Treking > Treky, turistika > Hřebenem Šumavy na známé vrcholy Polom (1 295 m n. m.) a Tok (1 023 m n. m.) turisticky
Hřebenem Šumavy na známé vrcholy Polom (1 295 m n. m.) a Tok (1 023 m n. m.) turistickyPolom, Sklářský vrch a Tok, turistika na Šumavě24.8.2011 | Bohumír Bouška
Šumava nabízí několik desítek zajímavých cest po hřebenech. Ty nejznámější kopírují státní hranici, další jsou tradiční ještě z dob, kdy pohyb omezovali bolševici a k čáře se nesmělo. Jsou tu ale i takové, které jsou hůře průchodné a neznámé. K těm posledním patří i cesta na vrchol Polomu (1 295 m n. m.) přes vrcholy Toku (1 023 m n. m.) a Sklářského vrchu (1 195 m n.m.). Tímto hřebenem prochází i hlavní evropské rozvodí - Labe - Dunaj. Navíc je to jedno z posledních míst v pohoří, které lze označit za divočinu. Cesta začíná na křižovatce u Gerlovy Huti, směrem k jihu. Odtud se jde po hřebeni volně lesem na vrchol Toku, který je vzdálený přibližně 1 km. Okolní les je převážně smrkový s příměsí jedle, bříz a jeřábu.Vrchol i svahy Toku jsou z větší části porostlé mladou, neprůchodnou smrčinou a není odtud nic vidět. Pokračování na Sklářský vrch je tak trochu sázkou do loterie. Průchod po několika starých lesních a dnes neudržovaných cestách končí u neprostupného mlází či v bahništi. Navíc si tyto cesty pro sebe zabraly až metrové keře borůvčí, které během chvilky prosáknou vodou vše od pasu dolů, včetně bot. Když to vypadá na ústup, je tu jak na zavolání příkop, ve kterém jsou po několika desítkách metrů umístěné kolíky s oranžovým koncem. Předtucha o správnosti jeho využití a pomoc kompasu se nakonec ukazuje jako správná. Zanesená struha končí u lesní silničky, za kterou začíná prudké stoupání na Sklářský vrch. Okolní les se proměnil jako mávnutím kouzelného proutku. Druhová skladba se rozrostla o další listnáče, mezi nimiž dominují buky. Les je zde řídký a svah pokrývají skupiny kamenů z velké části porostlé mechovými polštáři. S přibývající výškou ubývá stromů. Některé se staly kořistí kůrovce, ale ta větší část zcela zdravých leží a čeká k odvozu na pily "park ne park". Zničené cesty a zvuk pil nedaleko odtud jsou toho neomylným svědectvím. Svah hory nabírá na prudkosti, pot začíná proudit v praméncích a srdíčko zvyšuje frekvenci. Vrcholek je sice na dosah, ale prodrat se k němu z této strany se ukazuje jako nemožné. Hledání cesty končí na opačné straně nádherným travnatým paloukem, za kterým vykukuje vrcholová tyč. Mezi stromy se objevují zarámované výhledy na okolní hory. Pohled z jižního skalnatého vrcholu je již bez omezení. Celý jižní svah je velká travnatá pláň sporadicky porostlá smrky. Na její západní straně je kamenná hrázka směřující až do sedla pod Polomem. Sem tam znatelné cesty a celé okolí je pokryté mrtvým lesem. Padlé kmeny ukryté ve vysoké trávě jsou asi největším nebezpečím. Ze sedla začíná poslední strmý úsek cesty. Okolní hory se představují v plné kráse a s narůstající výškou jsou stále malebnější. Poslední desítky metrů a dnes to výše již nepůjde. Severní vrchol Polomu je jakoby obklopen prstencem hor Šumavy a Bavorského lesa. Tak alespoň ty nejznámější. K JV je Poledník (1 315 m n. m.), o něco blíž na jihu Plesná (1 337 m n. m.), na západě nejvyšší ze všech, Velký Javor (1 456 m n. m.). Na JZ je mohutná Jezerní hora (1 343 m n. m.) a Špičák (1 201 m n. m.). Sever zdobí Pancíř (1 213 m n. m.) s rozhlednou a za ním Můstek (1 235 m n. m.). Na SV je táhlá Javorná (1 090 m n. m.) a bezlesý Hadí vrch (1 022 m n.m.). Končíme na východě Křemelnou (1 125 m n. m.) a k tomu je nutné přidat desítky dalších. Dlouhý hřeben Polomu je na jihu zakončen druhým, o 4 m nižším vrcholem, na kterém je malá meteorologická stanice. Sestup do Železné Rudy přes vrchol Debrníku (1 061 m n. m.) se během cesty ukázal tou horší volbou. Jedná se spíše o sešup, strmou kamenitou a mokrou cestou, která navíc byla klouzavá. Odbočit nelze, po obou stranách je husté smrkové mlází. Další postup po lesních cestách byl spíše překážkovou dráhou s bahnem a hlubokými kalužemi, která v některých místech šla jen přebrodit. Vysvobození přinesla až louka nad Železnou Rudou s výhledy na hory s nejvyšším Velkým Javorem. Zbývá pár poznámek k cestě. Délka kolem 10 km, převýšení přes 300 m, spousta vody a bahna. Druhá strana mince se dá vtěsnat do dvou slov, prostě nádhera. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko a mé doporučení, pouze pro otrlé povahy. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusiDalší související články:+ Vidhošť, Šumavské podhůří+ Na Hostidráž za výhledy + Za kamennou zmijí na horu Stráž + Unikátní tvrz v Kašovicích + Hrad Velhartice, tip na výlet na Šumavě + Ze Sušice do Hrádku, přes Hrádek + Budětickým přírodním parkem + Líšná (580 m), hora klidu a překvapení + Svatobor, hora opředená mýty + Hadí vrch, Šumava + Výstup na zakázanou horu |
|