Kremnické vrchy, přechod lesnatého pohoří na středním Slovensku křížem krážem

Přechod dobře utajeného pohoří středního Slovenska (2)

Mezi domy pěkně položené podhorské obce se po levé straně zvedá travnaté návrší s dřevěným křížem, což je zároveň chráněný přírodní výtvor Turovský sopúch, vypreparovaná výplň komínu pravěké sopky. Je odtud i pěkný pohled na vesnici, malebné okolí a průhledem skrz údolí je vidět až na pohoří Javorie.

Z Turové máme možnost vrátit se po silnici do obce Tŕnie a pokračovat odtud po zelené značce na hlavní hřeben Kremnických vrchů. My máme ale v plánu jinou variantu výstupu, proto autobusem přejíždíme do Zvolena, odtud vlakem do Banské Bystrice a nakonec opět autobusem do Horných Pršan.

Celá vesnice je na nohou, prý tu dnes na loukách nad vesnicí došlo málem k napadení zdejšího lesníka agresivní medvědicí. Údajně se připletl mezi matku a mládě a medvědice se na něj okamžitě vyřítila. Rozzuřené zvíře zaplašil až výstřel z pušky. Všichni nás odrazují, ať nechodíme do kopců, alespoň ne teď na noc. Přesto táboříme u turistického odpočívadla na Lažteku (807 m), odkud je nádherný výhled na hřeben Nízkých Tater, Poľanu a Banskou Bystricu.

Klidná měsíční noc se přehoupla do slunečného rána a nás budí zvonky ovčího stáda. Než jsme vše sbalili, dorazily ovce až na Lažtek a k našemu překvapení je nedoprovázeli ani psi ani žádný pastevec. V čele početného stáda šel jednoduše statný kozel, za ním několik dalších koz a za nimi pak poslušně cupitalo stádo oveček. Poblíž našeho přístřešku se kozel najednou zastavil a dlouze větřil a naslouchal. Dokud zůstal takto strnulý, ani jedna z koz ani ovcí se nepohnula a ani jeden zvonek nezacinkal. Kozel hleděl upřeně kamsi do lesa a teprve po několika minutách se zase pohnul a celé stádo se jako na povel dalo do pohybu.

Teprve večer jsme se dozvěděli, že zrovna na tomto místě došlo ke střetu s medvědicí a kozel možná dosud cítil její stopu. Sledujeme žlutou značku a stoupáme po ní nádhernými pastvinami s výhledy na sousední Velkou Fatru okolo lovecké chaty společně s ovcemi až na rozcestí Pod Košiarmi.

Badínský prales

Naším cílem je nyní Badínský prales, který se skrývá v hlubokém údolí Badínského potoka a do kterého musíme nějak sestoupit. Z hřebene tedy odbočujeme vlevo a po lesních cestách s pomocí mapy úspěšně scházíme na dno údolí. Prales je o něco níže v dolině, když k němu scházíme podél Badínského potoka po lesní asfaltce, nevynecháme ani nenápadný a téměř neznámý Badínský vodopád. Je ukrytý vpravo od cesty přímo na Badínském potoce, vodní proud protéká škvírou mezi balvany a pak padá volně dolů na dno potoka, vysoký je tak 2 - 3 metry.

Od silnice k němu vede pěšinka. Ještě větší lahůdkou je Badínský prales. Patří k nejstarším přírodním rezervacím na Slovensku, vyhlášen byl již v roce 1913. Dochovala se tu přirozená pralesovitá společenstva bučin a chladnomilnějších jedlových bučin a od jiných slovenských pralesů se liší především horninovým podložím, které zde tvoří sopečné andezity. Některé stromy tu dosahují pozoruhodných rozměrů, například nejvyšší zdejší jedle dorůstá 46 m, nejsilnější jedlový kmen měří v obvodu 553 cm! Statné jsou i zdejší buky, ten nejtlustší má obvod kmene 496 cm. Nejsou to sice slovenské rekordy, ale prales je cenný i tím, že se dokonale zmlazuje a jsou tu rovnovážně zastoupeny všechny věkové kategorie stromů, což nebývá u všech chráněných lesních společenstev pravidlem.

Celkově má rezervace rozlohu 30 hektarů, což není zas tak mnoho. U informační tabule začíná okružní stezka pralesem, označená červeně natřenými dřevěnými kolíky, procházejícími nejzajímavějšími kouty pralesa. Zda je prales přístupný volně nebo pouze s průvodcem, se nám nepodařilo zjistit, ale navštívil ho v minulosti dokonce i princ Charles a byl z něj, stejně jako my, nadšený.

