Treking > Cykloturistika > Maďarsko na kole aneb cyklotrek podél Dunaje
Maďarsko na kole aneb cyklotrek podél DunajeCykloturistika podél Dunaje19.7.2012 | Martin Jílek
Po loňském výletě do maďarských hor jsme přemýšleli, kam letos v Maďarsku vyrazíme. Po prvním nápadu objevit krásy Balatonu jsme se rozhodli pro cyklovýlet podél řeky Dunaje, který protíná zemi od severu k jihu. 1. den 7.6.2012Vybaveni mapou Donauradweg, která v osmi mapách provede cyklistu podél Dunaje z Budapešti do Constanty, a plánem Budapešti nasedáme do vlaku EC směr Štúrovo. Přepravit kola je možné za 45 Kč s předem zakoupenou rezervací v zavazadlovém oddíle pod dohledem personálu. Po pěti hodinách jízdy vystupujeme v cíli, upevňujeme na kolo tašky a vyrážíme směr Esztergom. Hranici překonáváme po mostě s výhledem na katedrálu, což je první cíl našeho putování. Ke stavbě samotné je nutné překonat menší převýšení, ale zatím jsme plni síly, tak to není problém. Stavba samotná byla dokončena v roce 1869 a určitě stojí za návštěvu. Vzhledem k omezené otevírací době a pokročilé hodině jsme se snažili navštívit vyhlídku na její kupoli, kam vede 300 schodů a odkud je krásný výhled na část pohoří Pillis, Esztergom, Dunaj a hraniční část Slovenska. Zaměstnanci nám připomínají, že se již blíží zavírací doba, ale po nás přichází další turisté. Jdeme svižně zpět, kola jsme nechali dole u jakéhosi umělce, tak máme trochu obavu, aby tam ještě byla. Čtěte také: Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1) Po nákupu potravin a vína se napojujeme na silnici 11 směr Budapešť a míjíme první ukazatele trasy Eurovelo 6, které se budeme víceméně stále držet. Náš dnešní cíl je kemp ve známém městečku Visegrád. Naloženi zavazadly pociťujeme i ty "neviditelné" kopečky, ale 24 km překonáváme za slušný čas a na kemp narážíme téměř v centru (při vjezdu do města nepřehlédněte zbytky římské strážnice). Jdeme dohodnout cenu do přilehlého penzionu a trochu nás zaráží (cca 160 Kč na osobu), měli jsme jiné představy o ceně za dvě osoby a stan, ale sociální zařízení je čisté a hospoda hned v kempu, tak nelitujeme. 2. den 8.6.2012Ráno nás budí světlo poměrně brzy, takže vyrážíme v osm hodin ke zřícenině královského paláce, který byl založen v roce 1323 králem Karlem Robertem a později rozšířen. Přestože je přes bránu vidět, že návštěva by asi stála za to, my od ní upouštíme, protože palác je skoro celý ve stínu a ještě nemá otevřeno. Vracíme se do centra a míříme na Panoráma utca, ulici, která vede přímo k hradu. Nejdříve se snažíme šlapat na kole, ale část trasy jdeme pěšky, přeci jen je to od Dunaje docela výšlap a nechceme se na začátku trasy moc vyčerpat. Cesta ubíhá rychle, u placeného parkoviště uvazujeme kola a jdeme na prohlídku. Vstupné není zrovna lidové (120 Kč), ale pokud pomineme nepříliš dobře provedené rekonstrukce, tak alespoň výhled na Dunaj a pohoří Börzsöny stojí za to. Z hradeb je dobře viditelná kamenná rozhledna Nagy Villám, na kterou se vzápětí vydáváme. Po zaplacení 300 Ft se naskytne výhled na Szentenderský ostrov, který není z hradu vidět. Při sjezdu k Dunaji ještě zastavujeme u rozvalin prvního visegrádského hradu, kde kdysi byl i římský tábor, a krátká odbočka nás zavede k Šalamounově věži. U řeky se opět napojujeme na silnici č. 11 a pokračujeme po ní do Szentendre. Eurovelo trasa později odbočuje na Szentenderský strov, my pokračuje dále a obtěžuje nás stále silnější provoz na silnici. Barokní historické centrum Szentende najdeme poblíž břehu Dunaje na mírném kopci a i v pravé poledne je narvané turisty. Město bylo několik století domovem pro Srby. Byť zde dnes nežije více než 100 rodin, zanechali zde Srbové nesmazatelné stopy v podobě několika pravoslavných kostelů a sbírky