Čierna hora, přechod do sousedních Volovských vrchů; Rudohorský Karpattrek (1)

Přechod přes Čiernou horu

V červenci, když jsem dopisoval poslední část Fatransko-tatranského Karpattreku jsem vám slíbil, že další z Karpattreků nenechá na sebe dlouho čekat. A protože jsem tomuto slibu upřímně mínil dostát, vydal jsem se počátkem září do Slovenského rudohoří, abych se mu podíval pořádně na zoubek a připravil další ze slíbených tras.

Slovenské rudohorie je geomorfologickou oblastí, která sestává z osmi geomorfologických celků, z čehož je sedm pohoří a jedna kotlina. Jedná se o celky (pohoří) Veporské vrchy, Spišsko-gemerský kras (se známými podcelky Slovenský ráj a Muránska planina), Stolické vrchy, Revúcka vrchovina, Volovské vrchy, Čierna hora, Slovenský kras a Rožňavská kotlina. Podrobnější informace o této oblasti naleznete na stránkách a geomorfologickém členění Slovenska resp. Slovenské rudohorie není pohoří…

V pořadí již čtvrtý Karpattrek, jenž jsem nazval Rudohorský, je v jistých ohledech (ve srovnání s předchozími Karpattreky) opravdu extrémní. To není dáno ani tak jeho délkou (asi 230 km) a převýšením (asi 11 km), jako spíše odlehlostí jednotlivých procházených pohoří a především velice chabou turistickou infrastrukturou s nedostatkem turistických chat či možností dokoupení potravin po trase. Pokud nechcete scházet do podhůří, je potřeba si na téměř celou dobu nést potraviny s sebou, což se citelně projeví na celkové hmotnosti batohu.

Čtěte také: Přechod Martinských holí, Fatransko-turčanský Karpattrek (1)

Celou trasu jsem opět absolvoval na jeden zátah ve dnech 4. - 13.9.2013, přičemž jsem potřeboval osm pochodových dní. První den jsem začínal v Kysaku v pravé poledne a kupodivu poslední den jsem docházel do cíle v obci Chvatimech, kde začíná (končí) známá lesní železnička z Čierného Balogu, rovněž v pravé poledne. No a na jeden den mě déšť "přibil" v útulně pod Vartou. Shrnutí celého treku naleznete, jako již tradičně, v poslední části Rudohorského Karpattreku.

Z Kysaku na Jánošíkovu baštu

Konečně vystupuji z vlaku v Kysaku, jednu rychlíkovou zastávku od Košic. Je dobrou tradicí si dát startovní pivo, aby se lépe šlapalo. Činím tak i nyní v místní nádražce, kde se paní hostinské zalíbily mé boty. A že by také takové chtěla. Když jsem ji vysvětlil, k jakému účelu je mám, změnila názor a že jí asi budou stačit nějaké lehčí trekovky.

Příjemně osvěžen vyrážím úderem pravého poledne vstříc lesům poměrně málo známého slovenského pohoří Čierna hora a dále Volovským vrchům a chatě Lajoška, která je mým dnešním cílem. Mám před sebou 21 km, tak akorát procházka na pozdně letní odpoledne.

Z Kysaku (260 m) se vydávám po červeně značené trase Cesty hrdinov SNP, která mě bude v prvních dnech téměř celou trasu provázet. Později ji ale opustím a budu mířit do neznámých končin Revúckých vrchů.

Zprvu cesta míří cikcak přes Kysak do lesů. Pozvolné stoupání po široké lesní cestě je příjemné, dokonce hned v úvodu narážím na upravený pramen vody. Alespoň s vodou nebude na tomto Karpattreku problém. Brzy se objevují rekreační chaty, pěkné místo na víkendovou či prázdninovou zašívárnu. Udržovaná stavení lemují další úsek cesty.

Značená cesta však najednou mění směr a začíná pěkně svižně stoupat. Za zády se objevuje výhled na zvlněný hřeben Slanských vrchů, po pravici pak zalesněný vrch (498 m), na kterém má být podle mapy Kysacký hrad. Nevidím z něj ale ani šutr, takže kdo ví, kolik se z hradu do dnešních dní zachovalo. To ví asi jen domorodci a nebo fandové do slovenských hradů.

Sluníčko začíná pěkně připékat. Klasika Karpattreků. Již v červnu jsem si pěkně užil sluníčka a teplíčka. Ještě že jsem nyní většinou skryt ve stínu lesa. Konečně se objevuje první vrch tohoto treku - Jánošíkova bašta (523 m). Pěkný skalní vršek poskytuje krásné výhledy na okolní oblé a zalesněné vrchy i na dolinu, ve které si v bohorovném poklidu meandruje řeka Hornád kolem vsi Veľká Lodina a osady Brezie. Krásné místo, doslova jako stvořené na svačinu, či spíše takový "snídaňooběd".