Přes Tri kríže a Hornú skalu

Od pralesa se vracíme dolinou na rozcestí lesních cest a odbočujeme vlevo na svážnici, která nás dovedla na červenou značku k rozcestí Pod Medveďou labou. Nejdříve jsme si po červené odbočili k lyžařskému středisku Sielnica - Brestová, ale zde bylo pusto, vše zavřené a ani odtud nebyl výhled. Vracíme se a po červené hlavní hřebenovce Kremnických vrchů pokračujeme přes Rudnou polanu až do sedla Tri kríže vysoko na hlavním hřebeni Kremnických vrchů.

Láká nás možnost pokračovat po hřebeni na bájný Velestúr (1 254 m), kde se v posledních letech údajně pravidelně setkávají vyznavači slovanských božstev, ale hlavní hřeben už známe z minulých výprav a nás vábí i pro nás dosud neznámá místa Malachovského predhoria. Přes nádhernou vyhlídku z Horné skaly do hluboké Malachovské doliny s fantastickým panoramatem Velké Fatry, Nízkých Tater a Banské Bystrice scházíme po žluté značce skalnatým hřebenem opět přes rozcestí Pod Košiarmi až k lovecké chatě, kde se náš dnešní okruh uzavírá.

Ovce už zmizely, u chaty akorát potkáváme skupinku místních, co si sem vyjela na motorkách a terénním autem, jak je tu zvykem. Dnes jsme už potkali několik takových milovníků terénních motorek, co si pletou lesní pěšiny s motokrosovou dráhou, tito přijeli alespoň po lesní cestě. Dost se diví našemu plánu u chaty přenocovat, oni by se tu prý báli. Když konečně odjeli, zapálili jsme u srubu oheň a večerní pohodu a nádhernou letní noc už nic nerušilo.

Trosky vojenského letadla

Druhý den se vracíme na rozcestí Pod Košiarmi a po zelené značce strmě sestupujeme divokým bukovým pralesem k místu, kde během SNP havarovalo sovětské zásobovací letadlo. Dodnes tu po okolí leží hodně trosek, i když už dost hliníkového plechu lidé za dlouhá desetiletí odnosili do sběru. Kromě zkroucených plechů jsou tu na hromadě i různé součásti motoru. Největší rarity si hledači vojenských suvenýrů už asi odnesli, při prohledávání trosek tu však někdo nedávno našel i lidské kosti, zbytky bot a jeden z rozbitých budíků z palubní desky. Vše je položené pod dost primitivní informační tabulí.

Zelená klesá těžce přístupným terénem strmě až na lesní svážnici. Tady jsme značku opustili a uhnuli vlevo pod strmá úbočí Horné a Dolné skaly, je tu i lovecká chata s pramenem. Okolní terén je rozbrázděn roklemi, pahorky, asi se tu dolovalo nebo tu došlo k sesuvům. Měla se tu v minulosti těžit rtuť, pozůstatkem těžby je snad i nedaleké Ortútské jezírko, které jsme však v hustém porostu nehledali. Napojili jsme se však na modrou značku a po ní sešli do Malachovské doliny.

Travný Ždiar

Z rozcestí Ortúty - chaty jsme pokračovali po žluté pod Travný Ždiar k turistické chatě Irisa. Těšili jsme se, jak si tu něco dáme, jenže, ačkoliv je víkend a navíc prázdniny, je chata beznadějně opuštěná. Nefungují ani další bývalé turistické chaty Na Suchém vrchu, musíme se opět spolehnout na vlastní zásoby. Přesto jsme sem nešli zbytečně, naším cílem je především modře značený okruh na skalnatý vrcholek Travného Ždiaru (820 m). Vyhlídku na vrcholku strmého bradla zpřístupňuje celkem osm žebříků, takže si Travný Ždiar vysloužil přirovnání malý Slovenský ráj.

Dříve tu byly žebříky dřevěné, dnes je nahradily snad trvanlivější kovové. První žebřík vede do úzké průrvy, nahoře zavalené skalním blokem, takže to vypadá, že stoupáme do jeskyně. Další žebříky jsou přistaveny podél strmé až kolmé stěny a postupně vedou na závěrečnou vyhlídkovou skálu, opatřenou zábradlím. Je odtud krásně vidět hlavní hřeben Kremnických vrchů, Velká Fatra a především malebné podhůří v okolí Králiků a Tajova. Celý okruh je jednosměrný a sestup je vedený bezpečnou lesní pěšinou zpět na louky na Suchém vrchu.

