Prázdniny na Vysočině aneb turistika s vnoučaty

Kam o prázdninách v ČR

A je to tady. Počátek srpna, tedy doba , kdy pojedeme s babičkou Marií poprvé na celý týden s třemi vnoučaty do hor. Lucka a Vašek jsou již školáci, Radek půjde do lavic v září. Takže by žádné problémy být neměly. Ale kam vyrazit?

Tuto otázku jsem řešil před čtvrt rokem, kdy jsem zajišťoval ubytování. Mělo by to být někam do hor, kde to není příliš náročné, kde je voda, kde rostou houby a kde je v případě špatného počasí pro děti možno vymyslet náhradní program. Ubytování by mělo být v chatce, ať si zvykají na bojové podmínky. A aby bylo kam jít na jídlo a nebyla to 1. cenová skupina.

Beskydy a Jeseníky jsem zavrhl, jako Ostraváci se tam kdykoliv dostanou s rodiči, Tatry jsou pro ně ještě příliš vysoké, Šumava je daleko, v Krkonoších je moc lidí. Tak z těchto úvah vykrystalizovala Českomoravská vrchovina a konkrétně Žďárské vrchy, její východní část na česko - moravském pomezí s nejvyššími Devíti skalami (836 m) a střední výškou 659 m.

Čtěte také: Žďárské vrchy, toulky Českomoravskou vrchovinou

Ano, jsou zde krásné lesy, rybníky Medlov, Sykovec a Velké Dářko, lehce dosažitelné skály, kde děti mohou pozorovat horolezce, rozhledny, nedaleko hned dvě westernová městečka s atrakcemi i programem, v srpnu již mohou růst houby a v Novém Městě na Moravě bydlí naše kamarádka Iva, žena mého spolubojovníka nadporučíka z manévrů v Mikulově před 31 lety.

Ta má u rybníka Medlov chatičku, kam jsme s babičkou a mou dcerou, dnes již dvacetiletou Markétou, pravidelně jezdili. Skvělí lidé! Díky tomu vím, že za jasného nebe je na Vysočině v noci tolik hvězd, že to děcka ještě neviděla.

Českomoravská vrchovina tvoří jádro Českého masivu. Jedná se o nejrozsáhlejší horopisnou oblast v ČR (11 750 km²). Zde probíhá hlavní evropské rozvodí - střecha Evropy, mezi mořem Severním (Sázava, Chrudimka, Doubravka) a Černým (Jihlava, Oslava, Svratka). Toto rozvodí je vyznačeno ve Vlachovicích (754 m), nedaleko Medlova, kam děti určitě zavedu. Pro oblast pramenišť řek ve výškách okolo 700 m jsou typická rašeliniště.

Také je tady plno hospůdek s džusy, smažáky, poháry i zmrzlinami. Pro dědu pivo z Poličky, Hlinska či Havlíčkova Brodu a pro babičku " zelená" či "kadovánek". Tedy není co řešit! Ubytování zajišťuji v chatce v osadě Yukon pana Roušara za přijatelnou cenu s polopenzí, přes den se budeme toulat okolím. Chatky jsou asi 300 m od rybníka Medlov, kde se dá koupat i vypůjčit loďka. Takže teď jen aby bylo slušné počasí!

Na Medlov přijíždíme 8. srpna odpoledne a obsazujeme chatku, kde není voda, záchod ani lednička, což je z výchovných důvodů dobře. Komfortu si děti užijí ještě dost. Restaurace je příjemná, obsluha milá, na louce mezi chatami je ohniště, kolotoč i houpačka, kolem dokola les, voda za humny. Ale počasí připomíná říjen, je chladno, zatím neprší. Koupat se tedy asi nebudeme.

Máme gumáky, čepice i pláštěnky, děda je znalec. Taky náhradní boty i deštníky. Po prvotním průzkumu okolí děti konstatují, že to ujde, jen Radkovi leží v hlavě koupelna a záchod asi 100 m od chatky. No jo, před 14 dny spal s maminkou týden v hotelu v Trenčianských Teplicích a zanechalo to na něm stopy, kterých by ho měl děda zbavit.

