Monte Pasubio ve Vicentinských Alpách, výjezd na kole

Alpský cyklotrek ve Vincentinských Alpách

Monte Pasubio, rozlohou nevelká skupina Vicentinských Alp, se nachází v italské provincii Trentino-Horni Adiže jihovýchodně od Rovereta. Má tvar hodně členité náhorní planiny, ke které se sbíhají jednotlivé boční hřebeny. Nejvyšším bodem je s 2 232 metry Cima Palon. Za 1. světové války bylo Pasubio plné vojáků, kteří zde vybudovali síť zásobovacích cest a chodníků, takže dobrá zpráva pro cyklisty: je po čem jezdit (nebo aspoň tlačit kolo).

Můj základní tábor je v Arcu, městečku pár kilometrů severně od jezera Lago di Garda. Na Pasubio a zpět to tedy vypadá na pěkně dlouhý výlet.

Ráno vstávám kolem půl šesté. Jako obvykle mě chytá záchvat neschopnosti sbalit se. Chaosím, nemůžu najít foťák, pak zas baterie do něj, brýle taky někde zmizely, stejně jako cyklistické lahve. Těsně po sedmé hodině konečně sedám na kolo a vydávám se na cestu.

Nejdříve jedu po hlavní silnici dlouhou mírně stoupající rampou do Naga. V Nagu se napojuji na propracovanou cyklostezku a přes Mori přijíždím do Rovereta. Ačkoliv mám s sebou poměrně podrobný plán města, tak se v Roveretu ze záhadných důvodů neorientuji, neboli bloudím. Správnou cestu ne a ne najít, pomalu propadám beznaději.

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Monte Biaena a Stivo

Malga Sarta (1 295 m)

Malga Campobiso (1 722 m) a Becco di Filadonna (2 150 m)

Rozcestí nad Campobisem

Monte Buso (2 080 m)

Pěšina pod Monte Buso (2 080 m)

Pohled od M. Buso k Sorgente

Sorgente (1 850 m)

Zbytky voj. cesty kolem malga Buse Bisorte (1 854 m)

Malga Buse Bisorte (1 854 m)

Cesta do sedla nad Malga Buse Bisorte

Monte Buso (2 080 m)

Výhled nad Seletta del Groviglio (2 077 m)

Bezejmenné sedlo, M. Buso (2 080 m) a Col Santo (2 112 m)

Zvlněná planina Pasubia

Sníženina Sette Croci, Dente Italiano a Dente Austriaco

Zbytky z války včetně kostí bojovníků

Strada degli Eroi

Galleria generale D´Havet

Kostelík San Colombano kousek od Rovereta

Ocitám se na dlážděném náměstíčku upraveném jako kruhový objezd. Už už měním plány, ale co to nevidím, tedy spíš vidím? Ceduli ukazující někam mezi domy s nápisem Terragnolo/Serrada! Tím směrem přece jedu! Sláva, situace je zachráněná. Odbočuji a vesele stoupám nad údolím Terragnolo do hor. Přes stylové vesničky Perini a Valduga přijíždím do Piazzy. Tady uhýbám z hlavní cesty vpravo, spouštím se dolů a přes most se dostávám na druhou stranu potoka Leno di Terragnolo. Stále po silnici pokračuji opět nahoru směr Geroli. Obec objíždím zprava.

Asfalt nenápadně končí, přechází v tradiční šotolinu. Všímám si dřevěné šipky s obrázkem bicyklu. Dobrá, říkám si, aspoň zas nezabloudím. Postupně míjím kostelík San Giuseppe (849 m), salaš Malga Sarta (1 295 m), zdolávám prudké serpentiny k samotě Malga Bisorte (1 563 m).

Po dalších asi 2 km ukazuje šipka s kolem někam do lesa. Teprve když pořádně zaostřím zrak, vidím skoro neznatelnou, nízkou travou zarostlou cestu, která mě záhy dovádí k zajímavé kamenné budově Malga Campobiso (1 720 m). Kochám se pěknými výhledy na sousední náhorní planinu Folgaria a její nejvyšší kopec Becco di Filadonna (2 150 m). Kdysi to však na kochání moc nebylo. Z protější Folgarijské hory Monte Maggio (1 853 m) pálili Rakušané z děl přes údolí na Italy na Pasubiu o sto šest.

Kousek od Campobisa na rozcestí odbočuju vlevo a po staré, ale udržované vojenské cestě jedu stále nahoru až do sedélka a překonávám masív kdysi strategického vrcholu Col Santo (2 112 m). Míjím zříceninu vojenské nemocnice. Širokou cestu opouštím a napojuji se na turistickou trasu č. 147. Po pěšince však jedu jen do první serpentiny. Pak už je chodník vesměs zasypaný sutí. Slézám z kola a tlačím až do sedla mezi Monte Buso (2 080 m) a Bisorte (1 965 m).

