Maďarsko na kole aneb cyklotrek podél Dunaje

Cykloturistika podél Dunaje

Po loňském výletě do maďarských hor jsme přemýšleli, kam letos v Maďarsku vyrazíme. Po prvním nápadu objevit krásy Balatonu jsme se rozhodli pro cyklovýlet podél řeky Dunaje, který protíná zemi od severu k jihu.

1. den 7.6.2012

Vybaveni mapou Donauradweg, která v osmi mapách provede cyklistu podél Dunaje z Budapešti do Constanty, a plánem Budapešti nasedáme do vlaku EC směr Štúrovo. Přepravit kola je možné za 45 Kč s předem zakoupenou rezervací v zavazadlovém oddíle pod dohledem personálu. Po pěti hodinách jízdy vystupujeme v cíli, upevňujeme na kolo tašky a vyrážíme směr Esztergom.

Hranici překonáváme po mostě s výhledem na katedrálu, což je první cíl našeho putování. Ke stavbě samotné je nutné překonat menší převýšení, ale zatím jsme plni síly, tak to není problém. Stavba samotná byla dokončena v roce 1869 a určitě stojí za návštěvu. Vzhledem k omezené otevírací době a pokročilé hodině jsme se snažili navštívit vyhlídku na její kupoli, kam vede 300 schodů a odkud je krásný výhled na část pohoří Pillis, Esztergom, Dunaj a hraniční část Slovenska. Zaměstnanci nám připomínají, že se již blíží zavírací doba, ale po nás přichází další turisté. Jdeme svižně zpět, kola jsme nechali dole u jakéhosi umělce, tak máme trochu obavu, aby tam ještě byla.

Čtěte také: Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1)

Po nákupu potravin a vína se napojujeme na silnici 11 směr Budapešť a míjíme první ukazatele trasy Eurovelo 6, které se budeme víceméně stále držet. Náš dnešní cíl je kemp ve známém městečku Visegrád. Naloženi zavazadly pociťujeme i ty "neviditelné" kopečky, ale 24 km překonáváme za slušný čas a na kemp narážíme téměř v centru (při vjezdu do města nepřehlédněte zbytky římské strážnice). Jdeme dohodnout cenu do přilehlého penzionu a trochu nás zaráží (cca 160 Kč na osobu), měli jsme jiné představy o ceně za dvě osoby a stan, ale sociální zařízení je čisté a hospoda hned v kempu, tak nelitujeme.

2. den 8.6.2012

Ráno nás budí světlo poměrně brzy, takže vyrážíme v osm hodin ke zřícenině královského paláce, který byl založen v roce 1323 králem Karlem Robertem a později rozšířen. Přestože je přes bránu vidět, že návštěva by asi stála za to, my od ní upouštíme, protože palác je skoro celý ve stínu a ještě nemá otevřeno.

Vracíme se do centra a míříme na Panoráma utca, ulici, která vede přímo k hradu. Nejdříve se snažíme šlapat na kole, ale část trasy jdeme pěšky, přeci jen je to od Dunaje docela výšlap a nechceme se na začátku trasy moc vyčerpat. Cesta ubíhá rychle, u placeného parkoviště uvazujeme kola a jdeme na prohlídku. Vstupné není zrovna lidové (120 Kč), ale pokud pomineme nepříliš dobře provedené rekonstrukce, tak alespoň výhled na Dunaj a pohoří Börzsöny stojí za to. Z hradeb je dobře viditelná kamenná rozhledna Nagy Villám, na kterou se vzápětí vydáváme. Po zaplacení 300 Ft se naskytne výhled na Szentenderský ostrov, který není z hradu vidět.

Při sjezdu k Dunaji ještě zastavujeme u rozvalin prvního visegrádského hradu, kde kdysi byl i římský tábor, a krátká odbočka nás zavede k Šalamounově věži. U řeky se opět napojujeme na silnici č. 11 a pokračujeme po ní do Szentendre. Eurovelo trasa později odbočuje na Szentenderský strov, my pokračuje dále a obtěžuje nás stále silnější provoz na silnici. Barokní historické centrum Szentende najdeme poblíž břehu Dunaje na mírném kopci a i v pravé poledne je narvané turisty. Město bylo několik století domovem pro Srby. Byť zde dnes nežije více než 100 rodin, zanechali zde Srbové nesmazatelné stopy v podobě několika pravoslavných kostelů a sbírky srbských církevních dějin.

