ruského vnitrozemí se ženou mraky, bude nějaká změna počasí a tak se rozhodujeme, že dnes sejdeme až na Tomskie stojanki. Něco málo vaříme, sušíme boty, mokré věci a stany. Kolem 12.40 začínáme sestupovat. Na ledovci Mensu je neskutečné horko.

Při slanění ze sedla Delone se za nějakými ruskými amatéry poměrně dost zdržíme, ale i tak je to asi rychlejší než kdybychom dělali vlastní slanění. Na Tomskie stojanki docházíme po 17. hodině. Stavíme stany, vaříme a máme toho celkem dost. Zítra půjdeme jen k Akkemskému jezeru, tam bude sušící a odpočinkové odpoledne. Do spacáku lezu něco kolem 20. hodiny, vstávat chceme až za sluníčka. Ještě luštím sudoku.

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.