Králický Sněžník aneb setkání s Trekingem na vrcholech našich hor

aneb cestopisný zápis spojený se zprávou o setkání přátel časopisu Treking

Třetí nejvyšší pohoří u nás se nazývá Králický Sněžník a jeho stejnojmenná nejvyšší hora dosahuje výšky 1 423 metry. Masiv leží v Jesenické oblasti na rozmezí Čech, Moravy a Kladska, přičemž se po jeho hřebeni táhne státní hranice s Polskem. Z hornin převažují hlavně krystalické břidlice orlicko - kladského krystalinika (ruly, svory).

Tolik krátké seznámení s oblastí, já své putování po pohoří začínám v Červeném Potoku, přičemž o důvodu své cesty, pokud pomineme podtitul nadpisu, se zmíním později. Hned u vlakové zastávky se coby vzpomínka na druhou světovou válku nachází pěchotní srub K8, a tak hupky dupky k němu. Objekt je uzavřen, a jak se dočítám na ceduli, bývá otevírán jen v určité dny. Příliš nad tím ale netruchlím, mohu se totiž plně věnovat další cestě.

Jelení vrch

Pokračuji dle mapy cestou přes pole a následně po silnici přes vesnici Horní Lipka, na turistickou červenou značku navazuji U Křížku, což je rozcestí nad vesnicí.

U ukazatele, aby dostál svému jménu, křížek vskutku stojí, navíc se coby bonus, ačkoli jsem o něj nestál, přidává zemědělský objekt, pročež mě z ohrady tázavě pozoruje stádo krav. Pakliže dobytek předpokládá, že mu pro lepší trávení předvedu povedenou taškařici, má smůlu, záhy stoupám loukami k Jelenímu vrchu. Zprvu po značce a posléze opět podél mapy, jasní se počasí.

Mizí mlha a vítají mne výhledy, zjevují se nedaleké vrchy, pod nimiž se stále válí bílá kaše. Pěkné, mě však v této chvíli zaujaly volně vysázené stromy. Jejich listí se na podzim zbarvilo do zlatova, žluta, oranžova, bronzova i do ruda, a tak není divu, že neodolám a fotím tu nádheru.

Trojmórski Wierch

Nic však netrvá věčně, nořím se do lesa a dosahuji hraničního přechodu pro pěší, jenž po zavedení Schengenské dohody ztratil svůj význam. No, když nad tím přemýšlím, přechod zas tak úplně význam neztratil, jelikož u něj navazuji na zelenou turistickou značku, jež se táhne podél hraničních patníků. Stoupám vzhůru a nabírám na výšce, moji další zastávku představuje vrch Klepáč, jemuž mnohem víc sluší polský název Trojmórski Wierch (1 144 metry).

Navštívený kopec totiž představuje rozvodí tří různých moří, a to moře Černého, Severního a Baltického. A jak je to možné? Jednoduše. Z východních svahů stéká voda do řeky Moravy, jež se vlévá do Dunaje, který pokračuje do Černého moře. Na jižním temeni pro změnu pramení Lipkovský potok, jenž se přes Tichou Orlici vlévá do Labe, které míří do Severního moře. A západní svahy, abych nic nevynechal, svádí vodu do Kladské Nisy, jejíž tok přes Odru spěchá do Baltického moře. Zkrátka zajímavost sama, již by bylo škoda opominout.

Zbývá se ještě porozhlédnout u vrcholového kamenného moře, z něhož se nabízejí výhledy hlavně do Polska a na hraniční hřeben, přičemž se konečně ukáže i nejvyšší bod pohoří, Králický Sněžník. Ještě mi ale chvilku potrvá, než k němu dojdu, nejprve mě čekají další vrcholy.

Hleďsebe a Malý Sněžník

Jako první přichází na řadu kopec s velmi zajímavým názvem Hleďsebe (1 190 metrů). Běží vskutku o originální pojmenování a já se v duchu dotazuji, kdo hovymyslel. Nakonec mne napadá pouze jedno vysvětlení: na zalesněném vršku bez výhledů se každý člověk musí spolehnout sám na sebe. No možná se pletu, a tak už jen radši doplním, že polský název zní Puchacz. Následuje sestup do sedla a opět se prudce stoupá. Pokud pominu "mražené," leč sladké borůvky (jejich keříčky zrudly vlivem podzimu, a ne proto, že by se styděly), další zastavení se koná u Hraničních skal.

Jedná se o shluk na sebe navršených kamenů, nad čímž by, na rozdíl ode mne, jistě zaplesal jakýkoli geolog. Já míním plesat až na Malém Sněžníku (1 338 metrů), a tak se zdržím jen krátce. Na vrcholu pociťuji jisté zklamání. Výhledy z hory jsou vzhledem k bujnému smrkovému porostu víc než omezené. Pravda, ukáže se Králický Sněžník a polská chata, obojí však jen z výseku lesní pěšiny.