Napojujeme se na kvalitní cyklostezku a těšíme se, že po ní pojedeme až do Budapešti, což jsme se mýlili. Cesta mění několikrát povrch, nejhorší byl úsek po polní cestě plné výmolů. Na začátku města se stavujeme v bufetu na pivu a skromném obědě a další zastávku máme u rozvalin římského města Aquincum, které založila legionářská posádka o síle 6 000 mužů. Nedaleko odtud lze ještě spatřit zbytek akvaduktu a travou pokrytý amfiteátr.

Po krátké prohlídce pokračujeme dále na Markétin ostrov, který je příjemným odpočinkovým místem v rozpálené Budapešti. Překonat ostrov na kole není žádný problém, zastavujeme u trosek františkánského kostela a na konci ostrova zabočujeme vpravo a po rušné a úzké cyklostezce míříme do Budínských vrchů do kempu Zugliget, kde hodláme přenocovat. Po zdolání poměrně příkrého stoupání přijíždíme do kempu a platíme cca 250 Kč na osobu se snídaní. Sociální zařízení je čisté, ale k našemu nemilému překvapení je místo na stany bez trávy, takže ho musíme postavit na prašný povrch, což moc nechápeme.

3. den 9.6.2012

Ráno po snídani vyrážíme, při cestě k Dunaji nemusíme téměř vůbec šlápnout do pedálů. Na nábřeží se napojujeme na cyklostezku. Máme v plánu se od značené trasy odklonit a navštívit přístupný minaret ve vesnici Ófalu (podobný lze navštívit v Egeru). Poprvé přišla ke slovu výše zmiňovaná mapa Dunajské cyklostezky, podle které se k minaretu dá poměrně snadno dostat.

Na okraj Budapešti skutečně vede cyklostezka, ale jinak pohodlnou jízdu zpomaluje časté překračování rušné silnice přes semafory. Na dálničním obchvatu najednou cesta končí a dále je nutné překonat staveniště. Ani dále není cesta v nejlepším stavu. Při další překážce rezignujeme a do Ófalu se přesunujeme po rušné silnici.

Po příjezdu jsme velmi zklamáni. Ač je sobota, minaret je zavřený a otevírací doba je pouze pondělí a pátek. Hned si nás všímají místní a opět řeší historii (vesměs se smějí Slovákům za to, že neměli žádného krále). K přesunu do další vesnice, odkud chceme překonat Dunaj trajektem, volíme podle mapy cestu podél řeky.

Ze začátku pohodlná cesta se rapidně zhoršuje a slepě končí téměř ve vodě. Nadáváme, vracíme se zpět a překonáváme menší kopec, který ale dá v tropickém horku pořádně zabrat. Přívoz jede téměř okamžitě, za dvě osoby a kola platíme cca 70 Kč. V obci Tököl nakupujeme zásoby a rychle se přesouváme do městečka Ráckeve, jehož ráz také ovlivnili Srbové. Ve zdejším termálním parku odpočíváme v termální vodě, pak se přesunujeme do místní söröző a již ve tmě hledáme místo na spaní.

4. den 10.6.2012

V noci byla silná bouřka, ráno vstáváme brzy, budí nás zástupy rybářů, hledající si své místo na břehu. Do sousední obce Dömsöd jedeme chatovou oblastí podél řeky a v obci se zastavujeme na tekuté snídani v místním baru, kde mají místní problém i po ránu sejít dva schody a příjemná obsluha nám namaže výborný chleba se sádlem a cibulí.

Na další cestu se nevydáme po cyklotrase, ale použijeme alternativní cestu po silnici, chceme se vyhnout nezpevněné hrázi, což se nám vzápětí stejně nedaří a několik kilometrů po ní kodrcáme, ačkoliv podle mapy měla být asfaltka. U první silnice na to kašleme a jedeme po kvalitní, leč trochu rušnější silnici.

U města Solt děláme krátkou zajížďku k turecké věži do města Dunaföldvár, která nás ovšem zklame. Pokladní se téměř rozpláče nad osudem Maďarů po Trianonské smlouvě a pak nás pustí na vyhlídku zdarma. Vracíme se zpět do Soltu a v místní restauraci si dáváme oběd právě včas, začíná pršet.

