Časopis Treking 2/2010 je v prodeji

Nové číslo časopisu Treking (2/2010) je již v prodeji. Do Trekingu č. 2/2010 jsme i tentokráte připravili velké množství zajímavých článků a reportáží, testů outdoorového vybavení a několik novinek. Níže uvádíme přehled hlavních článků.

4    Nezapomenutelná apeninská hřebenovka Monti Sibillini - Monti Sibillini až na druhý pokus aneb treking v Apeninách

Monti Sibillini jsou jen jedním z velké řady pohoří, které tvoří zhruba 1 200 km dlouhé pásmo Apenin. Ty se jako páteř táhnou celým Apeninským poloostrovem ve směru jihovýchod - severozápad. Nejvyšším vrcholem celých Apenin je Corno Grande (2 912 m) ve skupině Gran Sasso, kde se nachází i nejjižnější evropský ledovec - Ghiacciaio del Calderone.

My jsme si během květnové návštěvy vybrali pro rozdýchání a seznámení se s Apeninami malebné pohoří Monti Sibillini. Při prvním pokusu jsme však pro špatné počasí a ohromné množství sněhu přechod nedokončili a byli jsme nuceni sestoupit. O tomto přechodu a následujících toulkách v krásném podhůří se můžete dočíst na našich webových stránkách. Články byly zveřejněny 27.5.2010 a 14.6.2010. To pro případné zájemce a dohledání v archivu na našich webovkách…

14    Výstup na Giewont - bělostný "tatranský Blaník" dominuje středisku Zakopane

Vysoké Tatry asi navždy zůstanou pro každého Čecha, zasaženého krásou vysokohorské přírody, těmi nejoblíbenějšími i nejvyhledávanějšími velehorami. Převážná část pohoří se sice rozprostírá na slovenském území, neméně zajímavé a rovněž atraktivní jsou však i partie na "odvrácené", tedy polské straně Tatranského národního parku.

Díky "schengenskému" otevření státní hranice je k nim nyní přístup zcela jednoduchý. Hlavním střediskem polské části Tater je město Zakopane, ležící na severním prahu pohoří. Turistice a z zimním sportům slouží především jihovýchodní předměstí se střediskem Kuźnice, odkud vede i nejrychlejší cesta - lanovkou - k horským vrcholkům. Ovšem ten, kdo se hodlá vyvézt na Kasprowy Wierch (1985 m), musí zejména v turistické sezóně počítat s několikahodinovou frontou u dolní stanice lanové dráhy…

18    Divokost švédské polární Padjelanty a jeden malý český sen I.

Kdo z nás někdy nesnil o tom , že se prohání po polárních pláních obklopen drsnou přírodou, nad hlavou má modrou oblohu poznamenanou polární září. Asi každý z nás pocítil volání severu, ale ne všem se podařilo toto volání naplnit.

Po několika letech výše uvedených představ jsem se konečně odhodlal navštívit národní park Padjelanta, ležící za polárním kruhem na severu Švédska. Svým způsobem jsem do poslední chvíle tápal v pochybnostech zda-li můj "velký výšlap" bude úspěšný, neboť jeho realizace narážela na některá úskalí. Prvním limitujícím faktorem se stal nesnadný přístup. Jeho severní strana je uzavřena velkým jezerem Akkajaure a jižní hranici tvoří mohutná řeka Gammajohka. Vstup do národního parku je zajištěn lodní dopravou, ale pouze v sezoně. Jenomže v sezoně je tam hodně lidí a málo klidu, ostatně ani finanční stránka není zanedbatelná. Proto konečné rozhodnutí bylo jet přesně před sezonou, tak aby nás konec přechodu národního parku Padjelanta zastihl na břehu jezera Akkajaure a to v okamžiku zahájení pravidelné lodní (turistické) přepravy…

28    Archyz neznámý, Archyz horolezecký

No schválně, kdo z vás, čtenářů, kdy vůbec zaslechl jméno západokavkazské oblasti, která se rusky napíše takto: APXbI3, a česky přečte takto: ARCHYZ. Již zvuk tohoto jména voní exotikou, je z něj cítit orientální nádech turkických jazyků a nijak nenapovídá tomu, že se nachází ve většinově slovanském Rusku. Při jeho vyslovení není těžké uvidět zalesněná údolí s bouřícími ledovcovými řekami, kde se na koních prohání tmavovlasí Čerkesové a brání svůj svět proti vpádu divokých kozáckých dobyvatel.

Archyz není svým významem místo, kam pojedete na svou první cestu na Kavkaz. Ani na druhou a nejspíš ani na třetí. Pokud si ale kavkazské hory zamilujete a začnete se sem opakovaně vracet, zaručeně dospějete do chvíle, kdy nastane ten správný okamžik pro cestu na Archyz. U mne to nastalo minulého léta, a protože věřím, že naprostá většina českých horalů nikdy nedospěje do stádia, že i jim uzraje archyzský čas, podívejte se do čerkesských výšin alespoň na stránkách naší revue…

32    Zeleným morom Čiernej hory

Čierna hora. Mnohým ľuďom sa pri tomto názve vybaví krajina na Jadrane, častý cieľ dovolenkárov bažiacich zväčša po mori (i keď aj kopce tejto krajiny sú úchvatné). Menej ľudí však vie, že aj na Slovensku existuje Čierna hora. A nie jediná! Až sedemnásť slovenských kopcov sa volá Čierna hora, z nich sedem je vyšších ako 1000 m. Takže ozaj veľká čiernohorská rodina!

