Moravský kras na kole, cykloturistika a cyklotrasy

Údolí Bílé vody a Holštejn

Vzhledem ke svému bydlišti víceméně uprostřed Moravy si mohu několikrát za rok dopřát potěšení courat po krasových oblastech, kterých je v relativně blízkém okolí poměrně hodně a navíc se mi stále velmi líbí. Takže nezbývá než nafoukat pravý hanácký vzduch do duší cyklistického přítele, jak by řekl přítel Motýl namazat řetízek olejem, svalstvo alpou, chleba sádlem a po ránu zase jednou vyrazit.

Tentokrát je mým cílem v Moravském krasu projet údolím Bílé vody a trochu se porozhlédnout po krasovém údolí u Holštejna, které ač leží pouze "za kopcem" u velmi frekventovaných Sloupsko - šošůvských jeskyní a je zde k vidění množství efektních krasových jevů, kupodivu je zatím daleko méně navštěvováno. Aspoň si zde člověk ale nepřipadá, jako by byl v Tokiu nebo Amsterodamu, což se mu může lehce stát v plné sezóně např. před Punkevními jeskyněmi nebo nahoře u Macochy.

Vojenským prostorem

Protože nechci donekonečna jezdit na Drahanskou vrchovinu špekoměrem nebo Repešským žlebem, opět zase jednou proniknu se staženou prd... zakázanou cestou ve vojenském prostoru jedním nádherným žlebem doufajíce, že nepotkám ať už ochránce zákona (příslušníci MP většinou bývají rozumní a pokud se zrovna nestřílí, dá se s nimi domluvit) a nebo lesáky. Ti bývají naopak většinou arogantní, tváří se často, jako by byly všechny stromy a květiny zde rostoucí, jeleni, divočáci, mufloni a lišky zde žijící jejich výhradním majetkem. A v lese se povalující pet láhve od benzínu a oleje, staré řetězy, lišty z pil, různé díly, které odpadly z traktorů, náklaďáků a jiných samochodů bývají často dle jejich názoru dílem cyklistů a turistů, takže pozor na ně…

Průnik se dnes vydařil a už jsou zde Drahany se svou odpornou větrnou elektrárnou, ale jen co trochu šlápnu do pedálů, zůstane za mnou a já se mohu tvářit, že jsem nic neviděl. Horší to bývá při cestě zpět, to člověk mívá tyto monstra velmi dlouho před očima. Doufám, že nikdy nebude umožněno, aby energetickí šílenci zdevastovali okolí výstavbou parku větrných elektráren a že starostové zdejších obcí, kteří s touto nádhernou krajinou zachází jako s prostitutkou, budou konečně zbaveni svéprávnosti.

Chráněná niva

Takže kolem Nebeského rybníka do Nivy (dříve Hartmanice), kde opravdu na necelém hektaru se na návsi (!) zachovala dnes chráněná podmáčená niva potoka se vzácnými živočichy i rostlinami, ještě asi 2 km směr Vysočany a potom konečně pryč ze silnice doleva na cyklostezku 5076. Nádherný zalesněný žleb s úzkou zpevněnou cestou, malý rybníček, občas nějaký ten skalní útvar a to vše jen pro turisty a cyklisty, pokud zde tedy něco neprovádějí lesní hospodáři.

Na soutoku malých potoků bývala ve středověku vesnice Svatoňůvka, o kousek dál ze západní strany kopce Cerekvisko neustále ubývá v důsledku nemilosrdné těžby kamene ve velkolomu. Ale to je zde již Baldovec, malá osada, kde se poprvé setkám s Bílou vodou, která se stane na nějakou dobu mým průvodcem. Ale nejprve je třeba projet rekreačním střediskem, kde je možné doplnit tekutiny a kalorie, ale hlavně je zde nádherná vysoká umělá horolezecká stěna, na které se údajně podniká i plno soutěží kromě běžného tréningového lezení.

Dnes se zde nic neděje, hospoda zavřená (je brzo ráno), leniví rekreanti koukají, kdo jim to tu jezdí na kole, takže raději zamířím do údolí po proudu potoka tentokráte po cyklostezce 5118, která kopíruje žlutou značku KČT. Ve všech ročních obdobích nádherné údolí (asi 5 km dlouhé) s plochým dnem obklopené krásnými lesy, dříve problematická místa jsou překlenuta úzkými mostky z kuláčů.

Holštejn

Je sucho, takže i na hliněné stezce to "odsýpá". Opět skalní útvary, z poloviny vybudovaná vysoká hráz rybníka, který měl údajně zaplavit značnou část nádherného údolí a již je zde rozenatelný mlýnský náhon, který odvádí vodu z malého rybníčka napájeného Bílou vodou a pozůstatek horního holštejnského vodního mlýna, kde jsou stále dobře rozeznatelné jednotlivé prvky vodní energetické technologie (horní náhon na mlýn), kterou naši předkové tak dobře ovládali.

V Holštejně je jedna perfektní hospoda, která se může pochválit certifikátem, že jsou přátelsky naklonění cyklistům, dokáží je (i zbytek světa) dobře nakrmit, napojit a levně i nechat přespat, je zde si možné zamknout kolo a vyrazit na lehko na trochu dobrodružné poznávání poloslepého krasového Holštejnského údolí.