Farbený vodopád

Sledujeme modrou značku, která nás vede zvlněnou krajinou Malachovského predhoria střídavě po loukách i lesem okolo malého Mútného rybníka až k chatové osadě nad Králiky. Protéká tudy Farbený potok a na něm by se měl ukrývat podle mapy Farbený vodopád. Nevede k němu sice odbočka značky, ale stačí sledovat potok a vodopád je hned v zúžené soutěsce nad nejhornější chatou. Je to vlastně soustava mnoha peřejí, voda stéká přes balvanovou suť sérií malých vodopádků a celek je velmi působivý.

Další vodopád se má nacházet v chráněné Králické tiesňavě níže po proudu Farbeného potoka. Proto sestupujeme po silničce do této podhorské rekreační obce, ale jelikož se blíží už večer, zašli jsme si do místní hospody a zavčas si postavili stan u zdejšího fotbalového hřiště. Od západu se totiž blíží hrozivá letní bouře a její zlověstné dunění nás nenechává v klidu. Jakmile se setmělo, přihnal se prudký vítr, déšť a noční obloha se rozblikala nekonečnou sérií oslňujících blesků. Řádění živlů ustává až po půlnoci a zanechává za sebou na mnoha místech Slovenska velké škody.

Králická tiesňava

Ráno se hlavní hřeben Kremnických vrchů koupe v mlze a slunce se jen nesměle snaží prorazit dosud zataženou oblohu. Vítr ale brzy rozfoukává mraky a přichází nádherné "pofrontové" počasí. Dálky se vyčistily a vzduch se osvěžil a ochladil. Těšíme se na výhledy z hlavního hřebene, napřed se jdeme ale podívat ještě do Králické soutěsky, kam vede nedávno vyznačený okruh.

Po silnici scházíme z Králiků k velké zatáčce, kde už informační panel láká náhodné turisty k návštěvě chráněné Králické tiesňavy. Po žlutém kolečku stoupáme proti proudu Farbeného potoka, později se rokle tak svírá, že je cesta po dně příliš náročná a značka proto raději stoupá vpravo do svahu. Tabulka upozorňuje na vyhlídku na hlavní vodopád Králické tiesňavy, po pěšince se k němu dá i sestoupit a prohlédnout si ho zespodu.

Vodopád přetéká přes skalní hranu nejužšího místa soutěsky a padá do velké a hluboké tůně. Jeho výšku odhadujeme na 6 - 7 m. Překvapuje nás ale, že protéká vápencovou soutěskou, ačkoliv jsme v sopečném pohoří. Vysvětlení je prosté, tady se už potok prohlodal přes vyvřeliny až na starší vápencové podloží. Přechod obou hornin je nad vodopádem a snad proto tu vznikl tento skalní práh.

Soutěska není přímo okolo vodopádu průchozí a je nutné se vrátit na značku a skálu obejít. Nad vodopádem je již potok klidný, soutěska mění charakter, začínají chaty, které plynule přechází do zástavby obce a my jsme zase zpátky v Králikách.

Skalka

Z Králiků stoupáme po rozbité asfaltce do zcela pustého lyžařského střediska a okolo sjezdovek přicházíme k penzionu Horec, jedinému rekreačnímu zařízení, které má přes léto otevřeno. Opodál stojící chata nad Králikami možná otevře večer, pokud se bude majiteli chtít.V penzionu si můžeme dát leda předražené pití, nevaří tu. Zeleně značenou pěšinou raději stoupáme strmým úbočím na hlavní hřeben Kremnických vrchů do Králického sedla (1 185 m). Překvapil nás tu pěkný turistický altánek a i v následujících sedlech nechyběla tato tolik potřebná krytá odpočívadla.

Následuje Bystrické sedlo a pak se ze skalnatých okrajů hřebene otevírají i krásné výhledy k východu. Za chvíli stojíme pod vysílačem Suchá hora, jehož 300 metrů dlouhý a úzký stožár je vidět odevšad. Odtud je to jenom kousek k hotelům a chatám na Skalce. Těšíme se, že si alespoň tam dáme něco k jídlu, ale to jsme se přepočítali. Nejdříve míjíme rozestavěný luxusní hotelový komplex s různými hřišti, pak následuje vlastní Skalka. Vše je tu přes léto uzavřené, pouze na Limbě jsou ubytováni dělníci a jen díky nim tu funguje alespoň malý stánek s občerstvením. Prodavač nám může nabídnout opět pouze pití, a tak kupujeme poslední sáček křupek a jdeme zpátky na hřeben.

