Hoverla (2 061 m n. m.) ve Východních Karpatech je nejvyšší horou na Ukrajině

Túra nejkratší cestou na nejvyšší vrchol Ukrajiny

Hoverla. Nejvyšší vrchol ukrajinských Karpat a Ukrajiny. Nachází se v táhlém masívu Černohorského masívu, který odděluje Zakarpatskou a Ivanofrankovskou oblast. Čeští turisté jsou naučeni chodit ze strany Zakarpatí, Ukrajinci ze strany druhé, ze strany Ivanofrankovské. Nejenže se v tomto případě jedná o nejkratší výstupovou trasu, ale i o trasu velice dobře značenou a využívanou nejen ukrajinskými turisty, ale vystupují tudy i děti během školních výletů, kterých jsem tady v červnu potkával nespočet.

K nástupu u sportovní základny Zarosľak se můžeme dostat automobilem. Z cesty číslo P 24 mezi městečky Vorochta a Verchovina (za Jablonickým sedlem) odbočíme (tabule ukazuje směr Hoverla) na cestu do údolí řeky Prut. Po asfaltové cestě se přesuneme k závoře národního parku (4 km), kde musíme zaplatit 5,5 Hř/os jako vstupné. V tomto místě je pěkný penzión s restaurací, který poskytuje možnost velice slušného ubytování (60 hřiven/os).

Za závorou pokračujeme po zpevněné cestě dalších 8,2 km na parkoviště pod sportovní základnou Zarosľak. Nutno však dodat, že tato cesta je nezpevněná a kamenitá, na hranici průjezdnosti osobním autem. Jste-li na svého miláčka trochu více hákliví, doporučuji tuto část cesty absolvovat po svých a auto zaparkovat před bránou do parku. Na druhou stranu po této cestě vyjíždějí i luxusní automobily a autobusy se školními výlety.

Od Zarosľaku pokračujeme proti proudu říčky Prut po červené turistické značce (až k vrcholu 4,1 km). Na prvním rozcestí se dáme vlevo a začneme výrazněji stoupat. Asi po 20 – 30 minutách se dostaneme na louku, po které pokračujeme vlevo. Stále po hřebínku za mírného stoupání. Pramen vody. Povlovné stoupání však nemá dlouhého trvání, neboť opět následuje ostřejší výstup.

Smrkové porosty se střídají s jalovci, otevírají se široké rozhledy k východu a k severu. Za další asi ¾ hodiny jsme na konci strmého stoupání, za nímž následuje příjemná rovinka. Po levé ruce máme nápadný ledovcový kotel zařezávající se do východního úbočí Hoverly. Jde o pramennou oblast řeky Prut, která dosahuje délky 910 km, z kotle padá dolů vysoký Prutský vodopád. Ten však z této cesty vidět není (vede k němu nápadná pěšina).

Následuje další strmé stoupání po travnatém úbočí Hoverly, které nám však zabere již jen asi 40 – 50 minut. Během tohoto úseku se nám otevírají neopakovatelné pohledy na sousední vrchol – Pětroš (2 020 m). Na přelomu jara a léta na svazích Hoverly kvete velké množství rododendronů, což nakonec dokládají i přiložené fotografie.

Neuběhly ani dvě hodiny od okamžiku, co jsme opustili parkoviště u Zarosľaku a již stojíme na plochém vrcholu Hoverly (2 061 m, 48° 09,62´ N, 24° 29,99´ E), ze kterého se otevírají neopakovatelné rozhledy. Na západě se zvedají travnaté hřebeny Svidovce, na jihu divoké hřebeny Rachovských hor a na východě tajemné vrcholky pohoří Hriňavy a Čivčiny. Samotný vrchol je rozdupán tisíci a tisíci turisty, kteří se sem vypravili před námi.

Na vrcholu stojí asi 5 metrů vysoký betonový sloup, kříž a také pamětní deska k vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. Vrchol je plně pokryt signálem mobilních operátorů. Kousek od vrcholu (směrem k Černé hoře) se nachází hraniční kámen označující bývalou československo – polskou hranici (č. 39/13).

Sestup z vrcholu můžeme absolvovat po stejné trase, a nebo se vydat druhým červeně značeným chodníkem a podniknout tak pěkné kolečko. Dolů se tedy vydáme po druhém z chodníků, tím co více ubíhá doleva a kopíruje bývalou československo – polskou hranici, což nám brzy dokážou staré hraniční kameny číslo 1/8, 1/12 a 1/13. Zhruba po 20 minutách, za hraničníkem 1/13 musíme v plochém sedýlku (1 781 m, 48° 09,98´ N, 24° 30,33´ E) odbočit vpravo, bývalá hranice pokračuje rovně směrem k vrcholu Kukuľ (1 539 m) a k Jablonickému sedlu.

Těsně pod tímto sedýlkem, kde jsme odbočili, se nachází slabý pramen vody. Následuje poměrně strmý sestup s porosty jalovců a kosodřeviny. Za dalších 10 minut jsme u mnohem vydatnějšího pramene, který nevysychá ani v nejparnějším létě. Další sestup je již mírnější. Po asi 150 metrech musíme odbočit vpravo do lesa. Chodník je široký, dobře značený, četné potoky překonáváme po můstcích. Následuje rozcestí s červenou, po které jsme vystupovali (výstup po ní je mírnější) a za chvíli jsme již u sportovní základny Zarosľak.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.