Hrad Holštejn

Prvým na ráně na červené KČT je hrad Holštejn, vybudovaný na vápencovém útesu necelý kilometr jižně od zmiňované hospody. Hrad uváděný v roce 1278 dal vybudovat Hartman z Ceblovic. 130 let jej drželi páni z Holštejna, přičemž Voka III. staršího a Voka IV. mladšího si historie pamatuje jako loupežné rytíře, za což byli dokonce uvrženi do papežské klatby. V jeskyni, která se nachází ve skalisku přímo pod hradem, měli hladomornu a sem spouštěli přepadené oběti, které nebyly schopné platit požadované výpalné. Do jeskyně se dá bez problémů vstoupit a pořídit pěkné foto, archeologové zde kdysi opravdu nalezli lidské kosterní pozůstatky a kovové části oděvů.

K postupnému zániku hradu přispěla změna majitele po úmrtí posledního Voka a ta skutečnost, že hrad i městečko, nacházející se ve středověku pod ním, se ocitly na okraji zájmu nové vrchnosti, která své aktivity přesunula do jiných oblastí panství. Z hradu se dodnes zachovaly části obvodového zdiva a ve skále vytesaný hradní příkop. Po prohlídce hradu se seběhne (hradní návrší na kole nesjízdné, s kolem na rameni za mokra ne zrovna jednoduché, opravdu je lepší nechat kolo u hospody) na dno Holštejnského údolí dále po červené KČT směrem na jih. Zde se opět narazí na Bílou vodu a ta návštěvníky zavede k nádhernému přírodnímu výtvoru - propadání Nová Rasovna.

Nová a Stará Rasovna

Zdejší poloslepé (z jedné strany uzavřené) vápencové údolí vzniklo v mladších třetihorách a sem přitékající Bílá voda si vytvořila "únikové cesty" v podobě ponorů (propadání) - kromě zmiňované Nové i Starou Rasovnu, Podhradní propadání a starým ponorem je i jeskyně Nezaměstnaných. Nejatraktivnější je Nová Rasovna a pokud je normální průtok v Bílé vodě, je fantastické docela zblízka pozorovat, jak voda skáče po kamenech do temného neznáma…

Trochu raritou je přemostění průrvy s tímto jevem mostkem z kulatin, po kterém jezdí běžně auta i autobusy a pokud to někdo neočekává, může být zaskočen velkým hlukem vznikajícím při průjezdu vozidla. Na jaře při tání může být celé údolí zaplavené vodou a ta se s fantastickými efekty ztrácí v podzemí i dalšími otvory, což je ale lepší sledovat z opravdu bezpečné vzdálenosti, tedy výšky, např. některých míst silnice vedoucí kolem nebo popisovaného mostku.

Asi 300 metrů vzdálená Stará Rasovna se jeví dnes za normálního stavu vody jako nevinný otvor pod skálou. Je opravdu jen na naší fantazii uvědomit si, do jakých prostor nejen ona i všechny další zde viditelné jevy umožňují ač nebezpečnou, nebo mokrou, ale možnou cestu, čímž myslím nesmírně rozsáhlý systém Amatérské jeskyně. Tyto jeskyně jsou samozřejmě přístupné pouze speleologům nebo vědcům, ale ti do systému dnes vstupují "normální" cestou v Koňském spádu. Krasové útvary v Holštejnském údolí sehrály svou roli v " pionýrských " dobách objevování tehdy ještě neznámého systému Amatérské jeskyně v roce 1969.

Nepřístupné jeskyně

Pokud se dokážeme urvat z krásného místa a nemáme s sebou kolo, jedna z možných cest zpět je vrátit se na hrad a pod ním po lesní cestě doleva po úbočí kopce kolem vápencových skal s vytýčenými cestami, dalších nepřístupných jeskyní - Holštejnské a Nezaměstnaných. Cedule na skále oznamuje, že i speleologové občas při výzkumech zahynou. Ale to je zde již červená KČT vedoucí ze Šošůvky a po ní vpravo se vrátíme ke svému dopravnímu prostředku, dobrému pivu či obědu.

Návrat na Hanou

Abych si zdejší krajinu vychutnal beze zbytku, vyjedu z Holštejna směr Lipovec, zakrátko se odbočí vlevo na cyklostezku 5078 a po výjezdu nad vesnici krásnou lesní partií až na křižovatku západně od Rozstání. Přes obec, kolem větrného mlýna, přes Otinoves, Drahany s větrným monstrem a rychlým sjezdem do Plumlova. Kolem stále vypuštěné přehrady, která díky zákulisním machinacím úspěšně zarůstá a jsem doma. Pokud by někdo chtěl jet obdivovat tuto oblast, jinak také považovanou za nejromantičtější v Moravském krasu, pěšky se sem dostane např. po žluté z Baldovce nebo po červené ze Šošůvky, autem od Lipovce nebo po odbočce ze spojnice Ostrov u Macochy - Šošůvka, každopádně je dobré poradit se s mapou KČT 1 : 50 000 č. 86 Okolí Brna - Moravský kras nebo cykloekvivalentem Shocart.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.