Zatmění Slunce aneb expedice na Špicberkách - Svalbard Eclipse

Arctos 5 - Svalbard Eclipse, zatmění Slunce

Cílem expedice Arctos 5 - Svalbard Eclipse na Špicberkách v březnu tohoto roku byla - kromě zážitku samotné existence v centrální Arktidě v daném období - různá astronomická a fyzikální měření.

Kromě záznamu teplot a rychlostí větru to měly být např. polární záře, určování zeměpisné polohy astronomickou metodou pomocí sextantu a nejvýznamnější bylo úplné zatmění Slunce.

K tomu s sebou expedice vezla samozapisovací dozimetr Fyzikálního ústavu AV ČR a testovala outdoorové vybavení, např. membránové bundy Hannah Courage, turistické vázání Hagan Xtrace, turistické lyže Asnes a rukavice Marmot.

V prvních dnech otestovala vybavení vichřice

Největší šance na pozorování polární záře, znásobená ještě mohutnou sluneční erupcí, byla v prvních dnech expedice, kdy však zuřil třídenní blizard. Anemometr v době kulminace bouře zaznamenal rychlost větru 120 km/h.

Čtěte také: Zatmění Slunce - úplné, prstencové a částečné zatmění

V období kolem jarní rovnodennosti ale přibývá v polární oblasti každý den několik desítek minut denního světla, poslední možnost na pozorování polární záře uplynula právě během bouře. Později po vyjasnění už opravdová temná noc nenastala, čímž období polárních září prakticky skončilo.

Také v tuto dobu nebylo možné provádět měření zeměpisné polohy sextantem. Ukázalo se, že zvolená metoda je v polárních krajích kvůli ploché sluneční dráze značně obtížná a zdlouhavá. Protože kontinuitu měření v počátku znemožnilo počasí, zabývali jsme se potom určováním polohy pomocí sextantu pouze okrajově.

Nešťastný konflikt s přirozeným obyvatelem

Ráno 19. března napadl tábor expedice lední medvěd. Jeden z členů týmu utrpěl lehčí zranění, bohužel při jeho záchraně byl poraněn i medvěd, který byl později z rozhodnutí guvernéra utracen několika výstřely z vrtulníku.

Protože podle zpráv v médiích ví česká společnost o celé problematice mnohem víc, než my sami, nepovažuji za nutné zde celý incident popisovat. K pracovnímu postupu špicberské policie chci věnovat samostatný článek, stejně jako skandální neschopnosti a neochoty české pobočky Alpenvereinu řešit elementární pojistnou událost léčebných výloh v zahraničí.

Zákryt polárního slunce

V pátek 20. března zavládlo nad arktickým souostrovím poprvé skutečně nádherné počasí od samého rána. Vzduch při teplotě -19 °C byl dokonale průzračný. Pozorovatelnu bylo potřeba vybrat pečlivě, protože slunce na severu obíhá v ploché dráze a v tomto ročním období i velmi nízko nad obzorem. Snadno se tak mohlo stát, že se slunce během celého pozorování ukryje za nenápadný výběžek horského hřebene. Zvolili jsem si proto široké ústí údolí zvaného Sassendalen.

Po prvním kontaktu Měsíce se slunečním kotoučem monitoroval astronom Petr Scherich prakticky nepřetržitě fázi zatmění pomocí projekce na rovnou plochu - nejprve na sněhový val, později doplněný papírem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Dlouho se nedělo nic, co by bylo viditelné pouhým okem. Zakrývání Slunce Měsícem bylo znatelné pouze na projekci a při pohledu přes speciální filtr. Samotnou kapitolou bylo fotografické vybavení. Zvedal se mírný vítr, který při daném mrazu likvidoval kapacitu baterií a hnal jemný sněhový poprašek přímo na čočky objektivů. O nějaké přípravě tak těžko mohla být řeč.

Konečně přišla vrcholná fáze. Intenzita slunečního záření pomaličku slábla. A náhle se před Slunce převalil černý kotouč Měsíce. Dosud modrá hladina fjordu rychle potemněla. Ostré, zasněžené skalní štíty na březích moře se ostře rýsovaly na dramaticky zčernalém nebi. Vedle Slunce na chvíli zazářila planeta Venuše.

Během několika minut proběhl soumrak, noc i svítání. Zvedl se silný vítr, který cloumal i ukotvenými stativy a citelně se ochladilo. Na vlastní kůži jsme poznali, že sluníčko nedaleko severního pólu i při hlubokém mrazu přece jen hřeje. Ke všem astronomickým úkazům vlastně chyběla už jen ta polární záře.

Půlkruh stínu přeběhl. Černý kotouč se odvalil a pak se svět opět rozsvítil. Vítr ustal a oteplilo se - zpátky na -19 °C. Vzdalování Měsíce od slunce opět zprostředkovala projekce. Teprve, když zmizel poslední srpeček měsíce, byl svět stejný jako před tím.

A přece stejný nebyl. Jakoby trocha toho tajemného světla zůstala nad krajem. Mezitím totiž už nastalo období večerního soumraku. Na 78° severní šířky v druhé půlce března začíná večerní soumrak kolem druhé až třetí hodiny odpoledne a trvá pět nebo šest hodin, aby se nakonec stejně už nesetmělo. Celou noc svítí na severním obzoru jasný bledý pruh jako upozornění, že polární léto se svým nekonečným dnem přichází.

Další související články: