Treking > Naše vrcholy > Velký Milič (894 m n. m.), tajemná hora v Slanských vrších netradičně z Maďarska
Velký Milič (894 m n. m.), tajemná hora v Slanských vrších netradičně z MaďarskaVelký Milič, výstup na vrchol10.2.2010 | Ivan Zajíček
Protože mi Velký Milič (895 m) při přechodu Slanských vrchů v roce 1998 zůstal utajen, chyběl mi jako skalp tohoto pohoří do mé sbírky již dlouho a těšil jsem se na něj jako malý kluk. Konečně se naskytla příležitost vloni v květnu, kdy jsem byl na návštěvě u svého kamaráda Marcela v Lastovcích. Na mapě č. 117 - Slanské vrchy - Dargov (1:50 000) nás zaujal okruh z maďarské vesničky Füzer, nad kterou se tyčí stejnojmenný hrad ve výšce 552 metrů. Ten je značený modrou značkou a vede právě přes Velký Milič a při sestupu okolo turistické chaty, kde se dá předpokládat občerstvení. Dle této mapy ze Slovenska na vrchol značka nevede, ale jako téměř vždy, bylo to všechno jinak. Mapa byla totiž z roku 1996. Slanské vrchy zde na jihu Slovenska plynule přechází do pohoří Zempléni hegység (Tokajské vrchy) a spolu se Zemplínskými vrchy na severu patří do Matransko - slanské oblasti (Ésaki - középhegység), podobně jako třeba slovenské Cerové vrchy či Burda a v Maďarsku pohoří Börzsöny hegység, Gödöllö dombság, Cserhát hegység, Mátra hegység, Bükk hegység či Csereháti dombság. Vše dále přísluší k Vnitřním Západním Karpatům, které spadají do Západních Karpat a dále do Alpsko - himálajského systému. Většinu těchto maďarských kopečků jsem již navštívil a mohu říci, že se podobají jako vejce vejci. Listnáče, zalesněné a s výjimkou nejvyšší Mátry i dosti opuštěné. I když výhledových bodů se i zde najde díky místním skalám dostatek. Většině české veřejnosti zůstávají hory v Maďarsku stále dosti utajené a návštěvy této země bývají převážně vedeny účelově za termálními prameny, vodami Balatonu a návštěvě historických měst - hlavně Budapešti. K tomu patří dobré víno a maďarské klobásy, případně skvělá rybí polévka - halasle. Na tu se i my dnes obzvláště těšíme - maďarští kuchaři jsou v tomto oboru skuteční mistři. Když se ale podíváme na mapě na dlouhou hranici Slovenska s Maďarskem, je zřejmé, že s výjimkou hranice od Bratislavy přes Komárno do Štúrova, kde protéká pohraniční řeka Dunaj jižně pod Podunajskou nížinou, následují již až k Slovenskému Novému Městu pohraniční hory nebo lépe třeba jen "hůrky". Poslední část hranice do Čierne nad Tisou je již ve znamení Východoslovenské nížiny s nejnižším bodem Slovenska (94 m) v místě, kde řeka Bodrog opouští Slovensko směrem na jih, aby v městečku vína Tokaji splynula s Tisou, jenž přitéká z Ukrajiny. U soutoku jsem byl, moc pěkné místo. Pokud větší část hranic Slovenska s Českou republikou a Polskem existovala již ve středověku, až do konce 1. světové války jižní a východní část hranice Slovenska prakticky neexistovala a její jižní průběh s Maďarskem byl stanoven až v červnu 1920 a s Ukrajinou po 2. světové válce. Mezitím se hranice s Maďarskem zcela změnila v době Slovenského štátu, kdy např. Košice byly maďarské a hranice vedla Slovenským rudohořím. O tomto jsme se s Marcelem bavili v autě cestou z Ostravy do Košic a já jsem potupně prohrál sázku, protože jsem si myslel, že hranice Slovenska s Polskem jsou delší než s Maďarskem. Nějak se mi to zdálo z Hrčavy na Kremenec daleko, ale na jihu se hranice více klikatí. Hraniční úsek s Polskem měří jen 541 km a s Maďarskem 665 km. A s námi jen 252 km. I když jsem se již setkal i s jinými údaji - čert ví, kolik to měří přesně doopravdy. Za Rakouska - Uherska Slovensko i Maďarsko spadalo pod Království uherské v Zalitavsku