Sedlo Tunel

Útulna Cabanka. Kremnické vrchy nejsou našim turistům příliš známy. Přitom poskytují mnoho atraktivních turistických cílů i řadu možností levného a nebo dokonce bezplatného ubytování pod střechou.
Jednu z takovýchto možností poskytuje otevřená turistická útulna Cabanka, která se nachází kousek pod hlavním hřebenem Kremnických vrchů zhruba 300 metrů od Kordického sedla při zimní lyžařské trase «

Hřeben je směrem do sedla Tunel skalnatý, místy se skály rozestupují a vznikají mezi nimi nápadné pukliny. Na jednu takovou je vázána pseudokrasová jeskyně Suchá diera, jejíž černé propasťovité ústí míjí hřebenová stezka. Konečně klesáme do sedla Tunel (1 150 m). Podivné jméno má snadné vysvětlení, právě tudy procházela důležitá hornická cesta a vozila se tudy vytěžená hornina. Už ve středověku bylo ostré sedlo prokopáno tunelem, ze kterého se však dochovalo jen torzo (byl i úmyslně zavalen). Díky nadšencům byl zbytek tunelu opraven a opatřen výdřevou a dnes jím prochází opět i značená cesta.

Červená hřebenovka pokračuje přes Vyhnatovou (1 283 m) do Kordíckého sedla, horu lze obejít i zleva traverzovou cestou. Kousek před jejím vyústěním do Kordíckého sedla stojí volně přístupná chatka, využívaná jako turistická útulna Cabanka, poblíž je i pramen. Rádi využíváme tuto možnost a ještě netušíme, že se nám stane na několik příštích nocí domovem. V přízemí chaty je funkční krb a staré železné postele s matracemi, spát se dá i v podkroví chaty.

Flochová

Během noci dorazila dešťová fronta provázená další sérií bouřek, déšť neustává ani přes den. Zůstáváme v chatě a naše skromná společnost je večer posílena trojicí chlapíků z Kremnice, dobře zásobenou potravinami a domácí kořalkou. V družném veselí nám uplynula další noc, den a noc, neboť stále prší. Třetí dešťový den to naši přátelé vzdávají a vrací se domů, my jsme odhodláni vydržet.

Sestoupili jsme si pro nákup do Kordíků a protože se po obědě konečně zvedla mlha a přestalo mrholit, vypravili jsme se na Flochovou (1 317 m), nejvyšší horu celých Kremnických vrchů. Za plochým vrcholem Tabla (1 178 m) vstupuje červená značka do rezervace Svrčiník, která se táhne až na Flochovou a chrání horské smrčiny a jedlobučiny. K plochému vrcholku Flochové musíme odbočit vlevo po zelené, není však označen ani vrcholovou tyčkou, ani rozcestníkem, je řídce porostlý smrky a břízami a je bez výhledu.

Počasí se opět horší a my jsme vcelku rádi, že i čtvrtou noc strávíme na Cabance. Kromě nás tu nocuje i parta Čechů, která ale dala přednost vlastním stanům.

Dedkovo

Následující ráno je po několika deštivých dnech jako vymalované. Opouštíme útulnu, sestupujeme do Kordíků a po zelené značce přes louky přicházíme k rozcestí Pod Holým vrškom, odkud začíná cesta stoupat na vápencový hřeben Lučivno. Podle změny podloží nám bylo jasné, že jsme se už přesunuli ze sopečných Kremnických vrchů do sousedních Starohorských vrchů.

V sedle mezi vrcholy Lučivno a následujícím Dedkovem (902 m) se rozprostírají nádherné nekosené horské louky plné kvetoucích rostlin, mezi kterými jsou i vzácné mečíky střecholisté. Tím však přehlídka přírodních unikátů nekončí, pod vrcholem Dedkova stojí opravená kamenná salaš a právě tady jsme při okraji starého bukového lesa nalezli na starých trouchnivějících kmenech vzácného tesaříka alpského. Jeho sametově modré krovky byly poseté černými skvrnami a hlavu zdobila dlouhá elegantní tykadla.

Co se týče výhledů, překonalo Dedkovo naše představy na celé čáře, z luk je vidět na Kremnické vrchy a z paseky pod vrcholem zase na hřeben Velké Fatry a do hluboké Harmanecké doliny, kterou se vine železnice mnoha tunely. Navíc tu v okolí roste i hodně chráněných tisů.

Zelená značka z Dedkova pokračuje přes Ostrý vrch a Laskomer do Banské Bystrice, my však máme namířeno dál do Starohorských vrchů, proto po žluté scházíme do Harmanecké doliny a zde naše putování Kremnickými vrchy zakončujeme.

Info

Oblast Kremnických vrchů zachycuje například turistická mapa VKÚ Harmanec č. 132, nejaktuálnější podklady přináší mapové listy č. 165, 166, 167, 208, 209 turistického atlasu Slovenska stejného vydavatele, na kterém jsou vyznačeny nově například i vodopády.

• Předchozí část článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.