Potkáváme se s vitálním důchodcem z Německa, který má v plánu tempem 100 km za den dojet až k Černému moři. Odjíždí půl hodiny před námi a obložen taškami a přívěsným vozíkem nepatří k nejrychlejším, takže spekulujeme, kdy ho doženeme. I přes nedobrovolnou kratší pauzu se nám to daří u obce Harta, ale jaké je naše překvapení, že jede proti nám. Že by něco zapomněl? Po jeho otázce "Heim?" se nás snaží přesvědčit, že jedeme na opačnou stranu a on stále míří k moři. Na pomoc vytahuje i kompas, který konfrontuje s postavením Slunce.

Když zjistil, že se opravdu vrací on, snaží to bagatelizovat tím, že si jen tak dělá okruh kolem vesnice. Nebýt nás, možná na to přišel až v Budapešti. My ovšem chceme dnes dojet dál, míříme do města Kalocsa s krátkou přestávkou u barokní katedrály a spánek plánujeme u obce Fajsz opět přímo na cyklotrase. Večer vaříme večeři a žerou nás komáři, dnes jsme ujeli rekordních 105 km.

5. den 11.6.2012

Ráno překvapivě prší asi do 10 hodin, kdy se vyjasní a můžeme vyjet. Asfaltová cesta vede NP Gemenc, kde ovšem pro našince, zvyklého na kopce, kromě lesa nic není. Před polednem dorážíme do města Baja, kde si dáváme oběd a sháníme náhradní šroub do nosiče. Do Mohácse to je jen kousek, vyrážíme po levém břehu a v Dunafalvě použijeme přívoz (v provozu od pondělí do pátku 7:00 - 19:00).

Na protějším břehu kupujeme pivo a obsluha nám prozrazuje, že i s VŠ je pro něj lepší prodávat alkohol, než pracovat za mizerný plat jako učitel. Zbývající kilometry rychle utíkají a před šestou hodinou stojíme v Mohácsi na břehu Dunaje. Před blížící se bouřkou utíkáme do hospody, večeři vaříme na nábřeží a až do zavírací doby trávíme noc v jednom z barů.

6. den 12.6.2010

Ráno nás budí pejskaři, neboť v noci prázdné nábřeží se ráno zaplnilo. Naštěstí naproti otevírají bar, tak hned jdeme na ranní kávu a poté odjíždíme k památníku bitvy u Mohácse, cíle našeho putování. Po příjezdu k němu začíná pršet, máme tedy na prohlídku dost času. Kdo by hledal nějakou zmínku o Ludvíku Jagellonském či popisek v češtině, bude zklamán. Bitva je zde připomínána jako boj statných Maďarů proti Osmanům.

Přemýšlíme, co dále, chceme ještě projet malý okruh Chorvatskem a Srbskem, ale stále prší. Když přestane, rychle se rozhodneme a vyjíždíme. Bohužel dorazíme jen do první chorvatské vesnice a tam dlouhých 7 hodin čekáme, až přestane pršet. K večeru se vracíme do Mohácse a dále, neboť ráno chceme odjíždět vlakem z Bátaszéku domů.

7. den 13.6.2012

Po menších problémech při koupi jízdenek uháníme do Budapešti, kde navštěvujeme bar s výborným pivem Mister z místního minipivovaru a přemýšlíme, jak dopadneme ve vlaku do ČR, neboť máme koupené na kolo jen rezervace, jízdenku jsme pro její vysokou cenu (10 Eur za kolo) nekupovali s tím, že se s maďarským průvodčím nějak dohodneme a ze Štúrova to je jen za 30 Kč.

Po jeho příchodu nám nemilosrdně ukazuje, že musíme zaplatit 11 000 Ft (950 Kč), což ani nemáme, a tak krčíme rameny a doufáme v jeho úplatnost, jak je u nich zvykem. Po chvíli odchází s tím, že se vrátí a máme vyhráno. Za poslední zastávkou přijde a řekne si o pouhou čtvrtinu.

Celá akce byla velmi povedená, počasí také v podstatě vyšlo a my se už těšíme na další rok, až budeme zdolávat v sedle kola Železná vrata a navštívíme české vesnice v Srbsku a Rumunsku.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.