s rozlohou 282 297 km2 a 18 265 000 obyvateli (rok 1910), kdy hlavní město byla pochopitelně Budapešť s již tehdy 882 tisíci obyvateli. Takže dnešní jistá národnostní nevraživost mezi těmito státy má své historické kořeny i tradice a pan Slota ze Žiliny je toho důkazem. Ale dosti politiky, jsme na horách! Ráno vyrážíme za krásného květnového počasí z Lastovců směr Michalany a pak novou zkratkou přímo do Maďarska, takže nemusíme projíždět Slovenské Nové Město a Sátoraljaúhely pod kopcem Magashegy (514 m), na kterém jsme již byli v minulém roce. Jedeme tedy přímo na Mikoházu, Palházu až do vsi Füzer, kde pod hradem parkujeme a utrácíme prvé forinty za parkovné. Nacházíme směrovku, která říká, že na horu Nagy Milic to máme dvě hodiny. Napřed kráčíme současně po červené i modré značce, červená pak odbočuje k hradu (562 m) a my stoupáme směrem na sever pod horou Magashegy (672 m). Krajina je nádherná, navíc zatím nikde nikdo a tak si vychutnáváme klid a mír na jihu Slanských vrchů. Lesem přicházíme k lovecké chatě s názvem Csataréti pod dalším kopcem exotického názvu Kakas - bérc (733 m). Odtud začíná být stoupání poněkud výživné a dostáváme se na úroveň skalnatého hřebínku, odkud jsou nádherné výhledy směrem na jih k hradu a pohoří Zempléni hégyseg, které se táhne dále na jih k Tokaji a k městu Szerencz. Zde potkáváme prvního maďarského turistu s dalekohledem, na kterém Marcel zkouší svoji angličtinu vypilovanou mezi Indy v huti Arcelormittal Ostrava. Kterak se domluvili bohužel neumím posoudit - nerozuměl jsem jim vůbec nic. Ale mnozí Maďaři umí německy (potomci starého dobrého Rakouska - Uherska), takže bych se tady snad neztratil úplně. Další cesta mezi křovinami již vede na hraniční hřeben se Slovenskem a brzy stojíme u vrcholového kamenného sloupu Velkého Miliče, kde svačíme a já otevírám Radegast v plechu. Tady je to téměř bez výhledů. Je zde i naučná tabule ve slovenštině a začíná tady slovenská turistická značka, jenž pak kousek klesá a pak se vrací na sever na červené značení ze Slance do Slovenského Nového Mesta přes Izru a Byštu. Sestup pokračuje listnatým lesem na asfaltovou silnici, po které brzy dorazíme ke skupině chat a jedna z nich je dokonce chata turistická, kde občerstvujeme. Kladný moment! Sestupujeme po silnici na rozcestí modré značky a dáváme se na jihozápad. Před námi se objevuje majestátní silueta hradu Füzer a po malém pokusu o zkratku dosti obtížně nacházíme parkoviště. Kruh se uzavřel - pomalou chůzí nám trval čtyři hodiny a byl opravdu pěkný. Navíc nám přálo počasí, bylo nádherně. Takže mne Maďarsko opět nezklamalo a význačnou horu Slanských vrchů - Velký Milič jsem netradičně navštívil z maďarské strany za jasné oblohy, svítícího sluníčka i kvetoucích stromů a keřů v máji roku 2009. Mladý Marcel byl dobrým parťákem, navíc mi dělal taxikáře, za což mu děkuji. Mohl jsem popíjet ušlechtilou šťávu z ječmene. Když se to spojí s návštěvou krásného hradu - má to kulturu i horský náboj dohromady! Veľký Milič, turistická mapaLíbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Ahoj Ivane! Takmer ti Ota odoprel autorstvo clanku. Teraz je uz vsetko O.K., len dufam, ze si si nedal pokazit chut madarskym pivom (ak sa ten patok da tak nazvat). Preto aj ja som na vrchol tahal az z domu plechovku piva jedneho zo slovenskych pivovarov (nechcem robit reklamu). Aj ked sa ako ja madarsky nedohovoris, doporucujem ti zajst v Zempleni hegy dalej do vnutrozemia, je tam este niekolko hradov, z nedalekej Palhazy zacina pekna a funkcna lesna zeleznicka. Mne sa tam (az na to pivo) vcelku pacilo. Tak hodne zdaru. Jozo.