srbských církevních dějin. Napojujeme se na kvalitní cyklostezku a těšíme se, že po ní pojedeme až do Budapešti, což jsme se mýlili. Cesta mění několikrát povrch, nejhorší byl úsek po polní cestě plné výmolů. Na začátku města se stavujeme v bufetu na pivu a skromném obědě a další zastávku máme u rozvalin římského města Aquincum, které založila legionářská posádka o síle 6 000 mužů. Nedaleko odtud lze ještě spatřit zbytek akvaduktu a travou pokrytý amfiteátr. Po krátké prohlídce pokračujeme dále na Markétin ostrov, který je příjemným odpočinkovým místem v rozpálené Budapešti. Překonat ostrov na kole není žádný problém, zastavujeme u trosek františkánského kostela a na konci ostrova zabočujeme vpravo a po rušné a úzké cyklostezce míříme do Budínských vrchů do kempu Zugliget, kde hodláme přenocovat. Po zdolání poměrně příkrého stoupání přijíždíme do kempu a platíme cca 250 Kč na osobu se snídaní. Sociální zařízení je čisté, ale k našemu nemilému překvapení je místo na stany bez trávy, takže ho musíme postavit na prašný povrch, což moc nechápeme. 3. den 9.6.2012Ráno po snídani vyrážíme, při cestě k Dunaji nemusíme téměř vůbec šlápnout do pedálů. Na nábřeží se napojujeme na cyklostezku. Máme v plánu se od značené trasy odklonit a navštívit přístupný minaret ve vesnici Ófalu (podobný lze navštívit v Egeru). Poprvé přišla ke slovu výše zmiňovaná mapa Dunajské cyklostezky, podle které se k minaretu dá poměrně snadno dostat. Na okraj Budapešti skutečně vede cyklostezka, ale jinak pohodlnou jízdu zpomaluje časté překračování rušné silnice přes semafory. Na dálničním obchvatu najednou cesta končí a dále je nutné překonat staveniště. Ani dále není cesta v nejlepším stavu. Při další překážce rezignujeme a do Ófalu se přesunujeme po rušné silnici. Po příjezdu jsme velmi zklamáni. Ač je sobota, minaret je zavřený a otevírací doba je pouze pondělí a pátek. Hned si nás všímají místní a opět řeší historii (vesměs se smějí Slovákům za to, že neměli žádného krále). K přesunu do další vesnice, odkud chceme překonat Dunaj trajektem, volíme podle mapy cestu podél řeky. Zobrazit místo Dunaj, Maďarsko na větší mapě Ze začátku pohodlná cesta se rapidně zhoršuje a slepě končí téměř ve vodě. Nadáváme, vracíme se zpět a překonáváme menší kopec, který ale dá v tropickém horku pořádně zabrat. Přívoz jede téměř okamžitě, za dvě osoby a kola platíme cca 70 Kč. V obci Tököl nakupujeme zásoby a rychle se přesouváme do městečka Ráckeve, jehož ráz také ovlivnili Srbové. Ve zdejším termálním parku odpočíváme v termální vodě, pak se přesunujeme do místní söröző a již ve tmě hledáme místo na spaní. 4. den 10.6.2012V noci byla silná bouřka, ráno vstáváme brzy, budí nás zástupy rybářů, hledající si své místo na břehu. Do sousední obce Dömsöd jedeme chatovou oblastí podél řeky a v obci se zastavujeme na tekuté snídani v místním baru, kde mají místní problém i po ránu sejít dva schody a příjemná obsluha nám namaže výborný chleba se sádlem a cibulí. Na další cestu se nevydáme po cyklotrase, ale použijeme alternativní cestu po silnici, chceme se vyhnout nezpevněné hrázi, což se nám vzápětí stejně nedaří a několik kilometrů po ní kodrcáme, ačkoliv podle mapy měla být asfaltka. U první silnice na to kašleme a jedeme po kvalitní, leč trochu rušnější silnici. U města Solt děláme krátkou zajížďku k turecké věži do města Dunaföldvár, která nás ovšem zklame. Pokladní se téměř rozpláče nad osudem Maďarů po Trianonské smlouvě a pak nás pustí na vyhlídku zdarma. Vracíme se zpět do Soltu a v místní restauraci si dáváme oběd právě včas, začíná pršet. Potkáváme se s vitálním důchodcem z Německa, který má v plánu tempem 100 km za den dojet až k Černému moři. Odjíždí půl hodiny před námi a obložen taškami a přívěsným