Vzhůru na Králický Sněžník

Scházím k Hale pod Sniežnikiem, kde přibude spousta lidí, a jejich počet se nesníží ani cestou na Králický Sněžník (1 424 metry), zkrátka, a teď zacituji klasika, máme tady Václavák. Naštěstí je vrchol značně plochý a velmi rozlehlý, takže se davy poněkud rozptýlí, i když na jednom místě lze nalézt turistů doslova přehršel. A kde že daný koutek je? Hned vysvětlím.

Na Králickém Sněžníku stála do své demolice v roce 1973 rozhledna a její ruiny nyní představují nejvyšší bod,pročež část poutníků bere vrcholek umělé pyramidy ztečí. To já se radši zaměřím na výhledy. Na východě se ukazují Jeseníky a na západě Orlické hory, časem se zjeví i naše nejvyšší hora Sněžka. No není to krása, ačkoli, jak musím přiznat, jinak toho příliš vidět není. Panuje inverze a v údolích se všude rozprostírá bílá kaše.

Pramen Moravy a slon

To už po setkání na vrcholu následuje sestup, neb z nejvyšší hory to ani jinam nejde, a objevují se nové zastávky. Pramen řeky Moravy vyvěrá kousek pod vrcholem a jeho voda zaručeně osvěží, následuje slůně. Slůně? Jako bych zaslechl pochybnosti, zda tomu tak skutečně je. Nic jsem si ale nevymyslel, na úpatí hory opravdu stojí soška slona.

A jak se sem dostala? Jen klid, nevedl tudy svoji karavanu vůdce Kartága Hanibal, když táhl na Řím, pročež nejde o vzpomínku na udatného bojovníka, původ je mnohem prozaičtější. Hned vedle stála chata (stržena roku 1971), kde se svého času scházeli členové spolku Jescher, kteří měli ve svém znaku právě slona. A dotyčné napadlo, že nechají vytesat své znamení, a Léta páně 1932 ho umístili právě zde.

Chata Návrší

Tolik k historii, já se nyní přenesu k chatě Návrší, kde nocuji nejen já, ale i jiní, však kvůli tomu také píši. Než ale této skutečnosti věnuji odstavec, ještě se zmíním, že v putování pokračuji i další den ráno. A když už jsem nakousl dané téma, tak i prozradím, kam zamířím.

Nejprve sejdu do obce Stříbrnice a pak se ubírám přes louky do Starého Města pod Sněžníkem. Jedná se o celkem příjemnou cestu, při níž si libuji při focení orosených pavučin na rostlinách, jediná potíž nastala, že jsem se po snížení nadmořské výšky ponořil do husté mlhy a výhledech si mohu nechat jen zdát.

Staré město a pevnostní okruh

Ze Starého Města pokračuji po Staroměstské pevnostní stezce (okruh 7,5 km dlouhý), přičemž bunkry kvůli mlze povětšinou spatřuji až tehdy, když k nim dojdu. Aby ale bylo lépe, do jednoho se mi díky tomu, že u něj zrovna pobývají lidé, podaří nakouknout. A ještě krásněji bude o něco dále. Náhle se vyklube slunce a mlha ustupuje, les se mění v říši divů. Mezi kmeny se táhnou provazce paprsků a bílé chuchvalce v kontrastu se stromy vytvářejí pábivé prostředí (přiznám, teď sám nevím, co přesně "pábivým prostředím" vyjadřuji, leč zní mi to vznešeně a hrabalovsky, a tak to nechám), no nevyfoťme to.

To už ale nastává konec mého putování. Sestupuji do obce Branná, jejíž prohlídka by si zasluhovala větší pozornost. Jelikož však čas kvapí a vlaky mi odjíždějí vždy po dvou hodinách, nakonec se příliš nezdržím a pouze letmo projdu centrum, jež se svými kostely, sousošími a hradem Goldenstein tvoří památkovou zónu.

Tak, a je to za mnou, mé vyprávění o cestě na Králický Sněžník a setkání s přáteli časopisu Treking může, vlastně nemůže skončit. A hergot, jsem to popleta! Vždyť jsem se, jsa plně zahlcen přemírou zaznamenávaných informací, vůbec nezmínil o srazu, jejž se účastnili samí dobří lidé a které po setkání na nejvyšším bodu hor pokračovalo v chatě Návrší promítáním diapozitivů a volnou zábavou. Co s tím nyní provedu a jak z nedopatření vybruslím? No nic, nebudu to řešit.

Každý ze zúčastněných moc dobře ví, jak příjemně akce probíhala, a zajisté nepotřebují, abych setkání šířeji rozebíral. A ti co se nedostavili mají smůlu, mohou jen litovat. A proto nadobro končím svou krátkou reportáž o návštěvě Králického Sněžníku, o níž jsem tímto všechno napsal a vlastně i nenapsal. Ahoj hory, třeba zase někdy příště.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.