Ahoj Joľo!
Dovolím si trochu osvěty ohledně piva.Jestli píąeą ľe jsi tahal nahoru plechovku piva ze slovenského pivovaru tak to musel být jedině Urpiner(BB),Popper(Bytča) nebo Steiger(Vyhne).Vąe ostatní uľ posbírali SAB Miller z Jihoafrické republiky s Heinekenem a udělali ze slovenského piva nicneříkající bezpohlavní tzv.europivo,jedna značka podobná druhé.stejně jako ty maďarské patoky.Jinak ľelezničku z Pálházy můľu taky doporučit,je to taková typicky maďarská pohoda.A chu»ové pohárky v Maďarsku rozmazlovat raději maďarským vínem a jídlem.Zdravím!
Slansko-Zemplínske vrchy sú zaujímavé pohorie, obzvláą» vhodné pre cykloturistiku. Aj na Veµký Milič sa dá vyjs» bicyklom od Bodórétu (modrá značka). Čo sa týka piva, je to asi tak ako píąe Boris. Aj pivo sa globalizuje a Borsodi je typické europivo veµmi podobné ostatným ?slovenským? pivám. Slovenské pivo je len v malých lokálnych pivovaroch, napr. výborné pivo varí Kaltenecker v Roľňave. Len nie som si istý, či je slovenské, keď má taký názov a varí sa v oblasti s výraznou maďarskou menąinou : )). Veru, radąej si tam treba da» tokajské vínko, ktoré má len globálnu poves», ale lokálnu chu»! I keď k horám to pivo viac patrí. Sám som priamo v Tokaji mal taký pivný dlh, ľe europivo zví»azilo aj nad tokajským (aľ keď sa dlh vyrovnal, Tokaj sa nalieval : )).
Ahoj Joľo! O Kishutě , národním parku "Kvapu" , ľelezničce i zámku Füzerkajata píąi ve své 2. knize na str.134 -135 (tuąím, ľe jsem Ti ji dal ). Jinak Ti děkuji, ľe jsi rozproudil vzácnou diskusi o "uąlechtilé ą»ávě z ječmene" -pivu , určitě si to zaslouľí. O něm píąi na 4 stranách ve své 1. knize -je označeno jako iontový nápoj v hoře. Myslím, ľe to s naąimi i slovenskými pivy zase tak ąpatné není -stačí se napít amerických patoků, typu Budd a začnu se těąit do Bytče.. Nebo ruského či ukrajinského pěnivého moku! I kdyľ tam okolo Váhu si do něj místní borci dávají ątamprli sirupu (proč asi..?) HORÁM A PIVU ZDAR!
Milý čitatelia (turisti),
Dovoµte aby som poďakoval autorovi za neobyčajne majstrovsky spracovanú správu o nesluľobnej ceste :-) a ako jej priamy účastník potvrdil, ľe v prípade priaznivého počasia je to naozaj poteąenie pre oko i duąu turistov.
Ako uľ bolo spomenuté aj chu»ové bunky je čím poteąi» a nielen v týchto častiach Maďarska a preto verím a dúfam, ľe ďaląia správa o potulkách maďarskými pahorkatinami na seba nenechá dlho čaka» !
Marcel
Ahoj Marceli, mohu Tě ujistit, ľe opět něco o kopcích v Maďarsku zveřejníme :-)).
Další související články:+ Rozhledna Veľký Milič: Slanské vrchy neboli Zempléni-hegység mají novou rozhlednu+ Výstup na Veľký Milič, Slanské vrchy + Slanské vrchy, ubytování ve Slanských vrších + Slanské vrchy a sobáš v Dargově (1) + Slanské vrchy a sobáš v Dargově (2) |
|