vozíkem nepatří k nejrychlejším, takže spekulujeme, kdy ho doženeme. I přes nedobrovolnou kratší pauzu se nám to daří u obce Harta, ale jaké je naše překvapení, že jede proti nám. Že by něco zapomněl? Po jeho otázce "Heim?" se nás snaží přesvědčit, že jedeme na opačnou stranu a on stále míří k moři. Na pomoc vytahuje i kompas, který konfrontuje s postavením Slunce. Když zjistil, že se opravdu vrací on, snaží to bagatelizovat tím, že si jen tak dělá okruh kolem vesnice. Nebýt nás, možná na to přišel až v Budapešti. My ovšem chceme dnes dojet dál, míříme do města Kalocsa s krátkou přestávkou u barokní katedrály a spánek plánujeme u obce Fajsz opět přímo na cyklotrase. Večer vaříme večeři a žerou nás komáři, dnes jsme ujeli rekordních 105 km. 5. den 11.6.2012Ráno překvapivě prší asi do 10 hodin, kdy se vyjasní a můžeme vyjet. Asfaltová cesta vede NP Gemenc, kde ovšem pro našince, zvyklého na kopce, kromě lesa nic není. Před polednem dorážíme do města Baja, kde si dáváme oběd a sháníme náhradní šroub do nosiče. Do Mohácse to je jen kousek, vyrážíme po levém břehu a v Dunafalvě použijeme přívoz (v provozu od pondělí do pátku 7:00 - 19:00). Na protějším břehu kupujeme pivo a obsluha nám prozrazuje, že i s VŠ je pro něj lepší prodávat alkohol, než pracovat za mizerný plat jako učitel. Zbývající kilometry rychle utíkají a před šestou hodinou stojíme v Mohácsi na břehu Dunaje. Před blížící se bouřkou utíkáme do hospody, večeři vaříme na nábřeží a až do zavírací doby trávíme noc v jednom z barů. 6. den 12.6.2010Ráno nás budí pejskaři, neboť v noci prázdné nábřeží se ráno zaplnilo. Naštěstí naproti otevírají bar, tak hned jdeme na ranní kávu a poté odjíždíme k památníku bitvy u Mohácse, cíle našeho putování. Po příjezdu k němu začíná pršet, máme tedy na prohlídku dost času. Kdo by hledal nějakou zmínku o Ludvíku Jagellonském či popisek v češtině, bude zklamán. Bitva je zde připomínána jako boj statných Maďarů proti Osmanům. Přemýšlíme, co dále, chceme ještě projet malý okruh Chorvatskem a Srbskem, ale stále prší. Když přestane, rychle se rozhodneme a vyjíždíme. Bohužel dorazíme jen do první chorvatské vesnice a tam dlouhých 7 hodin čekáme, až přestane pršet. K večeru se vracíme do Mohácse a dále, neboť ráno chceme odjíždět vlakem z Bátaszéku domů. 7. den 13.6.2012Po menších problémech při koupi jízdenek uháníme do Budapešti, kde navštěvujeme bar s výborným pivem Mister z místního minipivovaru a přemýšlíme, jak dopadneme ve vlaku do ČR, neboť máme koupené na kolo jen rezervace, jízdenku jsme pro její vysokou cenu (10 Eur za kolo) nekupovali s tím, že se s maďarským průvodčím nějak dohodneme a ze Štúrova to je jen za 30 Kč. Po jeho příchodu nám nemilosrdně ukazuje, že musíme zaplatit 11 000 Ft (950 Kč), což ani nemáme, a tak krčíme rameny a doufáme v jeho úplatnost, jak je u nich zvykem. Po chvíli odchází s tím, že se vrátí a máme vyhráno. Za poslední zastávkou přijde a řekne si o pouhou čtvrtinu. Celá akce byla velmi povedená, počasí také v podstatě vyšlo a my se už těšíme na další rok, až budeme zdolávat v sedle kola Železná vrata a navštívíme české vesnice v Srbsku a Rumunsku. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (4)+ Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (3) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (2) + Putování podél Dunaje, aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (1) + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (1) + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (2) + Netradiční zimní sestup z Kékeše – střechy Maďarska + Na streche Maďarska, Kékestető aneb Kékes + Putování pohořím Bükk + Krátká návštěva pohoří Mecsek a města Pécs na jihu Maďarska + Maďarsko - počasí, geografie, dovolená |
|