Přes sedla na kótu 703 m

Po krátkém odpočinku a kochačce se vydávám na další cestu. Přes vrch Stádlo (657 m) se poklidnou lesní pěšinou dostávám do sedla Prielohy (788 m) pod stejnojmenným vrchem. Do dalšího sedla Repy (803 m) je to jen kousek. K mému překvapení v sedle pod Vysokým vrchem (851 m) stojí pěkný dřevěný přístřešek, jehož by se dalo využít k bivaku. Je tu dokonce upravené ohniště. Kousek odsud se navíc má podle mapy vyskytovat několik jeskyní, např. Veľká Sokoľská jaskyňa, Krížová jaskyňa či Previsová jaskyňa. Však nakonec pohoří Čierna hora je budováno především vápenci.

V sedle Repy dočasně rezignuji na červeně značenou trasu a pokračuji po zelené TZ přes rozcestí Pod Zeleným vrchom (750 m) světlým bukovým lesem se vzrostlými stromisky k dalšímu sedlu zvanému Nemcova dolka (650 m). Sedlem Nemcova dolka prochází prašná lesní cesta a cyklostezka.

Podle upozornění košického bikera Karola M. má tady být orientační problém. Pátrám po značkách, je potřeba zamířit doleva příčně do lesa, značka se po necelých 100 metrech opět objeví. Díky za avízo, Nemcova dolka ale patří na tomto treku k těm spíše snadným orientačním zkouškám.

Po kratším, ale o to výživnějším stoupání se konečně dostávám na Kótu 703 m, jak je nakonec nazvána i na turistickém směrovníku. V některých mapách je tento vršek nazván Vreteník. Tak opravdu nevím. Asi zůstaneme u té kóty 703 m. Zprvu stoupání k vrcholu nebylo jasné, zda-li jdu po značce, která se od rozcestí (kde byla nakreslena poměrně nešťastně) pěkného půl kiláku neukázala. Nakonec ve Slovenském rudohoří téměř klasika. Již před startem jsem si ale vytýčil strategii držení se hřebenů (byť i za cenu větších stoupání), což se v tomto případě vyplatilo…

Přes Jahodnou a Pišiverku na Lajošku

Po příjemné lesní cestě a bez orientačních potíží pokračuji jižním směrem. Místy se otevírají krásné výhledy na divoké Volovské vrchy, jejichž divokosti si v příštích několika dnech opravdu užiji do sytosti a pěkně do zásoby. Táhlý sestup mě přivádí na rozcestí Findorákova (575 m), ze kterého se pokračuje po široké kamenité prašné lesní cestě doprava k přístřešku s ohništěm a opět doprava k silnici č. 547, která spojuje Košice s Košickou Belou.

Přecházím přes cestu a po otravné asfaltce mířím přes rozcestí Pod starou Jahodnou (558 m) a Rázcestie pod Jahodnou (558 m) k chatě Jahodná (579 m), kde se opět setkávám s červeně značenou cestou SNP a kde doplňuji tekutiny a vitamín B. To na posilněnou před závěrečným úsekem cesty.

Kolem sjezdovky a páskami obehnané trasy pro příznivce tzv. downhillu se škrábu strmě vzhůru až k rozcestí Jahodná, zjazdovky (719 m). Od tohoto rozcestí se otevírají pěkné výhledy nazpět k severu na pohoří Čierna hora, kterému bylo na tomto přechodu věnováno pouho pouhé jedno odpoledne. Nic se ale nedá dělat, mnohem rozlehlejší a divočejší Volovské vrchy volají.

Po lesní cestě za neustálých krátkých výšvihů a klesaček se konečně dostávám na poslední rozcestí zvané Pišiverka (780 m), ze kterého mě čeká poslední výživnější stoupání až k rozcestí pod chatou Lajoška zvané Predné holisko, chata Lajoška (900 m), na které již netrpělivě čeká kolega Karol M., kterého znáte i z našich stránek z cyklo článků o Karpatiatour. Vítání je veliké, však jsme se neviděli přes dva roky. I přesto, že jsme se snad pětkrát domlouvali na nějakou společnou akci…

Je kolem sedmé hodiny. Dáváme pivko a brzy se přesouváme do tepla chaty, kde pan chatař (prý jen kvůli mně) zatopil dole v klubovně v krbových kamnech. Ó díky. Probíráme novinky, hory, prostě jak jde život. Brzy je za okny tma jako v pytli, čas rychle běží. Karol M. se musí rozloučit, zítra čeká práce a dnes ještě sjezd na kole dolů do Košic. Díky za příjemnou vstreču do Košic a díky i chatařům, se kterými jsme klábosili až do půldruhé ráno… Nakonec zítra mám také celkem čas, opět mě čeká úsek dlouhý pouhých 21 km…

Kilometráž první etapy

• Pokračování článku

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.