Naše první ráno na Vysočině není příliš vlídné, je zima, fouká vítr, ale zatím ještě neprší. Jako stvořené pro náhradní program - vyrazíme do westernového městečka Šiklův mlýn v nedaleké Zvoli nad Pernštejnem. Tam v prostředí kovbojů a indiánů prožijeme celý den.

Jízda autem trvá asi půl hodiny, kupujeme lístky a vnikáme do areálu divokého západu. Je tady program, střílí se jako u Verdunu, děti se fotí s indiánkou. Vašek si vyprosil kovbojský klobouk za 150 Kč, který pak nesundal později ani na skalách. Den se vydařil, přijeli jsme až večer a šli navštívit tetu Ivanu. Shledání bylo radostné.

Dalšího dne se počasí lepší a je ideální chvíle k tomu, abychom dobyli nejvyšší horu Žďárských vrchů - Devět skal alpským způsobem bez použití kyslíkových přístrojů. Taky cepín a mačky jsem zanechal v Ostravě. Balíme baťůžky, bereme pití a svačinu, taky nůž, kdyby rostly houby.

Autem se dopravujeme k lesu za vsí Křižánky, odkud vede modrá na vrchol. Vnikáme do lesa a děda zahajuje mykologickou lekci - rostou holubinky trávožluté, muchomůrky červené, muchomůrky pošvatky, čechratky černohuňaté, ryzci ryšaví, ale nejvíce hřibů žlučníků, které se dají počítat na desítky. Říkáme tomu "žlučákové království". Konečně nacházíme taky pár suchohříbků a růžovek, ale je jich jako šafránu. Právě v těchto místech jsme jich v době hojnosti nalézali koše.

Okolí lesní cesty je lemováno celou řadou zajímavých izolovaných věžovitých skal s výškou až 15 m, na řadě z nich jsou vyznačeny horolezecké cesty, některé i s převisy. Konečně jsme na vrcholu, který tvoří skalní skupina, již název napovídá, že je skalisek více. Dobýváme nejvyšší skálu uprostřed, kde je výhledová plošinka s bohužel omezeným rozhledem, protože okolní stromy brání výhledům.

Na vrcholku je skalní mísa, doklad procesů zvětrávání ruly. Vysvětluji vnoučatům co je chyt a stup, celkem jim to jde a na vrcholu se fotografujeme. Děti jsou na sebe docela pyšné, hlavně Vašek ve svém klobouku. Nacházíme se mezi vesnicemi Svratkou, Herálcem, Kadovem a Křižánkami. Zde prochází červená hřebenovka ze Sněžného, kterou využívají i cyklisté a zimě běžkaři.

Babička připravuje pod skálou malý piknik a sestupujeme kolem lovecké chaty zpět k parkovišti na okraji lesa. Cestou probíhá sportovní soutěž v běhu, hodu šiškou na cíl i na dálku a skoku dalekém z místa. Vítězí Lucka, která je nejstarší, ale diplomy za 1. místo dostanou na chatě všichni tři, protože jsou tři věkové kategorie. A je po ptákách. Mimochodem, diplomy vyrobila Lucka již v Ostravě.

Následujícího dne vymýšlím program následovně - zavezu auto do osady Studnice, která je nejvýše položenou vsí ve Žďárských vrších (784 m) a její název vznikl od čtyřech studnic, nechám popojíždělo u turistické chaty, navrátím se pěšky přes Rokytno na Medlov a pak společně půjdeme hledat auto.

Děcka nastříhala fáborky, děda půjde první, bude značit stromy a podle fáborek ho budou hledat vnoučata s babičkou. Tak se i stalo, shledali jsme se na chatě u tety Ivany, kde hrajeme kuželky, zkoušíme košíkovou, fotbal a chůdy, na kterých exceluje Lucinka. Každému jde něco, Radkovi jdou nejlépe šachy, už porazil řadu podprůměrných dospěláků. Vašek zase kope do balónu jako Baroš.