Nahoře opět nasedám. To se však ukazuje jako špatný nápad. Úzká cestička zničehonic padá strmě dolů, samý balvan a schod! V prudkém svahu nelze z kola bezpečně vystoupit, tak tedy musím jet. Zadkem skoro brousím zadní gumu, abych nepřeletěl přes řídítka. Je ve mně malá dušička. S odřenýma ušima obtížný úsek zvládám a dojíždím na rozcestí Sorgente (1 850 m).

Dávám se po značce č. 121 doprava nad salaš Malga Buse Bisorte (1 854 m). Střídavě jedu nebo vedu kolo, podle aktuálního stavu erozí dost poznamenané cesty. Překonávám bezejmenné sedlo. Po pravé ruce na louce vidím spoustu kráterů po granátech. Tady bylo za války zřejmě hodně horko. Za chvíli jsem v sedle Seletta del Groviglio (2 077 m).

Nechávám kolo u rozcestníku a jdu si pěšky prohlédnout navazující plochý hřebínek nabízející pěkný kruhový rozhled po okolí. Kousek pod sebou si všímám na upraveném plácku sedmi křížů. To je určitě dějiště mnoha bitev, proláklina Sette Croci, oddělující rakouské a italské zákopy vzdálené od sebe co by kamenem dohodil.

Nad Sette Croci se tyčí dva legendární vrcholy. Vlevo kóta známá jako Dente Italiano (2 220 m), kterou italští vojáci prošpikovali podzemními chodbami, aby na ně nepřátelé nemohli. Úplně stejně postupovali Rakušané skrytí v útrobách jen několik desítek metrů vzdáleného kopce dnes nazývaného Dente Austriaco (2 203 m). Na povrchu se nebylo radno moc ukazovat, proto se vojáci snažili podkopat skrz skálu pod protivníka. Nakonec byli úspěšnější Rakušané. Podařilo se jim pod Dente Italiano napěchovat neuvěřitelných 50 tun výbušniny a jednoho březnového dne roku 1918 vyhodili nebohé Italy i s kusem hory do povětří.

Z Groviglia pokračuji po č. 120 přes Sette Croci zvlněnou planinou do sedla Seletta Commando (2 075 m). Pěšina se mění v širokou štěrkovou cestu. Kolem válečného památníku sjíždím k sedlu Porte del Pasubio (1 928 m). Za ním je schovaná známá restaurace Rifugio generale Achille Papa. Dovnitř se mi dnes nějak nechce, tak sedám venku na lavičku a živím se z vlastních zásob.

Od Rifugia A. Papa začíná dlouhý sešup do sedla Passo Pian delle Fugazze po kultovní komunikaci Strada degli Eroi přes tunel Galleria generale d´Havet. Cesta vznikla po válce v letech 1937/38 rozšířením staré zásobovací stezky z roku 1917. Je odvážně vytesaná do skály a poskytuje skvělé výhledy do okolí. Ovšem, moc dobře se mi po ní nejede, samé hrboly a plno volných kamenů. Solidně naklepaný najíždím v sedle Pian delle Fugazze (1 162 m) na hlavní silnici a mažu dolů, zpátky do Rovereta.

Rovereto tentokrát zvládám bez orientačních problémů, dokonce hned nacházím cyklostezku a před sedmou hodinou večerní jsem zpátky v Arcu. Tachometr se zastavuje na hodnotě 130 km/2 800 výškových metrů.

Po příjezdu na mě plnou silou doléhá množství zážitků, poznatků a zkušeností získaných za jeden jediný den. Jsem absolutně nadšený, v transu. Hlavou se mi až do pozdní noci honí tajemně znějící názvy… Col Santo, Roite, Buso, Groviglio…

Použité mapy

• KOMPASS č. 101, Monte Pasubio 1:50.000

Trasa

• po silnici: Arco-Nago
• po cyklostezce: Nago-Mori-Rovereto
• po silnici: Rovereto-Valduga-Piazza-Geroli
• po šotolinové (štěrkové) cestě: Geroli-Malga Sarta-Malga Bisorte-Malga Campobiso-rozcestí pod Monte Buso
• TZ č. 147: rozcestí pod Monte Buso-Sorgente
• TZ č. 121: Sorgente-bivio Malga Buse
• TZ č. 120: Bivio Malga Buse-Seletta Comando-Rifugio Achille Papa
• TZ č. 179, Strada degli Eroi : Rifugio Achille Papa-Passo Pian delle Fugazze
• po silnici: Passo Pian delle Fugazze-Rovereto
• po cyklostezce: Rovereto-Nago
• po silnici: Nago-Arco

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.