Treking > Cykloturistika > Bouzov na kole, výlet do kraje pohádkového hradu
Bouzov na kole, výlet do kraje pohádkového hraduBouzovsko na kole, krajem pohádkového hradu4.8.2010 | Markéta Hanáková
Je začátek cyklistické sezóny, tak sedací část nám zatím stále nepříjemně dává najevo, že na dlouhé sezení na kole je ještě čas. Mozek je však jiného názoru a rozhodne, že je na čase přeci jen vyzkoušet něco kapánek delšího. Však to zadek vydrží. Nic jiného mu také nezbude. Z Olomouce vyrážíme za příjemného slunného počasí směr Litovel. Cesta vede rovinatou Hanou a není nikterak zajímavá. Ani nevím, proč zaměňujeme jízdu po cyklostezce vedoucí nádhernou krajinou Litovelského Pomoraví za otročinu po silnici s docela hustým provozem. Asi zatemnění mysli před jízdou, jinak si to nedovedu vysvětlit. Takže naše první kilometry vedou přes Křelov a Příkazy a my se skoro až do Litovle můžeme kochat tak akorát projíždějícími kamiony, protože stará cesta z Olomouce do Litovle vede z velké části paralelně s dálnicí. "Vůni" benzínu v Litovli s nadšením měníme za krásnější okolí. Provoz výrazně zřídne a nás čekají první dvě stoupání přes Sobáčov do Bílé Lhoty, kde projíždíme kolem vyhlášeného arboreta, ve kterém lze spatřit přes pět set druhů domácích i cizokrajných dřevin. Některé z nich pocházejí z doby vzniku parku, takže jejich stáří je kolem tří set let. Z Bílé Lhoty se přesouváme do Červené Lhoty a před námi je docela náročné stoupání do Hrabí. První pořádný kopeček nám dává řádně zabrat a jarní sluníčko, která už má sílu nás nemilosrdně spaluje. Koupeme se ve vlastním potu, ale šlapeme. Odměna přichází v podobě zvolnění terénu, vjezd mezi lesy a sjezd do obce Podolí a před námi je první cíl dnešní jízdy. Poslední krátké, ale prudší stoupání a vítá nás Bouzov svým pohádkovým hradem. Natáčela se tady celá řada pohádek, mimo jiné například O létajícím ševci a princezně Jasněnce či film pro mládež Kopretiny pro zámeckou paní. Hrad míjíme. V mysli mi proběhne myšlenka, jaká je ostuda, že ač skoro místní, tak na Bouzově jsem naposledy byla na prvním stupni základní školy na výletě a od té doby už nikdy. Je vidět, že turistická sezona už je v plném proudu a vesnička Bouzov nápadně připomíná počtem lidí Staromák v Praze. Ne, i tentokrát si necháme ujít možnost zavítat na státní hrad a raději šlápneme do pedálů a pěkně bez námahy pádíme z kopečka směrem do Kozova. V jedné ze serpentin vyzývají k odpočinku klády s impozantním pohledem na siluetu hradu Bouzova. Po pauze ještě sjíždíme dál až do Kozova a odtud pokračujeme podél říčky Trnávky, kterou už sjíždí první vodáci, směrem do Hartinkova. Míjíme ceduli s nápisem Pardubický kraj a míříme do lesů. Já v blažené nevědomosti si libuji, že se konečně v lese dostaneme do stínu. Můj spolujezdec mě však v tomto líbivém stavu dlouho nenechá. "Ten kopec před námi musíme přejet," hlásí a já pátrám zrakem, jestli nepovede cesta nějakým údolím. Marně. Kopec skutečně musíme přejet. A tak je před námi několik kilometrů docela tvrdého stoupání. Za každou zatáčkou očekávám, že se konečně vyloupnou první chalupy v Hartinkově a pořád nic. Místo chalup se objeví další zatáčka a tak to jde několik kilometrů. Slibovaný stín v lese nacházíme, ale kvůli sklonu a délce stoupání nám pot teče do očí a barvu v obličeji máme jako spařená prasata. S první chalupou však nepřichází úleva. Cesta stoupá i vesnicí a až na křižovatce za ní se konečně dostáváme na rovinku. Ale ty výhledy, ty jsou. Krásná odměna doplněná o radost se zdolaného kopce. Následující trasa se nese v duchu nahoru, dolů, nahoru, dolů. Ale což. Je krásný jarní den, někteří lidé už na zahrádkách grilují dobroty a nám vůně připomíná, že vlastně máme i hlad. Projíždíme Kladky a Dětkovice a v Ludmírově už nemůžeme s prázdným žaludkem dále čichat ty nehorázné vůně. Zastavujeme na mostku uprostřed vesnice a vytahujeme také dobrotu - müsli tyčinka není sice žádné voňavé maso, ale má také něco do sebe. Spořádáme rovnou dvě najednou. S plnými bříšky opět usedáme na kolo a přes Hvozd pádíme do Bohuslavic a Olbramic a pak už nás čeká příjemný sjezdík do Náměště na Hané. V Náměšti měníme tvrdé sedlo bicyklu za ještě tvrdší lavičku na zahrádce v jedné z místních hospůdek. Zlatavý mok, ale především pauza nám vlévají do žil nové síly a my se rozhodujeme, že nezamíříme podle plánu do Slatinic a odtud přes Lutín domů, ale cestu si ještě protáhneme a pár svých sil věnujeme několika dalším kopečkům. Naše další trasa povede tedy přes Čechy pod Kosířem. Do Drahanovic je cesta příjemná a v podstatě rovinatá. V Drahonovicích cesta ale opět nabírá na sklonu. Kopec do Lhoty pod Kosířem však není nikterak vysilující a navíc za Lhotou nás čeká příjemný sjezd do Čech pod Kosířem. Místní zámek se proslavil především svojí sbírkou kočárů, která je největší v České republice. Pak už nám nezbývá než minout Stařechovice a Čelechovice na Hané a odtud už je to coby dup do Smržic, kde je vyhlášená cyklistická hospůdka. Na zahrádce se občerstvíme a pak už jen zdolat poslední kopeček tzv. Smržičák a projet vesnicemi Dubany, Blatec a Kožušany a na závěr ujet posledních pár kilometrů po silnici s již zase hustším provozem zpět do Olomouce. Arboretum Bílá Lhota
Zajímavosti
Hrad Bouzov
Zajímavosti
Zámek v Náměšťi na Hané
Zajímavosti
Zámek v Čechách pod Kosířem
Zajímavosti
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
díky za inspiraci.
Další související články:+ Hrad Bouzov, perla nejen Moravy+ Zábřežská vrchovina, kraj krásných výletů + Hanácký Mont Blanc, hanácké Piešťany a Čechy na Moravě + Objevování Hané v sedle bajku |
|