Za odměnu pak jdeme na oběd do hotelu Medlov, kde bývaly kdysi výběrové rekreace ROH. Radkovi to konečně připomíná luxus ze Slovenska. Líbí se mu tady, ale dědovi ne, mám raději hospůdku v nedalekém Kadově, kde podávají místní specialitu - likér "Kadovánek", který je podobný "Samotínskému vánku", který před lety v blízkém Samotíně, partyzánské obci, nabízel neopakovatelný pan Tlustoš v papučích ve své milé hospůdce s vlastními obrazy na stěnách. Ta již dnes neexistuje. Věčná škoda.

Následně vyrážíme po modré značce za dalším dobrodružstvím - na Paseckou skálu (819 m), kterou stejně jako včera dobýváme bez lana a jištění. Odtud jsou výhledy nádherné, téměř " kruhovka". Na severovýchodě dominuje Buchtův kopec (813 m), na jihovýchodě Pohledecká skála (812 m). Je tady krásně a děcka to ví. To je dobře.

Sestupujeme z vyhlídky zpět k rozcestníku a jdeme po zelené značce, která vede z Milov do Studnice, kde děti skutečně objevily dědovu fabii. A v turistické chatě zase nanuky za nekřesťanské ceny. Za mne stálo jedno eskymo 50 haléřů a Míša korunu. Čo bolo, to bolo, terazky je všechno jinak. Ale tak to má být, tak je to správné.

Po večeři vnoučata netrpělivě čekají na tmu, protože v lese proběhne bojová hra s baterkami. Děda unikne ve tmě mezi stromy, dá znamení svítilnou a ostatní ho budou hledat. Bylo to docela dobrodružné, málem jsem se zabil při zakopnutí o pařez, asi po hodině přískoků v křovinách jsem se nechal objevit. K smrti jsme vyděsili rekreanty, kteří se navraceli do hotelu, děti si je spletly s dědou a zaútočily.

Následného dne přijede otec Lucky a Radka, syn Ivan, který je později vezme domů přes Brno, kde naloží další babičku. Na přivítání chystáme asi 500 šišek, které dopadají na překvapeného otce a strýce.

Vyrážíme na masňácký výlet jeho autem přes Žďár nad Sázavou do Nového Veselí (550 m), kde chceme shlédnout haciendu Miloše Zemana, který na Vysočině s láskou objímal stromy nedaleko Veselského rybníka, který je po Velkém Dářku druhým největším v okolí.

Tu jsme skutečně nalezli, expremiér v zelených montérkách popíjel s přáteli na lavičce za domem. Zda to byla becherovka, slivovice, pivečko či kafe nemohu potvrdit. Ale ve svých pamětech, "Jak jsem se mýlil v politice", se hrdě hlásí k pivu Budvar, vínu Tramín a slivovici, becherovku zásadně odmítá. Ti novináři! Vždyť slivovice je ušlechtilý destilát získaný zkvašením švestek, destilací kvasu, rektifikací a rafinací surového destilátu. Že by i na Vysočině působil vliv všemocného Valašského krále Boleslava z Vizovických vrchů?

Zde v Zemanově říši Vysočina působí jako nevýrazná pahorkatina, nejbližší kopec Strážná měří 581 m, na západ krajina klesá k Polné a Přibyslavi. My po ukojení české zvědavosti a vyfotografování objektu, kde vznikaly Milošovy paměti, pokračujeme přes Matějov do vsi Rosička, kde je ve výšce 644 m rozhledna stejného jména, i když na vrcholovém razítku je uvedená obec Sázava.

Výhledy jsou okouzlující, je jasno, sem tam mráček. U rozhledny je i malý bufet, dokonce mají i turistickou dřevěnou známku za 25 Kč. To vymysleli v Rýmařově, výtěžek má jít pro vozíčkáře. Ušlechtilé! Známek je již dnes asi 2 000, trochu to začíná být nepřehledné. Navíc je problém, kam s nimi. Ale je to droga, takže jich mám ve skříni asi 350. Na Slovensku už s tím začali taky, ale nemají jich zatím tolik. No co, i dědové mají své dny! I maličkost potěší, viď babičko…

Po absolvování rozhledny, kdy jsme ušli kilometr tam a zpět, jedeme do Hamer nad Sázavou, kde obědváme v penzionu Najdek a dále navštěvujeme místní Ranč, kde je nejrůznější zvěř, ptactvo i prolézačky. Děti jsou v sedmém nebi. Bývají tu country večery, dávám řeč s kapelníkem, který opéká na rožni sele a zná plno kytaristů z Beskyd. Taky pivo, děda dnes smí, řídí mladý Ivan. Dnešní výlet jistí Polnička, kde jsou autíčka, lanovka a salón expres z železničního vagónu s pěnivým Rychtářem pro dědečka.

Přes Žďár nad Sázavou se ještě zastavujeme v osadě Tři studně, která patří k Fryšavě a je zde nejmenší náměstí v ČR - Náměstí evropské unie, kde jsou rozcestníky do význačných světových měst a pokyny, jak se na náměstí chovat. Hádky jsou zakázány, líbání povinné. Proč ne? Taky je zde hotel U Loubů, kde v minulosti přebýval hudební skladatel Bohuslav Martinů i se svým psem Šotkem. Ale ten asi nebyl kříženec s beskydskou liškou jako ten náš Šotek. Pořizujeme fotku z této význačné lokality a jdeme si zopakovat noční bojovou hru i s nedůvěřivým otcem Ivanem.

Dalšího dne se nám opět zastesklo po skalách , jedeme přes Sněžné do osady Březiny, odkud vyrážíme po žluté značce na další skalnatou lahůdku - Čtyři palice, nazývané rovněž Čtyřpaličaté skály. Tato skupina skal (730 m) je rovněž jedna z dominant místní krajiny, skály se nazývají Paličatá, Děvín a Tvrz. Dle geologů jsou skály z migmatitů a dvojslídné ortoruly, jsou zde lezecké cesty až VI. stupně obtížnosti.

My jsme vylezli na lehce dostupný vrchol u rozcestníku značených cest a pak pozorovali horolezce na vedlejších čtyřech skalách. Ti zase na lanech nedůvěřivě pozorovali oblohu, protože se chystalo k dešti.

Podal jsem dětem odborný výklad co je lano, smyčka, karabina, skoba, štand, jištění a proč mají horolezci na hlavě přilby. Tedy někteří je skutečně měli. Taky jsme viděli slaňování, to se dětem líbilo nejvíce a děda si vzpomněl, jak visel ve vzduchu při této adrenalinové činnosti na Ošarpancích ve Vysokých Tatrách před dvěma léty. Ještě že to neviděla babička Marie.

Taky jsem kdysi slaňoval s přítelem Šéďou na nedalekých Dráteničkách, to bylo jednodušší. Měli jsme v hotelu Devět skal na Milovech, kde se v roce 1992 dělila československá republika, nějaké významné školení statistických metod. Lektor pan Ivan Müller z Prahy byl skvělý, aktivní speleolog. Po ukončení kursu napsal do svých novin Jakost tento text: "Letošní kurz se vyznačoval třemi rekordy. První byl nejvyšší počet průmyslových experimentů v závěrečných pracích, druhým nejvyšší počet nasbíraných hub o přestávkách a o třetí se postarali dva borci z Nové huti Ostrava. Tito vypili nejvíce piva v hospodě v Křižánkách, vylezli "čtyřku" na Dráteničkách a ve své závěrečné práci ušetřili svými návrhy huti několik miliónů korun". Bez komentáře!

Po obědě v Milovech jedeme k našemu medlovskému rybníku sbírat dříví, protože večer bude závěrečný táborák a budeme opékat buřty. Vatra skutečně vzplanula. Dětem ale víc chutnal opečený chleba, tedy hlavně Lucince. Pak jsme s chlapy společně počůrali oheň, rozloučili se s oblohou plnou hvězd, kterých je na Vysočině skutečně asi nejvíc (to říkám všude) a naposled zalehli.

Následovala cesta domů a snad zase budou jednou příští prázdniny. Asi po měsíci proběhla vernisáž fotek v mém porubském bytě a meditovali jsme s vnoučaty, kam pojedeme v roce příštím. Vašek chce zase na Vysočinu, Lucka ještě neví a Radek tam, kde mají záchod a koupelnu. Takže mám zase o čem přemýšlet. Ale bude to asi opět Vysočina. A zase bez záchodu a koupelny. Ale Radek to ještě neví.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.