Pohorie s týmto názvom je však jediné. Rozkladá sa na krajnom východe Slovenského rudohoria. Jeho najvyšším vrchom je Roháčka (1029 m). Len trochu nižší je blízky kopec Čierna hora (1025 m), zjazdný aj bicyklom. Najznámejším a najkrajším kopcom Čiernej hory je však nižší Šivec (781 m), a to najmä pre svoj ostrý tvar a nádherné vrcholové výhľady. (Tu si neodpustím názvoslovnú poznámku. Na nových mapách a v sprievodcoch je tento krásny kopec uvedený bez mäkčena ako Sivec. Avšak jeho pôvodný názov je Šivec! Obdobne ako nie Málinné ale Málinô Brdo atď. A preto sa budem držať pravého názvu Šivec s nádejou, že skomolené názvy budú raz napravené v duchu Masarykovho Pravda víťazí)…

42    Jarní toulání Pohronským Inovcem

Když už se zima přehoupne do své druhé poloviny a člověk se dosyta nabaží zimních radovánek, začínáme netrpělivě počítat zbývající týdny, které nás ještě dělí od začátku jara. Je to vždy napínavé, někdy jaro přichází brzy, jindy si dává na čas. No a my si už mezitím plánujeme, kam povedou naše první výpravy. Nejdříve vyhrávají nížiny, kde je sníh už dávno pryč a jarní příroda má náskok. Ale co nevidět sleze sníh i z nižších kopců a člověk si tu může prožít začátek jara ještě jednou. No a pro tyto příležitosti se náramně hodí slovenská jižní pohoří, která bývají vyhřátá teplými jižními větry z maďarských nížin…

46    Přes dominanty Tišnovské kotliny

Pro mnohé vísky, kopce a říčky v rázovité krajině na rozmezí Brněnské vrchoviny, Boskovické brázdy a Českomoravské vrchoviny jsou typická libozvučná pojmenování. Platí to i pro širší okolí Tišnova, kde se můžeme rozhlédnout ze strmých návrší Květnice, Klucaniny a Čebínky, nebo se ponořit do malebného údolí Besénku…

Město Tišnov i s přilehlým okolím leží na jihozápadním okraji Boskovické brázdy, geografy označovaném Tišnovská kotlina. Její dno je vyplněno usazenými horninami permského a mladotřetihorního stáří, mnohem složitější geologickou stavbou se vyznačují výše uvedená návrší, výrazně převyšující dno kotliny a tvořící nápadné krajinné dominanty…

50    Jak jsem v Krušných horách hledal Strašidla a Holubí skalky

Krušné hory prozkoumávám již dlouhodobě a snad i systematicky. Zvláště jejich podcelek Klínoveckou hornatinu, kde jsem většinou ubytován. Takže mne tyto názvy z říše pohádek a zvířecího světa ani nijak nepřekvapily, jelikož snad žádné jiné hory nemají tolik kopců pojmenovaných právě odtud.

Strašidla k tomu nějak docela patří, vždyť již několikráte jsem byl na Dračí skále (852 m) jižně Perninku a západně Pstruží. Jen v této oblasti známe Dančí vrch, Liščí hůrku, Liščí horu, Liščí vrch, Zaječí horu, Havrana, Sokola, Havraní vrch, Kozí díl, Vlčinec, Vlčí hřbet, Medvědí jámy, Tetřeví horu, Hadí horu, Vlčí kopec, Vlčí vrch, Jelení vrch, Jelena, Ptačinec, Komáří vrch, Kozlíka, Kozinec, Kozí díl, Dobytčí vrch a určitě i nějaké další. Je vidět, že zvěři se tady dařilo a snad i daří dodnes. Ale bohužel i lidé se zde v minulém století chovali mnohdy jako zvířata…

54    Já svou zemi znám, já podám důkaz vám aneb povídání s Petrem Erbanem o nejvyšších vrcholech geomorfologických celků v ČR, rozhovor

Kdo by neznal tuto slavnou píseň charismatického Ladislava Vodičky (1931 - 1999), s hustým obočím, která v jeho osobitém podání v mnohých vyvolává pocity, že svou zemi pro změnu neznají vůbec. Toto se však v žádném případě netýká mého neméně zajímavého kamaráda z hor - Petra Erbana (1948) z Ostravy, který v poslední době doslova prošel a navštívil všechny nejvyšší body našich devadesáti čtyřech geomorfologických celků v České republice.

Na rozdíl od zpěváka má zase hustý plnovous a vyhlíží zatraceně mladě. Celý "projekt" pečlivě a přehledně zpracoval, včetně fotografií na jednotlivých vrcholech, dat uskutečněných návštěv a stručného popisu trasy výstupu. Je to téměř umělecké dílo a bylo by škoda, aby si ho nechal sám pro sebe. Dle mého názoru by si jednoznačně zasloužilo samostatnou publikaci.

60 - 64   Outdoorové novinky, redakce informuje, soutěže aj.