V blízkosti rovníku Marsu je ještě víc vody, než se doposud očekávalo

Více vody v "tropickém" pásmu rudé planety Mars?

Nový pohled na starší data. Tak by se dala shrnout nová analýza dat, která v letech 2002 až 2009 získala kosmická sonda Mars Odyssey obíhající kolem Marsu. Ta přináší důkazy o tom, že i oblasti v blízkosti rovníku rudé planety vykazují významné známky hydratace. Tedy v oblastech, kde by voda podle současných znalostí neměla existovat.

Nové vyhodnocení starších dat provedl Jack Wilson, postdoktorandský pracovník laboratoře aplikované fyziky na John Hopkinsově universitě v Marylandu. Wilson se svým týmem znovu analyzoval data získaná neutronovým spektrometrem výše zmíněné kosmické sondy a zjistil nečekaně vysoké množství vodíku v rovníkových oblastech Marsu. Ve vysokých zeměpisných šířkách Marsu to přitom znamená existenci podpovrchových depozitů vodního ledu.

Aplikací technik rekonstrukce obrazu, zlepšil Wilsonův rozbor dat přesnost prostorového určení z původních 520 km na 290 kilometrů. Je to to samé, jako by se snížila orbitální výška kosmické sondy o polovinu. Nová data dávají badatelům přesnější pohled na to, co se děje na povrchu Marsu.

Čtěte také: Voda na Marsu. Dnes již máme díky kosmickým sondám nezvratné důkazy

Neutronový spektrometr na kosmické sondě Mars Odyssey sice nemohl vodu detekovat přímo, ale na základě měření toku neutronů pomáhal vědcům vypočítat koncentraci vodíku - a z toho odhalit přítomnost vody a nebo jiných látek bohatých na vodík. Přitom prvním velkým objevem Odyssey v roce 2002 bylo zjištění relativně vysokých koncentrací vodíku ve vysokých geografických šířkách Marsu.

V roce 2008 potvrdila aparatura Phoenix Mars Lander, že vodík je skutečně vázán ve formě vodního ledu. Doposud vědci nepovažovali vodní led v nižších geografických šířkách rudé planety za termodynamicky stabilní. A to v žádné hloubce. Stopy nadbytečného vodíku z dat Odyssey byly dříve vysvětlovány s pomocí hydratovaných minerálů.

Wilsonův tým se soustředil na rovníkové oblasti podél Medusae Fossae Formation. Tedy asi 1 000 kilometrů velkou oblast erozi snadno podléhajícího materiálu mezi severními nížinami a jižními vysočinami. Radarové snímkování oblasti svědčí o přítomnosti vulkanických usazenin s nízkou hustotou a vodního ledu pod povrchem.

Jak by se mohl zachovat vodní led v rovníkových oblastech Marsu je dosud záhadou. Přítomnost vodíku by se dala sice vysvětlit s pomocí mohutných nánosů hydratovaných solí, avšak vysvětlení jejich vzniku je rovněž obtížné vysvětlit. Výsledky této studie vyšly v časopise Icarus.

• Zdroj: A Fresh Look at Older Data Yields a Surprise Near the Martian Equator

Další související články: