Treking > Treky, turistika > Čergov, hřebenovka pohoří na východním Slovensku a prodloužený víkend na horách
Čergov, hřebenovka pohoří na východním Slovensku a prodloužený víkend na horáchTrek pohořím ticha, Čergov10.11.2010 | Lukáš Lenon Gajdoš
Státní svátek, s ním spojený prodloužený víkend a výborná předpověď počasí slibující skvělý závěr babího léta nás nutkavě táhne do hor. Návrh na túru po Západních Tatrách zavrhujeme hned na začátku, neb poslední víkend před sezonní uzávěrou bude v Tatrách určitě přeplněno a navíc se radši touláme po Bohem zapomenutých končinách. Po dalších úvahách se nakonec shodujeme na téměř nenavštěvovaném pohoří na severovýchodě Slovenska nazvaném Čergov. Vyrážím tedy se svou milou z olomouckého nádraží a už se těšíme, jak se konečně po nabitém dnu aspoň trochu vyspíme. Jaké to "překvapení" nás čeká, když zjistíme, že noční rychlík je až po strop přeplněn turisty mající stejné úmysly jako my, Slováky jedoucími domů a návštěvníky koncertu jedné legendární rockové kapely. Cesta se stává utrpením, o spánku nemůže být ani řeč. Část lidí sice vystupuje v Žilině a Mikuláši, ale většina míří s námi až do Popradu. Tam to na peronu vypadá jako na začátku nějaké obří expedice. V Tatrách bude opravdu plno. My ale nasedáme do motoráčku směr Stará Ľubovňa a ocitáme se najednou sami. Z Ľubovně pokračujeme autobusem a za zvuků lidových písní, linoucích se z místa řidiče, se pomalu blížíme k cíli naší strastiplné cesty za krásami pohoří Čergov. Nástup z obce KyjovZ autobusu vystupujeme na rozcestí u obce Kyjov. Protahujeme naše ztuhlá těla, posilňujeme se teplým čajem a míříme mrazivým ránem směr obec Kyjov. Tady naši pozornost přitahují skaliska bradlového pásma, tyčící se po naší levici směrem k obci Kamenica. Za pár minut se ocitáme v obci Kyjov a jak vtipně poznamenáváme "žádné vinné sklepy tady nemajů", ale je tady na křižovatce malý obchůdek, kde je možnost dokoupit na poslední chvíli potraviny a podobně. Od křižovatky vede modře značený chodník do sedla pod Minčolom, kam to trvá asi dvě hodiny. My ale, jelikož máme dost času, zahýbáme u obchůdku doleva a po úzké silničce míříme do obce Šarišské Jastrabie. Kyjovské bradielko a Babia skalaCesta vede územím s bradlovým charakterem. Na pravé straně se nachází Kyjovské bradielko a Babia skala a na levé rezervace nazvaná Rebrá. Sem se chceme podívat ale stádo krav a hlavně bedlivě je pozorující hafan nás od tohoto nápadu odradí. Pod rezervací Rebrá zastavujeme u božích muk, snídáme a užíváme si ranní pohodu. Někde u těchto míst se také na levé straně objeví první výhledy na vrcholy Vysokých Tater. Odtud už je to jen kousek z kopce a my se nacházíme v obci Šarišské Jastrabie, kde se napojujeme na žlutou značku a začínáme pomalu stoupat do nitra pohoří Čergov. Nad obcí se nachází louky s výhledy do dalekého okolí, zvlášť západním směrem, kde dominují Vysoké a Belianské Tatry se siluetou Ždiarske Vidly a Havrana, nemálo připomínající Plačlivé a Ostrý Roháč v Západních Tatrách. Na této louce se značka jaksi ztrácí, ale stačí přijít na okraj lesa a jediná cesta do jeho útrob vás bezpečně navede. Mladým lesem se dostáváme na severní stranu Hriňovy hole. Scenérie se mění a ze sluncem zalité krajiny se dostáváme do království stínu a sněhu, kterého je sice tak po kotníky, ale už vyvolává touhu na pořádný sněžnicový trek někde na Velké Fatře. Výstup na nejvyšší horu pohoříPostupujeme jemným stoupáním po lesní cestě stále výš, míjíme další rozcestník s malým posezením a za chvíli se z cesty odbočí na pěšinu, která vede o něco strměji vzhůru. V této části je na stezce vedoucí žlabem malý polom, který obcházíme vlevo smrčinou. Netrvá to dlouho a dostáváme se zase na lesní cestu, kterou trasa pokračuje do sedla pod Minčolom. Kousek před sedlem, ve kterém se napojuje modrá