Hora Klíč (760 m n. m.), hezký výšlap na ikonický vrch v Lužických horách

Klíč je klíč k poznání Lužických hor

A opravdu - hora Klíč (760 m) se již z dálky tyčí tak, jakoby nám v nejjižnější části Lužických hor otevírala pomyslnou bránu tohoto zajímavého pohoří na severu naší vlasti. Výrazný a osamocený znělcový a trachytový kužel prozrazuje bývalou sopeční činnost, jejímž pozůstatkem jsou i kamenná suťová moře, o kterých se říká, že jsou nejrozsáhlejší v Lužických horách vůbec.

Podle hory se krajina okolo Klíče nazývá, co by geomorfologický podcelek Lužických hor, Klíčská hornatina. V Čechách je hora notoricky známá, na Moravě ji znají jen ti, kteří Český masiv cílevědomě prozkoumávají, protože jeho poloha mezi městečky Novým Borem na jihu, Svorem na severovýchodě a Cvikovem na východě nepatří zrovna mezi místo nejčastějších výletů Moravanů.

Musím se přiznat, že jsem ho objevil v podstatě zcela náhodou, aniž jsem o něm cokoliv dříve četl, při dálkovém etapovém pochodu severočeským krajem v roce 1990, kdy dlouhá celodenní etapa vedla z Hrádku nad Nisou do Varnsdorfu. Na vrchol jsem si jen tak odskočil po předchozí návštěvě Hvozdu a Luže. A byl jsem nadšen, ba přímo okouzlen. Protože jsem neznal tenkráte ani roztodivný svět kopulí Českého středohoří, díval jsem se na tu nádheru kolem jako očarovaný a hora Klíč mi skutečně poprvé odemkla symbolicky klíčem bránu do severnějších Lužických hor i západnějšího Českého středohoří.

A muziku tvrdily neméně dominantní tvary hor Ještědu (1 012 m) na východě a Ralska (696 m) s Velkým Bezdězem (604 m) na jihu. Bezděz znají mnozí z návštěvy Máchova jezera, založeného jako Velký rybník Karlem IV. již v roce 1366 v bažinaté sníženině mezi obcemi Doksy a Staré splavy. Zkrátka - nádhera nebeská, bran božích se dotýkající. Snad poprvé v životě jsem si uvědomil, že krása a půvab hory nespočívá v její výšce, ale v jejím tvaru a v tom, kam daleko nás "pustí" s rozhledy kolem vrcholového bodu. A to platí hlavně tam, kde jsou vrcholky osamocené - nemá jim co stínit.

Hora Klíč na turistické mapě

Je škoda, že malá turistická chata, která byla postavena nahoře v roce 1872 za starého dobrého Rakouska - Uherska a sloužila do 2. světové války, je dávnou vzpomínkou a můžeme se o tom nahoře jen dočíst. Dá se dopátrat, že na mapách byla poprvé v roce 1720 hora nazývána jako Kleis nebo i Gleis, v roce 1928 se již v českém průvodci jmenuje Klíč, což dle znalců souvisí s pravoslavným výrazem "kluč", kterým byla označována vyvěrající voda. A ještě dnes jsou pod sedlem mohutné prameny vody.

Za socialismu se na Klíč chodilo jásat a relaxovat po průvodě na 1. máje a otužilci tady mívali historicky 1. zimní táboření v tehdejší ČSSR do doby, než jim to ochranáři zatrhli (1962 - 1981). I dřívější přímý sestup k SZ byl zrušen, takže dnes 90% poutníků používá červenou značku z obce Svor, která se spirálovitě klikatí jako lehce ojíněný had chráněnou krajinou mezi překvapivým kamenným mořem po výstupu z převážně listnatého lesa. Je to asi půlhodinová záležitost, parkovat se dá hned u turistického rozcestníku v obci Svor. Pochopitelně na Klíč vedou i cesty z ostatních stran, ale na vrchol nás dovede jen červená.

Moje další cesty na Klíč již byly později zcela cílené a vždy jsem se na rozhledy těšil jako malé děcko na koloběžku. Tou se dá taky jezdit dokola. Naposled jsem tam zavedl své kamarády z Ostravy v červnu tohoto roku 2009, a i když bylo jinak dosti škaredě, nahoře se jako zázrakem vyjasnilo a oni nevěřícně hleděli na to horské divadlo kolem sebe. Byl jsem pochválen! A od znalců mne to těšilo dvojnásob. Nejlepší výhled měl ovšem čahoun Pepa se svými dvěma metry, jenž viděl ještě dál než my.

Bohužel Růžový vrch (619 m) v Českosaském Švýcarsku, pod kterým jsme založili náš BC dalšího dne, se skrýval v mracích, jinak je na severu Německo jako na dlani. Ale Hvozd (750 m) - podélně rozsáhlá kupa s chatou na německé straně a rozhlednou i nejvyšší hora Lužických hor - Luž (793 m) se starou chatou, kde jsme spali, vidět naštěstí byly.

Pravda je, že když vyfukuje, nemáme se nahoře za co schovat a proto by chata určitě přispěla k pohodě a osvěžení. Zkrátka a dobře - "Na Klíči to pěkně fičí!" Ale pivo koneckonců je v nížinách všude, takže si alespoň "uděláme" pěknou žízeň, která je rovněž dána od boha. Takže svačinu, pití a pláštěnku či deštník raději sebou, pokud tedy Klíč spojíme s celodenní túrou v tomto zajímavém kraji. A kdo má dalekohled - nebude určitě litovat. Chce to ale objednat počasí!

Botaniky potěší přírodní rezervace (9 ha) s vzácnou květenou, a v zimě zase otužilce ledové květy, které svými kouzly vyčaruje mráz a led na převislé skalní stěně pod jihozápadním vrcholem ve formě krápníčků i menších ledopádů. Občas prý se zde objeví překvapivě i kamzíci, kteří se sem mohou zatoulat ze severní části Lužických hor. A dobré parohy jsou vždy ozdobou!

A proto se na Klíč chystám i někdy v zimě. Snad mi to vyjde, už teď se těším! A půjdu pro změnu po některé jiné značce než po červené, abych horu poznal i z opačné strany. S horou je to obvykle jako s ženskou, z každé strany vyhlíží jinak. A také k ní musíte nalézt klíč, jinak vás na sebe nepustí!

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.