značka, z nám známého Kyjova, se otevře další výhled směrem k Tatrám. Od samotného sedla se poprvé naskytne výhled na severní stranu pohoří a nebyla-li by na této straně inverzní oblačnost, i na Ľubovnianskou vrchovinu a polský Beskyd Sadecky. Ze sedla je to už jen skok a dostáváme se na 1 157 m vysoký Minčol, nejvyšší vrchol pohoří. Nachází se zde betonový sloup a rozcestník. Ale hlavně úžasný výhled na polovinu Slovenska a neuvěřitelný klid. Takový, jakoby někdo vypnul zvuk. Je to až neuvěřitelné… Útulna pod Lazy je uzamčenaNeuvěřitelná je ovšem i naše únava, takže se na vrcholu dlouho nezdržíme a míříme dál na východ. Po chvíli přicházíme na jakýsi předvrchol s velkým křížem, odkud je pohled na hlavní hřeben a Tatry ještě fotogeničtější. Odtud je to k rozcestníku Lazy jen kousek a my se už těšíme ke kamnům a do spacáku. Útulna se nachází asi patnáct minut dolů po zelené značce, vedoucí do obce Kamenica. Je u ní i suchý záchod a pramen. Útulnu nacházíme snadno, je totiž hned u stezky, co ovšem nemůžeme najít jsou klíče, neb útulna je neprodyšně uzavřena! Naštěstí se ze zadní strany nachází místnůstka, taková nudle, jež je otevřena a vyspí se tam několik lidí. Neváháme, chystáme spaní a ještě za světla, po dvou dnech konečně usínáme. Spíme čtrnáct hodin. Ráno není tak mrazivé jako včera, obloha ještě jasnější a nálada skvělá. Po snídani se vydáváme zpět na hřeben. Nahoře sundáváme batohy a poněvadž je lepší viditelnost než předchozí den, jdeme ještě ke kříži udělat nějaké fotky. Pak nás čeká samotná dnešní cesta po hřebenu, který se ale velice klikatí. Má trvat sedm hodin. Pokračujeme po dálkové trase E3Vyrážíme tedy po modré trase, která je, mimo jiné, součást mezinárodní dálkové trasy E3 a míříme do sedla Ždiare, křižovatce turistických tras. Před sedlem je cesta rozježděná lesní technikou, ale dá se pohodlně jít lesem vedle cesty. Samotné sedlo je velká louka s výhledem do doliny a na nejbližší kopce, a tak se tu zastavujeme a užíváme si toho zvláštního čergovského ticha. Pak pokračujeme podél louky pod vrchol Forgáčka. Tento vrchol trasa podchází a za ním se dostáváme na velké louky s výhledy na východ a sever a k jihu. Louky nás vedou směrem k vrcholu Dvoriská. Tady se zdá, že máme pokračovat po louce dál nahoru, ale značka prochází trochu doprava malým lesíkem, za kterým se objeví malý přístřešek s lavičkami. Odtud pokračujeme doleva pod vrchol Dvoriská. Zase se nacházíme na loukách s rozsetými osamocenými stromy, převážně břízami a buky, často různě pokroucenými. Nedá nám to, zastavujeme a kocháme se okolím. Trasa poté vede trošku strměji cestou pod vrchol, který ale obchází. Velmi hezký úsek. Je odtud dobrý výhled na jihovýchod, k vrchu Lysá, kde máme v plánu přespat. Jenže z plánu nejspíš nic nebude, protože za chvíli jsme v sedle Priehyby, ve kterém jsme asi o dvě hodiny později. Nevíme, můžou-li za to špatné údaje na rozcestnících nebo to naše věčné hltání čergovského ticha. Priehyba a vrch HrašovníkNáhle je to ticho ale přerušeno hlasy přicházejícími z lesa. Za chvíli z něj vychází skupinka čtyř polských turistů, o nichž z legrace říkám, že mi zkazili výlet, neboť jsem čekal, že tady žádného turistu nepotkám.Vyměňujeme si informace o zavřené útulně a otevřené chatě Čergov, kde spali minulou noc. Loučíme se a asi nejprudším stoupáním na trase opouštíme sedlo Priehyby a míříme nahoru na vršek Hrašovník. Ten poskytuje skvělý výhled dál na hřeben a my se rozhodujeme zastavit a zasytit naše vyhládlé žaludky. Jsou tři odpoledne a my vyrážíme dál. Na Lysou to už nestihneme, tak se rozhodujeme dojít jen do sedla Čergov a přespat ve zdejší chatě. Míříme na vrch Solisko. Cesta vede opět loukami posetými břízami, připomíná mi to tady něco mezi Velkou Fatrou a Rychlebskými horami. Krajinářsky velmi zajímavý úsek, možná nejhezčí na celé trase. Pod vrcholem vcházíme do modřínového lesa, je tu stín, více sněhu, celé to připomíná severský les. Navíc slunce již leží nad obzorem a nálada je více tajemná. Pak následuje již zmíněný vrchol Solisko, pod kterým se dolů západním směrem má nacházet krytý pramen. Pramenů se tu vlastně moc nenachází, musí se k nim vždy sejít z hřebene dolů, s čím je nutné, zvláštně v letních měsících, počítat. Lysina a Veľká JavorinaZ vrcholu se opět otvírají skvělé výhledy, my se ale moc nezdržujeme, neboť Slunce pomalu zapadá a my už víme, že k chatě přijdeme až po setmění. Z vrcholu sestupujeme do sedla Lysina a poté na Velkou Javorinu. Další hezký úsek plný bříz. Kousek za vrcholem se naposled zastavujeme, usedáme do trávy a pozorujeme už zčervenalou oblohu. Po odpočinku už míříme přes další louky na vrchol Čergov, odkud máme výhled na červenofialový obzor s obrysem Vysokých Tater. Je to krásná tečka za dnešním dnem. Nemilé překvapení u chaty ČergovDo sedla sestupujeme už za svitu čelovky, kolem nějaké chatky s krytou verandou, kde by se dalo v případě potřeby přespat. Za chvíli jsme v sedle u chaty a já se těším na trošku té borovičky, když slivovicu s sebou tentokrát nenesu. Jaký je to ovšem šok, když chata Čergov zeje prázdnotou a na zvonění nikdo nereaguje. Jsem z toho dost na nervy, zvlášť, když jasná obloha plná hvězd slibuje mrazivou noc a já mám pochyby o schopnostech mého, značně používaného, jurka. Spacák mé milé je na tom dost podobně. Navíc začíná dost foukat. U chaty nacházím takovou poloboudu, přichystám improvizované spaní a uleháme. Noc je opravdu dost mrazivá. Sice nikdo z nás nezmrzl ani neomrzl, mráz nám ale nedal spát a "probouzíme" se víc unaveni než když jsme ulehli. Balíme a vyrážíme na poslední úsek, přes Lysou do obce Drienica na autobus. Trasa vede z počátku po široké lesní cestě, jemně stoupá vzhůru na zamrzlé louky, z nichž je vidět část naší včerejší trasy a také blízký vysílač na Lysé. Ještě projdeme kolem malé dřevěné kaple a dostáváme se na Lysou s lyžařským střediskem. A vidíme celou naši ušlou trasu… Se stálým pohledem na Tatry scházíme po sjezdovce dolů k chatě Šport. Tady panují nějaké práce, nejspíš příprava na zimní sezonu. Jsme v civilizaci. Do Drienice scházíme po silnici, co vede pod lanovkou a na terase hotelu Javorina naše putování končí. Čergov naplnil naše očekávání a při vytoužené borovičce se ujišťuji, že se sem ještě jistojistě podívám.Třeba na jaře, až se čergovské louky pokryjí kobercem květin a ptáci rozezvučí toto tiché pohoří. Další fotografie a mnoho jiných můžete (brzy) vidět na mých stránkách www.nakopcích.com. Praktické informace
Doprava do oblasti
Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
1. mája som skoro ráno vyrazil na trasu Bardejov - Preąov po červenej značke. Krásne počasie mi skazila prudká búrka, ktorá ukončila moju "pú»" po Čergove v Terni. O 6:00 hod keď som vyrazil z Bj, v Terni som bol o 13:00 hod. , alo to som z chaty Čergov doslova utekal pred búrkou cez Hradisko aľ do Terni. Ale stálo to za to.
Dá sa prespá» aj tu: http://hiking.sk/hk/ar/246/utulna_drina_na_cergove.html
Ahoj,vím o tom odkazu,máą to ale ověřené?Byl si tam v nejbliľąích týdnech?
...na takovýchto horách vľdycky. Jinak můem děkovat, ľe Euronight Slovakia staví jen v Pardubicích a Olomouci, jinak by to maso bylo jeątě hustějąí. My naątěstí byli mezi ą»astlivci, co vysotupili hned v ®ilině a cestu do Telgártu přes BB v délce 4,5 hodiny prospali
Pekné! P.S. Chata Čergov môľe niekedy sklama», Čergov vąak nikdy nesklame!
Další související články:+ Čergov, přechod hřebene pohoří+ Na skok v pohoří Čergov + Pohoří Čergov, perla na východě Slovenska + Čergovská zimná klasika + Čergov, perla na východě Slovenska, horské chaty a levné ubytování na horách + Chata Čergov, Čergov |
|